Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Orwellův román 1984 je i po 70 letech od prvního vydání aktuální

  19:00
George Orwell se ve svém slavném románu 1984 z roku 1949 ukazuje více středoevropským myslitelem než samotní Středoevropané.

George Orwell (1903–1950), anglický spisovatel. foto: The Guardian

Jak se pozná střední Evropa? Je řada teorií, počínaje kulinářskými – tam, kde je v neděli naklepáván řízek –, přes státně administrativní – hranice někdejší habsburské monarchie – až po geografické – prostor mezi Západem a Východem Evropy. Zdaleka nejpřitažlivější definice střední Evropy a jejích obyvatel je však prožitek permanentních diskontinuit za uplynulých sto let, tedy za období, které lze označit za moderní dějiny Evropy.

Řada středoevropských spisovatelů v této souvislosti s oblibou poukazuje na paradoxní osud svých předků, kteří ve 20. století několikrát změnili státní příslušnost, aniž by se hnuli ze svého rodiště. Přitom co změna, to nový začátek, nový entuziasmus, nové zklamání, nový příslib. Není divu, že takový původ se podepsal na mentalitě Středoevropana. Netřeba dodávat, že ne zrovna pozitivně. Středoevropana tedy lze poznat podle jeho téměř vrozené skepse k revolučnímu nadšení těch druhých.

Nikoli temná hudba vzdálené budoucnosti

Stačí se podívat na jeden z bodů zlomu, další nový začátek, který dal Středoevropanům na dlouhou dobu zabrat – rok 1949, kdy definitivně skončila druhá světová válka, když se v lednu vzdali poslední japonští vojáci Američanům. V roce 1949 se rovněž definitivně rozešly vítězné mocnosti, což se projevilo v rozdělení Německa na dva neuznávající se státy a v začátku studené války. Nedávná minulost sice ukázala, že ani tisíciletá říše netrvala věčně, navzdory tomu bylo třeba brát vážně geopolitické změny, které přinesl rok 1949.

Konec civilizace je v Orwelově pojetí na rozdíl například od slavného románu Aldouse Huxleyho Brave New World (do češtiny přeloženého právě jako Konec civilizace) v podstatě za dveřmi, a nikoliv temnou hudbou hodně vzdálené budoucnosti

O tom, že „nový začátek“ evropského soužití Západu a Východu bude zejména pro střední Evropu neblahý, řada středoevropských intelektuálů nepochybovala. Navzdory tomu dílo, které předjímalo devastující vývoj moderní civilizace, nevzešlo ze střední Evropy, ale z té části Evropy, která byla novým kulturně-politickým začátkem roku 1949 nejméně postižena.

Šlo o slavný román George Orwella 1984, který letos slaví 70 let od svého prvního vydání, a nutno říct, že se těší neutuchající popularitě a bohužel i aktuálnosti. Čím bylo a je Orwellovo dílo natolik revoluční? Konec civilizace je v Orwelově pojetí na rozdíl například od slavného románu Aldouse Huxleyho Brave New World (do češtiny přeloženého právě jako Konec civilizace) v podstatě za dveřmi, a nikoliv temnou hudbou hodně vzdálené budoucnosti.

Přesmyčka 1948

Už titul Orwellova románu, přesmyčka letopočtu 1948, kdy na něm začal Orwell pracovat, odkazuje na jeho přesvědčení, že otrávené plody revolučních činů z doby budování nového, lepšího světa po druhé světové válce sklidí ti, kdo se na nich ve svém svatém nadšení podíleli. V tomto ohledu se ukázal Orwell více středoevropským myslitelem než samotní Středoevropané.

Už titul Orwellova románu, přesmyčka letopočtu 1948, kdy na něm začal Orwell pracovat, odkazuje na jeho přesvědčení, že otrávené plody revolučních činů z doby budování nového, lepšího světa po druhé světové válce sklidí ti, kdo se na nich ve svém svatém nadšení podíleli

Nejde však jen o tradiční úkaz, kdy revoluce požírá své děti, jako tomu bylo u nás v případě procesu s Rudolfem Slánským a spol., ale o dlouhodobé kontaminování společenského života v jeho každodennosti s dopadem na ta nejintimnější rozhodování a sebevědomí jednotlivce.

Uměle vyvolávaná nenávist k odpůrcům Velkého bratra, nesmyslný newspeak, autocenzura v podobě pečlivě šířeného a jako vrchol vědeckého poznání prezentovaného podvojného myšlení, to vše byly jevy, jež se netýkaly jen kariéristických a mocichtivých funkcionářů, kteří se rozhodli osedlat příslovečného tygra. Šlo o pilíře pro fungování průměrného jednotlivce v reálném socialismu. Nebylo možné je ignorovat, alternativou bylo jejich vědomé odmítnutí s případnými následky.

Hlavní postava

Je pozoruhodné, že Orwell byl schopný tento způsob domestikování jedince v zájmu de facto anonymizovaného systému natolik přesně předvídat, třebaže zažil ať v průběhu pobytu v koloniální Barmě, španělské občanské války či druhé světové války spíše vyhrocené konflikty s konkrétním podílem jednotlivců na konkrétních projevech zla a násilí.

Hlavní postavou Orwellova legendárního románu není, jak se občas mylně uvádí, úředník Winston Smith ani stejně všudypřítomný jako možná vůbec neexistující Velký bratr, ale právě politický systém

Navzdory tomu si dokázal, nejspíše díky zkušenostem s levicovým politickým smýšlením, ke kterému zejména za pobytu v Barmě inklinoval, představit, jak se prvky individuálního a adresného násilí promění v násilí kolektivní a všudypřítomné. Jednotlivci – byť by šlo o válečné zločince a masové vrahy – by na transformaci jedinců do podoby znásilnění celé společnosti nestačili. Byli by nejspíše příliš osobní a časem i nevyrovnaní.

K takovému činu je třeba hybné síly jiného kalibru. Tou silou je stejně neosobní jako glajchšaltující systém. Není proto divu, že hlavní postavou Orwellova legendárního románu není, jak se občas mylně uvádí, úředník Winston Smith ani stejně všudypřítomný jako možná vůbec neexistující Velký bratr, ale právě politický systém.

Winston Smith

Fakt, že Orwell ve svém románu věnoval větší pozornost zevrubnému popisu politického systému než lidskému protagonistovi – v pracovní verzi označovanému jako „poslední člověk“ –, je pravděpodobně důvodem, proč se s Winstonem Smithem dokázalo identifikovat mnoho reálných a často značně odlišných Středoevropanů, a zhruba 40 let i dočasných občanů někdejšího východního bloku.

Fakt, že Orwell ve svém románu věnoval větší pozornost zevrubnému popisu politického systému než lidskému protagonistovi – v pracovní verzi označovanému jako „poslední člověk“ –, je pravděpodobně důvodem, proč se s Winstonem Smithem dokázalo identifikovat mnoho reálných a často značně odlišných Středoevropanů, a zhruba 40 let i dočasných občanů někdejšího východního bloku

Pravděpodobně za všechny z nich se k Winstonu Smithovi jako svému soudruhovi přihlásil ve svém fejetonu Náš soudruh Winston Smith z roku 1984 český a slovenský disident a filozof Milan Šimečka (1930–1990). Popisuje je v něm svůj údiv a možná i drobný pocit hanby, když se s osudem Winstona Smithe zpočátku čtenářsky a posléze bytostně identifikuje:

„Já prožil úlek z tohoto poznání, když jsem přečetl příběh Winstona Smithe. Najednou jsem věděl, že čtu svůj vlastní příběh. Pro mě sice ještě nezačal, ale věděl jsem, že začne a že se jeho osudovému pokračování nevyhnu. Četl jsem nevěřícně a prožíval při tom stejný pocit jako při cikánčině hádání z ruky nebo při pohledu do skleněné koule na stole pokoutné věštkyně: směsici pohrdání a nejistoty. Venku na slunci se ukáže směšnost pověr, ale co když přece…?“

Nebyla to ale pravděpodobně až tak podobnost autora fejetonu a postavy Orwellova románu, ta ostatně nijak zvlášť podmanivým způsobem přiblížena není. Byla to především neblahá podobnost politických systémů, ve kterých autor fejetonu a postava románu žili.

Poděkování za vyděšení

Přiznávám, že já sám jsem v průběhu několika dní, kdy jsem v roce 1984 mohl spolu se svým bratrem a kamarády Orwellovo dílo zhltnout, cítil blízkost s Winstonem Smithem, třebaže nikoliv až tak na bázi osobní zkušenosti, ale spíše obav, že brzy již nebude rozdíl mezi Orwellovou dystopií a světem, ve kterém jsem tehdy žil. Myslím, že za to mohla spíše Orwellova autorská přesvědčivost než moje občanská reflexe. Proto jsem byl po četbě více vyděšen, než osvícen.

Za vyděšení bych rád Georgi Orwellovi poděkoval. Připravilo mě snad do budoucna na lepší, více uvědomělé a, doufám, i zralejší zareagování na všechny další nové začátky, kdy naše v mezičase opět nekonečně zastaralá civilizace bude procházet zásadní kůrou modernizace

Nicméně i za toto vyděšení bych rád Georgi Orwellovi dodatečně poděkoval. Připravilo mě snad do budoucna na lepší, více uvědomělé a, doufám, i zralejší zareagování na všechny další nové začátky, kdy naše v mezičase opět nekonečně zastaralá civilizace bude procházet zásadní kůrou modernizace. Taková digitalizace zní hodně lákavě…

Jsem přesvědčen, že tradiční středoevropský skepticismus může sehrát užitečnou roli. George Orwell může být opět naším nenahraditelným soudruhem, tedy pardon – influencerem.

George Orwell, 1984

Devatenáct set osmdesát čtyři

Nineteen Eighty-Four, Secker and Warburg 1949

AUTOR: George Orwell

VYDAL: Argo 2015

ROZSAH: 320 stran

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!