Jediný zavěšený telefon před tabulí plnou čísel přebil vše ostatní. Jedna parta zabrala v mediálním prostoru místo pro reflexi výpovědí celé třicítky dalších tvůrců. Z výstavy Kartografie naděje, jež má v pražském Centru současného umění DOX až do 21. února ukazovat „příběhy sociální změny“, zaujaly především sprosté esemesky politikům, kontroverzní experiment skupiny Ztohoven.
„Je to vlastně test médií, ale i společnosti. Bylo zajímavé, že z novinářů, kteří sem hned druhý den po vernisáži přišli, čišel naprostý nezájem o cokoliv jiného. Říkám jim, podívejte se i na jiná díla... Ne, neměli ochotu; zajímala je jenom ta telefonní čísla,“ vyprávěl ČESKÉ POZICI kurátor Jaroslav Anděl, který výstavu moderního umění – rozdělenou do čtyř hlavních částí – připravil. Právě k instalaci skupiny Ztohoven proběhla též moderovaná diskuse; vždyť dílo se vskutku stalo podnětem k debatě o přiměřené míře soukromí politiků, jak si její tvůrci (byť trochu populisticky) předsevzali.
Jenže jádro výstavy tkví jinde. Jde o symbolickou prezentaci stavu našeho světa, který prochází ve sféře věcí veřejných úpadkem, zažíváme finanční, ba civilizační krize, jistoty jsou relativizovány a svět se nám před očima drolí a tříští. Ze zmatků a zmaru vznikají protesty, volání po (sociální) změně, nutně nejednotná a neucelená.
„V takové situaci nestačí pouhá kritika. Potřebujeme vzájemně propojit alternativní příběhy tak, aby vytvořily koherentní celek – nový, velký příběh, který nabídne potřebnou míru sociální soudržnosti na jedné straně a otevřenost a naději na straně druhé. Projekt Kartografie naděje: Příběhy sociální změny se zrodil ze snahy uchopit tuto situaci jako téma a vyzvat ke společnému přemýšlení o alternativách a řešeních. Vyprávění příběhů možných pozitivních změn, jež se rodí z krize,“ uvádějí autoři výstavy v centru DOX.
Daleko za vystavené umění...
Jaroslav Anděl upřesňuje: „Ukazujeme představy, jak změnit současný neuspokojivý stav. Naším posláním je dělat věci, které otvírají důležitá, ale zanedbaná témata. To mě zajímá především. Navíc propojovat to lokální s mezinárodním kontextem. Z části je to problém české společnosti, jež je do sebe docela zahleděná.“
V rámci projektu jsou představeni nejen zmínění Češi třeba spolu s Krištofem Kinterou, ale i Dánové Superflex, Španěl Daniel García Andújar, Američan Michael Joaquin Grey, Britové, Poláci i maďarští Kitchen Budapest či OS Kantine a mnoho dalších. Zkrátka mnoho příběhů v jednom.
Expozice je rozčleněna na části Změny, Krize, Prostesty a Sociální imaginace. „Jde tu o obnovu rovnováhy mezi soutěží a spoluprací, organizací shora dolů a zdola nahoru, soukromým sektorem a veřejnou sférou, korporacemi a občany,“ uvádí postery ve finální části, když je návštěvník osloven třeba i námětem Krzysztofa Wodiczka, jenž „zastavěl“ a oplotil pařížský Vítězný oblouk v novém Světovém institutu pro zrušení války (2011).
Jak vidno, z odsuzované performance s mobilními čísly je v celku vzdělávací opus par excellence. „Tento vzdělávací aspekt je pro nás v DOX dlouhodobým cílem. Snažíme se více než jiné instituce o rozšíření výstav o diskuse, projekce, přednášky, spolupráci s dalšími organizacemi a iniciativami za zdmi galerie. A postupně vidíme, že to bývá skoro důležitější než výstava samotná. Chtěli bychom to rozvinout na nadstandarní úroveň i v mezinárodním kontextu, přivážet zahraniční osobnosti ještě ve větším měřítku, než činíme,“ říká kurátor Anděl.
Kartografie naděje je příkladem takového přístupu, doprovází ji bohatý program včetně dílen za účasti některých zahraničních umělců.
Hledáme zvídavé učitele!
Podle Anděla chce galerie ve vzdělávací činnosti významně pokročit a nabízet témata, programy a spolupráci školám na všech úrovních – od základních až po vysoké, nezapomínat ani na programy pro pedagogy. „Děti a mladí lidé se mohou úplně jinak a účelněji vzdělávat, vyhledáváme takové iniciativy,“ uvádí Anděl, jenž připomíná, že s jakoukoliv (pozitivní) změnou společnosti je potřeba začínat u mladých.
Mají zájem učitelé? Chodí se žáky a studenty za uměním? „Všechno to odvisí od konkrétních učitelů. Pro některé to je ztráta času, ale jsou samozřejmě i tací, které to zajímá, a právě ty hledáme a chceme s nimi spolupracovat,“ doplňuje kurátor, jenž žil dlouhá léta v zahraničí a nebojí se osvěžovat české prostředí.
DOX chce rovněž akcentovat provázanost umění s vědou, vědy s uměním. V zahraničí se prý takové výzkumné instituce objevují daleko častěji a dokonce i na aktuální výstavě propojují biotechnologie s uměním například skupina Terreform ONE nebo Alexandra Daisy Ginsberg.
Jděte se podívat a zkontrolovat – mimo jiné! – ten slavný telefon. Zatímco rozdivočelá veřejnost anonymně zasypala ministra Miroslava Kalouska esemeskami o uřezaných varlatech narvaných do dutiny ústní, v přítomném mobilu naleznete odeslané zprávy vesměs kultivované a laskavé. I tak problematická politička jako Kristýna Kočí dostala vzkaz: „Miluji Vás.“ Takže: máme naději.
