Návštěvy lokálních náleven, které začínají prachsprostým drbáním a končí filosofickou disputací od smyslu nesmyslného, slouží mimo jiné i jako pravidelný (dez)informační servis. Stačí třeba jen natáhnout uši k vedlejšímu stolu a neslušně naslouchat. Člověk se dozví spoustu mouder z oblasti tělesné kondice („sport je ztráta času“) či hudby („jazz je mrtvej“).
Relevance sdělení je samozřejmě nulová, jazzová hudba se vyvíjí stejně jako kterýkoli jiný žánr a jedním z důkazů je i mladá londýnská parta Portico Quartet. Po debutu Knee-deep in the North Sea, nominovaném na prestižní Mercury Prize, a po dva roky starém albu Isla přichází s novým počinem.
S názvem si původně bezejmenná čtyřčlenná kapela, která si vybrala svůj název kvůli dřívějším koncertům v porticích, tentokrát hlavu příliš nelámala a nazvala ho jednoduše Portico Quartet.
Nejreprezentativnějším vzorkem nového zvuku je zřejmě skladba Ruins.
Loni na jaře formaci opustil Nick Mulvey, hráč na hang drum. Právě tento exotický plechový buben, připomínající ze všeho nejvíc UFO talíř, je zřejmě nejcharakterističtějším prvkem zvuku kapely Portico Quartet. Naštěstí netrvalo dlouho a prázdné místo se zaplnilo – ke skupině se připojil hangový učeň Keir Vine, jinak milovník samplů a smyček, který se syntetizátorů rozhodně nebojí.
Až při poslechu nové desky vychází najevo, jak zásadní transfer se v kapele odehrál. Portico Quartet, zakládající si v předchozích albech na improvizacích a akustickém feelingu (který mimochodem zní naživo opravdu famózně), jsou najednou rytmicky upnutější a svým způsobem tanečnější. Kombinování klasické a elektronické bicí soupravy tuto změnu ještě umocňuje. Z hudebního vrstvení ve skladbách Rubidium a Lacker Boo je cítit až hypnotický odér.
Ke cti kapely je potřeba připsat fakt, že si své smyčky nahrávají přímo na pódiu a nehrají tak na návštěvníky dnes poměrně rozšířenou habaďůru s přednastavenými samply na jablíčkových počítačích.
Přese všechno experimentování si Portico Quartet v několika písních udrželi svou silnou melodičnost, jak je vidět na skladbě Spinner, jedné z nejzdařilejších z celého alba.
Ti, jež talentovaní Britové oslovili, mají dvojí důvod k radosti. Portico Quartet vystoupí 20. dubna v Praze v rámci festivalu Mladí ladí jazz a v červenci pak jako jeden z headlinerů Colours of Ostrava.
Resumé:
Portico Quartet se sluší pochválit. Dokázali se vyrovnat s poměrně citelnou ztrátou. A co víc, ještě z ní dokázali vytěžit, neboť si pomocí syntetizátorů a samplů otevřeli dveře do neznáma a tento experiment zvládli na výbornou. Největší předností nového zvuku je, že staré fanoušky uspokojí (nebo minimálně neurazí) a zároveň má silný potenciál oslovit nové, třeba ne až tak jazzově zaměřené.
Ukázky všech skladeb si lze poslechnout zde.
Portico Quartet – Portico Quartet
Real World Records
Vydáno 30. 1. 2012
