Na otázku, jaké mají cíle, mladí podnikatelé v Silicon Valley, kteří zakládají start up, často odpovídají, že během dvou až tří let hodlají revolučně a globálně změnit dosavadní lidské kulturní zvyky. Peníze nebývají jejich hlavním zájmem, protože se dostaví s úspěchem.
Naděje vkládané do informačních technologií občas obsahují náboženské prvky – internet představuje spasitele.
- Proč však, jsou-li digitální technologie natolik prospěšné, se s jejich rozšířením zároveň dramaticky zhoršila hospodářská situace ve vyspělých průmyslových zemích?
- Proč právě na začátku 21. století, kdy digitální technologie pronikly téměř do všech oblastí lidského života, mají tyto země vážné ekonomické problémy?
- Proč se navzdory obrovskému množství informací a nejen neomezenému, ale i volně dostupnému internetovému vzdělávání tradiční vzdělávací systém stává příliš drahým a nedostupným?
- Je pouhou náhodou, že se právě v této době vyspělé země natolik zadlužily, že nemají šanci tyto dluhy splatit?
Standardní vysvětlení – například ekonomický vzestup Číny, vysoké zatížení sociálními dávkami na jihu Evropy nebo deregulace v USA – jsou jen dílčí. Americký počítačový expert Jaron Lanier ve své knize Who Owns the Future? (Kdo vlastní budoucnost?) tvrdí, že příčina spočívá v chybné konstrukci informačního systému.
Vábení internetových Sirén
Z antické mytologie a starověkého řeckého básníka Homéra jsou známé Sirény, bytosti, které neodolatelným zpěvem lákaly námořníky ke svému ostrovu, kde jejich loď ztroskotala na útesech. Stejný trik dnes používají internetové sítě, přičemž několik firem, jež mají v podstatě monopolní postavení, vábí uživatele do svých tenat, z nichž není úniku. Podle Laniera k nim patří finanční společnosti, internetové vyhledávače, sociální sítě, pojišťovny, digitální zpravodajské služby nebo onlinové obchody.
Typickou součástí internetových Sirén je mentalita všechno, nebo nic, informační asymetrie a bezplatné použitíTypickou součástí internetových Sirén je mentalita všechno, nebo nic, informační asymetrie a bezplatné použití. Jejich ideálem je pak monopolní postavení. Americký obchodní řetězec Walmart byl první Sirénou, jejíž manažeři pochopili, že informace představují obrovskou moc a že s pomocí digitálního propojení lze vybudovat monopolní postavení na trhu.
Společnost Walmart měla na začátku k dispozici informace, kde a co se vyrábí, jak se tyto produkty transportují a kdo a v jakém množství je nakupuje. Díky působnosti tohoto řetězce v celých USA a zahraničním dodavatelům tím vznikl první globální informační přehled, který vedl ke změně fungování – řetězec přestal reagovat na své okolí a místo toho toto okolí začal ovlivňovat ve vlastní prospěch. Což mimo jiné přispělo k tomu, že se jeho největší dodavatel, Čína, stal supervelmocí v konzumním odvětví.
Mýtus o svobodném šíření informací
Mýtus o svobodném šíření informací tvoří jeden ze základních pilířů digitální ekonomiky. Kdyby všichni uživatelé internetu měli opravdu mít stejný přístup ke stejným informacím, pak by také měli mít možnost používat stejné algoritmy a informace, jež by jim zaručovaly zisky na burzách. Kdyby však tuto možnost měli, tyto informace by přestaly být zajímavé a kvůli jejich dostupnosti by zmizela informační převaha, jež hraje v digitální ekonomice hlavní roli.
Kdyby všichni uživatelé internetu měli mít stejný přístup ke stejným informacím, tyto informace by přestaly být zajímavéZdravotní pojišťovny se dříve snažily pojistit co nejvíc klientů, dnes na základě počítačových modelů pojišťují především ty, kdo pojistit v podstatě nepotřebují. Americká internetová obchodní společnost Amazon na základě hodnocení uživatelů vytváří takzvané diferencované ceny – přizpůsobuje je zálibám a finančním možnostem zákazníka.
Získávání informací má naprostou přednost. Google se snaží nabídnout pomoc a systém, jak uspořádat chaos v internetové džungli. Facebook se zase pokouší získat obrazové a textové informace s pomocí srozumitelného a snadno vyplnitelného formuláře. Snaha obou internetových společností má společného jmenovatele – získat zákazníka.
Nepostradatelná součást života
V době před internetem měly malé firmy informační výhodu v tom, že znaly lokální prostředí, a proto mohly konkurovat velkým koncernům. Dnes však tuto výhodu v souboji s nejvýkonnějšími počítači ztrácejí, čímž zanikají pracovní místa pro střední třídu. Tradiční firma, jako byl Kodak, měla v době své největší slávy hodnotu 28 miliard dolarů a zaměstnávala 140 tisíc lidí.
Facebook se stává stejně jako dodavatel elektřiny nepostradatelnou součástí lidského životaKdyž v roce 2012 Facebook koupil za miliardu dolarů fotografickou sociální síť Instagram, ta jich zaměstnávala pouze třináct. Její hodnotu nepředstavovali zkušení pracovníci nebo technologie, ale informace a fotografie, které zadarmo dodali uživatelé Instagramu. Vstupní branou je příslib bezplatného použití.
Ještě nedávno bylo zrušení facebookového profilu otázkou osobního rozhodnutí. Dnes se za to platí vysoká cena ve formě oddělení se od důležitých informací – něco jako být nějakou dobu bez elektrického proudu a tekoucí vody. Facebook se tím stává stejně jako dodavatel elektřiny nepostradatelnou součástí lidského života. A pokud lidé něco nutně potřebují, požadují, aby to zajistila politika. Možná, že zanedlouho bude hrát Facebook podobnou roli jako velké banky.
Různé tresty
I zadarmo však má svou cenu. Například používání tabletu je spojené se vzdáním se informační nezávislosti a s přijetím obchodních podmínek. Většinou tablet nejde vůbec pustit, aniž by zákazník sdílel osobní informace. Cenou za zadarmo je, že někdo jiný rozhoduje, jak máme žít. Díky sdílení soukromých informací na sociálních sítích má několik monopolních hráčů gigantické zisky, čímž se z internetu stává spíše feudální než kapitalistický nástroj.
Elektronické knihy jsou také příkladem, jak se z internetového zákazníka stává občan druhé kategorieKaždý pokus vymanit se z tohoto soukolí je trestán, přičemž tresty bývají různé. Nákup malé domácí tiskárny finančně nezruinuje, ale náhradní inkoustové náplně jsou předražené. Je například možné si zdarma uschovat informace, ale pouze pod podmínkou, že v případě změny zůstanou majetkem provozovatele nebo je lze obtížně znovu získat.
Stále rozšířenější elektronické knihy jsou také příkladem, jak se z internetového zákazníka stává občan druhé kategorie. Koupí-li si tištěnou knihu, je jejím vlastníkem a může ji prodat nebo darovat, tedy svobodně nakládat se svým majetkem. Nákup elektronické knihy však obnáší smluvní podmínky, které ho ve svobodném nakládání s ní omezují. V podstatě k ní získal jen přístup. Nemůže ji totiž nejen prodat, ale ani darovat, a často ani číst na přístrojích konkurence.
Destruktivní informační systém
Hlavní Lanierovou tezí je, že současný informační systém je destruktivní, a proto je třeba hledat nový. Dle něho je alternativním řešením digitální ekonomika, na které se budou podílet všichni uživatelé internetu. A jako příklad uvádí mikroplatby, které by dostával každý, kdo by sdílel informace.
Některé Lanierovy návrhy jsou na hraně socialistických utopií a neřešitelných právních problémůInternetovou komunitu ze Silicon Valley značně ovlivnila kultura hippie a levicové liberální názory. Proto nepřekvapuje, že některé Lanierovy návrhy jsou na hraně socialistických utopií a neřešitelných právních problémů. Kdo totiž bude platit za informace sdílené na Facebooku, jako teď jsem vstal, pak jdu na nákup nebo večer jdeme na pivo? Není ani jasné, komu patří informace zesnulých uživatelů, a kdo by měl platby jim dědit.
Přesvědčivý je naopak Lanier v analýze vnitřní logiky digitální ekonomiky. A také v popisu toho, jak se díky spojení ekonomické a technické racionality zdokonalují neoliberální mechanismy a vytvářejí monopolní obchodní modely.
Who Owns the Future?
(Kdo vlastní budoucnost?)
AUTOR: Jaron Lanier
VYDAL: Simon & Schuster 2013
ROZSAH: 416 stran
