Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Není žádný osud. Pouze to, co se světem a se sebou provedeme.

  18:00
Jaký je smysl lidské existence? Ptá se americký entomolog Edward O. Wilson. Dle něho jsou lidé výsledkem víceúrovňového výběru se všemi ctnostmi i neřestmi.

Edward Osborne Wilson, The Meaning of Human Existence foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Americký entomolog Edward Osborne Wilson se ve své nové knize The Meaning of Human Existence (Smysl lidské existence) pokouší nabídnout odpověď na věčnou otázku po smyslu lidské existence. Ve snaze odpovědět čerpá z bohatých vlastních znalostí a zkušeností nabytých během své dlouhé vědecké kariéry.

Některé Wilsonovy myšlenky pobaví, například jak by mohli vypadat mimozemšťané. Jiné přivádějí k vážnému zamyšlení, jako je budoucnost lidstva. Wilson znovu otvírá některá témata rozvíjená ve své dřívější knize The Social Conquest of the Earth (Sociální dobytí Země). Vrací se ke sporu, jejž vyvolala poté, co v ní oživil myšlenku skupinového výběru, kterou se svými kolegy nyní rozvíjí.

Významný evoluční biolog Richard Dawkins na ni zareagoval značně nepřátelsky a v recenzi ji doporučil vůbec nečíst a místo toho ji s „velkou silou zahodit“. Wilson považuje Dawkinsovu reakci za nepřiměřenou a za „rozhořčenou zanícenost pravého věřícího“. Pro Dawkinse zřejmě hořká pilulka, když ve jménu vědy fanaticky brojí proti jakékoli víře, což mnohé lidi pobuřuje (nedávno se podělil o dopisy „fanoušků“).

Vymanění se z výběru

Wilson dokázal během své dlouhé profesní dráhy opakovaně vyprovokovat bouřlivé diskuse, jeho myšlenky a knihy se staly námětem ostrých odborných sporů ve vědecké komunitě. Veřejnost se obvykle nezajímá o akademické zákopové války, v nichž zúčastněné strany zarputile hájí své pozice, aniž se zpravidla pohnou z místa.

Lidstvo je osamocený, křehký a nezávislý druh organismu, jenž se stal svým tvůrcem tím, že se dokázal vymanit z výběru, který utvářel jeho přirozenost

Pro Wilsonovy kontroverzní názory to neplatí – o spory o jeho dílech a názorech se živě zajímala média. Wilson se totiž opakovaně vyjadřoval na téma lidské přirozenosti, kterou podle něho formovala biologická evoluce, jež je odpovědná za mnohé ctnosti i neřesti. Wilson ve své nové knize definoval lidstvo jako osamocený, křehký a nezávislý druh organismu, jenž se stal svým tvůrcem tím, že se dokázal vymanit z výběru, který utvářel jeho přirozenost.

V úvodu Wilson zhuštěnou formou rekapituluje své argumenty, proč lidstvo považuje za eusociální druh a stručně popisuje evoluční odyseu člověka. Eusocialita se vyznačuje dělbou práce mezi členy skupiny a součinností při výchově potomků, jež se uskutečňuje na základně, odkud dospělí vyrážejí za hledáním potravy, se kterou se vracejí, aby ji sdíleli s ostatními a nasytili potomky.

Evoluce mozku

Wilson tvrdí, že evoluce člověka počíná druhem Homo habilis, jenž se objevil v Africe před více než dvěma miliony let. Do té doby lze jeho předky považovat jen za živočichy, kteří se živili převážně rostlinnou stravou, a jejichž mozkovna velikostí odpovídala zhruba současným šimpanzům.

Přísun živočišných proteinů získávaných mrchožroutstvím či aktivním lovem stimuloval evoluci mozku, jehož růst napomáhal rozšiřovat škálu sociálního chování

Přísun živočišných proteinů získávaných mrchožroutstvím či aktivním lovem stimuloval evoluci mozku, jehož růst napomáhal rozšiřovat škálu sociálního chování. Důležitým mezníkem v evoluci člověka se stalo zakládání tábořišť. To považuje Wilson za jeden z hlavních znaků eusociality, především proto lidský druh řadí vedle mravenců či včel, jimž jsme podle něho, technicky vzato, podobní.

Dle Wilsona jsme získali výherní kombinaci vlastností a adaptací, jež lidstvu umožnila stát se jedinými skutečnými vládci planety Země. Podstatnou etapu životního cyklu trávíme na souši, disponujeme velkými mozky, jsme závislí na audiovizuální komunikaci a máme končetiny, jež umožňují manipulovat s předměty.

Uspokojení vlastních potřeb

Lidskou přirozenost utvářel víceúrovňový výběr (multilevel selection), tvrdí Wilson. Tento proces představoval hlavní hnací sílu, jež umožnila evoluci pokročilého sociálního chování. Na evoluci genů se podílel jak individuální, tak skupinový výběr. Na jedné straně tedy nastávalo testování zdatnosti jednotlivých organismů, jejich schopnosti přežít a reprodukovat se. Odehrávala se a nadále odehrává především formou soutěže jednotlivců o zdroje a reprodukci.

Jsme sebestřední se zájmem uspokojit zejména vlastní potřeby a dosáhnout úspěchu na úkor ostatních. Za evolucí této vlastnosti je individuální výběr.

Na straně druhé se testovala zdatnost celých skupin. Víceúrovňový výběr se podle Wilsona zasloužil o dvě klíčové vlastnosti. Podnítil rozvoj zájmu o druhé lidi a základní potřebu považovat se za příslušníka nějaké skupiny, někam patřit. Člověk dává přednost počítat se k lidem, kteří hovoří stejným jazykem a sdílejí stejné názory, hodnoty a víry. Z tohoto hlediska lze pochopit, proč ostrakizace či vyhnanství patří k nejtvrdším trestům, jež lze člověku udělit. Evoluci těchto vlastností má na svědomí skupinový výběr.

Zároveň jsme však sebestřední se zájmem uspokojit zejména vlastní potřeby a dosáhnout úspěchu na úkor ostatních. Za evolucí této vlastnosti je individuální výběr. Navzdory tomu sobeckost v evoluci nezvítězila, neboť nedokázala přemoci sílu spolupráce mezi jedinci. Wilson tvrdí, že ve skupině sobečtí jedinci převládnou nad altruisty, nicméně skupiny složené z altruistických jedinců přemůžou skupiny sobeckých jedinců. S vědomím jistého zjednodušení pak podle Wilsona „individuální výběr podpořil hřích a skupinový ctnost“.

Zrak a sluch

Wilsom se s respektem vyjadřuje o humanitních vědách, jež přírodovědci často přehlížejí jako neexaktní a přínosné jen okrajově. Podotýká však, že se zaměřují jen relativně úzký, byť významný, výsek univerza. Zabývají se lidskými podmínkami, jež se začaly rozvíjet teprve s nástupem prvních civilizací, a lidskými výtvory, jež se zrodily díky kreativitě a imaginaci. Z hlediska dějin kosmu tudíž studují jevy, které vznikly v zanedbatelně krátkém časovém úseku na jedné planetě.

Rejstřík zájmu věd studujících člověka a jeho kulturu je ve srovnání s přírodovědnými obory nutně omezený. Člověk obývá pouze tuto planetu, kterou jsme dokázali sice celou kolonizovat, ale žijeme na ní pouze v relativně malé nice a dokážeme vnímat svět jen velmi omezeně.

Závislost na zraku a sluchu při orientaci ve světě umožnila lidem neobvyklý rozvoj sociálního chování a v důsledku rovněž kolonizaci planety Země

Wilson poukazuje na poměrně úzké možnosti vnímání, jež se přirozeně otvírají. Vidíme jen výsek barevného spektra, stejně jako slyšíme jen určité frekvence. Rovněž čich je ve srovnání s jinými druhy velmi slabý. Wilson lidi označuje za „chemosenzorické idioty“. Zaslouží si podotknout, že jsme se vlivem užívání parfémů a jiných kosmetických přípravků stali čichovými analfabety. Dějiny dezodorizace západní společnosti skvěle popsal Alain Corbin v knize Narcis a Miazma. Pach a společenské představy 18. a 19. století z roku 1982 (česky 2004).

Navzdory tomu závislost na zraku a sluchu při orientaci ve světě umožnila lidem neobvyklý rozvoj sociálního chování a v důsledku rovněž kolonizaci planety Země. Závislost na audiovizuálních prostředcích orientace ve světě totiž dovoluje ve srovnání s čichem rychlou výměnu informací.

Mimozemšťané

Zábavnou část Wilsonovy nové knihy tvoří úvahy o mimozemšťanech. Pokud by na Zemi přistáli nějací mimozemšťané, byli by nepochybně technicky mnohem vyspělejší než lidstvo. Proč? Protože kdybychom byli vyspělejší, nepřistáli by oni u nás, nýbrž my u nich. Jak by asi vypadali? Pokud by existovali nějací mimozemšťané, a Wilson o tom nepochybuje, šlo by se o suchozemská relativně velká zvířata – jedině velký organismus může nést dostatečně velkou neurální strukturu, aby byl dostatečně chytrý.

Pokud by na Zemi přistáli nějací mimozemšťané, byli by nepochybně technicky mnohem vyspělejší než lidstvo

Biologicky budou primárně závislí na audiovizuální orientaci ve světě, smyslové orgány odpovídající očím a uším budou mít uloženy v přiměřeně velké hlavě. Budou vybaveni malými zuby a čelistmi, neboť robustní bývají známkou závislosti na tuhé rostlinné stravě, a budou mít končetiny, jež jim umožní volný pohyb, a aspoň jeden pár měkkých článků, které jim dovolí jemný úchop a manipulaci s předměty.

V každém případě lze očekávat, že se u mimozemšťanů rozvinula vysoká sociální inteligence a morálka, bez nichž by dokázali rozvinout pokročilé technologie, aby mohli přicestovat. Takže by mohli vypadat jako lidé, nebo řečeno jinak, můžeme se stát „mimozemšťany“ pro mimozemšťany. Mohli by však vypadat i jako bestie ze sci-fi Alien (Vetřelec).

Nekompatibilní světy

Když už by se objevili, máme se obávat útoku, o němž často pojednává vědecko-fantastická tvorba? O tom Wilson pochybuje. Může se stát, třeba se to dokonce už stalo, že tuto planetu navštíví nějaké stroje vyslané mimozemskou civilizací. Ale dlouhodobý pobyt mimozemšťanů na Zemi by pro ně představoval značné riziko.

Život na Zemi se nepochybně vyvíjel jinak než jinde ve vesmíru, dva živé světy by tedy určitě nebyly kompatibilní

Život na Zemi se nepochybně vyvíjel jinak než jinde ve vesmíru, dva živé světy by tedy určitě nebyly kompatibilní. Kontakt se zdejšími organismy by pro ně byl zřejmě fatální. Pokud by tedy mimozemšťané pojali plán kolonizovat tuto planetu, museli by nejdříve vyhladit zdejší život, a to do posledního mikrobu. Proto je lepší a jednodušší zůstat na domovské planetě a starat se, aby na ní vládly podmínky pro další život.

Galaktického útoku se tudíž netřeba obávat. Wilsonovy úvahy však ústí v apel na zodpovědnost k biodiversitě a planetě. To platí nejen pro mimozemšťany, ale i pro nás, pokud bychom hodlali kolonizovat cizí planety. Jediná pro nás obyvatelná planeta je Země, žádná jiná. Dlužno dodat, že dosavadní snahy uměle simulovat ekosystém, jako je Biosféra 2, zatím nevedly k přesvědčivým výsledkům.

Útok na lidstvo

Wilson vstoupil do širšího povědomí nejen svými některými kontroverzními názory, ale i úsilím o záchranu biodiverzity, mimochodem právě on zavedl pojem biodiverzita. Planeta Země vstoupila do éry, kterou někteří odborníci označují antropocén, jímž chtějí vyznačit nové geologické období Země, v němž lidé významně ovlivňují stav a proměny ekosystémů a podmanili si ostatní druhy.

Lidské aktivity přinášejí negativní dopady na biodiverzitu, jejíž likvidaci musíme považovat za útok na samotné lidstvo

Wilson hovoří o eremocénu, éře osamělosti. Stali jsme se svrchovanými a osamocenými vládci planety. Lidské aktivity přinášejí negativní dopady na biodiverzitu, jejíž likvidaci musíme považovat za útok na samotné lidstvo, „bez přírody nakonec nebudou existovat ani lidé“. Jaký je tedy smysl lidské existence?

Wilson rozlišil dva významy slova smysl, buď vše kolem nás považujeme za projev záměru, nebo výsledek náhodných evolučních a historických sil, jež daly vzniknout působivé přírodní a kulturní rozmanitosti na naší planetě. Jako evoluční biolog se Wilson přiklání k evolučnímu výkladu.

Dvě protichůdné vlastnosti

Wilson považuje lidi za výsledek víceúrovňového výběru se všemi ctnostmi i neřestmi. Označuje je za evoluční chiméry, bytosti nadané rozumem se sklonem ke svatosti i hříšnosti. Nejsme od přirozenosti zlí, jsme vybaveni vysokou inteligencí, dokážeme projevit dobrou vůli a velkorysost, s nimiž můžeme přeměnit „Zemi v ráj, pro nás i biodiverzitu, jež nás zrodila“.

Problém podle Wilsona nepředstavuje povaha nebo existence Boha, ale přirozenost lidské mysli, jež dostala ražbu působením evolučních sil, které upřednostnily dvě protichůdné lidské vlastnosti – sobeckost a altruismus

Předurčila nás evoluční minulost druhu, ale naše budoucnost bude taková, jakou si zvolíme. Není žádný osud, pouze to, co se světem a se sebou provedeme, takový je smysl lidské existence. Podobně se již vyjádřil humanista Pico della Mirandola (1463–1494), když tvrdil, že Bůh neurčil člověku žádné pevné místo ve světě, záleží jen na nás, zda vystoupáme až k andělům, nebo padneme do podoby zvířete.

Wilson se vyjadřuje podobně, s tím rozdílem, že v jeho pohledu na svět se nenachází žádný prostor pro zázraky, žádný tvůrce, jenž by vtiskl světu implicitní smysl. Navíc považuje náboženství za jeden z projevů instinktivního tribalismu – potřeby patřit k nějaké skupině. Problém podle Wilsona nepředstavuje povaha nebo existence Boha, ale přirozenost lidské mysli, jež dostala ražbu působením evolučních sil, které upřednostnily dvě protichůdné lidské vlastnosti – sobeckost a altruismus.

Nejlepším způsobem, jak žít ve skutečném světě, je osvobodit se od démonů a bohů, píše Wilson. Zaznívá vlastně to, co již Jean-Paul Sartre (1905–1980) napsal v knize Existencialismus je humanismus z roku 1946 (česky 2004). Neexistuje jiný než lidský svět ani jiný zákonodárce než lidé, každý se rozhoduje individuálně, ale naše kroky přinášejí důsledky pro druhé. Příklady táhnou.

The Meaning of Human Existence

Smysl lidské existence

AUTOR: Edward Osborne Wilson

VYDAL: Liveright 2014

ROZSAH: 208 stran

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!