Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Oldřich Tichý: Náhody neexistují

  9:42
Galerie hl. m. Prahy se rozhodla ukázat dílo spíše nenápadného solitéra či dobrovolného „vyhnance“, který se před časem rozhodl nastálo pobývat stranou kulturního centra a denně živených kontaktů.

Oldřich Tichý: Jaro o Velikonocích (2014). Olej, plátno, 100 x 180 cm. foto: Galerie hlavního města PrahyČeská pozice

Po nástupu nového vedení zrušila Galerie hlavního města Prahy (GHMP) během loňského roku problematickou a odbornou veřejností vášnivě diskutovanou (převážně rázně odsuzovanou) spolupráci v Karlově ulici se soukromou galerií Dvorak a Sec. V těchto dnech představuje tato státní a renomovaná instituce v prostorách Colloredo-Mansfeldského paláce skvělou, avšak dosud spíše opomíjenou malířskou tvorbu. A pokračuje tak v „jiné“ konstelaci s programem nabízejícím kvalitní ukázky české výtvarné scény.

Bytostný malíř

Žiju sám ve zdejších lesích zní titul výstavy obrazů Oldřicha Tichého (1959), představitele střední generace. Jedná se o celkem překvapivý počin zasluhující pozornost a uznání. GHMP se rozhodla ukázat dílo spíše nenápadného solitéra či dobrovolného „vyhnance“, který se před časem rozhodl nastálo pobývat stranou kulturního centra a denně živených kontaktů. Inspiruje se přírodou – nejedná se však o krajinářsky dojímavou selanku, ale o gesto jasně formované, byť nejednoznačně formulované.

Oldřich Tichý v dojetřickém ateliéru (2013).

Tichý, třebaže ve své povaze zůstává jadrným Moravanem, žije se svou rodinou a zvířaty na přebudovaném statku poblíž Sázavy. Není však podivínským venkovským „poustevníkem“. Má rád občasné návštěvy, které hostí slivovicí či „lahváčema“, má přehled o podstatném dění, hýčká si ale také svůj uzavřený svět. (Nevaří tedy své umělecké menu z pytlíků plných informací, které se u řady jiných autorů jeví papírově až groteskně). Je bytostným malířem, avšak svou tradiční olejomalbu nikomu nevnucuje.

„Formální prostředky jsem nikdy nestavěl na první místo. Vyhledávám umění, které mě donutí přemýšlet, takové, co uchvátí na první pohled, dojme nebo rozesměje. Jakým způsobem je věc vytvořena, mě zajímá až v druhé řadě. Myslím, že je nepodstatné, zda naši představu budeme plácat barvou, křičet ji na ulici nebo promítat na zeď,“ dodává přesvědčivě Tichý.

Oldřich Tichý: Les v zimě (2014). Olej, plátno, 120 x 135 cm.

Jeho motivem je zpravidla nejbližší běžné prostředí a okolní, jinak nenápadná příroda. Její prvky, citace a fragmenty však začleňuje účinně do svého výrazového slovníku reflektujícího hlubší přemítání. Odchod z města tomuto pojímání dal jen jasnější směr a obrysy. A také pronikavější vhled či vcítění a pokoru. „Před lety jsem pochopil, že náhody neexistují. Všechno, co se mně a kolem mě děje, má hlubší smysl a jde jen o to snažit se tomu alespoň trochu rozumět,“ dodává Tichý.

„Přemýšlím rukama“

Na současné pražské výstavě jsou shromážděna malířova plátna z posledního období (převážně s pětiletým ohledem), která jsou doplněna výsledkem jeho letního pobytu na známém sympoziu v moravském Mikulově. Tichý si stále drží vlastní styl a výtvarný jazyk; přitom se mechanicky neopakuje. Sám takto přibližuje osobní přístup a proces: „Žádné vize ani vnuknutí kolem malování nevnímám. Obrazy vymýšlím tím, že maluju. Přemýšlím rukama. Někdy to přímo z ruky ,teče‘, jindy je to trápení.“

Oldřich Tichý: Kocour v domě (2014). Olej, plátno, 135 x 120 cm.

Jeho malby, ale i občasné dřevěné objekty z nalezených předmětů, čerpají z každodenního koloběhu. V jeho podání se však konečné podoby posouvají kamsi mimo plynoucí čas a konkrétní prostor. Mají obecnější sdělnost a platnost. Pevné tvary a jemné linie utkávají celkovou kompozici – z nahlíženého realismu se stává jakási mlčenlivá magie – věc (objekt, pohled, průhled) přebírá roli v reflexi posunuté do další roviny. Větev, špalek, trám, hnízdo, kámen, okno, křoví, les – v plujících jednotlivostech či rytmických strukturách – jsou nekonečným pramenem uchopování a poznávání.

Tichý dokázal z mnohdy již přehlížených „banalit“ stvořit živoucí a komunikující téma. Jeho návrat k přírodě (přirozenější existenci) byl jistě správným a živným krokem. Absolvent pražské Akademie, bývalý člen skupiny Most (založené v roce 1988), minulý bouřlivák, stále nadšený diskutér a sebevědomý i vpravdě suverénní malíř stále dokazuje svou výjimečnost. Jeho „krajinářství“ – řekněme spíše podoby intimně laděných zákoutí na pomezí známé reality a abstrahujících znaků – má již dlouhé roky své příznivce a obdivovatele. Kromě občasných autorských výstav (Špálova galerie v Praze v roce 2003 pod názvem Ty a já) se etabloval umělecky i komerčně spíše v zahraničí (v Holandsku či Belgii).

Nyní, zásluhou GHMP a kurátorky Hany Larvové, si mohou návštěvníci zdejší expozice prohlédnout Tichého dílo z posledních let také v Praze. Jeho autor prohlašuje: „Hotový obraz mě upoutává ještě tak měsíc, potom už se jím přestávám zabývat.“ Pak už je tedy řada na divácích.

Oldřich Tichý: Žiju sám ve zdejších lesích

Oldřich Tichý: Nenápadné vyznání lásky (2014). Olej, plátno, 130 x 150 cm.

  • Galerie hlavního města Prahy
  • Colloredo-Mansfeldský palác
  • Karlova 2, Praha 1
  • Výstava potrvá do 15. února 2015.
  • Vstupné: 60 korun plné, 30 korun snížené

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!