Když před mnoha lety fotil Josef Koudelka v jedné romské osadě, přistoupil k němu jakýsi muž a zeptal se ho, kde na světě je to pro něj nejlepší. „To místo se zoufale snažím nenajít,“ nechal se tehdy slyšet fotograf.
Svou odpovědí velmi jednoduše, a navíc naprosto pregnantně, jak je ostatně jeho zvykem, vyjádřil podstatu své roztěkané povahy. Ta se projevovala už od jeho uměleckých počátků, během nichž navštívil Polsko a procestoval skrz na skrz Slovensko a Rumunsko. Naplno se ale rozvinula až po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a jeho pozdějším odchodu z vlasti.
Josef Koudelka: Hodina lásky od Josefa Topola, Divadlo Za branou, Praha (1968).
Jak připomínají autoři madridské výstavy, v roce 1970 se Koudelka rozhodl emigrovat na Západ. Československými úřady byl označen za zrádce, a při příjezdu do Velké Británie mu proto celníci otiskli do pasu razítko s textem „Nejistá národnost“. Koudelka zde následně získal azyl. Občanství však nikoli.
„Nikde nezakořenil, v emigraci si ani nepořídil byt. Spal v kanceláři, u známých a často někde u ohně, hned jak se setmělo a on si zahrál na foukací harmoniku. Za svítání zase vstát a fotit!“ charakterizuje jeho život v zahraničí publicista Tomáš Poláček. Legální status nakonec Koudelka změnil až v roce 1987, kdy se po sedmi letech pobytu v zemi galského kohouta stal francouzským občanem. Ani poté se ovšem neusadil a nadále hodně cestoval a bloumal se svým fotoaparátem krajinou i městy. Podobně si přitom počíná dodnes. Přestože mu za pár měsíců bude už 78 let, zůstává Koudelka oním roztěkaným poutníkem jako za mlada.
Jediná evropská zastávka
Madridská výstava nazvaná Nejistá národnost se ve Fundación Mapfre rozběhla už 12. září. Podle pořadatelů má jít o nejkomplexnější přehlídku, jaká kdy byla Josefu Koudelkovi věnována. V galerii je totiž k vidění 150 autorových snímků mapujících prakticky celou jeho uměleckou dráhu.
Josef Koudelka: Rumunsko (1968).
Expozice je putovní. Svoji cestu po světě zahájila loni v chicagském Institutu umění, z něhož se následně přesunula do Los Angeles, kde ji v místním Getty Center za přítomnosti autora a herce Jana Třísky slavnostně otevřel ředitel muzea Timothy Pottsem. Nynější přehlídka ve Fundación Mapfre je pohříchu jedinou zastávkou Koudelkovy retrospektivy v Evropě. Nikam dál totiž už výstava nezamíří. Madrid představuje její konečnou stanici.
U příležitosti konání putovní expozice vznikl loni i působivý katalog, jemuž dal vizuální podobu český topograf a designér Aleš Najbrt. Ne náhodou; jeho studio spolupracuje s Koudelkou na přípravě jeho knih již dlouhou dobu. Podílelo se jak na vzniku rozsáhlého výběru autorových fotografií nazvaného Invaze 68, tak na grafické podobě Cikánů, kteří se stali nejkrásnější českou knihou o výtvarném umění za rok 2011.
Význam, jaký je českému rodákovi v zahraničí přisuzován, se samozřejmě promítl i do podoby katalogu |
Katalog k chicagské výstavě vydalo nakladatelství John Wiley & Sons Ltd. Autorem textové části je americký kunsthistorik Matthew S. Witkovsky, který působí v chicagském Institutu umění jako šéfkurátor fotografické sekce a jenž se spolupodílel na podobě tamní Koudelkovy výstavy.
Význam, jaký je českému rodákovi v zahraničí přisuzován, se samozřejmě promítl i do podoby katalogu. Má úctyhodných 224 stran a je pojat mimořádně pečlivě. Na první pohled zaujme už svou obálkou. Jak je Najbrtovým zvykem, je pro ni typická jednoduchost a maximální střídmost. Tvoří ji zelené papírové desky, na nichž je rukou napsané Koudelkovo příjmení. Úplně dole pak můžeme najít název výstavy, u jejíž příležitosti katalog vznikl. Ve stejném duchu se po grafické stránce nese i obsah knihy.
Matthew S. Witkovsky: Koudelka, Nationality Doubtful.
„Koudelkovu inženýrskou dokonalost a kontrolu nad prostorem fotografií i kontextem, v nichž se objevují, stejně jako tvrdohlavou nezávislost a postupné odlidštění jeho díla, k němuž patří i mazání možných náznaků autobiografičnosti, a tudíž polapitelnosti, jsme narušili obalem i tituly jednotlivých kapitol,“ vysvětluje Aleš Najbrt. Při vytváření jednotlivých oddílů se významný český topograf nechal inspirovat obálkami papírových desek, v nichž Koudelka svoje fotografie skladuje a přenáší. Výsledkem je nebývale působivá publikace podtrhující jedinečnost autorova díla.
Madridská expozice dala před nedávnem vzniknout také španělské verzi katalogu, který se od svého anglického originálu liší obalem. Jak s jistou nadsázkou říká Aleš Najbrt, cestou přes oceán získala kniha pevnou vazbu.
Bezdomovectví, vykořenění a putování
V rámci výstavy ve Fundación Mapfre si zájemci mohou prohlédnout průřez Koudelkovou tvorbou. Expozici otevírají autorovy experimentální práce z konce 50. let a jen o něco málo mladší snímky divadelních představení. „Nejenom že se Koudelkova první výstava uskutečnila na půdě divadla, jeho první otištěné fotografie vycházejí v divadelním časopisu a divadlem se bude zabývat až do svého odchodu z vlasti v roce 1970,“ napsala svého času historička umění Anna Fárová. Svými snímky z Divadla Na zábradlí a později z Divadla Za branou dal Koudelka této fotografické oblasti úplně nový umělecký rozměr a ovlivnil jimi řadu svých následovníků. Díla přitom dodnes patří ke zřejmě nepřekonaným skvostům.
Josef Koudelka: Čechy, Kladno (1966).
Hlavní pozornost je ale ve Španělsku věnována třem autorovým stěžejním sériím: Cikánům, Invazi a Exilům. V každém z nich je určitým způsobem přítomný motiv bezdomovectví, vykořenění a putování. Prvním velkým cyklem, na němž roku 1962 začal Koudelka pracovat a z nějž si mohou lidé ve Fundación Mapfre prohlédnout řadu snímků, je soubor věnovaný romskému obyvatelstvu. Právě při jeho vytváření získal dnes již sedmasedmdesátiletý fotograf neocenitelné osobní a životní zkušenosti. Navíc si tehdy vytvořil osobitý styl a osvojil silně expresivní výraz, který mu již zůstal.
Do určité míry zde navázal na působení v divadle. Zatímco exteriéry a interiéry romských osad vzdáleně evokují scénické prostory, živelní Romové stavící se před Koudelkův fotoaparát v nejrůznějších pózách zase vzdáleně připomenou herce. V tématu lze snad i rozpoznat autorovu vlastní inklinaci ke kočovnému způsobu života a obdiv ke svobodomyslnému přístupu ke světu.
Josef Koudelka: Český občan na tanku (1968).
Mezinárodní věhlas ovšem Koudelkovi přinesly až snímky z následujícího cyklu, v němž zachytil okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Fotografie opět tematicky kroužící kolem nezávislosti a její ztráty se podařilo propašovat ze země a vyšly v řadě prestižních deníků. Distribuovány byly agenturou Magnum Photos, jejímž členem se Koudelka později stal.
Aby neměl kvůli jejich publikaci problémy, byly snímky v zahraničí uveřejňovány pod anonymními iniciálami P. P. K jejich autorství se Koudelka přihlásil až v roce 1984. Na madridské výstavě je fotografiím z této kolekce věnována náležitá pozornost. K vidění jsou zde i emblematické snímky – třeba ten, na němž jsou zachyceni dva mladíci, kteří společně drží povlávající československou vlajku.
Stíny prázdných ulic
Snímky z následujícího cyklu Exily jsou sice o poznání méně dramatické, vyvěrá z nich ovšem mnohem silnější pocit pochmurnosti a sklíčenosti. Houfy lidí nahrazují osamělci. Namísto tváří vidíme nezřídka jen lidské zátylky. Novými kulisami snímků se stávají vyprázdněné městské kulisy. Cyklus „hovoří o pustotě míst, nekomunikaci osob, o zvířatech ztracených v civilizačních prostorách, stínech prázdných ulic, smutku bezděčných městských zátiší“, charakterizovala Exily svého času Anna Fárová.
Josef Koudelka: Izrael - Palestina, ze série Zeď (2010).
Dobře patrné je výše zmíněné ze snímku, na němž Koudelka v roce 1987 zachytil jakéhosi toulavého psa, za nímž se do nedozírna táhne zasněžená cesta lemovaná černými stromy a šedivým nevlídným nebem. I tato fotografie je samozřejmě ve Fundación Mapfre vystavená.
Poslední část madridské výstavy se zaměřuje na Koudelkovy panoramatické snímky, které fotograf začal pořizovat před bezmála třiceti lety, tedy v době, kdy získal francouzské občanství. Český rodák z nich opět dokázal vytěžit vizuálně nesmírně efektní cyklus nazvaný Chaos. Tvoří ho až apokalyptické snímky a scenérie zdevastované přírody a umrtvené vytěžené krajiny. Speciální pozornost je ve Fundación Mapfre věnovaná fotografiím, na nichž Koudelka zvěčnil zříceniny a ruiny starověkých budov.
Součástí výstavy jsou také snímky ze série nazvané Zeď, jež si loni touto dobou bylo možné prohlédnout v pražském Doxu. Sedmasedmdesátiletý fotograf na nich zachytil bezpečnostní bariéru oddělující od sebe svět Palestinců a Izraelců. „Byl jsem v Izraeli sedmkrát, většinou na tři týdny, déle jsem tam zůstat nemohl, ne fyzicky, ale mentálně,“ nechal se tehdy slyšet Koudelka. Ze snímků opět vyvěrá mimořádná hloubka a síla. Ukazují nám totiž svět rozdělený na dvě části, na dvě odlišné půlky, mezi nimiž se jako had nebo jako jizva klikatí betonová zeď.
Pantheon a pak snad i Praha
Josef Koudelka: Irsko (1972).
Příprava madridské výstavy byla i kvůli její rozsáhlosti relativně náročná. I přesto si Josef Koudelka našel dostatek volného času na svou práci a během instalace se vypravil se svým fotoaparátem do 90 kilometrů vzdálené Segovie. Ve středošpanělském městě pak za podpory Českého centra v Madridu pořídil sérii snímků zdejšího římského akvaduktu pocházejícího z 2. století našeho letopočtu. Kolekci fotografií jednoho z nejlépe dochovaných vodních kanálů na Pyrenejském poloostrově si zájemci budou moci prohlédnout napřesrok v pařížském Pantheonu. Podle plánu v něm má totiž v létě 2017 proběhnout velká výstava zaměřená na autorovy práce, na nichž hrají prim antické památky.
Slavný boskovický rodák totiž nezvěčnil svým přístrojem jen segovijský akvadukt, ale i řadu dalších starověkých skvostů. V minulosti fotografoval například Forum Romanum v Římě, chrámy v Aténách i na tureckém pobřeží. Pracoval také v alžírském Timgadu a svým fotoaparátem zachytil i ruiny starověkého města Leptis Magna v Libyi.
„Některé památky, jež Josef Koudelka fotografoval, byly od té doby nenávratně zničeny,“ připomíná ředitel Českého centra v Madridu Stanislav Škoda. V Česku se velké retrospektivní přehlídky Koudelkových děl dočkáme zřejmě až v roce 2018. To by do Prahy měla dorazit druhá část fotografovy kolekce, kterou hodlá lidem přiblížit Uměleckoprůmyslové muzeum ve své nově zrekonstruované budově.
Josef Koudelka Matthew S. Witkovsky: Koudelka, Nationality Doubtful.
|