Film Fair Game, který jsem nedávno viděl v New Yorku, je americký, o USA a pro Američany. Obecenstvo, které bylo určitě většinou americké, po skončení filmu vášnivě tleskalo. Tleskali ti, co Ameriku milují. I ti, co ji kriticky a někdy až nekriticky odsuzují. O čem film pojednává?
Granát ve vlastních rukou
Podle skutečné události, zdůrazňuji „podle“, vypráví příběh tajné agentky CIA Valerie Plamové, brilantně ztvárněné Naomi Wattsovou, a jejího manžela – velvyslance Joe Wilsona, oscarově zahraného Seanem Pennem. Pracovní náplní Plamové v CIA léta bylo sledovat šíření zbraní hromadného ničení. A od roku 2001 vedla pracovní skupinu se stejnou agendou s výlučným zaměřením na Irák. Prostřednictvím tajných kontaktů zjistila, že režim Saddáma Husajna nemá aktivní nukleární program.
Toto zjištění byl v přímém rozporu se závěry Bushovy administrativy, která věřila, že Irák vyvíjí zbraně hromadného ničení. Prezident George W. Bush se ve Zprávě o stavu Unie zmínil, že britské výzvědné služby odhalily, že se Irák pokoušel získat uran potřebný k výrobě atomových zbraní z Nigeru. Manžel Valerie Plamové na stránkách deníku New York Times vyjádřil pochybnosti o pravdivosti Bushova tvrzení v článku Co jsem v Africe nenašel. Tím Joe Wilson nechal takříkajíc „vybuchnout granát ve vlastních rukou“.
Pomsta
Novinář Robert Novak týden po zveřejnění Wilsonova článku obvinil Bushovu vládu z šíření falešných a nepodložených zpravodajských informací. A ve svém syndikovaném článku též uvedl, že Wilson sice nikdy pro CIA nepracoval, ale jeho manželka Valerie Plamová ano. Navíc na agendě zbraní hromadného ničení. Odkud Novak tuto informaci získal?
Pochopitelně z Bílého domu, který jako pomstu Wilsonovi hodil vlkům jeho manželku, zničil její kariéru a způsobil katastrofální ztráty (i na životě) těm, kdo s Plamovou spolupracovali proti Husajnovu režimu. Tolik o obsahu filmu, jehož pravdivost, i když s uměleckou licencí, Wilson i Plamová, kteří nyní žijí v ústraní v Novém Mexiku, potvrdili.
Ani Bílému domu nemůže všechno projít
Po vypuknutí aféry se zeptali Valerie Plamové na pocit, když se na ni řítí veškerá moc Bílého domu. „Hrozný,“ odpověděla. Obsah této odpovědi si představíme, když dle důvěryhodných pramenů hlavní poradce prezidenta Bushe Karl Rove řekl, že Valerie Plamová je po tomto incidentu „fair game“. Odtud název filmu. Výrazem fair game je míněna nechráněná zvěř, tedy na odstřel. A kýmkoli.
Dá se říct, že si Bílý dům „uřízl nos“, aby potrestal svou tvář. Ani Bílému domu však nemůže všechno projít. Proto to někdo odnést musel. Někdo, kdo se obětoval, anebo spíš byl obětován. Obětním beránkem se stal Scooter Libby, šéf štábu Bushova viceprezidenta, který dostal 30 měsíců za lhaní pod přísahou a jinou trestnou činnost při vyšetřování, kdo z Bílého domu odhalil identitu agentky Plamové.
Bez komentáře
Ve své nové knize Decision Points (Rozhodující okamžiky) George W. Bush tento případ nechává téměř bez komentáře. Až na doznání, že měl „špatný pocit“, když se dozvěděl, že Irák zbraně hromadného ničení nevlastní. Obětí, které za tento „omyl“ zaplatili životem, se však na jejich pocity už nikdo nezeptá.
Zaplať pánbůh za demokracii, v níž zrůdná akce nejvyšších míst nezůstane utajená, i když téměř nepotrestaná. Film Fair Game to zase jednou potvrdil.
Fair Game
REŽIE: Doug Liman
PRODUKCE: Jez Butterworth, Akiva Goldsman, Doug Liman, Bill Pohlad, Jerry Zucker, Janet Zucker
PRVNÍ PROMÍTÁNÍ: 10. květen 2010 (Cannes)
