Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Svět podle Li Kuang-jaa

USA

  13:41
Podle zesnulého světoznámého singapurského státníka Li Kuang-jaa se Západ domnívá, že je postideologický, ale uvažuje ideologicky a považuje svůj politický systém za vrchol vývoje. Singapur Li Kuang-jaa však dokazuje, že úspěšné mohou být i jiné způsoby vládnutí.

Graham Allison, Robert D. Blackwill, Ali Wyne, Lee Kuan Yew: The Grand Master’s Insights on China, The United States, and The World foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Nedávno zesnulý singapurský politik Li Kuang-jao (1923–2015; anglická transkripce Lee Kuan Yew) byl jedinečnou postavou světových dějin. V Singapuru zkombinoval demokracii s autoritářskými prvky a během několika desítek let jej posunul z třetího na vrchol prvního světa.

Navzdory nepřátelským státům v sousedství a etnické, jazykové a náboženské roztříštěnosti Li Kuang-jao ze Singapuru vytvořil intelektuální, finanční a technologické centrum jihovýchodní Asie se silnou armádou. Navíc vštípil Singapuru přátelství nejen s USA, ale i autentický respekt k čínským zájmům.

Státník s instinktem

Kniha Lee Kuan Yew: The Grand Master’s Insights on China, The United States, and The World (Li Kuang-jao. Názory velkého mistra na Čínu, USA a svět) s předmluvou exministra zahraničí USA Henryho Kissingera je nejen výsledkem Li Kuang-jaových diskusí s jejími třemi autory – americkým politologem Grahamem Allisonem, bývalým americkým diplomatem Robertem D. Blackwillem a spolupracovníkem amerického think tanku RAND Alim Wynem –, ale i jejich promyšlenou kompilací jeho projevů.

Li Kuang-jao byl státníkem s instinktem vycítit rozhodující jevy a procesy a zároveň vidět události v kontextu – dokázal propojit otázky ekonomické, politické, mocenské a ideologické

Dle nich má Li Kuang-jao obrovský přehled, strategicky jasnou představu, vizi a zkušenost, přičemž není expertem na konkrétní oblast ani akademikem, vůči nimž chová skepsi. Je státníkem s instinktem vycítit rozhodující jevy a procesy a zároveň vidět události v kontextu – dokáže propojit otázky ekonomické, politické, mocenské a ideologické.

Allison, Blackwill a Wyne se nejvíce věnují Li Kuang-jaově mezinárodní politice, zejména Číně, USA a jejich vztahům, protože je považuje za stěžejní v 21. století v důsledku posunu těžiště světové politiky z Atlantického do Tichého oceánu. Kdo se stane vůdčí velmocí v pacifické oblasti, ten jí bude i ve světě.

Podle Li Kuang-jaa v podání Allisona, Blackwilla a Wyna je evidentní, že se během 30 až 40 let touto vůdčí světovou velmocí stane Čína se svou 4000letou kulturou a 1,3 miliardovou populací a s obrovskou schopností se učit, na čemž její lídři systematicky pracují. Jako vždy v historii bude Čína stále více do svého systému vtahovat celou jihovýchodní Asii, protože má velkou přitažlivost, aniž by se chovala agresivně – čas i geopolitika jsou na její straně.

Čína

Li Kuang-jao se domnívá, že soutěž o vliv mezi USA a Čínou je nevyhnutelný, jejich střet však nikoliv. Čína si dle něho uvědomuje velkou vojenskou převahu USA a ekonomicky profituje ze spolupráce s nimi. Li Kuang-jao si přeje rovnováhu Číny a USA, přičemž se obává americké nestálosti v závazcích i podřizování zahraniční politiky domácí agendě. Za špatný příklad uvádí sklon amerických představitelů poučovat o lidských právech a demokracii a podmiňovat hospodářskou spolupráci plněním podmínek v této oblasti.

Dle něho Čína chce být součástí velmocí, nikoliv pouze čestným členem Západu ani nemá zájem o jeho dobře míněné rady. Ostatně, nebylo to západní kázání o demokracii, ale kapitalismus a ekonomické reformy, které Čínu otevřely světu, více než 600 milionů Číňanů vymanily z chudoby a díky nim se začala formovat silná čínská střední třída.

Dle Li Kuang-jaa se Čína nemůže stát ze dne na den západní liberální demokracií, protože by se rozpadla. Ani nevěří, že v ní lze uplatňovat principy a systémy, které jí nejsou vlastní a odtržené od její historie.

Li Kuang-jao je přesvědčen, že nikoliv bojkot a sankce, ale ekonomická spolupráce pomáhá Čínu reformovat. Současně však není žádným velkým obdivovatelem čínského politického systému. Do budoucna vidí velká rizika v zachování dnešního řízení Číny. Je však příliš moudrý, aby používal stejně lacinou kritiku jako západní demokratičtí aktivisté. Dle něho se Čína nemůže stát ze dne na den západní liberální demokracií, protože by se rozpadla. Ani nevěří, že v ní lze uplatňovat principy a systémy, které jí nejsou vlastní a odtržené od její historie.

Li Kuang-jao spatřuje problém Číny v absenci právního státu a nezávislého soudnictví a v přílišné centralizaci. To je podle něho její skutečná konkurenční nevýhoda, která má potenciál ohrozit čínský vzestup. Nevidí však žádnou spojitost mezi zmíněnými instituty a demokracií.

USA

Pokud jde o USA, Li Kuang-jao nevěří v jejich zhroucení a náhlý ústup z pozice hegemona – v příštích 20 až 30 letech zůstanou jedinou supervelmocí. A považuje za nutné, aby udržovaly svou vojenskou přítomnost v Evropě i v Asii. Dle něho je největším problémem USA jejich obrovské zadlužení, rozbujelý sociální systém, upadající školství a neschopnost politického systému zabývat se skutečnými problémy a předkládat bolestivá řešení.

Celkově však USA věří, nikoliv však v důsledku jejich demokracie, ekonomiky, stability dolaru či vojenské síly, ale především kvůli jejich kultuře a individualismu. Obdivuje nápaditost, inovativnost, pragmatismus, pracovní morálku, dynamiku a kreativitu Američanů a jejich schopnost opustit zaběhané, ale nefunkční způsoby jednání ve prospěch nových. V americkém myšlení má každý problém řešení, existuje-li dostatek snahy.

Li Kuang-jao tvrdí, že USA jsou prodchnuty podnikatelským duchem, respektem k podnikání a kulturou spoléhání se na sebe – riziko je přirozené, neúspěch není doživotní stigma

Li Kuang-jao tvrdí, že USA jsou prodchnuty podnikatelským duchem, respektem k podnikání a kulturou spoléhání se na sebe – riziko je přirozené, neúspěch není doživotní stigma. V důsledku toho mají Američané neuvěřitelnou schopnost vytvářet bohatství – použít nápad a zpeněžit jej. V tomto kontextu Li Kuang-jao nevěří, že by Čína někdy v budoucnu mohla být stejně kreativní jako USA. Pokud však Spojené státy americké tento duch ztratí, bude to znamenat jejich skutečný úpadek. Stane se z nich stagnující Evropa.

Li Kuang-jao je sice zastáncem ekonomické imigrace, ale multikulturalismus považuje za katastrofu. Americký úspěch a identita jsou založeny na kultuře a hodnotách bílých anglosaských protestantů, jež víceméně přijaly všechny generace imigrantů do USA, čemuž však multikulturalismus brání a hájí právo nově příchozích na vlastní kulturu. Li Kuang-jao varuje před vysokou hispánskou imigrací a v tomto případě nevěří v diverzitu – buď hispánské hodnoty transformují hodnoty bílých anglosaských protestantů, nebo naopak.

Indie

Li Kuang-jao je značně skeptický k možnostem Indie. S nadsázkou konstatuje, že jde o 32 národů spojených Brity vybudovanou železnicí. Podle něho Indie trpí velkou jazykovou, etnickou a náboženskou roztříštěností a navíc doplatila na inspiraci v bývalém Sovětském svazu, čímž promarnila několik desetiletí státním plánováním.

Li Kuang-jao nepředpokládá, že by se Indie stala součástí nějaké trvalé protičínské koalice – bude vždy samostatným hráčem

Indii dusí špatná infrastruktura, složité regulace, korupce, komplikovaný politický systém, nepřátelské prostředí k podnikání, neakceschopnost a pomalost. Hlavní překážkou jejího rozvoje je obrovský byrokratický aparát a přežívající kastovní systém, opak meritokracie. U Li Kuang-jaa ve srovnání čínského a indického systému vítězí ten čínský, protože má výsledky. A ty, nikoliv ideály, hrají v rozvojových zemích roli. Indie je pro něho státem nenaplněné velikosti.

Z hlediska mezinárodní politiky bude váha Indie odrazem nevyužitého domácího potenciálu. Její doménou se stane zejména Indický oceán, nikoliv jihovýchodní Asie. Li Kuang-jao nepředpokládá, že by se stala součástí nějaké trvalé protičínské koalice – bude vždy samostatným hráčem. S tím souvisí i jeho skeptický postoj k uskupení zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika), které je podle něho pouhou mediální nálepkou. Nemá totiž žádnou reálnou politickou sílu, protože jeho státy nemají společné dlouhodobé zájmy.

Demokracie

Vedle mezinárodní politiky se Li Kuang-jao věnuje společenským řádům, Západu a demokracii. Podle něho eroduje jeho morální základ a upadá v něm osobní zodpovědnost. A za projev degenerace považuje svobodu odtrženou od odpovědnosti, permisivní kulturu a spoléhání se na stát.

Li Kuang-jao se domnívá, že nekonečné rozšiřování osobní svobody není prospěšné. Kritizuje přehnané právo jednotlivce chovat se, jak se mu zachce, a na úkor společenského řádu. USA obětovaly zájem společnosti kvůli lidským právům drogových dealerů a uživatelů drog.

Li Kuang-jao nepovažuje demokracii za poslední stadium politického upořádání, ani si nemyslí, že je to jediná cesta k rozvoji společnosti

Asociálnost, negativní společenské jevy, jako je kriminalita či rozpad sounáležitosti, však Li Kuang-jao nepovažuje za cenu za svobodu jednotlivce. Rozpad společenského řádu je totiž poměrně novým fenoménem, kultura svobody a individualismus jsou na Západě přítomné mnoho století a tvoří základ jeho úspěchu. Vše je otázkou míry – individualismus musí mít meze, protože jinak ohrožuje společenský řád a sociální kohezi.

Li Kuang-jao nepovažuje demokracii za poslední stadium politického upořádání, ani si nemyslí, že je to jediná cesta k rozvoji společnosti. Podle něho je důležitá společenská i osobní disciplína, přičemž demokracie často vede k opaku. A domnívá se, že pro rozvojové země není demokracie vhodná – Singapur, Hongkong, Tchaj-wan nebo Jižní Korea by neuspěly, pokud by začínaly s demokracií západního typu.

Ideální vláda

Li Kuang-jao tvrdí, že demokracie potřebuje lídra, jenž se nebojí převzít zodpovědnost a který nesleduje pouze svou momentální popularitu. Velkou hrozbu pak spatřuje v kombinaci demokracie, konzumní společnosti a masové komunikace, která z politiků činí pouhé marketingové produkty. Li Kuang-jao se domnívá, že dnešní demokratický systém není schopný generovat politiky, jako byl francouzský prezident Charles de Gaulle (1890–1970), britský premiér Winston Churchill (1874–1965) či americká hlava státu Franklin Delano Roosevelt (1882–1945).

Li Kuang-jao vidí hlavní slabinu demokracie v neschopnosti lidí jednat racionálně. Stabilní vláda je může nudit, a proto hlasovat pro změnu jen kvůli ní samotní. Z tohoto důvodu zpochybňuje mantru demokracie „jedna hlava jeden hlas“, přestože Singapur ji používá. Dal by hlasovací právo osobám starším 40 let, které mají rodinu, protože by hlasovaly kvůli svým dětem opatrně. Šedesátiletým by ho zase vzal, protože hlasují ještě sobečtěji než nerozvážní a ukvapení třicátníci.

Ideální je vláda, která lidem poskytuje příležitosti, neutlačuje a podporuje sociální mobilitu, meritokracii a odměňování občanů podle jejich přínosu společnosti, nikoliv majetku

Podle Li Kuang-jaa je nejdůležitějším kritériem pro posuzování politického systému jeho schopnost zajistit lepší životní podmínky pro co nejvyšší počet lidí v kombinaci s co nejvíce osobními svobodami kompatibilními se svobodami ostatních. Ideální je vláda, která lidem poskytuje příležitosti, neutlačuje a podporuje sociální mobilitu, meritokracii a odměňování občanů podle jejich přínosu společnosti, nikoliv majetku.

Li Kuang-jao chová mírný despekt k expertům a kvaziexpertům z akademického prostředí, protože si hýčkají své perfektní teorie o fungování společnosti, jež však jsou často odtržené od reality. Intelektuálové dle něho přehlížejí skutečnost, že lidé si nejsou rovni ve svých schopnostech a dovednostech a mají sklon páchat zlo. Li Kuang-jao se pozastavuje nad tím, že mnoho velmi inteligentních lidí stále věří, že lze překonat lidskou povahu, vytvořit lepší a sociálně spravedlivější politický systém. A dává svým nástupcům radu – nejde o to, jak vás bude hodnotit Západ, ale lidé, kterým vládnete.

Garant světové bezpečnosti

Mnoho lidí nebude souhlasit s řadou Li Kuang-jaových názorů, přestože jsou promyšlené a střízlivé. Dnešní Západ se sice domnívá, že je postideologický, ale uvažuje ideologicky a schematicky a považuje svůj politický systém za vrchol vývoje. Singapur Li Kuang-jaa však je důkazem, že úspěšné mohou být i jiné způsoby vládnutí.

Li Kuang-jao se nekompromisně vymezuje vůči americké kulturní nadřazenosti, nejde však o antiamerikanismus. USA totiž považuje za garanta světové bezpečnosti.

Li Kuang-jao prokazuje velký respekt Číně a jejím vůdcům, současně však ukazuje její budoucí problémy, z čehož vyplývá nutnost postupných reforem, aniž by však jejich cílem byla demokracie. Li Kuang-jao tvrdě kritizuje Indii, přestože je příkladem fungující postkoloniální demokracie. Nevěří módním mediálním produktům, jako je uskupení BRICS či americký kolaps.

Li Kuang-jao se nekompromisně vymezuje vůči americké kulturní nadřazenosti, nejde však o antiamerikanismus. USA totiž považuje za garanta světové bezpečnosti a obdivuje americkou podnikavost. Skutečnost, že ho navštívili američtí prezidenti od Richarda Nixona v sedmdesátých letech až po současného Baracka Obamu i čínští představitelé, jako byl zesnulý reformátor Teng Siao-pching či dnešní prezident Si Ťin-pching, není žádná náhoda.

Lee Kuan Yew: The Grand Master’s Insights on China, The United States, and The World

Li Kuang-jao. Názory velkého mistra na Čínu, USA a svět (předmluva Henry Kissinger)

AUTOŘI: Graham Allison, Robert D. Blackwill, Ali Wyne

VYDAL: The MIT Press 2013

ROZSAH: 224 stran

Autor:

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Přípravář staveb/rozpočtář

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Jihočeský kraj
nabízený plat: 40 000 - 50 000 Kč