Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Písničkář s vlčí náturou Bon Iver proměnil i druhou šanci

  12:42

V dnešní době, kdy se elektrizuje všechno od opery po punk, ještě existují umělci, kteří umějí mistrovsky zacházet s úsporností.

Největší síla Vernonovy tvorby se koncentruje okolo jeho magického falzetu. foto: © ISIFAČeská pozice

Justin Vernon aka Bon Iver je jedním z těch, které můžete potkat na ulici, aniž byste o ně okem zavadili. Dejme tomu, že si však vyrazíte na koncert neznámého interpreta, abyste si pročistili hlavu od všech osobních debaklů a malých velkých pohrom, a bude tam sedět právě ten chlápek s vizáží dřevorubce z Aljašky, oblečený do flanelky, do ruky vezme kytaru a bude vám hrát tisíckrát omletou písničku. A vy jí rádi uvěříte, protože je to krásné a přirozené.

Vernonův debut For Emma, Forever Ago se pustil na mezi fanoušky a hudební kritiky celkem nenápadně, o to větší však způsobil senzaci. Lo-fi placka nahraná na samotce někde uprostřed wisconsinských lesů (kam se Vernon uchýlil po rozchodu s přítelkyní a rozporech uvnitř kapely DeYarmond Edison) je intenzivní zpovědí novodobého poutníka.

Kytara, zpěv, vokály, tlumené bicí a pár atmosférických efektů. Žádná věda, v jednoduchosti je síla. Buďme rádi, že v dnešní době, kdy se elektrizuje všechno od opery po punk, ještě existují umělci, kteří umějí mistrovsky zacházet s úsporností.

Největší síla Vernonovy tvorby se koncentruje okolo jeho magického falzetu. Jedním uchem vstoupí, vytapetuje hlavu lesní scenérií na pozadí velkých příběhů, která člověka vytrhne na nějaký čas mimo čas a prostor, a v poklidu zase druhým vystoupí. Je něco lepšího, co bychom mohli v konejšivém náručí umění nalézt?

V tomto duchu se nese i eponymní pokračovatelská deska nazvaná Bon Iver - Bon Iver, ačkoliv už lehce rozhazuje sítě do multižánrových vod. Album otevírá gradující Perth, který plynule přechází pomocí kytarového delaye a tlumené trumpety do snového groovu v Minnesota, W. Následující trio skladeb Holocene, Towers a Michicant potvrzuje Vernonovu jedinečnost, která spočívá (mimo avizovaný hlas) především v psaní intimních balad, utkaných ze vzpomínek na dětství a všech těch milostných kotrmelců, které v člověku zarezonují i po letech.

Pokud byste chtěli ukolébavku, přeskočte synth-popovou Hinnom, TX, pusťte si minimalistickou Wash a její primitivní klavírní linka vás bez problémů zhypnotizuje. Osmým pánem na holení je zatím jediný klipem doprovozený song Calgary (menší poznámka k videu – je sice krásně udělané, ale absolutně nechápu, jakou má souvislost s obsahem písně).

Necelé dvě minuty dlouhá instrumentálka Lisbon, OH je už trochu zbytečně osamostatněná, protože tvoří pouze intro pro závěrečnou Beth/Rest. Ta je pro mě osobně největším překvapením, které nepřebije ani fakt, že Vernon spolupracoval s Kanye Westem. Připadá mi totiž jako z pera Davida Gilmoura, a to jak atmosféricky, tak hlavně kytarovými party.

Resumé

Bon Iver se nenakazil „syndromem druhé desky“ a proměnil i druhou šanci. Koketuje s novým zvukem, ale je na první poslech rozpoznatelný. V přímém souboji s debutem prohrává jen o délku jazyka.

Bon Iver – Bon Iver
Žánr: folk, indie
Vychází: 21. června na labelu Jagjaguwar
Celková stopáž:  39:21
Objednávat lze na http://itunes.apple.com/us/preorder/bon-iver/id435840542