Lidovky.cz

Svět se neustále zlepšuje sexuálním stykem idejí

  7:47

Konečně optimistická kniha! „Homo dynamicus“ se řítí do budoucna.

foto: Česká pozice

Svět – přesněji řečeno jeho lidské přetváření – se neustále zlepšuje. Navzdory občasnému zaškytnutí, během nějž se na čas zhorší, aby se opět začal zlepšovat na vyšší úroveň, než na které byl před zhoršením. To tvrdí anglický vědecký publicista Matt Ridley ve své nejnovější knize The Rational Optimist: How Prosperity Evolves (Racionální optimista. Jak se vytváří prosperita).

Ridley je původním vzděláním biolog a velká část jeho prací se soustřeďuje na popularizaci vědy. V předchozích pěti knihách a častých sloupcích v různých časopisech se věnoval stejně zábavně genetice i evoluci, na něž se také ve svém nejnovějším díle často odvolává. Tentokrát je to „evoluce prosperity“, jak sděluje podtitulek. Svět se zlepšuje díky „sexuálnímu styku idejí“ – jejich střetáním, prolínáním a vzájemným doplňováním, experimentováním, opravováním a napravováním.

Racionální optimismus, nebo naivní idealismus?

Při popisu Ridleyho představ skvělé, geniální, pestré a bohaté budoucnosti se místy neubráníme otázce, zda sledujeme racionální optimismus, či naivní idealismus, nebo si z nás dělá legraci. Jeho fantazie geniálních vynálezů budoucnosti vycházející ze stejně geniálních vynálezů minulosti je však natolik bujná a napínavě napsaná, že mu lze odpustit i ústřel do utopie.

Víru v lepší budoucnost, či přinejmenším zvědavost, Ridley udržuje otázkou: Podíváme-li se na pokrok, kterým lidstvo prošlo a stále prochází, jak nás může vůbec napadnout, že by se měl někdy zastavit nebo zvrátit? A přidává k tomu graf, který ukazuje 3000násobný nárůst světového HDP na člověka za uplynulé tisíciletí, z nějž se víc než 90 procent uskutečnilo v předchozím století.

Všem romantikům snícím o pohodě starých dobrých časů Ridley připomíná, že lidé v těchto dobách sice chodili na Shakespeara, poslouchali Monteverdiho a dívali se na Tiziana, ale umírali ve 40 letech na kurděje, zápaly plic, tuberkulózu a mor, ve třiceti jim vypadávaly zuby, v ulicích měst se brodili koňským trusem a kalužemi močůvky, psali při svíčkách, topili rašelinou a myli se jednou za týden až za měsíc. Vážně byste tak chtěli žít? Ptá se jich Ridley.

Homo dynamicus

Celou dobu – od člověka jeskynního až po dnešní krkolomné technologie ve všech oborech – pohání ke zlepšování světa „touha po společenském statusu a sexuálním ocenění“, jež se v dějinách nemění. Žádný materialismus, nýbrž „pseudoduchovno hledající lásku, hrdinství a obdiv“. Touha po statusu povzbuzuje k „vymýšlení receptů na přearanžování atomů, elektronů nebo fotonů světa do kombinací užitečných jiným lidem.“

Od člověka jeskynního až po dnešní technologie ve všech oborech pohání ke zlepšování světa touha po společenském statusu a sexuálním ocenění

Ambice se přetváří v příležitost. Evoluce je „metastází výměn, specializací a invencí“. Prosperita vzniká výměnou různých specializací a je „spíš množením práce než její dělbou“. Touha po vzájemné směně věcí a činností – ocenění existence druhým – je tím, čím se člověk odlišil od ostatních tvorů a co ho odpálilo k evoluci. Tím se z Homo sapiens stal „Homo dynamicus“ – člověk v pohybu, posedlý změnami, zvídavý, učenlivý, toužící po zdokonalování a vnímající kvalitu a hodnotu.

Prosperita, čili nadbytek produkce směnitelné za jinou, vznikla přechodem ze soběstačnosti na specializaci – z vlastní výroby všeho, co pro sebe potřebuji, na nadvýrobu jednoho produktu či služby směnitelné za jinou nadvýrobu něčeho jiného. Specializací se zlepšila kvalita všech produktů a služeb a k jejich dalšímu zlepšování vznikaly nové specializace a vznikají pořád – do nekonečna. V každé specializaci vyrostli mistři, od nichž se mohou učit jiní lidé a svůj obor nekonečně zdokonalovat.

Obchodování

Prvotní specializací – přibližně před dvěma sty tisíci lety – byla dělba na muže lovce a ženy sběrače. Díky ní Homo sapiens převládl nad sousedem neandrtálcem, který tuto dělbu neuměl, a proto v konkurenci zanikl. Nebo ho možná Homo sapiens vyjedl, tedy do posledního sežral, vtipkuje Ridley nad faktem, že pro neandrtálcův zánik dosud nikdo nenašel jednoznačné vědecké vysvětlení.

Obchodování výměnou předmětů je odedávna součástí každé lidské společnosti, i nejprimitivnějších, což Ridley dokazuje na historických příkladech cestovatelů přijíždějících do neznámých krajin. Všude nabídka výměny něčeho za něco následovala krátce po seznámení. A Ridley také na historických příkladech dramaticky a místy i komediálně promítá dějiny vývoje dělby práce a výměny jejich výsledků, vzniku nových specializací, materiálů a nástrojů, barterového obchodu, rozvoje tržních měst a objevu peněz a finančních instrumentů, které obchod urychlují.

Ridley uvádí řadu zesnulých ekonomů, například Davida Ricarda. Ten v roce 1817 propočítal, proč by se Anglie neměla obtěžovat pěstováním vína. Může je totiž levněji a lepší kupovat z Portugalska výměnou za textil, který zase Angličané umějí vyrobit levněji a lépe než Portugalci. Nebo Adama Smithe s jeho tradičním principem obchodování, jímž je „přeměňování vlastního zájmu druhých ve svůj prospěch“, čili „spojení altruismu se sobectvím“. Volný trh je pak „přeměnou sobectví ve ctnost“.

Princip nulového zbytku

Předpokladem rozvoje obchodu, a tím prosperity, je vytváření důvěry, které v moderním obchodování posiluje například spolehlivost obchodních značek. Základem vývoje prosperity je princip „zero sum“ čili nulového zbytku. To znamená, že úspěšná transakce prospívá oběma stranám a jedna druhé nic nedluží. Jestliže jedné prospívá a druhé škodí, není to obchod nýbrž kořistění, které prosperitu nevytváří.

Princip nulového zbytku tvoří základ svobody a donucovací obchod je projevem tyranie. Svoboda, sociální cítění, vzdělanost a tvořivost jdou společně s prosperitou a obchodem. Evoluce prosperity se vytváří souběžným zdokonalováním výrobních nástrojů a pravidel obchodování založených na fair play.

Předpokladem rozvoje obchodu, a tím prosperity, je vytváření důvěry, které v moderním obchodování posiluje například spolehlivost obchodních značek

Na těchto principech lidstvo dospělo do dnešního stadia, kdy každou vteřinu někdo někde vytváří něco nového. Díky tvořivosti svobodných lidí a jejich vynálezům přežilo všechny předpovídané katastrofy – od Malthusova přelidňování až po ekologické. Zatím, bylo by možná třeba opatrně dodat. To však Ridley nedělá a řítí se do budoucna plnou parou fantazie racionálního optimisty.

Spontánní řád

Svět je propojený a ideje spolu šukají s větší promiskuitou, tempo inovací se zdvojnásobuje a ekonomická revoluce vynese prosperitu lidstva do dosud nepředstavitelných výšin. Vše se bude vymykat ekonomickým propočtům a odpovídat „katalaktickým“ – von Misesově a von Hayekově teorii „katalaxie“, neustále expandujícího spontánního řádu tvořeného výměnou, specializací a přizpůsobováním se jednotlivých ekonomik na trhu. Na volném trhu se vše se vším vyrovnává na takové úrovni a stupni, že to vyrovnává nabídku a poptávku a prospívá všem jeho účastníkům.

Energetické krize se vyřeší vynálezem technologií, které nepotřebují standardní energetické zdroje. Ekologickým krizím zabráníme vynálezem technologií, jež neohrožují životní prostředí. Kapitálové krize se vyřeší oživením „mrtvého kapitálu“ uzamčeného do nemovitostí, u nichž nejsou jasná vlastnická práva, a tudíž je nelze kapitalizovat, jak je tomu v mnoha zemích třetího světa.

Prosperita chudých zemí se zvýší, jakmile pomoc z bohatých států přestane procházet vládami a institucemi a půjde rovnou osvobozeným podnikavým občanům. Mikročipy, nanotechnologie a neustále se vyvíjející elektronika a informatika vytvoří přístroje, které budou samy myslet, jak konkrétní úkol řešit a vykonávat, což poskytne lidem víc času na větší vymýšlení a tvorbu.

Neustálá globální výměna

Tím bude neustálá globální výměna a zdokonalování idejí a vynálezů spontánně nacházet řešení všech dnešních problémů, krizí a rizik lidstva, které by je mohly v budoucnu ohrožovat. Možnosti růstu prosperity jsou stejně nekonečné jako lidská fantazie a schopnosti lidí vymýšlet, řešit a vytvářet. Ridley tvrdí: „Neexistuje ani teoretická možnost, že by se vyčerpal přísun idejí, objevů a invencí. A je-li inovace neomezená, proč se na budoucnost všichni dívají tak pesimisticky?“       

Věru povzbudivé. Nebýt toho, že – jak by řekl racionální pesimista – člověk má stejně nekonečné množství ničivých jako tvůrčích idejí. To však patří do nějaké pesimistické knihy, kterých je dnes na volném trhu několikanásobně víc.

The Rational Optimist: How Prosperity Evolves
(Racionální optimista. Jak se vytváří prosperita)
AUTOR: Matt Ridley
VYDAL: Harper 2010
ROZSAH: 448 stran

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.