Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Rozzuřená Atomová včela

  11:17

Experimentátorská sestava WWW svým třetím albem překročila hranici kapely jedné generace.

foto: © 2008 Mates@Boombap.czČeská pozice

Kdyby soudobá česká hudební avantgarda neměla experimentátorskou skvadru WWW (původně zkratka We Want Words), jistě by fungovala i nadále, zato však s obrovským handicapem. Tím, čím se pro tuzemskou hudbu stala v devadesátých letech Iva Bittová či nedávno zesnulý Filip Topol, stali se v následující dekádě i pražští WWW.

Jejich cesta za debutovým albem trvala přes třináct let a váže se k ní pozoruhodný příběh, který zároveň zachycuje, jakým překotným zvukovým (a koneckonců i textovým) vývojem za tu dobu WWW prošli.

Píše se rok 1993 a na místě bývalého těšnovského nádraží se natáčí první domácí hip hopový videoklip. V hloučku dobově vyšňořených writerů a dalších příslušníků undergroundové komunity, jejichž věk zřídka přesahoval hranici osmnácti let, najdeme i Ondřeje Anděru, známějšího pod pseudonymem Sifon.

Pro WWW byla představa zapadnutí do ozubených kol hudebního byznysu nakonec nestravitelnáNa přelomu milénia WWW přibarvili svou tvorbu prostřednictvím živých nástrojů – dvě verze skladby Karamel budiž příkladem toho, jak kapela zněla tehdy a jak dnes. Vydavatelství Polygram upřelo svůj zrak na formaci vzešlou z divokých „devadesátek“, která vykazovala mainstreamový potenciál, a nabídlo skupině vydání debutového alba. Jenže pro WWW byla představa zapadnutí do ozubených kol hudebního byznysu nakonec nestravitelná. Místo pokračování v undergroundových vodách však následoval rozpad skupiny.

V roce 2006 se WWW reinkarnovala ve složení Ondřej Anděra a Lubomír Typlt (s vokálním přispěním Anděrovy manželky Milesy a scratchingem DJ Brainy Thuga takto působí dodnes) a jejich první album Neurobeat konečně přineslo českému publiku tolik očekávaného hudebního potomka. V pozdějších výročních žebříčcích o nejlepší domácí desku dekády se pravidelně – a nutno říct že právoplatně – protlačoval do elitní pětky.

Roli hybatele alternativní scény pak WWW potvrdili o tři roky později svým druhým počinem Tanec sekyr, jehož atmosférická hloubka a industriální ponurost šlapala na paty i takřka dokonalému debutu.

V druhé polovině klipu Evropa hraje Sifon naživo na laserovou strunu. Novodobá symfonie?

Jak je důležité míti Typlta

Na křtu třetí desky Atomová včela koncem letošního května v pražském klubu Roxy pozval Sifon na pódium textaře, grafika a svébytného malíře Lubomíra Typlta a s úsměvem na rtech požádal všechny, aby se už nikdy neptali, proč si Sifon jakožto autor hudební složky nepíše sám i texty. Při poslechu Typltovy slovní, a zejména pak sémantické ekvilibristiky se snad ani není čemu divit.

Osmatřicetiletý umělec dokáže svou surrealistickou a mnohdy brutální a agresivní lyrikou vyvolat v posluchači tak vysokou míru imaginace, že mu zbytek českých textařů může závistivě dýchat na záda. I nejeden soudobý básník musí mít chuť nad Typltovými verši bouchnout pěstí do stolu a zanadávat si, že ten či onen obraz nedokázal zpracovat tak silně jako on.

„Dávám si pozor odkud ten vítr vane / abych se mohl přidat k té silnější straně / něco se staví a něco boří / já bych chtěl vědět, jakou barvou hoří všech hrdinů sláva,“ zaznívá například ve skladbě Orel, tříminutové metafoře o tom, že do mrtvol se tedy rozhodně kope, jelikož neúspěch úspěšného člověka posiluje nenávist ostatních. Opojnou hrůzu zase nahání úvod písně Auto: „Políbí se auto s autem / a ty sedíš za volantem / políbí se světlo s tmou / sedíš za volantem / a já sedím za tebou.“

Vedle Typltových textů přináší Atomová včela i něco navíc – pro účely činoherního konceptu Davida Prachaře sáhli WWW po prvním intermezzu Máchova Máje a výsledek zní skvěle. Anděrův strašidelný vokál tancuje mezi mantinely dusavého beatu, a pokud člověk zavře oči, ožije mu před očima hřbitov v předvečer příchodu „strašného lesů pána“.

Hudební adaptace druhého intermezza básně Máj v podání WWW. Píseň, která vznikla jako divadelní doprovod, se nakonec objevila i na jejich novém albu Atomová včela.

Síla protipólů

Netřeba se přít o to, že kontrast, jakožto prostředek posilující estetickou a významovou hodnotu, velmi dobře funguje. Pod rukama WWW se však stává dynamitem, a to nejen díky obrovskému lyrickému bohatství. Atomová včela je ze všech tří alb pražské formace jednoznačně nejtanečnější. Nevím o mnoha hudebních počinech poslední dekády, které by ve mně vyvolávaly tak silnou reakci jako existenciálně laděné verše na pozadí nesmlouvavě ostrého podmazu ve skladbě Procházka: „Dej mi prosím ještě trochu času / abych si mohl prohlédnout všechnu tu krásu / dej mi prosím ještě čas / abych mohl kytce zlomit vaz.“

Ohňostroj kontrastů odpálili WWW už pojmenováním své desky. Metafora atomové včely nabízí pestrou škálu interpretací, jakými mohou být například neroztržitelný „milostný trojúhelník“ člověka, přírody a technologického pokroku.

Kontrast je pro WWW vymezením imaginativního prostoru. Atomová včela je roztančenost i emocionální chlad. Zejména však deska s obrovskou naléhavostí pro posluchače.

Resumé:

Pražští WWW jsou už pěknou řádku let respektovanou kapelou, svým třetím albem však překročili hranici kapely jedné generace (soudě i dle věkové skladby návštěvníků křestu Atomové včely). Ač někomu mohou svým zvukem nadělat z mozku šodó, jsou právě WWW tou kapelou, která by si svou vysokou mírou originality zasloužila více expandovat za hranice.

WWW – Atomová včela
Žánr: experimentální hudba, avantgardní hip-hop, elektronická hudba
Stopáž: 66 minut
Album vyšlo koncem května u labelu BiggBoss společně s knihou všech vydaných i nevydaných textů kapely WWW, doplněnou fotografiemi Ivana Pinkavy.