Umělá inteligence je důsledkem atomové bomby

Dnešní digitální svět má původ v první polovině 20. století, kdy shoda okolností – kombinace geniálních vědců, kteří byli donuceni opustit Evropu, aby unikli nacistům, velkorysé filantropie a touhy amerických generálů po atomové bombě – způsobila zásadní průlom ve vývoji počítačových technologií.

Příběh vzniku prvního počítače se odehrál během druhé světové války v Princetonu, kde George Dyson, historik vědy a syn fyzika Freemana Dysona, vyrůstal. Jeho kniha Turing’s Cathedral: The Origins of the Digital Universe (Turingova katedrála. Vznik digitálního světa) je výsledkem desetiletého výzkumu a historií mužů a žen, kteří se tohoto projektu účastnili.

Turingův Colossus

Ve Velké Británii je za „otce“ počítače považován britský matematik a jeden ze zakladatelů informatiky Alan Turing (1912–1954). Ten za druhé světové války sestrojil přístroj Colossus, s jehož pomocí byl dešifrován německý kódovací mechanismus Enigma.

Podle Němců počítač vynalezl ve třicátých letech 20. století německý inženýr a počítačový průkopník Konrad Zuse (1910–1995). Američané se zase domnívají, že počítač vznikl v princetonském soukromém výzkumném Institutu pro pokročilá studia nedaleko slavné univerzity, přičemž byl nezbytný pro výpočty spojené se sestrojením atomové bomby. Dysonův pohled vychází z amerických reálií a Turingovi se věnuje až v poslední čtvrtině knihy.

Turing je mnohem známější než rakousko-uherský a později americký matematik židovského původu John von Neumann (1903–1957), skutečná hlavní postava příběhu vzniku počítače, a proto zřejmě nakladatelství zvolilo trochu zavádějící titul knihy. Turing se významně podílel na dešifrování německého kódovacího mechanismu, čímž přispěl k vítězství nad Německem ve druhé světové válce.

Podle některých historiků nejen pomohl zachránit Británii v letecké a ponorkové bitvě, ale i zkrátit druhou světovou válku o několik let. Turingův přístroj Colossus byl ještě 30 let po této válce státním tajemstvím, a proto lze předpokládat, že se po analýze odtajněných materiálů dočkáme jejích nových interpretací.

Institut pro pokročilá studia

Ve třicátých letech 20. století umožnil dar Louise Bambergera a jeho sestry Caroline Bambergerové-Fuldové ve výši pěti milionů dolarů založit výzkumný Institut pro pokročilá studia v Princetonu, díky čemuž se jeho zaměstnanci mohli věnovat své práci, aniž by je zatěžovaly přednášky nebo akademické povinnosti.

Institut navíc vznikal v době, kdy v Německu nastupoval k moci nacismus, a proto bylo možné získat ke spolupráci přední matematiky a teoretické fyziky, od čehož si jeho ředitel Abraham Flexner (1866–1959) sliboval jednodušší začátek.

Velkorysé financování a vynikající vědci, kteří museli opustit Evropu kvůli svému židovskému původu, jako byl Albert Einstein (1879–1955), John von Neumann či matematik a brněnský rodák Kurt Gödel (1906–1978), který sice nebyl Žid, ale nacistické školství ho považovalo za zástupce „židovské matematiky“, umožnili vznik institutu na „zelené louce“ s nejlepšími mozky své doby. Dyson popisuje založení tohoto institutu i uvádí svědectví o překážkách, s nimiž se jeho vedení muselo potýkat.

Podivné osobnostní rysy

Od počátku bylo problémem ubytování nově příchozích, a proto se institut snažil pronajmout budovu newyorské pojišťovny New York Life Insurence Company. Jednání nebyla jednoduchá a vedení nabylo dojmu, že hlavní příčinou jsou Židé, proto se rozhodlo poskytnout pojišťovně seznam, na němž sice byla i židovská jména, ale nikoli indická nebo čínská. Slovo liberální mělo ještě nedávno jiný význam – do roku 1942 Princetonská univerzita nepřijímala barevné studenty a ženám dokonce umožnila vstup až v roce 1969.

Vedení institutu se potýkalo nejen s dobovou situací, ale i s podivnými osobnostními rysy svých zaměstnanců. Například pro amerického počítačového inženýra Juliana Bigelowa (1913–2003) bylo soužití v něm v podstatě pozitivní – seznámil se nejen s mnoha matematiky a fyziky, ale s lidmi, kteří pracují ve zcela jiných oborech a mají odlišné zkušenosti a názory.

Ještě komplikovanější osobností byl Gödel. Jak vyplývá z korespondence vedení institutu s jeho psychiatrem, měl psychické problémy: „Doktor Gödel je přesvědčen, že tepelné radiátory v jeho bytě jsou zdrojem jedovatých plynů, a proto je nechal odstranit, což z jeho bytu dělá v zimě nehostinné místo. Naopak těší, že topná tělesa v budově institutu doktor Gödel z ničeho nepodezírá, a má velké pracovní úspěchy.“

John von Neumann

Použití matematiky ve vojenských technologiích má v americké armádě dlouhou tradici. Již za první světové války začala zaměstnávat matematiky, kteří měli vypracovávat balistické křivky k sestřelení letadla, přestože pilot věděl, že je pronásledován. V zásadě šlo o automatizaci zaměření cíle a následné střelby. Mezi tyto matematiky patřil Norbert Wiener (1894–1964), který přispěl k řešení parciální diferenciální rovnice a je považován za jednoho ze zakladatelů kybernetiky.

Za druhé světové války pak měla USA zajistit technologickou převahu atomová bomba a mezi nejdůležitější účastníky projektu Manhattan patřil matematik John von Neumann, jehož práci a životu se Dyson věnuje nejvíce. Pocházel ze zámožné budapešťské židovské bankéřské rodiny a již jako dítě udivoval matematickým talentem a později všestranným vědeckým zaměřením.

Napsal například první knihu o kvantové mechanice z matematického hlediska, která ho proslavila v USA, kam ve třicátých letech přišel na Institut pro pokročilá studia. Přispěl i k teorii her a v roce 1944 zveřejnil společně s rakouským ekonomem Oskarem Morgensternem (1902–1977) dnes již klasické dílo The Theory of Games and Economic Behavior (Teorie her a ekonomické chování).

„Holubice“ a „jestřábi“

Von Neumannova genialita a široké spektrum zájmů ho přivedly k projektu Manhattan v Los Alamos. Nesnášel nacisty, nedůvěřoval Sovětskému svazu a byl přesvědčen, že svobodný svět by se nikdy neměl dostat do pozice slabšího. Kvůli tomuto svému přesvědčení se však brzy ocitl ve sporu vědecké obce rozdělené na dvě názorové skupiny.

V první byly „holubice“, tedy ti, kdo vystupovali proti atomové bombě a zkouškám jaderných zbraní, a ve druhé „jestřábi“, kteří podporovali vývoj vodíkové bomby a dokonce preventivní úder proti Stalinovu Sovětskému svazu. Von Neumann byl zástupcem vojensko-průmyslového komplexu a díky tomu získal podporu a finance na vybudování počítače s nevídanou kapacitou nutnou pro výpočty atomové bomby, čímž se stal jedním ze zakladatelů informatiky.

Von Neumann byl mimo jiné členem výboru, který stanovil v Japonsku cíle pro dvě atomové bomby a vypočítal optimální detonaci k jejich nejvyššímu ničivému účinku. Jeho schopnost zjednodušit i nejsložitější problémy oceňovaly nejen státní a armádní instituce, ale i soukromá sféra, například společnost IBM ho chtěla zaměstnat jako poradce.

Von Neumann byl společenský, o čemž svědčí jeho přezdívka Good Time Johnny (Pohodář Johny), ale jeho hlava neustále pracovala. Často se během večírku najednou stáhl do ústraní a začal si dělat poznámky k problému, který právě řešil. Jeho vzdělání a znalosti byly fenomenální, například při jedné diskuse si neuvědomil, že přešel z angličtiny do latiny a před smrtí si v nemocnici nechával od přátel předčítat starořecké klasiky v originále.

Nejméně efektivní stroj

Dyson se také věnuje evoluci technologií a umělé inteligence. Podle něho zděděný genetický materiál může představovat kolektivní inteligenci, jež řídí evoluci, přičemž má mnohem více společného s počítačovým softwarem než s jedincem. Při úvahách o umělé inteligenci pak Turing dospěl k závěru, že stroj, který nedělá chyby, není inteligentní.

Z teorie o umělé inteligenci pak ohledně existence života ve vesmíru vyplývá, že digitální forma nezávislá na lokálním chemickém uspořádání je nejpravděpodobnější a jako elektromagnetický signál bude putovat tak dlouho, až objeví digitální svět, který jí umožní založit kolonie.

Současné optické sítě a servery by mohly představovat základ digitálního organismu, který zatím spí, protože i u aktivního procesoru jednotlivá spojení drtivou většinu času čekají. Celosvětová počítačová síť má sice obrovskou kapacitu, ale současně představuje nejméně efektivní stroj, jejž člověk vytvořil – v nečinnosti čekající blok totiž tvoří 99,9 procenta.

Dyson popisuje začátek moderních technologií a základů umělé inteligence, k čemuž paradoxně přispěly zbraně hromadného ničení. Manželka polského matematika Stanislawa Ulama (1909–1994) označila paralelní vznik digitálního světa a jaderných bomb za ironii osudu. Za současné moderní technologie, kosmický výzkum, pokrok v biologii a medicíně totiž vděčíme počítači, který bylo nutné zkonstruovat kvůli matematickému ověření, zda je, nebo není možné vytvořit atomovou bombu.