Lidovky.cz

Odmítnutí minulosti redukuje člověka na biologické procesy

  17:52
Člověk potřebuje smysl života, přičemž v tomto jeho hledání je kultura nezastupitelná. Upozadění historie způsobuje úpadek smyslu pro národ, což není jen skupina lidí, ale i způsob obývání světa.

Bérénice Levetová, Le crépuscule des idoles progressistes. foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Kniha Le crépuscule des idoles progressistes (Soumrak pokrokových idolů) je především osobním svědectvím francouzské filozofky Bérénice Levetové, jež se stejně jako většina lidí musí vyrovnávat s důsledky své výchovy. Její generace vyrůstala pod vlivem rodičů, kteří zažili revoltu proti společnosti v květnu 1968, v níž hrála hlavní roli svoboda. Ta však byla v podstatě dětinská, protože umožňuje člověku dělat si, co chce.

Tato revoluce na rozdíl od kulturní v Číně však nebyla natolik radikální, co se týká přetrhání vazeb s minulostí. Generace roku 1968 předávala život – sex pro ni byl jedním z prostředků kulturního osvobození –, nikoli však evropskou kulturu a civilizaci. Navíc má ráda nenáročnost a komiksy a odmítá stárnout.

Nedostatek kulturnosti

Tento sklon generace roku 1968 k jednoduchosti se projevil i v politice. Chápala ji téměř manichejsky jako dobrou a zlou, přičemž od osmdesátých let 20. století dobro představoval tehdejší francouzský socialistický prezident François Mitterrand (1916–1996), zatímco zlo bývalý šéf Národní fronty Jean-Marie Le Pen, téměř nový Hitler. Toto dělení je však naivní a má původ v kulturním relativismu, kdy lidé nerozlišují a komiksy jsou pro ně stejně hodnotné jako romány francouzského spisovatele Stendhala (1783–1842).

Současný nedostatek kulturnosti pak vysvětluje, proč se obtížně hovoří o národní identitě. Určuje ji totiž jazyk, z jehož znalosti vyplývá poznání historie a literatury, k čemuž je třeba strávit spoustu času například nudným studiem.

Kultura především formuje ducha, což vyžaduje neustálé úsilí. Kritické myšlení jde proti tomu, co generace roku 1968 považovala za své hlavní hodnoty – egoismus a jednoduchost. Současný nedostatek kulturnosti pak vysvětluje, proč se obtížně hovoří o národní identitě. Určuje ji totiž jazyk, z jehož znalosti vyplývá poznání historie a literatury, k čemuž je třeba strávit spoustu času například nudným studiem. Podle Levetové rozumí důsledkům výchovy generace roku 1968 francouzský spisovatel Michel Houellebecq.

Jeho hlavním tématem je současný člověk, k jehož nejdůležitějším ideálům patří pokrok a popisují ho Houellebecqovy romány – většinou jde o osamělého jedince, který nedokáže vytvářet partnerské ani přátelské vztahy. Svět je banální, vládnou mu nevýznamné úkony, jako je platba faktur nebo volba exotického zmraženého jídla, a plastičnost mu dává pouze sex.

Proto se podle Houellebecqua stává prodejce postele novou inkvizicí. Koupit si ji totiž pro některé znamená přiznání, že nevedou sexuální život, a ani o něj neusilují. Tvrzení, že všechna přání jsou správná, pak zničilo společenství, ve kterých vyrůstali, a sexuální osvobození přináší větší individualismus, který ústí v samotu.

Hledání hodnot

Generace roku 1968 dovedla k jediné jistotě a Levetová a Houellebecq se s ní ztotožňují: nikdo dnes neví, jak žít. Opuštěnost současného člověka tkví ve zpřetrhání vazeb s autoritami, tradicí a historií. Proto si Levetová klade otázku: Je možné uvažovat o člověku, národu či civilizaci bez historie, tradice a paměti? Generace roku 1968 je přechodná, protože vyrůstala v tradičním prostředí, a její historická role spočívá v odmítnutí světa. Následná generace se narodila do prázdna, a proto nedokáže najít tradici ani zakořenění.

Společnost se neradikalizuje, ani nepodléhá pravicovému extremismu, jen hledá hodnoty, které pokrokářská ideologie démonizovala – snaží se lokalizovat a najít hodnoty přesahující lidský život

Pokrokáři si mysleli, že pokud se nebude předávat kultura, starý svět zanikne. Tento předpoklad je však chybný. Francouzská filozofka Simone Weilová (1909–1943) byla naopak přesvědčena, že nejdůležitější lidskou potřebou je zakořenění. U dnešních mladých lidí vede nepředání kultury k touze poznat starý svět, přičemž současné intelektuální prostředí zpochybňuje téměř vše s výjimkou jeho pokrokových předpokladů, což se ukazuje po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem.

Mnoho intelektuálů se ptá, proč je sociální demokracie v krizi, přičemž neustále opakuje odpověď – globalizace a xenofobie. Ve skutečnosti jí však je soumrak pokrokových model. Společnost se neradikalizuje, ani nepodléhá pravicovému extremismu, jen hledá hodnoty, které pokrokářská ideologie démonizovala – snaží se lokalizovat a najít hodnoty přesahující lidský život. Toto úsilí by se však nemělo změnit v konzumaci a rozptýlení, protože v jejich důsledku by se lidé na historii nedívali jako na příběhy, které je formovaly, ale cizích jedinců.

Zájem o historii je dnes často považován za uzavření se do sebe a odmítnutí otevřené společnosti a národní identita za intelektuální zpátečnictví. Člověk však nežije v abstraktní otevřené společnosti, ale v konkrétním světě, k němuž patří i národní identita. Poznání minulosti proto nevede k uzavření se do sebe a k odmítnutí druhého, ale k posunu kupředu.

Víra v pokrok

Dalším z opakovaných tvrzení pokrokářů je, že příčinou zla jsou peníze a finanční trhy, je jí však víra v pokrok. Kapitalismus nezpůsobil, že současný mladý člověk nedokáže číst autory, jako je francouzský dramatik Jean Racine (1639–1699), ani to, že věci ztratily smysl, spíše tuto situaci způsobilo nepředávání tradice. Kapitalismus nevytváří školní osnovy a nenařizuje, aby se žáci neučili nazpaměť. Levicový liberalismus ovlivnil kulturu a mravy, trhy se pouze přizpůsobily poptávce.

Příčinou zla nejsou peníze ani finanční trhy, ale víra v pokrok. Kapitalismus nezpůsobil, že současný mladý člověk nedokáže číst autory, jako je francouzský dramatik Jean Racine (1639–1699), ani to, že věci ztratily smysl, spíše tuto situaci způsobilo nepředávání tradice.

Po abstraktní úvaze o vztazích kultury a liberalismu se Levetová věnuje nedávným událostem ve Francii, především teroristickým útokům v roce 2015. A připomíná, že většina útočníků jsou žáci francouzského vzdělávacího systému. Problémem je tedy školství a jeho neschopnost předat francouzské hodnoty, jež jsou podle džihádistů dekadentní. Deník Islámského státu Dar al-Islam často o západní společnosti tvrdí, že ji oslabuje její neustálá honba za zábavou a rozptýlením. Ideový kolaps Západu má tedy větší dopad než jeho ekonomické selhání.

Francouzský vzdělávací systém bývá často kritizován, odpovědí ministryně školství ve vládě bývalého prezidenta François Hollanda na tuto kritiku však pouze byl nový předmět, v němž se žáci učí rozpoznat konspirační teorie. Neschopnost adekvátní odpovědi na teroristické útoky Levetová ukazuje na Joachimu Roncinovi, autorovi loga Je suis Charlie (Jsem Charlie). Napadlo ho, když se svým synem četl pohádkovou knihu Kde je Charlie?

Roncin chtěl vytvořit něco zábavného, což odpovídá duchu dnešní doby: odpovědí společnosti čelící terorismu jsou lidé v džínách, mikině s kapucí, keckami na nohou, usměvaví a sympatičtí. Tato nová francouzská identita však postrádá obsah a nedává mladým lidem smysl. Levetová poznamenává: „Pokud chceme džihádistické rétorice čelit, musíme skoncovat s kajícným pohledem na vlastní minulost a začít se znovu dívat na svou civilizaci jako na tu, jež má přežít.“

Materialistický pohled

Další modlou pokrokářů je boj proti předsudkům a jejich odsuzování, což je znakem osvícenské filozofie. Člověk by se neměl řídit svými předsudky, všechny však nejsou špatné. Z etymologie slova předsudek vyplývá, že předchází úsudku. Předsudek proto není synonymem chyby, ale sdělení, jež je třeba buď vyvrátit, nebo potvrdit, a jen jednou ze součástí formování názoru. Proč na konci šedesátých let převládlo v intelektuálním prostředí pokrokové myšlení?

Dnešní antropologie nahlíží na člověka materialisticky – jako na evoluční proces –, a proto mu zůstávají pouze biologické cykly a život v nich – vše se mění a nic nezůstává. Biologie nabízí pohled na člověka bez historie.

Ve Francii je odpovědí předčasná smrt myslitelů Alberta Camuse (1913–1960) a Maurice Merleau-Pontyho (1908–1961), která pokrokářům značně ulehčila situaci. V současnosti je úpadek pokrokářství vidět v krizi předávání hodnot a pohledu, co je člověk. Krize předávání hodnot je vyústěním snahy pokrokářů odstranit vše staré, důsledkem pak nemožnost předat cokoli, což ukazuje současná Evropská unie, která odmítla předávat svou tradici a jejíž jediné dědictví je ekonomické.

Dnešní antropologie nahlíží na člověka materialisticky – jako na evoluční proces –, a proto mu zůstávají pouze biologické cykly a život v nich – vše se mění a nic nezůstává. Biologie nabízí pohled na člověka bez historie. Podle Levetové je odpovědí na současnou krizi člověk zakořeněný v tradici a ochotný ji předávat svým potomkům, přičemž minulost mu umožňuje být jedinečný. Její odmítnutí má za následek redukci člověka na biologické procesy.

Reforma školství

Národ tvoří přirozený rámec, v němž se člověk zakořeňuje a rozvíjí kultura. Zakořenění je opakem multikulturalismu, který neobohacuje svými rozdíly, ale drobí národ. Člověk potřebuje smysl života, a v tomto jeho hledání je kultura nezastupitelná. Upozadění historie způsobuje úpadek smyslu pro národ, což není jen skupina lidí, ale i způsob obývání světa.

Školní osnovy by měly být přehodnoceny, aby z žáků vyrostli lidé, kteří jsou vůči sobě kritičtí, otevření a schopní přijmout odpovědnost za sebe i svůj národ

Úpadek kulturního a národního vědomí Levetová ukazuje na současných francouzských politicích, kteří na rozdíl od bývalých velkých politických osobností, jako byli prezidenti Charles de Gaulle (1890–1970) či Mitterrand, nemají téměř žádný vztah k literatuře a kultuře. Podle Levetové je řešením současné krize reforma školství. Školní osnovy by měly být přehodnoceny, aby z žáků vyrostli lidé, kteří jsou vůči sobě kritičtí, otevření a schopní přijmout odpovědnost za sebe i svůj národ.

Le crépuscule des idoles progressistes

Soumrak pokrokových idolů

AUTOR: Bérénice Levetová

VYDAL: Stock 2017

ROZSAH: 300 stran

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.