Já učitel

Musel jsem skončit ve firmě ze zdravotních důvodů a těch pár let před důchodem jsem se rozhodl učit matematiku a fyziku na 2. stupni ZŠ. Než jsem tam šel, měl jsem jasno ve všem. Když jsem po čtyřech letech odcházel, kladl jsem si tolik otázek, na které jsem nedokázal odpovědět. Jistěže mně imponuje klasické a všeobecné vzdělání, ale při nezájmu dnešní generace přemýšlet a hloubat nad problémy, je to téměř vyloučené. Dříve běžný pojem "filozofovat" se téměř vytratil. Bylo to spíše takové mudrování a rozumování o nějakých obecných problémech, ale důležité. Zato pojem "filosofie" se užívá mimořádně často, hlavně v souvislosti s podnikáním, potažmo s tvorbou zisku. Školní osnovy jsou ve své podstatě vytvořeny velmi podobně jako za našich mladých let, jenže my jsme se ty věci velmi často učili drilem a teprve později nám docházeli souvislosti. To dnes nelze a tak většina třídy nezvládá nic nebo jen velmi málo. Jak dál? Snížit úroveň požadovaných znalostí (což se bohužel děje na všech stupních škol) nebo se chovat jak Don

Re: Já učitel - Don Quijote?

...Don Quijote?

Asi to záleží na uhlu pohledu...

A co na to Don Marcelo?

Antická "scholé" byla záležitostí patriciů,

na něž pracovali otroci a plebejci. Proto i ta provázanost s praxí byla minimální.

Skutečná příprava na život probíhala v rodinách, případně v drsné službě např. na obchodních lodích.

Ve středověku fungoval cechovní systém: učeň - tovaryš - mistr. Církev byla nositelem vzdělanosti někdy velmi

praktické (benediktinské "ora et labora"), jindy bohužel jen spekulativní.

Teprve idea rovnosti a průmyslová revoluce přinesla požadavek všeobecné gramotnosti a postupně se počet

znalostí důležitých pro zvládnutí života zvyšoval s tím, že teoretické a praktické je jen již těžko oddělitelné a jejich

vzájemný vztah zůstane již navždy předmětem debat.

Zrovna nedávno autorkou zmiňovaný prof. R. Palouš ve své knize "Světověk" krásně rozlišoval vzdělání a výcho-

vu (Erziehung a Ausbildung).

Možná by stálo zato se k tomu vrátit.

Nic se nemá přehánět - obecnější reflexe

k vpodstatě rozumnému příspěvku pana M. Šebka:

1. Zrovna učební obor horník bych nepokládal za fatální chybu pro budoucnost oněch hochů. Jistě se přitom

naučili obsluhovat řadu strojů - motorových, pneumatických, hydraulických. Právě kvalifikovaných strojníků

včetně řidičů kamionů je nyní nedostatek. A pokud budou nyní ještě 2-3 roky chodit na rekvalifikace a) např.

jazyky jim polezou do hlavy lépe než v bouřlivé pubertě, b) vzdělání ukončí ve stejném věku jako absolventi

těžko uplatnitelných bakalářských programů.

2. Šetřivosti a hospodárnosti se ve škole těžko kdo naučí. To nás učili rodiče svým celoživotním příkladem.

Bohužel právě "šmejdi" se často rekrutují ze středoškoláků s příliš obecným vzděláním, které neumožní

skutečně užitečné zapojení na trhu práce.

Mirek Pinkas

Nevím, nač se mají dnešní děti připravovat?

Mají se učit zahradničit a chovat slepice, aby nebyli otráveni GMO?

Mají se učit "v tichosti vraždit", aby přežili, až se na nás vrhnou afričtí "dětští vojáci"?

Nebo mají sedět u počítačů a hrát hry na život pod dohledem celosvětové sítě šmíráků?

Vůbec jim nezávidím, nás po škole vyhnali ven do blokové zahrady / na ulici jsme utekli "tajně" , protože tam jezdila fůra aut = v naší Vinohradské ulici o délce 3 bloků bylo cca 5 aut,/ občas nám někdo z okna hodil namazaný chleba. Občas jsme chodili do kroužků, pionýr se rozpadl dřív než začal, neb mladí dělničtí kandidáti strany raději chodili na rande, než aby se zabývali nějakými dětmi, schůzky končily v Rigráku nebo Grebovce a "oblíbenou" vybíjenou.

Jsem obětí školství Zdeňka Nejedného,

ale jen do té míry, že jsem prodělal 3 školské reformy. Důležité bylo, že nás učili kantoři vystudovaní za 1. republiky a dali nám vše co znali sami. Totéž bylo na gymnaziu, tam stejně dosluhovali profesoři z reálek, nebo reálných gymnazií. Moje děti už mají vzdělání zdeformované komunizmem a sovětských vzorem školy. Dnešní typ školství je už někde úplně jinde a podle mého stále hledá cestu. Kolik ministrů, tolik cest a žádný neví co bude dál. Na školu života už nelze spoléhat vůbec, protože jedným stimulem kariery jsou peníze a majetek. Chudý člověk s touhou po vzdělání nemá pro nikoho cenu, protože zásadně vybočuje z životního stylu, zvláště když nechodí v kravatě, nemá hypotéku a je jedno zda je Bc. či Mgr. v oboru chemie, nebo politických věd, nejdůležitější je že správně vyplnit psychotest.

A co si myslí vzdělávaní?

Já zde jen opíšu twiterový vyrok 17 leté německé školačky, který měl ohlas ve všech německých médiích.

" je mi skoro 18 a nemám páru o daních, nájmech nebo pojištění. Ale umím analysovat báseň ve 4 jazycích."

Moc vesele to nezní.

Nic se nemá přehánět

Ale jo, nic se nemá přehnět. Ale ani na jednu stranu. Názor dnes propagovaný naším ministrem, Svazem průmyslu apod. je také extrémně nesmyslný: učit dovednosti, které jsou dnes potřeba, zejména je právě teď potřebuje nějaká firma v okolí. Pak byl před 5 roky na přání jedné tehdy velké firmy zaveden učební obor horník, jenže dnes je ta firma menší, hromadně propouští zaměstnance a zavírá doly. Co ti chudáci vyučení? Mohou jít na úřad práce a rekvalifikace – hned po škole, která je připravila přesně podle přání firem? Do budoucna horníci u nás potřeba nebudou. Hlupáky, kteří zavedli ten obor, by měli zavřít.

Škola má rozvíjet schopnosti (kriticky myslet, vyjadřovat myšlenky, diskutovat, učit se samostatně, spolupracovat, komunikovat, ), cizí jazyky, trochu rozumět světu, a na nižších stupních třeba i pár praktických dovedností (ale těch užitečných i za 10-20 let!).

Není ani tak důležité, „co se ve škole naučí“ jako to, jak se „při tom učení něčeho“ vytrénuje mozek a osobnost. I když nebude v životě

rakouska maturita

tak stima snekama to bylo neco!XD