Malířské dílo Jean-Michela Basquiata se těší nebývalé pozornosti, snad až kultovnímu vzývání. Při bezprostředním setkání s jeho obrazy je divák vtažen nevšední sugestivitou, upřímností, spontaneitou i svéráznou vizualitou. Vidíme směs zvláštního dětského vidění, newyorské alternativy, respektive pouliční kultury, zvláště pak cizokrajných vlivů či rituálů až šamanských. Umělecká legenda žije (přestože Basquiat zemřel již v 80. letech), stejně tak odkaz, který zásadně spoluvytváří multikulturní podobu současného umění. Toho dokladem je právě probíhající výstava v Londýně. Je ojedinělou příležitostí vidět Basquiatovo dílo v takové šíři. Více než sto exponátů shromážděných ze soukromých i státních světových sbírek je možné spatřit v Evropě vůbec poprvé. Malby, kresby, zápisky, objekty, fotografie a další materiály poukazují na Basquiatův vliv na celé vizuální umění.
Jean-Michel Basquiat (1960 – 1988) se stal již za života fenoménem a jeho rozsáhlé dílo budí pozornost ještě dnes. Nezvykle pojaté syrové obrazy na aukcích dosahují závratných částek a výstavy bývají vždy událostí. Totéž platí pro přehlídku Boom for Real v Barbican Centre v Londýně. Kolem Basquita vykrystalizoval mýtus osamělého a sebestravujícího poutníka, byť média jeho příběh zjednodušila a vypointovala. Jeho krátký a dramatický vzestup nese v sobě až archetypální znaky, ale i předzvěst budoucího pohybu euroamerické kultury. Těžko soudit, jaký osud by čekal malířovu tvorbu, nebýt přátelství, spolupráce, marketingu a podpory Andy Warhola. Jisté však je, že samo o sobě toto dílo obstojí a je nejen svědectvím newyorské scény osmdesátých let, ale i kvality.
Basquiatova tvorba není prošlou „konzervou“, uzavřenou výstavní kolekcí. Stále ovlivňuje umělce napříč obory. V Brooklynu roku 1960 narozený postpunkový malíř a básník se vynořil z newyorské undergroundové scény spolu se svými vrstevníky, malíři Keithem Haringem nebo Julianem Schnabelem. Tryskala z něj syrová energie, jíž mu předurčil jeho původ – otec byl Haiťan a matka Portorikánka –, ale i zázemí a výchova. Díky péči rodičů mluvil angličtiny, francouzsky i španělsky a v těchto jazycích četl hlavně díla symbolistů, stejně tak mytologii či historii. Matka, kultivovaná designérka, syna od dětství vodila na výstavy a podporovala jeho umělecké nadání. Do 7 let žil životem normální americké středostavovské rodiny.
Pryč od středostavské rodiny
Vše se začalo měnit, když Jeana-Michela srazilo na ulici auto a musel strávit několik měsíců v nemocnici. Pro ukrácení dlouhé chvíle mu matka koupila působivě ilustrovanou knihu. Tou byla Anatomie člověka od Henry Graye, která poprvé vyšla v roce 1858. Při jejím listování změnil Basquiat pohled na lidské tělo a okolní svět. Pronikl pod povrch a iluzivní celistvost, za konvence a vizuální klišé. Změnily se však i rodinné poměry. Matka přestala zvládat své maniodepresivní stavy (napadala děti i manžela). Přísný a snobský otec, u kterého syn a jeho dvě mladší sestry nyní bydleli, neměl pro Jeana-Michela a jeho bohémství pochopení. Basquiat se uchyloval do ústraní. Kreslil si komiksy a zvýrazňoval jednotlivá – pro něj důležitá – slova. A tak se pozvolna rodil budoucí malířský styl. Basquiat odešel z neutěšeného domova na ulici.
Ve škole potkal spolužáka Al Diaze. Spolu vymysleli zkratku SAMOO, kterou začali podepisovat v Soho své nové aktivity – pouliční graffiti s burcujícími sociálně laděnými vzkazy. |
Šedesátá léta poznamenaly radikální společenské změny. Celý svět po nich volal. Krotký, etablovaný a již samolibý pop art byl střídán naléhavějším a nebojácným expresionismem se sociálními konotacemi. Kluby B-52 či 54 se stávaly místy setkávání umělecké smetánky i zvědavců. Hédonismus se mísil s revoltou, kokain či heroin s LSD. Sex Pistols se dostali do rádií, anarchismus se prolínal s komercí. Honosné i pouliční párty a životu nebezpečné večírky byly na denním i nočním pořádku. Basquiat se potuloval, kde se dalo, a chtěl se prosadit.
Ve škole potkal spolužáka Al Diaze. Spolu vymysleli zkratku SAMOO, kterou začali podepisovat v Soho své nové aktivity – pouliční graffiti s burcujícími sociálně laděnými vzkazy. Avšak jejich sprejování bylo jiné – sofistikovanější a výtvarnější –, navíc s angažovaným poselstvím. S Al Diazem spolupracoval Basquiat do roku 1979. Oba jsou dnes považováni za otce konceptuálního graffiti.
Seznámení s Warholem
Basquiat se stával atraktivní osobností newyorské subkultury; spojoval dosud neviděné či přehlížené protiklady. Vstřebával různé vlivy. Poznal Davida Byrna, Jima Jarmusche či Davida Bowieho. Nějaký čas chodil s tehdy ne příliš známou Madonnou. Kontakt však neztratil ani s „exotickými“ kulturami, ke kterým byl vázán svým původem i naturelem. V roce 1979 založil kapelu Gray (pojmenovanou po autorovi své oblíbené anatomické knihy) a další netradiční uskupení. Hrál na kytaru, klarinet i syntezátor v duchu alternativní „noise music“. V tomto rozjezdu se na jednom večírku seznámil s již poměrně stagnujícím Andy Warholem, který v něm rozpoznal perspektivního umělce, možná génia. Od té doby neudělali bez sebe ani krok. Basquiat poprvé vystavoval na skupinové přehlídce New York/New Wave roku 1981 v Queensu. Tam zaujal renomované galeristy (zvláště švýcarského Bruna Bischoffsberga). Jeho kariéra začala strmě stoupat. Ve svých 24 se stal světovou hvězdou. Jeho díla si pořizovali soukromí sběratelé, státní sbírky se ošívaly.
Basquiat se s Warholem rozešel (neunesl narážky tisku, jenž jej označoval za Warholova výstředního maskota). Stáhl se do ústraní a zvýšil přísun oblíbeného heroinu. Trpěl depresemi, ztrácel chuť do života a cítil se opuštěný. |
Basquiat se s Warholem rozešel (neunesl narážky tisku, jenž jej označoval za Warholova výstředního maskota). Stáhl se do ústraní a zvýšil přísun oblíbeného heroinu. Trpěl depresemi, ztrácel chuť do života a cítil se opuštěný. V obrazech z posledního roku života jsou již zřejmé poukazy na bezvýchodnost a smrt. Několik měsíců před tím se v Paříži seznámil s africkým umělcem Quattara Wattsem z Pobřeží slonoviny. Sblížili se a plánovali společný odjezd do jeho domoviny. Tam se měl Jean-Michel podle svého přání podrobit šamanským rituálům, kterým instinktivně věřil a jež by mu pomohly zbavit se drogové závislosti. Odletět měli 19. srpna. Basquiat zemřel v New Yorku na předávkování ve svém ateliéru na Great Jones Street v pátek 12. srpna.
Basquiat po sobě zanechal stovky obrazů a tisíce kreseb (graffiti jsou dnes známa pouze z několika fotografií Henryho Flynta). Basquiat svým životem i dílem ztělesňuje syntézu různých kultur a pohledů na člověka vrženého do neklidné společnosti bez zjevných a spravedlivých pravidel. Podle mnohých byl génius, který předběhl svou dobu. V květnu 2013 bylo Basquiatovo plátno Dustheads z roku 1982 vydraženo v prestižní aukční síni Christie’s za 48,8 milionů dolarů. Letos v květnu v newyorské aukční síni Sotheby´s získal Basquiantův bezejmenný obraz s lebkou japonský sběratel a podnikatel Yusaku Maezawa za 110,5 milionů dolarů, což je přes 2,5 miliardy korun. Podle svých slov jej plánuje vystavit v muzeu ve městě Čiba nedaleko Tokia.
Basquiatova výstava Boom for Real v londýnském Barbican Centre bude probíhat do 28. ledna 2018.
