Olomoucká hudební skupina Nylon Jail vznikla v roce 2011 z popudu Jiřího Jiráka, kterého si svého času jako začínajícího zpěváka vyhlédl k nárazové spolupráci Michal Pavlíček. A správně vypozoroval, že Jirák dostal spolu s příměsí romské krve také silný, hluboký hlas vyjadřující až archetypální mužnost. Podobnou silou projevu vládl například americký country zpěvák Johnny Cash (1932–2003).
Jirák oslovil bez konkrétní představy o spolupráci Romana Vičíka. Ten do té doby působil v místních kapelách jako baskytarista. To se mělo brzy změnit – začal skládat a hrát na kytaru, Jirák zpíval a během jednoho roku zformoval kapelu a tým lidí, kteří se nezištně přidali ke vznikajícímu projektu.
Ozvěna divoké nespoutanosti
Události následně nabrali poměrně svižné tempo. Kapela poprvé objela republiku se svým novátorským 3D turné Devil Is a Cowboy, jež bylo pro ni v jistém smyslu zlomové, protože ji poprvé více zaregistrovala kulturní veřejnost. „Moc jsme se o tom nebavili. Jiřin s tím prostě jednoho dne přišel, že ho to zajímá a že to nikde ještě neviděl. Začali jsme hledat a došli ke zjištění, že jediní, kdo použili při koncertní projekci jakousi 3D geometrii, jsou Kraftwerk,“ vzpomíná Vičík.
V projevu kapely Nylon Jail se v roce 2013 zračila ozvěna divoké nespoutanosti devadesátých let. Po jejích koncertech zůstával na místě nejen pocit nezapomenutelného zážitku, ale i rock‘n‘rollový nepořádek. |
Práce na natáčení se ujali David Mencl a Ondřej Hruška, kteří už v té době tvořili spolu s Petrou Ševců management skupiny. Tam, kde Kraftwerk tvořili obrazce, vydali se Mencl s Hruškou do polí a lesů. „Začátky byly všelijaké, tušili jsme, že přicházíme s něčím, na co tu lidé nejsou zvyklí. Jednou jsme hráli pro asi dvacet pracovnic jakéhosi zemědělského družstva. Těm se naše 3D krávy líbily,“ usmívá se Vičík.
V roce 2013 jim vyšla pod brněnským vydavatelstvím Indies Scope debutová nahrávka My Heart Soars Like a Hawk. Podpořena stále živelnějšími koncerty, sklidila na alternativní scéně relativně slušný ohlas, byla ověnčena hudební cenou Vinyla a nominována na cenu Anděl. V projevu kapely Nylon Jail se tehdy zračila ozvěna divoké nespoutanosti devadesátých let. Po jejích koncertech zůstával na místě nejen pocit nezapomenutelného zážitku, ale i rock‘n‘rollový nepořádek.
Spíše cítěný vliv
Nylon Jail se postupně vypracovávala v jednu z nejživelnějších klubových kapel. Mezi nejpamátnější vystoupení patří náhradní vyplnění hlavního hracího času na festivalu Beseda u bigbítu v jihomoravském Tasově. Mnozí účastníci sledovali se zatajeným dechem Jirákovy pódiové eskapády, když podporoval dojem z písní zavěšením na světelnou konstrukci pět metrů nad zemí. „Myslím, že tam jsem se jako frontman našel,“ konstatuje Jirák. Stali se první kapelou, která vystoupila na nově otevřené platformě Drive Stage festivalu Colours of Ostrava.
Nylon Jail tvaroval například Johnny Cash, Nick Cave, The Frames, celý žánr grunge nebo alternativní country. Vliv je ale spíše cítěný, než by se její tvorba podobala zmíněným interpretům. |
Za nejsilnější zážitek označují oba protagonisté výstup na kyjevském Majdanu během ukrajinské revoluce. Aniž by chtěli tuto epizodu vypichovat, položili na tóny své hudby i občasnou politickou aktivitu, již naposledy projevili při nedávných prezidentských volbách. „Nechceme to přehánět, ale někdy nestačí jen vhodit volební lístek do urny,“ říká Jirák. Nylon Jail tvaroval například Johnny Cash, Nick Cave, The Frames, celý žánr grunge nebo alternativní country. Vliv je ale spíše cítěný, než by se její tvorba podobala zmíněným interpretům.
„Když jsme mluvívali o tom, kterou muziku máme rádi, nejednou jsme s nadsázkou skončili u srovnání verzí songu Hurt od Nine Inch Nails, kterou do svého repertoáru zahrnul také Johnny Cash. Pokaždé jsme dospěli k závěru, že nás hodně baví jak originál industriálních NIN, tak folková předělávka Muže v černém,“ říká Vičík. A dodává: „Toužili jsme se rozkročit mezi oběma póly a snažili se kloubit svět country se světem elektroniky.“
„My ale nemáme rádi škatulkování. Nikdy jsme se nechtěli prezentovat jako čiré country ani jako nic jiného. Podívejte se na takového Mika Pattona, frontmana Faith No More. Ten má milion projektů různých žánrů, nedrží se jedné škatule, a tak udělal žánr sám ze sebe. To samé se dá říct třeba i o Bowiem,“ vyjadřuje se Jirák k „žánrování“. „Stejně usilujeme o vlastní žánr s názvem Nylon Jail.“
Naturalistické vystřízlivění
Nakažlivá naturální uvolněnost Nylon Jail měla dvojí účinek – přitahovala i ničila zároveň. Hudební kritici psali o chladné něze a patosu bez kýče, předpovídali zářnou budoucnost, mluvilo se o vývozním potenciálu skupiny. Uvnitř to však vřelo. Zpráva, že se Nylon Jail ve svém rozletu v roce 2015 ze dne na den zřítili k zemi a rozpadli, proto zasvěcené příliš nepřekvapila. Vyčerpaná ústřední dvojice se ve zlém rozešla.
Romantiku naivní bezprostřednosti nahradilo u Nylon Jail naturalistické vystřízlivění. Až se zdá, že chtějí každým krokem ospravedlnit, kam patřili a patří, a sdělit, kde jsou uvězněni ve své nylonové samovazbě. |
Uběhl rok a příležitost dostalo jedno z hudebnických klišé. Protagonisté si od sebe oddechli a vrátili se ke spolupráci. Někde navázali na minulé, oslovili například producenty debutu Ondřeje Ježka a Petra Mlynáře, jinde vstoupili na neprobádaná území. Opět se tato dvojice chopila svých rolí a navázala na „zašlou slávu“ originální sérií videosinglů, většinou v režii též už v minulosti spřízněného Víta Hradila. Jsou stejní i jiní.
Oslovili nové hudebníky a vytvořili čerstvé hudební těleso, s nímž rozvíjejí koncept naznačený už na první řadové nahrávce, zahrnující princip chyby do jejich tvorby. Chtějí propojovat nízké s hlubokým. „Zajímá nás originální tvar i za cenu rizika nedokonalosti. Máme rádi protiklady,“ říká Vičík. „Stačí se podívat na nás dva,“ dodává Jirák. Jsou syrovější. Romantiku naivní bezprostřednosti nahradilo u Nylon Jail naturalistické vystřízlivění. Až se zdá, že chtějí každým krokem ospravedlnit, kam patřili a patří, a sdělit, kde jsou uvězněni ve své nylonové samovazbě.
