Evropská unie coby „jednotící síla, záruka míru, svobody a demokracie“ existuje jen jako virtuální realita v tiskové propagaci Evropské komise, rady a parlamentu. Ujišťuje britský konzervativní europoslanec a novinář Daniel Hannan v drobné, ale truchlivými fakty napěchované knize A Doomed Marriage: Britain and Europe (Manželství odsouzené k zániku. Británie a Evropa).
Ve skutečnosti má EU „komplikovaný vztah s liberálními hodnotami“, protože ignoruje výsledky „nepodařených“ referend, netoleruje disent, beztrestně defrauduje rozpočet a perzekvuje ty, kdo na to upozorňují. „Euronacionalismus“ nahradil nacionalismy národní a stal se novou ideologií. Nadšení prvních generací tvůrců evropského společenství vyprchalo a nahradil je cynismus vládců vědoucích, že nemohou být svrženi.
Z někdejších svěžích idejí se staly prázdné slogany opakované donekonečna v propagačních materiálech chrlených EU za peníze evropských daňových poplatníků. V zájmu těsnější integrace se odhazují „unikátní evropské příspěvky ke štěstí lidstva: osobní svoboda, právní stát, reprezentativní vláda“.
Hráz proti násilným ideologiím
Evropa dosáhla svých největších globálních úspěchů vždy v dobách, kdy byla rozdělena na desítky států a státečků, vzájemně soupeřících, v tvorbě a nápadech se předhánějících. Krachovat začala, kdykoli se někdo pokoušel ji sjednocovat pod tou či onou nadvládou. V nejednotě byla její síla. Eurokracie ničí to, co Evropu dělalo úspěšnou – její rozmanitost, různost a pluralismus.
Evropská demokracie kostnatí z opojení vírou, že jedině sjednocovaná nadnárodní Evropa může udržet mír ohrožovaný nacionalismem
Evropská ekonomika stagnuje, protože evropské instituce jsou „posedlé stabilitou na úkor svobody“. Evropská demokracie kostnatí z opojení vírou, že jedině sjednocovaná nadnárodní Evropa může udržet mír ohrožovaný nacionalismem. Evropská instituční regulace trhu si pochlebuje iluzí, že se jí podařilo najít zlatou střední cestu mezi „barbarským sovětským socialismem a barbarským anglosaským volným trhem“. I při viditelném krachu utopického pokusu, jímž je euro, nás evropští politici straší, že „zhroutí-li se euro, zhroutí se Evropa“.
Hannan připomíná, že nadnárodní „ismy“, jako jsou fašismus, komunismus či islamismus, ničí národní státy. A naopak, silné národní státy se jim dokáží lépe bránit. Národní stát, se všemi svými nedostatky, tvoří hráz proti „přetékání násilných ideologií přes hranice“.
Pryč s národy
Národní státy vznikaly organicky, těší se lidovému souhlasu a mají v sobě zabudovánu nechuť k násilným převratným doktrínám. Lidé jistí si svým nacionalismem respektují nacionalismy druhých a nepotřebují je znásilňovat. Churchillova nacionalistická Británie získala proti Hitlerovi svobodymilovné spojence ve všech národech právě díky svému neustále opakovanému ujišťování, že bojuje proti tyranii i za jejich národní svobodu.
Evropská unijní konstrukce se hroutí, protože vychází z doktríny, že národní loajality jsou umělé, přechodné a zdiskreditovanéEvropská unijní konstrukce se hroutí, protože vychází z doktríny, že národní loajality jsou umělé, přechodné a zdiskreditované. EU není schopná praktikovat demokracii, protože ta „závisí na vztahu mezi vládnoucími a ovládanými, na smyslu pro společnou příslušnost a loajalitu“. Jinými slovy, potřebuje „démos“.
Není-li démos, zbývá jen „kratos“ – státní moc, která si musí regulacemi vynucovat, co nemůže získat ve jménu občanského vlastenectví. Pro předsedu EK José Manuela Barrosa jsou národní vlády zastaralý koncept, protože „rozhodnutí většiny demokratických institucí ve světě jsou často chybná“. Čili pryč s národy, pryč s demokracií.
Nedemokratický charakter
Na nedůvěře v národy i v demokracii je založená celá evropská konstrukce: model, v němž moc má být v rukou „odborníků“ neobtěžovaných nějakými volebními výsledky. Sjednocování by se nikdy nepodařilo, kdyby každé předávání pravomocí Bruselu měli schvalovat občané evropských států. Vědomí, že volbou do Evropského parlamentu (v mnoha ohledech bezmocného) volič nic nezmění, se projevuje v poklesu počtu občanů obtěžujících se jít volit. Ten od roku 1979 do roku 2009 poklesl z 62 na 43 procent.
Regulace produktů, často diktované lobbisty nadnárodních korporací, škrtí trh a výrobceJako by to samo nestačilo, nedemokratický charakter EU podvrací vnitřní demokracii členských států unie nejen vydáváním regulací zákonně povinných pro všechny země, ale i svrháváním volených premiérů a jejich náhradou nevolenými technokraty jako nedávno v Řecku a v Itálii. EU sponzoruje mnoho nátlakových organizací žádajících těsnější integraci – od Evropského svazu novinářů přes Evropskou lobby žen po Evropskou cyklistickou federaci – a pak vydává nová opatření „na žádost lidu“. To jsou organizace oficiálně nezávislé, ale žijící z grantů EU a tančící podle její písničky.
Regulace produktů, často diktované lobbisty nadnárodních korporací, škrtí trh a výrobce. Regulace grantů a subvencí zvýhodňují některé výrobce před druhými. Nepůjde to snadno změnit, protože příliš činitelů, z nichž mnozí už ani nevěří unijní ideologii, z toho má dobré živobytí, kterého se nejsou ochotní vzdát.
Trvalý deficit
Jeden politický zázrak však Hannan přece jen EU přiznává – ždímání Německa. To do ní přispívá víc než za versailleských reparací, bez reptání, a aniž by za to výměnou něco žádalo – kromě partnerství s ostatními, dříve právem nenávistnými Evropany. Jenže i ochota Němců financovat ztrátové země se pomalu chýlí ke konci.
Británie byla oklamaná vírou, že vstupuje jen do společného trhu bez politického sjednocováníBBritánie do Evropských hospodářských společenství (EHS) vstoupila v roce 1973, na konci svého největšího ekonomického úpadku, kdy zaostávala za téměř všemi západoevropskými ekonomikami kromě Pyrenejského poloostrova. Rok na to vypukla ropná krize, za níž se evropský hospodářský růst zastavil, a už se nikdy nevzpamatoval. V roce 1973 vytvářela západní Evropa 38 procent světového HDP, v roce 2010 už jen 24 procenta a na rok 2020 se při dnešním trendu odhaduje 15 procent.
Británie byla navíc oklamaná vírou, že vstupuje jen do společného trhu bez politického sjednocování. A překvapená, když najednou musela odevzdat velkou část svých teritoriálních rybářských vod v Severním moři, přijmout zemědělskou politiku, ochranářství importu, narušení tradičních zámořských trhů a protiamerickou politiku. Od samotného vstupu má Británie s EU trvalý deficit. A s lítostí sleduje, jak v roce 2012 bývalý Commonwealth (její tradiční obchodní partner) předhání stagnující ekonomiku EU a pokračuje ročním, sedmiprocentním tempem.
Přátelský rozvod
EU představuje 92 procent celkového britského obchodního deficitu ve výši 52 miliard liber, zatímco se zbytkem světa má 16miliardový přebytek. Tím se její členství v EU stává ekonomickou absurditou. Její důvody pro toto její členství byly čistě ekonomické, nějaký nadnárodní evropský pocit nikdy neměla. Po téměř 40 letech nedává toto neúspěšné „manželství“ smysl.
Vztah Británie a EU dozrál k „přátelskému rozvodu“
Nejschůdnější alternativou je uchování jednotného trhu, volného pohybu lidí, zboží, služeb a kapitálu – bez unifikace politické, společné zemědělské politiky, mnoha produktových regulací a bez přijímání nadnárodních zákonů. A to podle vzoru Švýcarska, Norska, Islandu a Lichtenštejnska.
Obavy z ekonomických následků jsou plané. Británie je pro EU větším trhem než EU pro Británii, takže unijních sankcí není třeba se obávat. Vztah Británie a EU dozrál k „přátelskému rozvodu“. To, že k němu zatím britští politici nemají odvahu, je jen tím, že zapomněli, že Británie je stále sedmou největší ekonomikou světa a s oživením tradičních zámořských trhů by se mohla vrátit výš.
Odlišný model vztahů
EU se dnes udržuje při životě už jen vírou ve svou nezbytnostNa Británii proto možná spočívá odpovědnost za prosazení odlišného modelu vztahů s EU, který by mohly převzít i další její členské státy. Není v tom sama. Od roku 2005, kdy 62 procent Holanďanů odmítlo evropskou ústavu a po nich Francouzi a Irové, je zřejmé, že mlýny EU melou proti vůli evropských občanů. Evropská unie se dnes udržuje při životě už jen vírou ve svou nezbytnost.
Kdyby Británie z EU vystoupila, její vztahy s kontinentální Evropou by se naopak zlepšily, jak by si ta uvědomila, že „ztrátou špatného nájemníka získala dobrého souseda“. Vystoupit z EU by teď proto byl „nejlepší dárek, jaký by Británie mohla Evropě dát“.
A Doomed Marriage: Britain and Europe
(Manželství odsouzené k zániku. Británie a Evropa)
AUTOR: Daniel Hannan
VYDAL: Notting Hill Editions 2012
ROZSAH: 111 stran
