Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Střet USA, Číny a Německa o ovládnutí světové ekonomiky

  17:41
Čína a Německo zaujímají v politice merkantilní postoj, když ji určují obchodní zájmy a velké společnosti, přičemž stát je strategickým partnerem podnikatelů. Rozdíl je v tom, že Německo nemá stejné ambice jako Čína, a euro není nástrojem k obchodní válce s USA jako v případě jenu. USA, Čína a Německo pak tvoří velmocenskou trojici.

Jean-Michel Quatrepoint, Le choc des empires: États-Unis, Chine, Allemagne:qui dominera l’économie-monde? foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Francouzského ekonomického novináře Jeana-Michela Quatrepointa zajímají spíše údaje o zahraničním obchodu, je-li daná ekonomika přebytková, nebo deficitní, než akciové trhy. Ukazuje to i jeho kniha Le choc des empires: États-Unis, Chine, Allemagne:qui dominera l’économie-monde? (Šok impérií. USA, Čína, Německo: Kdo ovládne ekonomický svět?), v níž se od těchto údajů odvíjí geopolitická moc podpíraná tou ekonomickou.

Od roku 2001 se přebytky i deficity zahraničního obchodu jednotlivých zemí světa zvyšují – Čína a Hongkong měly přebytek více než 2300, Japonsko 1580, arabské petromonarchie přes 2000, Norsko 485 a Rusko 690 miliard dolarů. Oproti tomu USA mají deficit více než šest tisíc miliard dolarů a také například Brazílie, Indie, Mexiko či Austrálie. Podobná nerovnost panuje i v Evropě. Zatímco Německo a dalších šest států vykazuje přebytek, jedenáct zemí – například Francie a jihoevropské státy – je v deficitu.

USA v uplynulých letech tento deficit snižovaly zejména díky těžbě břidlicové ropy. Přebytkové ekonomiky, jako je Německo či Čína, jsou exportní a tento přebytek jim umožňuje vytvářet společně s USA velmocenskou trojici, jež bojuje o ovládnutí světové ekonomiky.

Nejen levné výrobky

Jedním z fenoménů čínského zázraku je elitní škola v Pekingu založená Mao Ce-tungem, která vychovává budoucí kádry. Vystudoval ji i současný prezident Si Ťin-pching a přednášeli na ní například bývalý italský předseda vlády Mario Monti, německá kancléřka Angela Merkelová nebo belgický expremiér Herman Van Rompuy.

Ekonomický úspěch Číny není spojen jen s levným zbožím, jako jsou trička nebo plastové hračky, ale i například i se společností Apple, pro niž většinu výrobků v Číně v roce 2012 vyprodukovala firma Foxconn

Tradice čínských elitních škol má původ v konfucianismu, který současný režim stále více prosazuje. Ten se opíral o svrchovaného vladaře, který měl pod sebou mandaríny a úředníky, přičemž jejich společným cílem bylo dobro země. Tento model se uplatňuje i v současné Číně, kde se prezident opírá o úředníky, kteří vystudovali zmíněnou elitní školu. Za společný cíl, jejž postupně uskutečňují, pak považují dobro v podobě Číny coby exportní velmoci.

Ekonomický úspěch Číny spočívá v levné pracovní síle, nadnárodních společnostech a fiskální politice. Není však spojen jen s levným zbožím, jako jsou trička nebo plastové hračky, ale i například i se společností Apple, pro niž většinu výrobků v Číně v roce 2012 vyprodukovala firma Foxconn.

V roce 2007 zesnulý zakladatel Applu Steve Jobs řešil problém skla do smartphonů, které by se snadno nepoškrábalo. Americká výzkumná centra nenabízela uspokojivé technické a finanční řešení. Nabídka přišla také od zmíněné firmy, a když ji vedení Applu přijelo navštívit, Číňané už stavěli nové výrobní haly. A jak prohlásili, dělali by to, i kdyby kontrakt nedostali.

Strategie podporovaná státem

Investice ještě před rozhodnutím o spolupráci s Applem pocházely od čínské vlády, jež podporuje podnikání v Číně. Majitelé továrny navíc postavili vedle továrních hal noclehárnu, čímž zajistili jejich téměř nepřetržitý provoz, a i díky tomuto přístupu kontrakt od Applu získali. Když Apple začal uvažovat o odchodu z Číny, odstartovala proti němu čínská média kampaň, což mělo negativní důsledky, protože čínský trh pro něj představuje totéž, co USA a Evropa dohromady.

K dobývání místních trhů Čína využívá především čínské diaspory, přičemž jde o strategii podporovanou státem, dle níž by se čínští výrobci měli postupně stát jedničkami na světových trzích

Číňané navíc uvedli na trh mobilní telefony Siao-mi, jež ovládly pět procent čínského trhu a zařadily se na šesté prodejní místo, přičemž cílem je stát se světovým lídrem. Například čínský portál Alibaba chce konkurovat Amazonu a firma Huawei na telekomunikačním trhu vytlačila značky Ericsson, Alcatel-Lucent nebo Nokia, které mu vládly před deseti lety.

K dobývání místních trhů Čína využívá především čínské diaspory, přičemž jde o strategii podporovanou státem, dle níž by se čínští výrobci měli postupně stát jedničkami na světových trzích. A spočívá také v tom, že přenáší podmínky zaměstnanců na nová výrobní území. Evropský sociální systém, který upřednostňuje zaměstnance, nedokáže čínskému konkurovat.

Problémy způsobené vládou

Čínský ekonomický růst nemá jen pozitiva. Čína se bude muset vyrovnat s problémy způsobenými vlastní vládou. Jedním z nich je politika jednoho dítěte, protože tito rozmazlení jedináčci už zřejmě nebudou chtít pracovat v tvrdých podmínkách čínských továren. Důsledkem této politiky je i stárnutí populace. To sice není aktuální, neboť průměrný věk je dnes v Číně 36 let a podíl populace starší 65 let jen dvanáct procent, ale v roce 2050 má být 41,9 procenta, pokud se razantně nezmění státní politika.

Čína se bude muset vyrovnat s problémy způsobenými vlastní vládou. Jedním z nich je politika jednoho dítěte, protože tito rozmazlení jedináčci už zřejmě nebudou chtít pracovat v tvrdých podmínkách čínských továren.

Dalším problémem je znečištěné ovzduší – více než 70 procent elektrické produkce v Číně pochází z uhelných elektráren, smog zamořuje většinu velkých čínských měst a navíc se rozvíjí automobilismus, přičemž čínský benzín obsahuje více sulfátů, než je dovoleno v evropských zemích.

Čína se potýká i s korupcí, jež však není vnímána stejně jako na Západě. Už v minulosti mandaríni dostávali dárky a čínská společnost korupci akceptuje, pokud neškodí společnému dobru. Boj s korupcí je však v Číně také mocenským nástrojem – za korupci jsou udělovány vysoké tresty.

Obnova vztahu s Ruskem

Mocenský souboj Pekingu a Washingtonu je tvrdý, ale obě země jsou stále více propojené. V roce 2008 činil americký export do Číny 338 miliard, v roce 2012 však už 425 miliard dolarů – čínský trh je pro americkou ekonomiku nepostradatelný. Obchodní bilance však hovoří ve prospěch čínských exportérů – v roce 2013 ve výši 324 miliard dolarů.

Napětí s Washingtonem vede Peking k obnově vztahu s Ruskem, přestože v historii byl obtížný

Druhou čínskou pákou je americký dluh. Číňané téhož roku spolu s hongkongskými bankami drželi 1400 miliard amerického dluhu z celkového zadlužení USA ve výši 17 400 miliard dolarů. Kdyby se Čína rozhodla celý tento dluh najednou prodat, příliš by si nepomohla, protože by to výrazně oslabilo dolar a způsobilo i velkou ztrátu čínským investorům a výrobcům.

Napětí s Washingtonem vede Peking k obnově vztahu s Ruskem, přestože v historii byl obtížný. V sedmdesátých letech 20. století se tyto dvě komunistické země nacházely v mocenských konfliktech v Asii na opačných stranách, například v Kambodži Čína podporovala Rudé Khmery, zatímco Sověti Vietnam. V roce 1980 se tehdejší čínský lídr Teng Siao-pching začal orientovat na americký trh a společnost.

Tato situace se změnila s nástupem Vladimíra Putina, který Číňanům umožnil nakupovat věci, které jim západní mocnosti nechtěly poskytovat – vojenskou a vesmírnou techniku –, přičemž Čína vyvážela do Ruska spotřební zboží. Čína energeticky závisí na dovozu a Rusové jsou v případě ropy a zemního plynu alternativou k arabským dodavatelům. Toto úsilí obou zemí dovršil podpis smlouvy Si Ťin-pchinga a Vladimíra Putina v Moskvě v roce 2013, v níž se Rusové zavázali, že v roce 2018 vyvezou do Číny 38 miliard krychlových metrů zemního plynu.

Německý posun k liberalismu

Pro Číňany představuje Evropu především Německo, a proto se Quatrepoint věnuje výhradně této zemi, přičemž německý způsob řízení ukazuje na fotbale. Německé kluby patří k nejméně zadluženým – španělští giganti Barcelona a Real mají více než 800 milionů eur dluhů – a mohou být příkladem i v investování do fotbalových center a ve výchově hráčů. Většina členů národního týmu hraje v nich a nejsou prodávány ruským ani arabským miliardářům. Jejich řízení podléhá národním zájmům, v čemž se odráží německý postoj k ekonomice, v němž hrají významnou roli.

Po druhé světové válce západoněmecké hospodářství využilo Marshallova plánu a ekonomické myšlení posunulo k liberalismu. Tvůrcem hospodářského zázraku byl ministr hospodářství a později kancléř Ludwig Erhard.

Quatrepoint se zabývá historií Německa, jež ukazuje až zázračnou schopnost Němců se ekonomicky pozvednout. Připomíná Schachtovu strategii (Hjalmar Schacht byl německý ministr hospodářství za nacistismu), která spočívala v donucení německých podniků vyrábět výlučně pro vnitřní trh a uspokojovat potřeby německé armády. Na oplátku je stát finančně podporoval.

Po druhé světové válce západoněmecké hospodářství využilo Marshallova plánu a ekonomické myšlení posunulo k liberalismu. Tvůrcem hospodářského zázraku byl ministr hospodářství a později kancléř Ludwig Erhard, který patřil k Freiburské ekonomické škole, jež se opírala o Kantovu filozofii – člověk není stvořen k uspokojování svých potřeb, ale měl by se podřídit zájmu celku a společnosti. Nový ekonomický směr orientoval Německo znovu na exportu jako před první světovou válkou.

Podpora výroby

Další fáze Německa začala po jeho novém sjednocení v roce 1990. Upevnilo jím svůj vliv v Evropské unii, když se jeho počet obyvatel zvýšil z 64 na 80 milionů. To oslabilo Francii, která měla v té době 58 milionů obyvatel. Německo upevnilo svou moc zavedením eura, které je podle Quatrepointa německou markou a jež spravuje spolková Evropská centrální banku ve Frankfurtu, jak ji označuje, přičemž Němci si v ní hlídají klíčové posty.

Angela Merkelová prosazuje model založený na přísnosti a podpoře výroby i mimo Německo, což kritizuje celé německé politické spektrum

Quatrepoint analyzuje reformy, takzvanou Agendu 2010, německého exkancléře Gerharda Schrödera, přičemž s ní spojené utahování opasků ho připravilo o moc – v roce 2005 ji musel předat Angele Merkelové. Agenda 2010 snížila náklady na práci a podporu v nezaměstnanosti, zvýšila věk odchodu do důchodu a podpořila práci na částečný úvazek, přičemž cílem byla větší podpora německého průmyslu. Merkelová ještě přitvrdila v sociálních opatřeních – například do výpočtu podpory v nezaměstnanosti zahrnula i majetek nezaměstnaného či zvýšila DPH.

Německo spoléhá na levnou pracovní sílu – zejména ve službách. Quatrepoint uvádí, že 6,5 milionu Němců pracuje za méně než deset eur na hodinu a dva miliony mají plat pod šest eur na hodinu. Německo stejně jako Čína využívá levné pracovní síly vůči svým konkurentům, například Francii či severským státům. Merkelová prosazuje model založený na přísnosti a podpoře výroby i mimo Německo, což kritizuje celé německé politické spektrum. Filozof Jürgen Habermas mluví o národním egoismu, který spočívá ve vnucování svého modelu jiným zemím.

Čína a Německo zaujímají v politice merkantilní postoj, když ji určují obchodní zájmy a velké společnosti, přičemž stát je strategickým partnerem podnikatelů. Rozdíl je v tom, že Německo nemá stejné monetární a fiskální ambice jako Čína, a euro není nástrojem k obchodní válce s USA jako v případě jenu.

Le choc des empires: États-Unis, Chine, Allemagne:qui dominera l’économie-monde?

Šok impérií. USA, Čína, Německo: Kdo ovládne ekonomický svět?

AUTOR: Jean-Michel Quatrepoint

VYDAL: Gallimard 2014

ROZSAH: 272 stran

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!