Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Nejdůležitější surovinou kapitalismu je lidská hloupost

  14:32
Po pádu komunismu levicové kritice kapitalismu jednak chybějí masy vyžadující radikální změnu, jednak v důsledku rychle po sobě jdoucích krizích není dost času na diskusi o smyslu ekonomického řádu. Navzdory tomu v Německu nezmizela.

Markus Metz, Georg Seeßlen, Kapitalismus als Spektakel: Oder Blödmaschinen und Econotainment. foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

K německé intelektuální tradici patří německo-židovská kulturní symbióza, za jejíž příklad bývají uváděni Franz Kafka nebo Albert Einstein. Mnohem lepším příkladem je ale Karel Marx, který svou analýzou ekonomických vztahů založil levicovou kritiku kapitalismu, jež je součástí ekonomických dějin novodobého Německa.

Po pádu komunismu, který byl vedle triumfu politiky interpretován i jako vítězství tržní ekonomiky nad neefektivním plánovaným hospodářstvím, to však nemá levicová kritika kapitalismu lehké. Jednak chybějí masy, které vyžadují radikální změnu, jednak v důsledku rychle po sobě následujících krizí není dost času na diskusi o smyslu současného ekonomického řádu.

Levicová posedlost

Navzdory tomu levicová kritika kapitalismu, jež v Německu vyvrcholila v šedesátých letech 20. století a dnes lze její zástupce objevit spíše v Jižní Americe, nezmizela. Jen je méně slyšet a není v nejlepší formě, stejně jako její prošedivělí protagonisté, k nimž v Německu patří novinář Markus Metz a filmový kritik Georg Seeßlen. Ti v rámci svého projektu zveřejňují práce demaskující „průmysl oblbování“, jenž vznikl propojením politiky, médií, vědy a ekonomiky.

Pro levicovou kritiku kapitalismu je typická posedlost pronásledováním a propojením politických a ekonomických elit

Ve svých knihách Kapitalismus als Spektakel : Oder Blödmaschinen und Econotainment (Kapitalismus jako podívaná. Aneb nástroje oblbování a ekonotainment) a Blödmaschinen: Die Fabrikation der Stupidität (Nástroje oblbování. Jak se vyrábí hloupost) se pak také věnují populismu, který podle nich představuje odpověď kapitalismu na jeho nejnovější krizi a k němuž údajně neexistuje alternativa. A jsou přesvědčeni, že nový kapitalismus už není systémem ani vírou, ale pouze podívanou.

Pro levicovou kritiku kapitalismu je typická posedlost pronásledováním a propojením politických a ekonomických elit. Metz a Seeßlen tvrdí, že v mainstreamových médiích lze kapitalismus kritizovat, jen pokud tato kritika nenarušuje tři tabu – politicko-ekonomicko-mafiánské infrastrukturní megaprojekty; korupční propojení politiky a ekonomických korporací; postdemokracii tvořenou vládnoucími, ekonomikou a masovými médii s cílem upevnit oligarchický řád.

Ekonotainment

Seriózní diskuse o rozumnosti, užitečnosti a etice kapitalismu mizí a nahrazuje ji propojení ekonomie a zábavy. Metz a Seeßlen toto propojení nazývají ekonotainment a v jeho vizuálním a zvukovém šumu se vytrácí, že transformace kapitalismu představuje i transformaci demokracie. Během tohoto procesu finanční sféra kapitalismu, již posílila krize, a postdemokracie obsluhující sama sebe vytvářejí novou mocenskou formu s novými pravidly, hodnotami, řádem, třídami, odměnami a tresty.

Seriózní diskuse o rozumnosti, užitečnosti a etice kapitalismu mizí a nahrazuje ji propojení ekonomie a zábavy. Metz a Seeßlen toto propojení nazývají ekonotainment.

Zdá se sice, že finanční sféra kapitalismu převzala od reálné ekonomiky otěže, ale klíč k bohatství a moci i k nespravedlnosti a nesvobodě stále spočívá ve vlastnictví výrobních prostředků. V době ekonotainmentu se výrobní kapitalismus dělí na finanční a distribuční, přičemž Metze a Seeßlen uvádějí jako příklad potravinářské, oděvní a farmaceutické koncerny a jejich produkty.

Tyto produkty totiž přestávají uspokojovat přirozené požadavky na oděvy, potraviny, nápoje a léky a určují, co má spotřebitel jíst nebo pít a co je pro něho zdravé, či nezdravé. Distribuce vytlačila výrobu podobně jako finanční sféra kapitalismu reálnou ekonomiku.

Převzetí Red Bullem

Takovým produktem je například rakouský energetický nápoj Red Bull, který přestává být pouhým produktem – vytváří vlastní trh, k čemuž využívá především volnočasové aktivity a sport. Ve sportu pak nejde o tradiční sponzorství, ale o postup, kterému se v oblasti volného trhu říká nepřátelské převzetí a o jehož bezohlednosti se mohli přesvědčit fanoušci fotbalového klubu SV Austria Salzburg.

Po převzetí rakouského fotbalového klubu SV Austria Salzburg Red Bullem bylo okamžitě změněno jeho představenstvo, barvy, znak i název – na FC Red Bull Salzburg

Po převzetí klubu Red Bullem bylo okamžitě změněno jeho představenstvo, barvy, znak i název – na FC Red Bull Salzburg. Příslušnost ke značce nahradila příslušnost ke klubu a fanouškům, kteří ctili jeho původní fialovo-bílé barvy, byl zakázán vstup na stadion. O vztahu k minulosti se v prohlášení pro média psalo: „Žádné kompromisy. Toto je nový klub. Neexistuje žádná tradice, minulost ani archiv.“

Fanoušek se nemá identifikovat s klubem prostřednictvím jeho podpory, ale konzumací produktu. Zboží se stává podívanou a akce pořádané Red Bullem přispívají k tvorbě subkultury, jakéhosi nového náboženství.

Stve Jobs jako eBůh

Toto nové náboženství se odráží v kultu zakladatele společnosti Apple Steva Jobse. Každé jeho představování nového produktu firmy na trh připomínalo spíše bohoslužbu pro přívržence stejné víry než marketingovou kampaň. Z produktů Applu se stala podívaná, již prostupuje legenda o zesnulém zakladateli firmy, která by mohla vést k Jobsovu svatořečení.

Již za svého života byl zakladatel společnosti Apple Steve Jobs označován za vizionáře nebo eBoha. Šlo o IT-mesiáša, který věděl, co chceme, mnohem dříve než my sami.

Steve Jobs byl vyvolený, aniž dokončil studium, dal světu display reagující na pohyb prstu, jeho učení spočívá v jednoduchosti pro uživatele a učedníky ti, kdo mu vděčí za zjednodušení svých životů. Jobse zradil Jidáš John Sculley, kterého do své firmy přivedl a jenž ho z ní vyhodil.

Již za svého života byl Jobs označován za vizionáře nebo eBoha. Šlo o IT-mesiáša, který věděl, co chceme, mnohem dříve než my sami. Jeho odkazem je změna epochy a vyznavači appleismu jsou ochotní za příslušnost k tomuto společenství platit přemrštěné ceny. Apple produkty jsou podívanou na všech kontinentech. Když Jobs zemřel, napsal jeden čínský blogger: „Poprvé v životě mě opravdu tvrdě zasáhla smrt nějakého cizince.“

Totalita stupidity

Ekonotainment je poslední důsledek proměny kapitalismu z kasinového v zábavně-mediální, k čemuž používá „oblbovací nástroje“. Podle Metze a Seeßlena k nim patří televize, bulvární média, internet, reklama, módní oděvy, sport a politiku, u nichž je dojem důležitější než obsah.

Metz a Seeßlen tvrdí, že nejdůležitější surovinou kapitalismu je lidská hloupost. Používá ji k vytváření totality stupidity, čímž zakrývá realitu. Z konzumu se stává třídní boj v rámci globálního trhu. Přestává být důležité, co je možné mít, příslušnost k vyšší střední třídě zajišťuje spotřeba.

Kapitalismus používá lidskou hloupost k vytváření totality stupidity, čímž zakrývá realitu. Z konzumu se stává třídní boj v rámci globálního trhu.

Metz a Seeßlen si sice často protiřečí a ztrácejí v pojmech postmoderní, postdemokratický nebo postčlověk, ale stejně jako ve své době Karel Marx ukazují problémy současného kapitalismu. Navíc po tirádách relativismu je nekompromisní kritika nepochybující o své pravdě a připomínající intelektuální teorie 20. století, jako je Bachtinův karnevalismus, zábavná.

Jako správní revolucionáři vyzývají Metz a Seeßlen k revoltě, což je však zavedlo do vlastní pasti. Slovem revoluční se totiž dnes označuje cokoliv, včetně oznámení železničních drah o přechodu ze zimního jízdního řádu na letní. Proto lze jen obtížně rozlišit, zda jejich výzvou začíná skutečná revoluce nebo jde jen o další projev ekonotainmentu.

Kapitalismus als Spektakel: Oder Blödmaschinen und Econotainment

Kapitalismus jako podívaná. Aneb nástroje oblbování a ekonotainment

AUTOŘI: Markus Metz, Georg Seeßlen

VYDAL: Suhrkamp 2012

ROZSAH: 88 stran

Blödmaschinen: Die Fabrikation der Stupidität

Nástroje oblbování. Jak se vyrábí hloupost

AUTOŘI: Markus Metz, Georg Seeßlen

VYDAL: Suhrkamp 2011

ROZSAH: 780 stran

Markus Metz, Georg Seeßlen, Blödmaschinen: Die Fabrikation der Stupidität

Autor: