Potřebuje rozvoj kultury sdílenou představu lepší budoucnosti?

Nizozemský ekonom a sociolog Fred L. Polak (1907–1985) je považován za jednoho ze zakladatelů futurologie, navzdory tomu není známý. Do angličtiny byly přeloženy pouze dvě jeho knihy – The Image of the Future (Představa budoucnosti) a Prognostics (Prognostika) –, přičemž hlavní jeho dílo je to první.

Polak se v něm věnuje představám budoucnosti v dějinách a kulturách. Nizozemský politolog Ruud van der Helm ve své studii o Polakovi píše, že základ tohoto díla tvoří myšlenka, že rozvoj kultur závisí na sdílené představě lepší budoucnosti, ať již na zemi či po smrti. Kniha poprvé vyšla holandsky v roce 1955, poté byla přeložena do angličtiny, zkrácena z 800 na 300 stran, a zveřejněna v roce 1973 a patří do filozofie dějin.

Základní otázka

Polak v různých historických obdobích hledá představy budoucnosti, a jak ovlivňovaly kulturu: „Základní otázka nezní, jak vysvětlit rozvoj a úpadek kultury, ale měnící se představy budoucnosti.“Podle Polaka vzestup a pád představ budoucnosti předchází nebo doprovází vzestup a pád kultur.

Polak se nejprve věnuje času, představám a budoucnosti a poté lidským dějinám a kulturám, především řecké, perské a izraelské představě budoucnosti. Následně přechází ke křesťanství a sleduje tuto představu ve středověku, renesanci a osvícení až k Marxovi a socialismu. Nakonec se zabývá jejím úpadkem v západní civilizaci.

Odvážná je především Polakova teze, že sdílená představa lepší budoucnosti má dopad na rozvoj kultury. Problémem však je, jak definovat sdílenou představu budoucnosti kultury, a ovlivňuje-li představa lepší budoucnosti její rozvoj, protože na ni mají dopad i individuální představy budoucnosti, které mohou motivovat lidské jednání více než společenské.

Špatné a dobré

Polak se domnívá, že pro rozvoj kultury je třeba sdílená představa lepší budoucnosti, přičemž západní civilizace ji nemá – byl přesvědčen o jejím úpadku. A je možné, že ji chtěl obrodit, tedy odstartovat diskusi a objevit představu lepší budoucnosti. Tu však měly všechny totalitní režimy.

Francouzští revolucionáři si představovali svět, v němž bude vládnout rovnost a bratrství. Hitler snil o sjednocení lidstva pod panstvím árijské rasy a tisícileté říše. Komunisté páchali své zločiny ve jménu lepších zítřků. Možná, že pozitivní vize budoucnosti sdílená celou společností potlačuje individuální představy budoucnosti.

Rakousko-britský filozof Karl Popper (1902–1994) ve své knize Otevřená společnost před snahou o dokonalou budoucnost varuje. Podle něho je lepší stanovit, jak by budoucnost společnosti vypadat neměla, spíše odstraňovat její největší problémy než ji směrovat k dokonalému cíli. Je totiž snazší se shodnout, co je špatné, než co je dobré, a odstraňovat, co dobré není, než směřovat k abstraktnímu dobru, která se může ukázat zlé.

Pozitivní obavy

Možná, že konec představ lepší budoucnosti a utopií a začátek obav z budoucnosti a nástup dystopií je pozitivní. Může totiž být pozitivní se budoucnosti spíše bát, být k ní ostražitý a kritický a pomalu ji objevovat, než se snažit změnit svět k lepšímu a ve jménu této ideje páchat strašné zločiny.

V současné západní civilizaci vládne pesimismus o budoucnosti, bojí se například, že zničí Zemi. Tyto obavy však odstartovaly celosvětové environmentální obrození a kroky ke zlepšení životního prostředí. Polakův exkurz do světových dějin a hledání představ budoucnosti je inspirací pro historický výzkum. Nelze však z něj odvodit silné závěry a zákony kulturní dynamiky.