Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Přímý úder Jiřího Sozanského

  18:22
Výstava Jiřího Sozanského v kutnohorském GASKu je strhující. Zabývá novodobým zhodnocením stavu mravních hodnot a vyhrocením závažných konfliktů s jejich fatálními následky. Obsahově je vymezena 70. výročím ukončení druhé světové války a 20. výročím ukončení dramatických konfliktů v bývalé Jugoslávii.

Jiří Sozanský: Kafilerie (2012–2015). Z cyklu Kafilerie, fototisk, akryl. foto: GASK

Umění mívá mnohé podoby, pohnutky a cíle; jeho rozpětí je široké a očekávání bývají různá: od pouhé zábavy, přes formální experimenty až po reflexe hlubokých a tíživých traumat své doby. Tvoření může mít osobní, ba intimní charakter, a jindy zase společné (společenské) rysy ukazující na jevy a projevy lidského rodu – na jeho humánní kvality, také však na temné stránky povahy obnažující se v nečekaných konstelacích.

Takto „nastavená zrcadla“ nejsou jistě příjemná, lichotivá či povznášející, o to více však zobrazující, pravdivá i alarmující. K takovýmto nekompromisně odrážejícím případům patří již dlouhodobě tvorba Jiřího Sozanského.

Pravda už je taková...

Jiří Sozanský: Mrchožrouti (2012–2015). Z cyklu Ghetto, fototisk, akryl.

Výstava v kutnohorském centru současného umění GASK je strhující. Pod názvem Mezní situace se zabývá novodobým zhodnocením stavu mravních hodnot a vyhrocením závažných konfliktů s jejich fatálními následky. Obsahově je vymezena 70. výročím ukončení druhé světové války a 20. výročím ukončení dramatických konfliktů v bývalé Jugoslávii.

Celé vyznění expozice však, jak už to v tomto projevu bývá, převyšuje konkrétní události a nabízí zamyšlení nad trvalým nebezpečím, zmarem i přetrvávající nepoučitelností. Vstoupíme-li do tohoto výstavního prostředí, může se nám zdát, že máme neservírovanou „příliš silnou a hořkou kávu“; ale pravda je už prostě taková.

O zakotvení člověka

Jiří Sozanský: W. Mahler (2005). Z cyklu Mahlerův deník, kresba, tužka, tuš.

Jiří Sozanský (1946) je malíř, kreslíř, grafik, sochař či autor instalací, který se zabývá odvrácenou (někdy podvědomě skrytou) stranou lidské podstaty, ale i „jobovskou“ umanutostí této skutečnosti nějak odpovědně čelit. Jeho tématem je tedy existenciální zakotvení člověka – jedince opakovaně zakoušejícího a pokoušejícího (se). Osobně je tento umělec k takovému rozhodnutí čímsi vrozeným předurčen, také jeho až barokní exaltovanost jistě souvisí s tradicí Prahy, v níž vyrůstal.

Poslední roky však Sozanský pobývá nejraději v dobrovolném exilu na chalupě poblíž Světlé nad Sázavou – vzdálen ruchu tržních mechanismů či mediálních ideologismů. Svým založením je přes dočasná členství v různých skupinách (12/15 Pozdě, ale přece) a spolcích zarputilým solitérem i otevřeným kritikem „kýče a šmíry“ ve všech jejich, nejen uměleckých, podobách. (Pověstné jsou jeho střety například s Milanem Knížákem).

Jiří Sozanský: Koláže (2006). Hnuté rámy, koláž, asambláž.

Sozanský je vyučeným zedníkem, poté však byl pro mimořádný talent přijat na pražskou AVU, kde studoval (1967–1973) se svými pozdějšími generačními souputníky Václavem Bláhou či Petrem Pavlíkem. Znalost pořádného řemesla je znát na celé jeho vypjaté tvorbě i úderných výrocích („Kašírky nesnáším. V umění anii životě.“). A také box – jeho celoživotní vášeň – je patrný nejen na jeho bytelné postavě, ale i na bojovnosti („Někteří hoši z výtvarek občas aspirovali na pravý direkt a levý hák!“).

Přátelství a kamarádství, i když patřičně časem prověřeného, si však váží. A také sociální cítění má mimořádné. O to více nesnáší přetvářku a omezenost: „Nebezpečná je záměna kultury a popkultury, hlavně v prostředí, kde cílem je sledovanost, čili smlouva neodpovědných grázlů s publikem ke konzumaci balastu třetí kategorie, odporných zábavných show s nechutnými baviči, kteří otravují mozky širší veřejnosti výtokem vlastní omezenosti.“

„Mimo realitu“

Jiří Sozanský: Místo (2014). Z cyklu Místo, olej na plátně.

Sozanský se však neuzavírá do sebe a už vůbec ne do pocitu vlastní výlučnosti. Má za sebou řadu náročných projektů, pro které vytvořil artefakty do určitého prostoru: Terezín (1980), Most (1981–1982), Dům č. 50 (1987), Sarajevo (1985), Karlín (2003) a podobně. A tak má také právo soudit mnohé poklesky: „Zdejší klima přeje autorům, kteří se probíjí životem s úsměvem idiota a jsou flexibilní. Étos se zaměňuje za přetvářku a drama za karikaturu nebo škleb… Upřímně řečeno, stačí málo, abych se z úplné pohody dostal do agrese a bojovné nálady kdekoli a kdykoli. Představ si, že s tímto vyladěním chodím po světě a žádnému z výtvarníků, z nichž většina nebudí sympatie, jsem dosud neroznýtoval frňák,“ svěřil se mi Sozanský; a tak jsem rád, že jsem osobní setkání přežil ve zdraví.

Nejraději pracuje Sozanský v cyklech, a nahlíží tak dané téma z různých fazet a ponorů: Suterén (1979), Člověk Job (1988), Bojiště (1988–1989), Pád (1989–1991)… Také v Kutné Hoře je výstava posazena na dlouhodobě soustředěné a kontinuální práci. Projekt Mezní situace vychází rovněž ze studia dokumentů, deníků, dobových výpovědí či autentických zážitků z míst, na kterých autor opakovaně pobýval (Terezín, Osvětim, Buchenwald, Sarajevo, Mostar). Výsledkem je intermediální koncepce, jakýsi environment, složený z klasické kresby a grafiky, instalace, objektů či bronzové plastiky, a nechybí ani nová média. Fašistická diktatura se kryje s komunistickou, také však i s tou skrytou, a o to záludnější.

Jiří Sozanský: Primo Levi (2004). Z cyklu Z prachu a popela, kresba, akryl.

I tímto aktuálním poukazem je Sozanský pro mnohé nepohodlným autorem, označovaným pak jako kdosi „mimo realitu“. Zlo a lhostejnost se tím však nevymýtí a jejich žalobce to nevzdává. Ostatně, nejedná se v tomto případě o náhlé, v médiích spíše spektakulární, válečné pohledy. Již Sozanského diplomová práce na akademii pocházející ze sedmdesátých let souvisela s druhou světovou válkou a holocaustem, kdy vytvořil plastiku na téma Deníku Alberta Speera.

K současné velkolepé výstavě dodává její spolukurátor Jiří T. Kotalík následující úvahu: „Jiří Sozanský se rozsáhlým projektem Mezní situace po boku legendárních Goyových cyklů Los Caprichos a Hrůzy války vrací k věčnému tématu člověka v mezní situaci, aby intenzivní uměleckou reflexí evokoval klima rozvratu a zkázy a hledání naděje v beznaději, které zůstávají i do dnešní doby varovným mementem globální civilizace.“

Sozanskému je (či musí být) vlastní řeč zápasu, boje, tlaku, útlaku… artikulující náležitě devastovaný mravní řád a krutě potíranou toleranci, která je nahrazována zuřivým „popravištěm svědomí“.

Jiří Sozanský – Mezní situace

  • Galerie Středočeského kraje – GASK
  • Barborská 51–53, Kutná Hora
  • Výstava potrvá do 25. října.
  • Vstupné: 80 Kč dospělí, 120 Kč rodinné, 50% sleva
  • senioři, ZTP a studenti do 26 let

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...