Ceska Pozice

Na feminismus nelze nahlížet z hlediska patriarchátu

Americký sociolog a historik Christopher Lasch ve svém posmrtně vydaném souboru esejů Women and the Common Life: Love, Marriage, and Feminism (Ženy a obyčejný život. Láska, sňatek a feminismus) předpověděl vývoj nejen feminismu, ale i jeho vliv na obyčejný život.

Demonstranti na shromáždění pro rovnost pohlaví a proti násilí na ženách. MDŽ v... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Demonstranti na shromáždění pro rovnost pohlaví a proti násilí na ženách. MDŽ v... | foto: Reuters
Demonstranti na shromáždění pro rovnost pohlaví a proti násilí na ženách. MDŽ v...

Před více než 25 lety zemřel americký sociolog a historik Christopher Lasch (1932–1994), jehož soubor esejů na téma feminismuWomen and the Common Life: Love, Marriage, and Feminism (Ženy a obyčejný život. Láska, sňatek a feminismus) uspořádala posmrtně v roce 1997 jeho dcera. Lasch na nich pracoval na konci života a význam, který feminismu přisuzoval, ukazuje, nakolik byl prorokem.

Lasch předpověděl vývoj nejen feminismu, ale i jeho vliv na obyčejný život. Navázal tím na britského spisovatele George Orwella (1903–1950), který obyčejný život považoval za zdroj „normálního světa“. Podle Lasche moderní život vychází ze tří předpokladů – všechny lidské činnosti jsou předmětem zkoumání, nejlepší způsob, jak zkušenosti porozumět a vyložit ji, je vědecký racionální přístup, z čehož vyplývá, že pouze odborníci mohou řídit obyčejný život.

Hlavní chyba

Rozvoj korporátních společností, jejich kultury a moderního liberálního státu vyvíjí tlak na soukromí. Především státní zaměstnanci terciární sféry se snaží s pomocí techniky nahradit staré zvyky novými. Předání soukromého života expertům jim dává velkou moc jej řídit, což má za následek jeho ochuzení. Tato zkušenost je prvořadá, protože ji každý získává v rodině, a předběžně politická, neboť se učí spolupracovat s ostatními.

Degradace obyčejného života má za následek degradaci demokracie. Toto Laschovo varování má dnes velký význam v důsledku rozvoje amerických technologických společností, které sbírají a analyzují data o soukromí lidí. Podle Lasche racionalizaci obyčejného života umožňují vědy a pseudovědy, jako je spotřební ekonomie, sexuologie, psychoanalýza či vývoj dítěte.

Hlavní chybou feministek je víra v „objektivní vědu“, jejímž cílem není poznat příčiny, ale kontrola. Věda a vědecký přístup k životu však nejsou jediné možné. Rodina nepředstavuje pouze místo, kde jedinec nejefektivněji uspokojuje své city, ale tvoří i základ kolektivu, v němž se předávají zvyky a smysl pro demokracii. Tuto rodinnou výchovu nemůže vědecký přístup nahradit.

Podřízením života dohledu vědců se vytrácí radost z práce a hravost, protože vše lidské se udusí. To se týká i žen, které se místo snahy stát se hrdinkami vracejí do primitivní společnosti. Organizace obyčejného života nutí lidi snít o dobrodružstvích a o naplnění výzev, protože nikdy nebyli vystaveni skutečným životním zkouškám, v důsledku čehož ztrácejí naději, smysl a sebeúctu.

S krizí rodiny je také spojen zápas jedince s kapitalismem. V industriální době byla rodina útočištěm před zákony a trhem – nebyla založena na obchodních vztazích, člověk se v ní mohl ze všeho vymanit a odpočinout si. Rodiny rozbité a neúplné však podléhají zákonům trhu a neposkytují tento klid.

Podle Lasche na feminismus nelze nahlížet z hlediska patriarchátu, protože ženy se staly bojovnicemi ve službě kapitálu. Hlavní chybou feministek je víra v „objektivní vědu“, jejímž cílem není poznat příčiny, ale kontrola. Věda a vědecký přístup k životu však nejsou jediné možné. Rodina nepředstavuje pouze místo, kde jedinec nejefektivněji uspokojuje své city, ale tvoří i základ kolektivu, v němž se předávají zvyky a smysl pro demokracii. Tuto rodinnou výchovu nemůže vědecký přístup nahradit.

Interakce obou pohlaví

Lasch se věnuje historii vztahu mužů a žen, přičemž vychází především z literatury. Tento konflikt existuje odjakživa, přičemž se mění. Lasch začíná středověkou milostnou poezií a odmítá tvrzení francouzské filozofky Simone de Beauvoirové (1908–1986), že svět patří výhradně mužům. Dle něho se vždy vyvíjel v interakci obou pohlaví, navíc se požadavky zastánců žen v průběhu staletí výrazně změnily, na čemž ukazuje chybný předpoklad feministek, že patriarchát dominuje.

Christopher Lasch odmítá tvrzení francouzské filozofky Simone de Beauvoirové, že svět patří výhradně mužům. Dle něho se vždy vyvíjel v interakci obou pohlaví, navíc se požadavky zastánců žen v průběhu staletí výrazně změnily

Aristokracie, a to i její ženská část, považovala rodinu a sňatek za nejdůležitější pro pokračování rodu. Proto první vznikl konflikt svatby k zachování rodu a vztahu z lásky. Nediskutovalo se o postavení ženy ve sňatku, ale zda jde vždy o stereotyp, či má-li v rodinném svazku existovat žárlivost. Obránci žen se neptali, zda je podřízená, ale zda ve sňatku trpí.

Milostná poezie opěvovala nemanželské vztahy. Erotická vášeň byla považovaná za projev rovnosti mužů a žen, jež však nemohla v manželství přetrvat. Lasch ukazuje ženy, které ve vztahu dominovaly tím, že ze svých manželů učinily paroháče, přičemž podváděnému se celá společnost posmívala. Strach mužů z této situace způsobil, že ženy začaly být ve vztazích respektované. Za směšného je považován i přehnaně žárlivý manžel. Vzorem je sňatek, kde žárlivost neexistuje.

Sex jako věda

Konec středověku se vyznačuje ztrátou hravosti ve vztazích, s příchodem novověku se staré hry lásky stávají seriózní. Lach představuje knihu amerického literárního vědce Jeana H. Hagstruma (1913–1995) Esteem Enlivened by Desire: The Couple from Homer to Shakespeare (Úcta oživovaná touhou. Manželský pár od Homéra po Shakespeara), který odmítá tvrzení, že romantická láska a sňatek jsou moderní vynálezy.

Hagstrum nepopírá, že mnoho literárních děl je nenávistných k ženám, ale bylo by omezující vybrat pouze ta oslavující patriarchát – například pro starořeckého filozofa Xenofóna (431–354 před naším letopočtem) je cílem sňatku ekonomická prosperita, křesťanská literatura pak v něm často viděla možnost pro ty, kteří nedokážou žít v čistotě.

Sex se stal vědou, jež nemá ráda tajemství, a proto se ho dnešní člověk snaží eliminovat. Neuvědomuje si však, že cena za tuto eliminaci je vysoká – dobrovolně omezuje své city a ochuzuje svou představivost.

Hagstrum uznává, že v literatuře často není místo pro ženy a že historicky nebyla láska v manželství důležitá. A ukazuje ideální vztah muže a ženy v literárních dílech, například v patriarchální společnosti, jako bylo antické Řecko či v Homérově Odysseji je hybnou silou. Hlavní hrdina podstupuje zkoušky, aby se vrátil k rodinnému krbu a vysněné ženě. Smyslem mužů je zjemnění síly pomocí ženy.

Tento ideál stojí na rovnosti obou pohlaví, která je nutná pro erotické přátelství – spojení úcty a touhy –, což vyžaduje značné úsilí, a line se dějinami lidstva. Jsou k němu třeba dvě podmínky – žena se nesmí redukovat na uklízečku a rodičku a tělesná láska je posvátná, jak tvrdí „křesťanský naturalismus“. Křesťanství často odmítalo sexualitu, což však není teologicky správné – jedním z teologických témat je vtělení Krista, a proto nemůže být tělesnost špatná, jak učili někteří gnostici.

Hagstrum bývá označován za stoupence feminismu, odmítá však, že by v dějinách existovala jen jedna vize patriarchátu a že by šlo pouze o dominanci mužů nad ženami. Minulost by měla být zdrojem morálního ponaučení, a neměla by být chápána tak, že nemá naší pokrokové době co říct. Důvodem nezamýšlení se nad postavením žen je nevědeckost starého přístupu. Sex se stal vědou, jež nemá ráda tajemství, a proto se ho dnešní člověk snaží eliminovat. Neuvědomuje si však, že cena za tuto eliminaci je vysoká – dobrovolně omezuje své city a ochuzuje svou představivost.

Průmik postojů

Od 16. století byl jedním z hlavních témat vztahu muže a ženy souhlas rodičů se sňatkem, který měl zabránit, aby o něm rozhodovali jen zamilovaní. Ani v protestantské Evropě, kde hrála prim úzkoprsá morálka, ženy v manželství neztratily vliv. Anglický spisovatel Daniel Defoe (1660–1731) napsal, že se snaží být paničkami, čímž se účastní společenského života. Styděly se za muže, kteří byli pouhými hokynáři, a motivovaly je stoupat po společenském žebříčku. Měly být užitečné pro společnost, a nikoli jen dekorací pro muže.

Průnik feministických a antifeministických postojů k manželství nabízí 18. a 19. století. Ani jedna skupina nepovažovala ideální manželství za vězení, ale za přátelství muže a ženy, a současně odsuzovaly roli žen coby ozdoby mužů. Ženy neměly zdůrazňovat sexuální přitažlivost, ale snažit se být užitečné pro rodinu a společnost.

Anglická spisovatelka a filantropka Hannah Moreová (1745–1833) nabádala ženy, aby nečetly laciné romány, ale věnovaly se například historii nebo geografii, protože si tím zlepší postavení ve společnosti a nedají mužům záminku posmívat se jim, že vedou pouze jednoduchou konverzaci a zajímají je jen povrchní témata. Ideálem byla vzdělaná žena, která předá dětem morální základy, lásku k práci a zodpovědnost. Tuto výchovu nemůže nahradit stát, protože bude vždy oslabovat rodinná pouta.

Průnik feministických a antifeministických postojů k manželství nabízí 18. a 19. století. Ani jedna skupina nepovažovala ideální manželství za vězení, ale za přátelství muže a ženy, a současně odsuzovaly roli žen coby ozdoby mužů. Ženy neměly zdůrazňovat sexuální přitažlivost, ale snažit se být užitečné pro rodinu a společnost.

Nedůvodné dilema

V 19. století se prosadil nový rodinný model, zejména v USA. Rodina už nebyla považovaná za ekonomickou jednotku, rodinný život byl oddělen od práce, což přispělo k pojetí rodiny jako místa odpočinku. Z veřejného a pracovního života se vytrácejí emoce, jako je slitování nebo pochopení, protože patří do rodiny.

Úpadek dobrovolné činnosti je spojen s nárůstem role státu, který v podstatě vytlačil ženy ze sociální sféry a přenechal ji profesionálům. Předchozí model jim přitom umožňoval realizovat se jak v rodinném, tak veřejném životě. Z tohoto hlediska se jeví dnešní dilema žen mezi rodinou a pracovní kariérou nedůvodné a zbytečně vyhraněné.

Tento rodinný model kladl důraz na mateřství, což však nesnižuje roli žen – mají být iniciativní v dobrovolných a neziskových společenských činnostech a zaměřovat se na charitativní a dobročinné spolky i na problémy, jako je zrušení otroctví, mír či zlepšování podmínek ve vězení. Americký advokát a spisovatel Frederic C. Howe (1867–1940) se domníval, že tato angažovanost je nadějí pro demokracii. Lasch považuje tuto dobu za zlatou a nedoceněnou éru žen.

Úpadek dobrovolné činnosti je spojen s nárůstem role státu, který v podstatě vytlačil ženy ze sociální sféry a přenechal ji profesionálům. Předchozí model jim přitom umožňoval realizovat se jak v rodinném, tak veřejném životě. Z tohoto hlediska se jeví dnešní dilema žen mezi rodinou a pracovní kariérou nedůvodné a zbytečně vyhraněné. Podle Lasche je škoda, že zapomínají na existenci jiných způsobů života.

Útěcha v drogách či alkoholu

Dalším jevem, který ve 20. století vedl k uzavírání žen v rodině, je předměstí, jež rodinu oddělilo nejen od pracovního světa, ale i od výkonu práce a veřejného života. Ideálem se stal dům na předměstí izolovaný od všeho a všech, jenž však nevydržel dlouho. Americká spisovatelka a aktivistka Betty Friedanová (1921–2006) jej ve své knize Feminine mystique označila za „pohodlný koncentrační tábor“. Ženám na předměstí nezbývalo nic jiného, než se stát uklízečkami.

Rychle ubylo žen angažujících se v dobrovolných spolcích a v jiných obecně prospěšných činnostech, což přineslo nemoc, která se projevuje například chronickou únavou, samotou a nespokojeností se životem, což často vede k útěše v drogách či alkoholu, přejídání nebo k sexuálním dobrodružstvím

Od té doby se mění vnímání „tradiční rodiny“ Podle Friedanové ženy jsou stále více osamocené a odtržené od aktivního života – staly se obětí iluze, že izolovaný rodinný život jim přinese štěstí. Rodina vyjadřuje svobodnou vůli a seberealizaci rodičů, kde lze vychovávat děti a žít podle vlastních snů, ale břímě svobody je těžké.

Rychle ubylo žen angažujících se v dobrovolných spolcích a v jiných obecně prospěšných činnostech, což přineslo nemoc, která se projevuje například chronickou únavou, samotou a nespokojeností se životem, což často vede k útěše v drogách či alkoholu, přejídání nebo k sexuálním dobrodružstvím. Navíc se začíná objevovat matka, která přehnaně pečuje o děti a nedopřává jim ani v dospělosti volnost. Tyto děti, zejména chlapci, se často vyznačují pasivitou a ochabováním svalů.

Slepá ulička

Od šedesátých let 20. století stále víc sociologů zdůrazňuje, že nové generace, jež vyrostly na předměstích, se nevyvíjejí správně, což Lasch dává do souvislosti s hnutím beatníků. V sedmdesátých letech se ženy odklánějí od poválečného ideálu hospodyňky a jejich snem se stávají kreativní povolání v médiích, marketingu či v advokacii. Lasch jim však připomíná, že dobrá práce nemusí být tvořivá ani dobře placená, ale užitečná pro společnost.

Ženy se ocitají ve slepé uličce, protože rozhodnutí pro rodinu bude stále více považované za zpátečnické, tudíž nepůjde o rovnocenný výběr mezi rodinou a kariérou, jež bude dostávat přednost. Podle Lasche je třeba změnit pohled na úspěšný a šťastný život. Štěstí totiž nespočívá jen ve větším konzumu, ale má i vztahový a společenský rys.

Touha po úspěchu se totiž snoubí s konzumním způsobem života, který spočívá v možnosti výběru, jenž je však často omezen na nejnovější módu. Výběr a rozhodování na základě konzumu však neodpovídají záměrům a potřebám lidí, a proto vedou k jejich nespokojenosti. Soulad feministek s liberální ekonomikou ukazuje jejich úsilí o právo na potrat.

V silné konkurenci nejvíce ovlivňují kariéru její brzký začátek, ochota dlouho pracovat a mít mnoho přesčasových hodin a souhlas s kritérii pro hodnocení produktivity práce. Pokud žena přijme liberální a konzumní přístup k životu, pak chtěné, nebo nechtěné dítě ohrožuje její kariéru. Právo na potrat se proto jeví jako právo na úspěšnou kariéru a možnost konkurovat mužům v pracovním procesu.

Christopher Lasch zemřel před čtvrtým stadiem feminismu, a proto není jasné, co by si o něm myslel. Třetí stadium však tvrdě kritizoval, přičemž jedním řešení je odmítnutí pokroku coby dobra. Ženy se ocitají ve slepé uličce, protože rozhodnutí pro rodinu bude stále více považované za zpátečnické, tudíž nepůjde o rovnocenný výběr mezi rodinou a kariérou, jež bude dostávat přednost. Jak nepodlehnout tomuto dilematu? Podle Lasche je třeba změnit pohled na úspěšný a šťastný život. Štěstí totiž nespočívá jen ve větším konzumu, ale má i vztahový a společenský rys.

Christopher Lasch, Women and the Common Life: Love, Marriage, and Feminism.

Women and the Common Life: Love, Marriage, and Feminism

Ženy a obyčejný život. Láska, sňatek a feminismus

AUTOR: Christopher Lasch

VYDAL: W W Norton & Co 1997

ROZSAH : 186 stran

Matěj Široký
zpět na článek


© 2019 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.