Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Univerzální lidství může vzkvétat jen z národní bytnosti

  16:00
Národnost nesnáší absolutismus či totalitární směřování. Pravá humanita a intenzivní lidství mohou vzkvétat jedině z práva národů na sebeurčení. Národ je přirozeným, dějinně daným orgánem člověčenstva, domnívá se Tomáš Garrigue Masaryk společně s německým filozofem Johannesem Gottfriedem Herderem. Jeho myšlenky jsou i dnes podnětné.

Tomáš Garrigue Masaryk, Nová Evropa. Stanovisko slovanské. foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Vznik nové Evropy na začátku 20. století je spjatý s velkou válečnou konflagrací, kdy se tvrdě střetly staré imperialistické teokracie a daly vzejít novým státům, mezi nimiž bylo i Československo. Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) neváhá a účastní se vzniku a organizace nové poválečné Evropy, přičemž si dělá na cestách Evropou, Ruskem a USA poznámky, z nichž v roce 1917 v Petrohradě vzniká první verze díla Nová Evropa. Stanovisko slovanské.

Civilizace se zachvěla, vypukla velká válka a Masaryk ihned zahlédl – v Rusku, mezi „pouličními boji“ – možnost obnovit stát pro české země spolu se Slovenskem. V knize, která česky poprvé vyšla v roce 1920, promýšlí Masaryk také náš národní program.

Původci první světové války

Nová jednota světa – záruka progresivního demokratického vývoje, jak předvídavě prezentuje Masaryk – nastane pádem carismu a teokratického katolicismu, který představovali Habsburkové. Ti si s pruskými a německými Hohenzollerny „rozdělují politickou práci“, ale cíl mají stejný – germanizaci východních zemí.

Podle Masaryka jsou Berlín a Vídeň původci vypuknutí první světové války v roce 1914, přičemž odmítá ztotožňovat imperialismus s kapitalismem

Tomu napomáhal podle Masaryka pangermanismus – zejména pruský konzervativec Paul de Lagarde (1827–1891), německý historik Heinrich von Treitschke (1834–1896) a politicky císař Vilém II. (1859–1941) – snahou o spojení všech německých zemí na základě ideje „německého imperialismu římského císařství“.

Německo potřebovalo suroviny, půdu, levnou pracovní sílu, a proto v první světové válce hrál zásadní roli německý imperialismus, ekonomicky nenasytný materialismus a „nápor na východ“. Berlín spolu s Vídní jsou původci vypuknutí války v roce 1914.

Masaryk odmítá ztotožňovat imperialismus s kapitalismem, jak mají sklon marxisté, kteří nivelizují lidské bytí přemrštěným důrazem na ekonomismus a materialismus, čímž zanedbávají princip humanity a přesah k transcendenci. Masaryk tomu říká život sub specie aeternitatis – pod dojmem věčného či božského bytí.

Tento rozměr života, zohledňující lidské duchovní srdce a hloubku ryzího citu, je třeba v člověku udržovat a kultivovat, aby nenastal pád do pouhého cynického materialismu a subjektivistického titanismu, jež ohrožují demokratický vývoj společnosti a vedou k válce. Jaká síla povede ke svobodnému a autonomnímu vývoji národů?

Nový svět

Masaryk usuzuje, že pruskému militarismu se mohou postavit jedině Spojenci – Francie, Velká Británie, Rusko a později také Itálie. Národnosti Rakouska-Uherska mají být osvobozeny a „tyranství Turků“ musí padnout, neboť „je cizí západní civilizaci“. Pro nový rozvrh světa se objevují zásady americké demokracie. Podle Masaryka formuluje podmínky míru, přičemž vychází z myšlenek Lincolnových a z Deklarace nezávislosti, americký prezident Woodrow Wilson (1856–1924).

Proti v jádru mechanickému materialismu a militarismu pruského císařství vznikl „nový svět“ na americké pevnině, proti dynastické autokracii pak možnost organizovat celý svět na humanitních principech, na myšlenkách svobody, rovnosti a nezávislosti

Masaryk zdůrazňuje autonomní vývoj svobodných národů a států, jejich územní integritu a nezávislost. Spojenci představují vůli lidu, parlamentarismus, demokracii a republikánství, Centrální mocnosti v čele s Pruskem-Německem a Rakouskem-Uherskem pak teokratický monarchismus, militarismus, klerikalismus, protinárodní pangermánské tendence a absolutismus.

Proti v jádru mechanickému materialismu a militarismu pruského císařství vznikl „nový svět“ na americké pevnině, proti dynastické autokracii pak možnost organizovat celý svět na humanitních principech, na myšlenkách svobody, rovnosti a nezávislosti.

Humanitní ideál a práva člověka vzcházejí z osvícenství a francouzská revoluce, přičemž Masaryk ve svých úvahách o původním vzniku nové doby v renesanci a reformaci vyzvedává Johannese Gottfrieda Herdera (1744–1803), německého filozofa a protestantského kazatele, kterého považuje za „velekněze čistého člověčenství“. Herder vyhlásil národy za přirozené orgány lidstva, oproti státům, které mohou upadat do umělé samohybné mechaničnosti.

Národ a stát

Proto i Masaryk nachází myšlenku moderního vlastenectví a pobyt lidí, který je s to realizovat „opravdový národnostní princip, národní ideu a ideál“, lásku k mateřskému jazyku, kultuře a k „půdě, na níž tito lidé bydlí“. Na takovém národním základě mohou vznikat demokratické státy, jež se vymaňují z monarchistických nedemokratických absolutismů.

Národ je podle Masaryka demokratickou a svobodnou organizací, stát má spíše donucovací charakter. Každý uvědomělý národ usiluje o vlastní stát; národnost je však cennějším principem než stát.

Národ je podle Masaryka demokratickou a svobodnou organizací, stát má spíše donucovací charakter. Každý uvědomělý národ usiluje o vlastní stát; národnost je však cennějším principem než stát: „Myslím, že správné je pokládat národ a národnost za cíl společenského úsilí, stát za prostředek...“ Národ je daný od přírody, přičemž jde o ryze kulturní a duchovní záležitost.

Národnost nesnáší jakýkoli absolutismus či totalitární směřování. Pravá humanita a intenzivní lidství mohou vzkvétat jedině z práva národů na sebeurčení – mohou začít hledat své pravé bytí. Národ je přirozeným, dějinně daným orgánem člověčenstva, domnívá se Masaryk společně s Herderem. Rakousko-Uhersko bylo jen pokračováním dynastického absolutismu, „organizovaným násilím menšiny nad většinou“, a proto vzhledem ke své celkové degeneraci muselo ve válečném vzplanutí zaniknout.

Jednotná Evropa

Masaryk se také zamýšlí, zda v Evropě může vzniknout federace národů – v budoucnu může, pokud bude dostatečně svobodná, když „národové budou volní a sami se spojí“. Mohou se spojit z vlastní potřeby, na základě národních zájmů. Příklady volně federovaných států vidí ve Švýcarsku, USA, Německu a Itálii. Malé národy nejenže mohou „federovat“, pokud to pro ně bude účelné, ale mají i stejně jako velké národy právo na existenci a na vlastní politickou a sociální organizaci.

Podle Masaryka může v budoucnu vzniknout jednotná Evropa, ale jde o jednotu v různosti, tedy o „opravdovou federaci samostatných států a národů“

Masaryk vytváří paralelu s malým člověkem – i ten může být jedincem bez ohledu na hmotnost, má svou důstojnost z hlediska lidskosti. Podle Masaryka může v budoucnu vzniknout jednotná Evropa, ale jde o jednotu v různosti, tedy o „opravdovou federaci samostatných států a národů“. A nachází představu budoucí demokratické rekonstrukce Evropy – neustále obnovovaná živoucí demokracie musí být obecným přesvědčením dobrých Evropanů, jinak vzniknou nová nebezpečí válečných střetů.

Pangermáni stále diskutují o svých plánech germanizace národů, a ani ruský carismus nezůstává pozadu, proto Masaryk ze své „analýzy válečné horečky“ nachází vždy znova nutnost prociťovat a promýšlet možnosti pravé lidské humanity a svěžího nedeficitního demokratismu nově založených národních států, které tak mohou vytvářet protiváhu choutkám „absolutistických dynastů“.

Masaryk má i myšlenku nového evropského člověka homo europaeus, který je založen především niterně-duchovně, je to možná jeho identita vedle identity národní, nějaká vnější, v podstatě násilná politická unifikace je marná. Masarykovy myšlenky stále inspirují a jsou i dnes podnětné. Univerzální lidství může vzkvétat jen z uznání jedinečné národní bytnosti.

Nová Evropa. Stanovisko slovanské

Poprvé vyšlo v roce 1918 anglicky v Londýně pod titulem The New Europe, česky v roce 1920

AUTOR: Tomáš Garrigue Masaryk

VYDAL: Ústav T. G. Masaryka, Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Praha 2016

ROZSAH: 256 stran

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...