Trvalým růstem ke globální katastrofě

Všechny představy o budoucí prosperitě musejí brát na vědomí limity Země. Proto by bylo užitečné mít v záloze systém prosperity bez růstu.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Tim JacksonČeská pozice

Při zrychlujícím se růstu populace na naší, prostorově omezené planetě jednoho dne musí nastat krize kvůli přelidnění a vyčerpání nejen ekonomických, ale i životních přírodních zdrojů. To není už jen malthusiánskou paranoiou různých Římských klubů a bilderbergských globalistů, ale i matematickou nevyhnutelností. Dosud se ji navzdory pesimistickým předpovědím jakžtakž dařilo posunovat do budoucna novými technologiemi využívajícími nevyužívané zdroje. Toto budoucno se však nezadržitelně blíží.

Nastavený ekonomický systém trvalého růstu – i kdyby si nakrásně říkal „udržitelný“ – spěje prostřednictvím konzumerismu ke globální katastrofě. On je totiž ten růst – jakýkoli růst – nadále neudržitelný. Protože bereme přírodu jako samozřejmost, vynecháváme ji z celkové ekonomické rovnice a neobtěžujeme se představit si, jak bude lidská prosperita, soudržnost a morálka vypadat za několik desetiletí při devíti miliardách obyvatel, z nichž navíc stále vyšší počet bude toužit po životní úrovni Západu.

Touto premisou začíná svou knihu Prosperity Without Growth: Economics for a Finite Planet (Prosperita bez růstu. Ekonomie pro konečnou planetu) profesor ekologické ekonomie na univerzitě anglického hrabství Surrey Tim Jackson. Deník The Financial Times ji v recenzi označil za „jednu z nejlepších knih roku 2009“.

Kapitalistická ekonomika a dluh

Svět, v němž by devět miliard lidí dosáhlo prosperity 30 nejbohatších zemí OECD, by do konce 21. století musel mít ekonomiku 40krát větší, než má dnes

Svět, v němž by devět miliard lidí dosáhlo prosperity 30 nejbohatších zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), by do konce 21. století musel mít ekonomiku 40krát větší, než má dnes, a 200krát větší než v roce 1950, propočítává Jackson. Na čem by se taková ekonomika budovala a kde by brala zdroje? Stabilita současné prosperity, která se ostatně chýlí ke konci, je strukturálně založená na růstu. Když se růst zachvěje jako v roce 2008, nastává panika, finanční krach, hospodářská recese.

Kapitalistická ekonomika funguje na dluhu, který prudce roste ve všech svých odlišných druzích – spotřebitelský, státní, externí, hrubý i čistý –, jejichž rozdíly málokdo chápe. Většina dnešních financí vydávaných bankami je ve formě kreditu, čili dluhu. Nejhorší dlouhodobý dopad na člověka má růst spotřebitelského dluhu, do této doby nevídaně vysokého. Ten je nebezpečným mechanismem umělého růstu ekonomiky tím, že povzbuzuje masy lidí utrácet víc, než vydělávají.

Honba za spotřebním růstem

Dnešní „věk nezodpovědnosti“ a hospodářská krize není výsledkem nedbalosti, popřípadě chamtivosti jednotlivců ani špatných praktik částí bankovního odvětví, ale následkem systematické, shora schvalované nezodpovědnosti s jasným cílem: pokračovat a chránit hospodářský růst. Přesněji řečeno, uvádí Jackson bez obalu: „Demonstruje dlouhodobou slepost k omezením hmotného světa, která se projevuje v naší neschopnosti chránit přírodní zdroje a mírnit ekologické škody.“

Jackson zavádí pojem „ekologické dluhy“, které jsou podle něho stejně labilní jako naše finanční dluhy. A žádný z nich „není řádně vyúčtován kvůli neúnavné honbě za spotřebním růstem“. Ten však „není udržitelný ani krátkodobě“, jak ukázala dnešní finanční krize.

Dnešní finanční krize ukázala, že spotřební růst není udržitelný ani krátkodoběProsperita, jak ji vytvořil systém trvalého růstu (v dějinách ekonomiky poměrně nedávný), se podle Jacksonova propočtu stále nerovnoměrněji rozděluje mezi horních 20 procent, která mají 74 procent světového příjmu, a dolních 20 procent dělících se o pouhá dvě procenta příjmu. Tyto nůžky se rozšiřují, přičemž horních šťastných ubývá a dolních přibývá, jak chudne střední třída.

Utopická vize

Všechny věrohodné představy o budoucí prosperitě musejí brát na vědomí limity Země. „Ještě než začne nedostatek ropy,“ uvádí Jackson ekologa McKibbena, „nastane nedostatek Země.“ Proto by – pro případ dalších a větších ekonomických otřesů – bylo užitečné mít v záloze nějaký systém prosperity bez růstu. Jeho vytvoření však vyžaduje nově definovat samotný pojem prosperita. Jackson se o to pokouší: „Prosperita spočívá ve schopnosti rozvíjet se jako lidské bytosti v rámci ekologických limitů konečné planety.“

Výzvou naší společnosti a nejnaléhavějším úkolem naší doby je podle Jacksona vytvářet podmínky, za nichž je to možné. Základní podmínkou pak je „koherentní představa prosperity, která nespoléhá na předem nastavené předpoklady spotřebního růstu“. Tato odlišná vize prosperity znamená systém, „v němž se mohou lidé rozvíjet, vytvářet vetší společenskou soudržnost, nacházet vyšší stupně blaha, a přitom zároveň zmírnit hmotný dopad na životní prostředí“.

Podle Jacksona prosperita spočívá ve schopnosti rozvíjet se jako lidské bytosti v rámci ekologických limitů konečné planety

Nám, co jsme zažili všelijaká marxistická vyšší blaha a soudržnosti na vlastní kůži, to může znít jako další (kolikátá už?) utopická vize mesiášských snílků, a proto pokračování ve čtení Jacksonových receptů bude vyžadovat trochu nadměrné úsilí. Mírně může uchlácholit, že Jackson necituje Marxe, ale Aristotela, podle něhož člověk k vlastnímu rozvoji potřebuje víc než jen hmotné zabezpečení. Prosperita totiž má zásadní společenské a psychologické dimenze, jako je dávání a přijímání lásky, radost z uznání, možnost užitečně přispívat a mít pocit sounáležitosti, víra ve svou společnost a vědomí smyslu života a jednání.

Dilema

Schopnost rozvíjet se nesmí být vnímaná jako „odhmotněné svobody“, ale jako škála „svázaných schopností“ dobře žít v jasně definovaných limitech. Takovým limitem je na prvním místě konečnost přírody a ekologických zdrojů umožňujících život na Zemi a nezbytných pro život. Druhým limitem je jednoduchá aritmetika růstu populace, která se musí o ekologické zdroje a prostor dělit.

Trvalá prosperita se od těchto hmotných podmínek nedá izolovat. Navíc potřebuje i fyzické a duševní zdraví, možnosti a demokratická a vzdělávací práva, pocit bezpečí, naději do budoucna, smysluplnou práci, menší důraz na ekonomická a mocenská postavení na společenském žebříčku a větší důraz na kvalitu a užitečnost. Ekonomická stabilita, kontinuita, nezadluženost, zajímavý život, společenské vztahy, pokračující vzdělávání a psychologický a morální růst osobnosti jsou důležitější prvky než materiální růst. Ten navíc často ohrožují krizové poklesy, během nichž roste nezaměstnanost a klesá prodej, a tím i státní příjem z daní.

Růst je sice neudržitelný, ale jeho zastavení za nynějšího systémového nastavení by způsobilo dlouhodobé strádání společnosti

Tím však také vzniká dilema. Růst je sice neudržitelný, ale jeho zastavení za nynějšího systémového nastavení by způsobilo dlouhodobé strádání společnosti. Dilema na první pohled neřešitelné, uznává Jackson. Dodává však, že je řešit musíme, neboť jeho neřešení nejvíc ohrožuje udržitelnost.

Hlavní prvky ekologické makroekonomie

Jackson se pokouší identifikovat „zelený stimulus“, z nějž vypracovává systém „ekologické makroekonomie“. Praktickým vzorem mu je Jižní Korea, jejíž dnešní prosperita je založená z 80 procent na investicích do ekologických projektů. Jacksonova ekologická makroekonomie má tyto hlavní prvky:

  • Uvolnit svěrací kazajku víry v trvalý spotřební růst jako jediný základ ekonomické stability.
  • Udržovat stabilitu tím, že ji vnímáme spíš jako „odolnost“ proti vnějším šokům a vnitřním kontradikcím působícím chaos v dobách recesí.
  • Posílit podmínky, jež zabezpečují živobytí jednotlivců, umožňují fair distribuci, nastolují udržitelné hladiny zpracování přírodních zdrojů a chrání kritický přírodní kapitál.
  • Znovu dát do hry a umožnit jiné uspořádání rovnováhy mezi spotřebou a investicemi, veřejnou a soukromou sférou a jejich úlohami a financováním a investováním.
  • Zvýhodnit ekologické investice oproti neekologickým – vzor Jižní Korea.
  • Nově se zamyslet nad dnešní posedlostí ziskovostí a produktivitou a dát je do služeb dlouhodobých společenských cílů.
  • Zlepšit ekologickou informovanost a přestat oddělovat ekonomiku od ekologie a společnosti.
  • Vzděláváním odstranit psychologickou a sociální „past“ studu za nedostatečný materiální úspěch poměřovaný závistí a pohánějící spotřební růst.
  • Využívat nejnovějších poznatků psychologické vědy, dle níž životní spokojenost spočívá méně v hmotném majetku a víc v angažovanosti do smysluplných, účelných a výzvy překonávajících činností.
  • Rozšířit investice do veřejných statků přispívajících k pocitu dlouhodobého národního, obecního i osobního sebevědomí a prosperity.
  • Obnovit smysl „společenské smlouvy“ mezi občanem a státem a mezi lidmi, jehož principem je vzdát se dobrovolně určitých svobod škodících druhým výměnou za ochranu před poškozením určitými svobodami druhých.
Úloha státu a vlády

Znamenalo by to dát státu víc odpovědnosti, ale zároveň jí od něj víc žádat. To se sice může teoreticky zastáncům liberální ekonomiky protivit, ale Jackson připomíná, že se to už stejně začíná dít. Například záchrana bank – de facto jejich částečné zestátnění, které nakonec většina lidí uznala za menší zlo než jejich krach.

Úlohou vlády, připomíná Jackson, musí opět být „zajišťovat, aby dlouhodobé veřejné dobro neohrožovaly krátkodobé soukromé zájmy“. A poskytovat občanům příležitosti rozvíjet své schopnosti, dovednosti, charakterové kvality a společenské vztahy v ekologických limitech konečné planety.

A teď se hádejme, je-li Tim Jackson pravičák, nebo levičák. A zda takové dělení ještě naši planetu zajímá.

Prosperity Without Growth: Economics for a Finite Planet
(Prosperita bez růstu. Ekonomie pro konečnou planetu)
AUTOR: Tim Jackson
VYDAL: Routledge 2009
ROZSAH: 288 stran

Počet příspěvků: 5, poslední 25.10.2012 02:07 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.