Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Subkultury už nepředstavují politický boj, ale zábavu

  5:36

Český rapper Vladimir 518 v knize KMENY zachycuje městské subkultury, které rotují například kolem hudby, módy, her, umění či závislostí.

Vladimir 518: Nikdo nic neřeší, všichni vlastní všechno, s daty se téměř neobchoduje. foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Bůh prý při stvoření člověka zapomněl naplánovat štěstí, proto se za ním honíme tak dlouho, až jsme z toho úplně nešťastní. Podle Vladimíra Brože, člena legendární skupiny Peneři strýčka Homeboye známého především pod pseudonymem Vladimir 518, je recept na štěstí skryt zejména v aktivitě.

„Je jedno, jestli je to graffiti, nebo black metal, posiluješ s činkama, anebo sbíráš knihy. Je to neustále jedno a to samý. Je to chuť něco dělat, chuť něčím žít. Subkultury našly cestu, jak v tomto světě přežít, jak se v něm cítit dobře, jak na něm surfovat a proměnit utrpení v zábavu,“ míní v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ spoluzakladatel labelu Bigg Boss.

V prosinci také vydá ve spolupráci s módním portálem CzechOriginalFashion.cz knihu KMENY o vizuálním stylu českých subkultur. Ta fotkami a texty představí aktuální pražské komunity – od hip hopu a hardcore přes gotiky a neohippies až po motorkáře, fanoušky tuningu či milovníky japonské popkultury. Jejich vizuální a životní styl mapuje víc než tři sta barevných snímků fotografa Tomáše Součka. ČESKÁ POZICE si s rapperem Vladimirem 518 povídala o rebelství, mainstreamu, ilegálním graffiti a lidech, kteří se rádi převlékají za komiksové postavičky.

„Cílem KMENŮ je zachytit momentální stav různorodých městských subkultur, které cirkulují kolem sdílených středobodů, jako jsou hudba, móda, hry, umění či závislost. V krátkém úseku léta roku 2011 jsme nastavili zrcadlo všem těmto aktivitám, abychom tím navždy zachovali zprávu o tom, jak žije naše hlavní město a lidé v něm. KMENY umožní čtenáři nahlédnout mezi skupiny lidí, do nichž se běžně nemá šanci podívat, a třeba si ani zatím neuvědomil, že taková společenství vůbec existují,“ říká rapper a výtvarník Vladimir 518.

ČESKÁ POZICE: Jak se jeden z rapperů nejdéle působících na české hip hop scéně dostal ke knize o subkulturách?

VLADIMIR 518: Celý to vzniklo tak, že za mnou přišla parta z agentury Yinachi, že mají budget na nějakou takovou knihu. Nabídli mi sestavit si vlastní tým, projekt realizovat podle svých představ a celý spoluvydat na Bigg Boss. Jde o knihu, která by měla zmapovat současný městský subkultury s tím, že název knihy KMENY vychází z termínu Urban Tribes.

Slovo subkultura se v uplynulých letech čím dál víc zanášelo jinýma významama. V sociologii a antropologii se dnes už mnohem víc používá termín Urban Tribes. Uvnitř je 26 kapitol o jednotlivých kmenech. Je jich tady samozřejmě mnohem víc. Nakonec jsme to museli seškrtat.

Kniha má už teď 530 stran a my jsme rozhodně nechtěli udělat encyklopedii. Má to být spíš odraz jednoho léta v našich velkoměstech. Je to taková zpráva o tom, co se tady děje, jak je naše společnost barevná, jak rozmanitý jsou současný alternativní proudy. Jsou to vesměs pohyby v lidský kultuře, který vznikaj samy o sobě. Je to nějakej takovej chemickej proces společnosti, kterej nutí lidi se sdružovat kolem jejích středobodů, kolem kterejch rotujou, bavěj se a vytvářej si vlastní mytologie, způsoby komunikace a zábavy.

ČESKÁ POZICE: Proč agentura Yinachi oslovila právě tebe?

VLADIMIR 518: No, jsem zřejmě predestinovanej takovej projekt vést. Intenzivně jsem s těma subkulturama žil, hodně klíčovejch lidí znám, což je vlastně podmínka, aby některý ty kmeny do tý knihy šly. Jsou tam subkultury, který se rády fotěj, rády se prezentujou. Na druhý straně jsou tam ale i party, kterejm je focení naprosto proti srsti. V tom případě byl důležitej ten můj kredit.

Prošel jsem undergroundovýma věcma, jako je graffiti. Odstěhoval jsem se na Ladronku, kde jsem žil mezi anarcho-punk-techno scénou. Lidi z těch tvrdejch undergroundovejch odnoží jsem měl možnost potkat, jsme kamarádi, a tak bylo snazší to celý dát dohromady. Stejně to ale nebyl dvakrát lehkej úkol, vlastně takovej sociální experiment.

S napětím čekám, jak to celý dopadne. Jestli mě někdo nepošle do prdele za to, jak ta kniha vypadá, v jakém kontextu se tam ty lidi objevujou. Je to prostě relativně složitá rovnice, ze který, doufám, vyleze něco pozitivního. I když je mi jasný, že je to kotel, ve kterým se melou tisíce názorů, a nakonec by si to každej představoval úplně jinak.

ČESKÁ POZICE: Na to bys ale měl být zvyklý. Tak je tomu u tvorby obecně.

VLADIMIR 518: Jasně. Tady ale ještě mnohem víc. Není to deska nebo film. Skládali jsme dohromady osudy lidí, jejich příběhy, fotky, mluvili o jejich kmenech, o jejich náplni života. Je to mnohem vachrlatější než cokoli, za čím si stojíš sám.

ČESKÁ POZICE: Jak dlouho jste na knize pracovali?

VLADIMIR 518: Na tento typ knihy to muselo vzniknout velmi rychle. Rozhodli jsme se tedy z toho omezení udělat určitý specifikum tý knihy. Zachycuje totiž momentální stav – teď a tady. Vzniklo to v průběhu jara, léta a podzimu tady v této republice. Ta práce byla strašně intenzivní. Čtyři měsíce jsme nedělali nic jinýho, než že jsme jezdili po různejch akcích a fotili. Určitě by se to dalo dělat 20 let, tohle je ale léto 2011 v Česku. Což má taky svý kouzlo.

ČESKÁ POZICE: Jak na tom jsou v mezinárodním srovnání české subkultury?

VLADIMIR 518: Ta bohatost mě hodně překvapila. A to jsem člověk, kterej se v tom hodně pohybuje, a myslel si, že se v tom vyzná. Je mi jasný, že kdybych podobnou knihu realizoval v Berlíně anebo v Londýně, ten pocit asi bude výrazně jiný. Ale musím říct, že na to, jak jsem byl skeptickej vůči Česku, se můj názor hodně změnil.

Určitě je dobrý vůči organismu, ve kterém člověk žije, trpět nějakou skepsí, ale řekl bych, že to tady zase tak chcíplý neni. V Česku se děje hrozně moc věcí. Lidi by měli problém hledat hlavně v sobě. Všichni máme tendenci se uzavírat do nějakejch tunýlků a smrdět si tam. V tu chvíli člověk opravdu dostane pocit, že se tady nic neděje. Já za ty čtyři měsíce, kdy jsme objížděli jeden sraz a koncert za druhým, mám pocit, že je to tady rozjetý, barevný, scéna je zajímavá a celý se to vyvíjí správným směrem.

ČESKÁ POZICE: Předpokládám, že centrem tuzemských subkultur je Praha. Překvapilo nějaké jiné město?

Když je někdo zásadní, tak je jedno, kde žijeVLADIMIR 518: Určitě jsou i subkultury, kde Praha nehraje hlavní roli. Naprosto nová parta lidí jsou sběratelé bot, takzvaní sneakers collectors. Nejvášnivější sběratelé jsou z Ostravy. Šumava například zase byla vždy silná v alternativě, punku a podobně.  Když je někdo zásadní, tak je jedno, kde žije. Kolem něj se stejně vytvoří zajímavá skupina.Hodně to závisí na konkrétních lidech, lídrech tý subkultury.

ČESKÁ POZICE: Zaregistrovali jste nějaký společný problém, na který subkultury v soužití s českou společností narážejí?

VLADIMIR 518: Já bych řekl, že jedinej problém, kterej maj všichni společný, je ta přehnaná uzavřenost. Já jsem člověk, kterej byl vždy nadkmenovej. V dobách, kdy jsem bydlel na Ladronce, mě pankáči považovali za hip hopera a hip hopeři zase za pankáče, a ty scény si navzájem moc nerozuměly. Všichni maj pocit, že nalezli klíč k pravdě a správný kultuře a že všechno ostatní je sračka. A nezajímá je to a nechápou, jak to někdo může dělat, poslouchat, oblíkat se a podobně. To se prolíná všema těma subkulturama.

Spousta z nich na mne ze začátku koukala skrz prsty, že jsem nějakej ten rapper, kterej tady najednou přišel fotit black metal. Pak ale zjistili, že black metal poslouchám odjakživa. Prostě, než zjistěj, že s tebou maj hodně společnýho, dívaj se na tebe jako na vetřelce, se kterým je lepší se nepaktovat.

V každý subkultuře jsou ale i osvícený lidi, který chápou, že energie je jenom jedna. Je jedno, jestli je to graffiti, nebo black metal, posiluješ s činkama, anebo sbíráš knihy. Je to neustále jedno a to samý. Je to chuť něco dělat, chuť něčím žít. Je to to, co tě posouvá dál, co ti otvírá brány k poznání v životě. Lídři kmenů jsou vesměs vždy vyrovnaný a šťastný lidi. Oni našli cestu, jak v tom městě přežít, jak se v něm cítit dobře, jak na něm surfovat.

O tom ta kniha vlastně je. O tom, že nejrůznější kmeny v městské džungli, v postmoderním světě, neustále hledaj způsoby, jak přežít. Utrpení se snaží proměnit v zábavu, a to je všechny pojí dohromady.

ČESKÁ POZICE: Je tedy být součástí nějaké subkultury návod na to, jak přežít město?

VLADIMIR 518: Určitě – stát se součástí nějaký subkultury anebo všech najednou. Ukazujeme 26 způsobů, jak to město přežít, jak si k němu najít cestu. Věřím, že jich existujou stovky, tohle je nějakej náš náhodnej srdcovej výběr. Klíčem a zároveň společným jmenovatelem je aktivita, která nepramení ze státu anebo jinejch oficiálních struktur. Pak je totiž jedinou motivací láska k té dané věci.

ČESKÁ POZICE: Dřív byly subkultury často definované nějakým společenským postavením. Jak je tomu dnes u nás?

VLADIMIR 518: Já si myslím, že v jádru těch subkultur to roli nehraje. Samozřejmě jsou subkultury, který vyžadujou, aby člověk měl nějaký finanční prostředky, například tuning anebo motorkářství určitě stojí hodně peněz.

ČESKÁ POZICE: V knize se objevuje 26 subkultur. Dnes se dá říct, že je vlastně každý součástí nějakého kmene. Není to nakonec už mainstream?

VLADIMIR 518: To máš asi pravdu. Je to výdobytek naší doby, že se všichni něčemu věnujou. Řekl bych, že žijeme v relativně šťastném světě. Konkrétně tady v Evropě asi nebylo nikdy líp, než je teď. Lidi si samozřejmě pořád stěžujou, že je něco špatně, ale když se podíváš do historie, tak bylo vždy jen hůř. Pořád je ale spousta naprosto apatických lidí, a ti jsou většinou nešťastní.

ČESKÁ POZICE: Snaží se stále subkultury nějakým způsobem vymezovat vůči mainstreamu, anebo jej spíš do svých procesů zapojují a těží z něj?

VLADIMIR 518: Jak který. Stále existujou radikálně vymezený subkultury jako třeba technaři. To jsou lidé, kteří se nechtěj účastnit ničeho. Všechno je podle nich blbě a musí žít naprosto radikálně po svém a z toho systému do své komunity nepustí vůbec nic.

ČESKÁ POZICE: Hip hop je asi na opačné straně?

VLADIMIR 518: Jasně. Ten s tím celkem funguje naprosto v pohodě. Motorkáři jsou také lidé, kteří žijou úplně normálním životem.

ČESKÁ POZICE: Co graffiti? Nedávno jsem byl na výstavě Pasty.

VLADIMIR 518: Výstava Pasty vlastně s tím graffiti, který se prezentuje v naší knize, nemá nic společnýho. Jádro graffiti totiž zůstává pořád stejný. Je nezměnitelný tím, že jde o ilegální věc. To se změnit nemůže. Spektrum mezi vymezováním se a spoluprácí je stejně široký jako kniha samotná. Jsou lidé, kteří ten systém využívaj, jiní jdou zase proti němu.

ČESKÁ POZICE: Být součástí subkultury dřív také často znamenalo zastávat nějaké myšlenkové, kulturní a politické hodnoty. Dnes se mi zdá, že u mnoha subkultur je to hodně o vzhledu a životním stylu, vlastně jen o té skořápce.

VLADIMIR 518: To mi v průběhu toho projektu taky došlo. Dá se to hrozně dobře popsat na celosvětovým graffiti, který je v zemích s problémy striktně politický. Čím spokojenější svět je, tím víc se z toho stává nějaká výtvarná disciplína, která už komunikuje pouze v rámci svého slovníku mezi jednotlivýma členama kmene. To samý se děje se subkulturama obecně.

V období spokojenosti je i náplň těch subkultur apolitická, protože lidi už nepálej tak bolestivý věci jako například v dobách před revolucí. Tehdy asi nemělo smysl dělat apolitický věci, protože tady bylo jasný téma, proti kterýmu bylo nutný bojovat. Všechno ostatní by bylo strkání hlavy do písku.

ČESKÁ POZICE: Nezlenivěly trochu ty subkultury?

VLADIMIR 518: Ne, našly si prostě novou náplň. Už to není boj, ale zábava. Důležitá linie, kterou v té knize lze vysledovat je, že ty nový subkultury, který v posledních letech přibyly k těm tradičním, jako je punk, hardcore, graffiti, jsou čím dál tím měkčí. Jsou tam věci jako sběratelé tenisek anebo lidé, kteří se převlíkají za komiksové postavičky, a to jsou fakt věci, který se týkají především povrchu, vzhledu, módy, zábavy.

Ale já to vůbec nechci odsuzovat, protože ono to neznamená, že by to bylo méně opravdový. Když tady žiješ a vyrůstáš ve spokojeném světě, spokojené rodině, tak proč bys nemohl sbírat tenisky, anebo se převlékat za nějakou manga figurku. Ale samozřejmě by bylo fajn, kdyby to lidi nesměrovalo pouze ke konzumaci popkultury. Čím novější ty kmeny jsou, tím tupější jsou jejich nože, protože prostě není do čeho řezat.

ČESKÁ POZICE: Narazili jste na nějakou novou subkulturu, která má ambice měnit společnost?

VLADIMIR 518: Nový český subkultury tuhle tendenci nemaj. Ale nový generace v tradičních subkulturách samozřejmě neustále nesou poselství svých předků. Pankáči, hardcoristi, technaři si jedou pořád to samý, mají tendenci měnit společnost a díky bohu za to.

Politická scéna má svý média, svůj žargon, svý místa, kde se scházej i dresscode. Politici nás nenapadli, ale bylo by to vtipný.

Koneckonců i to graffiti prověřuje pravidla společnosti, znejišťuje zaběhlej řád nedotknutelnosti majetku a systému. Taková společnost prostě je, někdo se veze, někdo bojuje, někdo je rebel. Když je někdo se společností nespokojenej, tak se samozřejmě nestane sběratelem bot.

ČESKÁ POZICE: Kdyby sis musel vybrat jinou subkulturu, ke které by ses přidal?

VLADIMIR 518: Já jsem řešil, k čemu se mám přihlásit. Logicky na mne padnul ten hip hop. Určitě bych ale řekl, že jsem měl vždy hodně blízko ke graffiti, které jsem dlouho dělal.

ČESKÁ POZICE: Který z kmenů ti je naopak nejvíc proti srsti?

VLADIMIR 518: Proti srsti mi tam není vlastně vůbec nic. Kulturně vzdálení jsou mi ale například neohippies. Batikovaný způsob myšlení mi vždy byl hodně cizí. A to i přesto, že jsem sám velkej hippiesák. Jenže to mý hippiesáctví se projevuje víc vnitřně, víc na myšlenkové úrovni, než že bych se rozhodl, že nebudu nosit současný oblečení, nebudu jezdit v autě a chodit meditovat do lesa.

ČESKÁ POZICE: Jaká subkultura ti připadá nejbizarnější?

VLADIMIR 518: Nejbizarnější mi ve finále připadali počítačoví hackeři. Přestože některý ty lidi znám, jsou to mý kamarádi a přátelím se s nima, tak jsem si všiml, že jsou to největší ufoni. Asi nejvíc ze všech jsou ponořený do vlastního světa. Mají nějakou vlastní strukturu, která je hodně odtržená od toho, jak my ostatní žijeme.

ČESKÁ POZICE: Subkulturu českých politiků tam náhodou nemáte?

VLADIMIR 518: (Smích) Hele, já myslím, že by tam klidně být mohli. Věřím, že je to scéna, která má svý média, svůj žargon, svý místa, kde se scházej, i dresscode. Všechno se tam vejít nemohlo. Politici nás ani nenapadli, ale bylo by to vtipný. Takže možná v dalším díle.