Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Noctourniquet: Kandidát na nejvymakanější desku ro(c)ku

  5:09

Nejnovější album americko-mexických šílenců The Mars Volta překvapí nevídanou „hitovostí“, která naštěstí není ani trochu laciná.

The Mars Volta: zpěvák Cedric Bixler-Zavala (vlevo) a kytarista a hudební šéf skupiny Omar Rodríguez López. foto: © The Mars VoltaČeská pozice

Americko-mexičtí šílenci The Mars Volta už od svého debutu De-Loused in the Comatorium patří k tomu nejavantgardnějšímu, co současná rocková scéna nabízí. Zároveň však měli vždy cit pro to, aby i ty seberetardovanější rytmy a riffy dokázali stáhnout zpátky do zóny poslouchatelnosti (jako v našlapaném songu Wax Simularca, za který si před třemi lety vysloužili Grammy za nejlepší rockovou skladbu).

I skupinu The Mars Volta tvoří lidé z masa a kostí, takže se jejich snažení přirozeně nesetkalo pokaždé s úspěchem. Některé kousky z jejich – na deset let fungování poměrně početné – diskografie jsou určeny snad jen pro kapelní ultras, masochisty, blázny a zaběhlé narkomany.

Texty, nebo obrazy?

Zvláštní kapitolu v tvorbě progresivně laděných rockerů tvoří texty, které jsou plné náboženských odkazů, surrealistických výjevů a barvitých metaforických vizí. Ty přímo vybízejí posluchače, aby odkrývali nastražené symboly jako Tom Hanks alias profesor Robert Langdon v Šifře mistra Leonarda, a dotkli se tak nějakého skrytého obrazu celku.

Jenže ouha, The Mars Volta jsou mistry lyrické mystifikace. Sám autor, zpěvák Cedric Bixler-Zavala, v rozhovorech několikrát uvedl, že psaní svých textů bere jako malování obrazů, neboť je prý pro něj nejdůležitější jejich vizuální stránka, a to, že se ze slepé uličky dostanou až k nějaké pointě, bere pouze jako vítanou nadstavbu. Nasvědčuje tomu i fakt, že chce v budoucnu vydat texty k aktuální desce v podobě grafické novely.

„Jsem horou zapadlých lidí, kteří hledají maják v mlze,“ zpívá Cedric Bixler-Zavala v refrénu gradující písně Empty Vessels Make The Loudest Sound.

Na novince Noctourniquet sice pořád ulpívá trocha té hudební neortodoxnosti, The Mars Volta však naladili své vysílače na posluchačsky příjemnější frekvenci. První věc, která na albu zarazí a překvapí, je nevídaná „hitovost“ (jestli se tedy dá v souvislosti s The Mars Volta vůbec o něčem takovém mluvit), která si naštěstí nepodává ruku s laciností. Dá se říct, že kromě poněkud vágní úvodní Whip Hand (původně zamýšlená jako instrumentálka, která vznikla jako dárek pro Bixlera-Zavalu, aby si na koncertech mohl na chvíli odpočinout) a nemastné neslané psychárny In Absentia je album doslova nasyceno jedinečnými a propracovanými skladbami.

Jak deska plyne, Mars Volta mění barvy jako chameleon. Tu zní jako System Of A Down (skladba Aegis), jinde frázují ve stylu Rage Against The Machine (Dyslexicon), aby za chvíli vypálili ostré riffy jakoby vystřižené z dílny Jacka Whitea (Malkin Jewel). Jsou zde samozřejmě i songy, u kterých lze na první poslech poznat, že jde o rukopis kytaristy Omara Rodrígueze Lópeze (Molochwalker). Přese všechny postřehnutelné inspirační zdroje fungují skladby nejen individuálně, ale i jako celek. Nejedná se o žádné sprosté kopírování, ale o vstřebávání obsahu a jeho tvarování s důrazem na vlastní kreativitu.

Nápěv v intru skladby Zed and Two Naughts patří k těm vůbec nejlepším pasážím desky.

Vrcholem alba je závěrečná píseň Zed and Two Naughts, v intru protkaná husí kůži nahánějícím hymnickým nápěvem. Její název je odvozen z filmu režiséra Petera Greenawaye z roku 1985, jehož snímky jsou známy obrazovou bohatostí a těžko rozklíčovatelným symbolismem. Z určitého úhlu pohledu je lze vnímat i jako určitý výsměch intelektuálním nimralům, kteří dělají z komára velblouda, nejlépe dvouhrbého.

Pro úplnost si ještě uveďme, co o albu Noctourniquet řekl frontman kapely: „Existuje elitářský názor, že stát se umělcem je nějaká nedosažitelná meta. Příběh tohoto alba má lidem připomenout, že umělci jsme my všichni.“ Pokud by chtěl Bixler-Zavala tuhle podobnost Greenawayova filmu s The Mars Volta uhrát zase na náhodu, nesbaštila by mu to ani naivní puberťačka.

Resumé

Pološílený kytarista a hudební šéf skupiny Omar Rodríguez López povolil otěže, ubral plyn a pod dohledem ostatních členů kapely nasměroval svou tvůrčí energii tím správným směrem. Tím pádem se dostalo větší svobody i fenomenálnímu bubeníkovi Deantonimu Parksovi. Muzikantská chemie na posledním albu Noctourniquet je v historii „Marťanů z El Pasa“ zřejmě tou vůbec nejsilnější, jakou jsme u The Mars Volta zatím měli možnost zaznamenat. Jde o jednu z nejlepších a nejdotaženějších rockových desek, které letos zatím vyšly.

Mars Volta – Noctourniquet
Žánr: progresivní rock, experimentální hudba
Vydáno u Warner Bros. Records
Album lze koupit mimo jiné na Amazonu či iTunes.

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.