Lidovky.cz

Mystika je proměna sexuální energie v lásku k Bohu

  18:46
V dějinách náboženství existují dva proudy. První by chtěl dospět k Bohu zřeknutím se sexuality, druhý zakoušením sexuality a erósu. Mystika a erós patří k sobě a oddělení vedlo k neblahým hnutím. Mystika by neměla být únikem od sexuality, ale jejím naplněním.

Anselm Grün, Gerhard Riedl, Mystika a erós. foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Mystika má v křesťanství důležité místo a opravdového křesťana lze považovat i trochu za mystika. Německý katolický kněz a autor duchovní literatury Anselm Grün a spisovatel a otec čtyř dětí Gerhard Riedl se ve společné knize Mystika a erós snaží sladit duchovní a světské hledisko. Vycházejí z mnoho pramenů a poskytují úvod do sexuality a mystiky, jež jsou propojené: mystika je „proměna sexuální energie v lásku k Bohu“ a cestou k „intenzivnějšímu životu, protože umožňuje kontakt s pravou skutečností“.

Německý právník a filozof Walter Schubart (1897–1942) ve své knize Religion und Eros (Náboženství a erós) napsal: „Náboženství a pohlaví jsou dvě nejmocnější síly života. Kdo je považuje za zásadní protivníky, učí věčnému rozdvojení duše. Kdo z nich dělá nesmiřitelné nepřátele, rve lidské srdce.“ Grün a Riedl dodávají, že v dějinách náboženství existují dva proudy. První by chtěl dospět k Bohu zřeknutím se sexuality, druhý zakoušením sexuality a erósu.

Pohled do vlastní duše

Podle Grüna a Riedla mystika sjednocení znamená, že „Bůh už v nás je“. Pokud chceme hledat Boha, je třeba se dívat do sebe, do vlastní duše. Abychom toho byli schopni, musíme se nejprve oprostit od všeho, co nám v tom brání: „Musíme překročit všechno viditelné, nechat za sebou všechno vědění, abychom ,se ponořili do temnoty vpravdě mystické‘.“

Pokud chceme hledat Boha, je třeba se dívat do sebe, do vlastní duše. Abychom toho byli schopni, musíme se nejprve oprostit od všeho, co nám v tom brání.

Cestou není násilné odříkání, ale podle jezuity a spisovatele Anthonyho de Mella (1931–1987) spíše následující: „Neodříkejte se něčeho, spíše to poznejte. Snažte se pochopit jeho pravý význam a nemusíte se toho už zříkat.“ Teprve po takovém zřeknutí jsme připraveni na sestup do hlubin vnitřního světa. Naším cílem je splynutí s Bohem, tato touha po jednotě „charakterizuje jak sexuální, tak mystickou zkušenost“.

Grün a Riedl si pomáhají metaforou kříže či Jákobova žebříku, který je pevně zasazen do země – nás samých a každodenního světa a našeho jednání v něm. Nejde tedy o to úplně se vymanit z reality. Je třeba žít mezi druhými a zároveň v Bohu. Postranice našeho žebříku tak mohou být považované za největší přikázání – láska k Bohu a bližnímu.

Utrpení jako osobní drama

Grün a Riedl se odvolávají na transpersonální psychologii, podle níž mystika není jen cestou k Bohu ale i ke svobodě, přičemž tajemství existence poznáme „když se obrátíme do vlastního nitra“, kde objevujeme svou podstatu. A poukazují na Ježíšovo podobenství o Božím království: „Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.“

Na utrpení lze pohlížet jen jako na osobní dramata, která máme sklon brát příliš vážně. Řešením je se od trápení oprostit, což nelze bojem, ale spíše nezaujatostí.

Touto vzácnou perlou může být objevení vlastního já. Probuzení lze chápat jako osvícení, kdy vidíme základ všech jsoucen a jsme schopni pozorovat věci, jaké jsou, a nikoli jak se zdají. Touto zkušeností je proměněn celý člověk. V tomto kontextu lze nově pohlížet na utrpení jen jako na osobní dramata, která máme sklon brát příliš vážně. Řešením je se od trápení oprostit, což nelze bojem, ale spíše nezaujatostí. Tento postoj se podobá zrcadlu – vjemy a myšlenky pouze odráží. Neodsouváme je, ani se na ně nevážeme, jen je zrcadlíme.

Americký teolog a psycholog John Bradshaw (1933–2016) tvrdí, že uvnitř každého se skrývá dítě, které bylo zraněno zničením důvěry, protože nebyla respektována jeho jedinečnost a důstojnost a zároveň zůstaly neuspokojeny jeho potřeby lásky a bezpečí. Nejhorší je poranění duchovní, které pramení z opomíjení jedinečnosti dítěte. Děti podle něho mají duchovní povahu a jsou „naivní mystici“.

Uzdravení

Při zhroucení každého muže a ženy jde podle Bradshaw o to, že kdysi jedno neobyčejné a vzácné dítě ztratilo cit pro „já jsem, kdo jsem“. Uzdravení spočívá v opětovném navázání důvěrného vztahu s naším vnitřním dítětem a v převzetí za ně odpovědnost: „Teprve když jsme ve spojení s tímto zraněným dítětem, můžeme v sobě prostřednictvím těchto zranění objevit dítě božské.“

Uzdravení spočívá v opětovném navázání důvěrného vztahu s naším vnitřním dítětem a v převzetí za ně odpovědnost

Na obrácení se do dětství upozorňuje i Ježíš: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“ Grün a Riedl konstatují, že „mystika je dle Bradshawovy psychologie cestou ke styku s božským dítětem v nás“. Tím lze nalézt i svou svébytnost. Jde o uvědomění si, že „mé skutečné jádro je božské, můj obraz utvářela Boží ruka, nedotkly se ho události mého života. Jestliže mne mystický zážitek spojí s tímto prapůvodním obrazem, pak je opravdu uzdravující a osvobozující.“

Grün a Riedl upozorňují na používání erotického jazyka při popisu mystických zážitků. Například u Mechtildy z Magdeburku jde o podobenství z Písně písní, přičemž Bůh k ní hovoří jako snoubenec: „Čekám na tebe v sadu lásky, natrhám ti květy sladkého spojení a připravím ti lože.“ Mystiku lásky najdeme i u mužů, i když jinak vyjádřenou. Spojení mystiky a erósu lze objevit kupříkladu v básních Jana od Kříže.

Zástupný sen

Grün a Riedl tvrdí, že mystika by neměla být únikem od sexuality, ale spíše jejím naplněním: „Jestliže někdo, komu působí jeho sexualita potíže, pokládá mystiku za řešení svých problémů, je v nebezpečí, že sexualitu a erós zanedbá.“ Proto „teprve když se smíří se svou sexualitou, když ji přijme, může se tato sexualita stát pramenem duchovní zkušenosti a najít své naplnění v pravé mystice“.

Pokud sníme o sexuálním spojení s nějakým mužem či ženou, zastupuje často takový sen naši duchovní zkušenost, sjednocení s animem nebo animou nebo také naše sjednocení s Bohem

Podle Schubarta erotická mystika vyžaduje nový cit pro lidské tělo: „Erotiku nelze posvětit, aniž propůjčíme novou důstojnost tělu. Je také důležité nezapomenout na lásku mezi lidmi a být otevřený vůči světu.“ Grün a Riedl také tvrdí, že pokud sníme „o sexuálním spojení s nějakým mužem či ženou, zastupuje často takový sen naši duchovní zkušenost, sjednocení s animem nebo animou nebo také naše sjednocení s Bohem.

A věnují se vztahu mystiky a erósu u francouzského náboženského myslitele Pierra Teilharda de Chardin (1881–1955), pro kterého se hmota stává cestou k Bohu: „Vášnivé zaujetí pro svět se ve všem Boha dotýká a ve všem ho hledá. Pro Boha je všechno průsvitné, průzračné, transparentní. Mystika není jen cosi pasivního, není jen kontemplací, ale je zároveň i aktivitou. Neboť světskou prací stále více rozvíjím lásku k Bohu, k němuž bych rád zaměřil svět a svoji práci.“

Mystiku lze také považovat za pohroužení se do svého nejniternějšího já a procitnutí. De Mello říká: „Dotknu-li se vlastní skutečnosti, zbavím se mnoha iluzí, které jsem o svém životě měl, oprostím se i od všech závislostí, které mě určují. A mohu ze svého programu škrtnout mnoho svých osobních dramat a odevzdat se Boží hře, v níž mohu prožít opravdový život, svobodu, lásku, svou autentickou roli, kterou mi Bůh napsal přímo na tělo.“

Kontakt se životem

Dalším výrazem erotické mystiky mohou být niterné představy a vize. Americký kněz a spisovatel Morton Kelsey se domnívá, že vize má každý desátý. Lidé se ale o nich bojí mluvit, aby nevypadali jako blázni. Tyto zkušenosti nicméně lze vykládat jako sny, prožitky smíšené s obrazy nevědomí, které mohou „prohloubit a někdy i poprvé zažehnout naši lásku k Bohu“. Vize obsahují extatický prvek mystiky.

Být v kontaktu se životem znamená být si vědom své vazby na stvoření, vnímat tuto spjatost tělesně a zpřítomnit si ji i duševně, hlavou i srdcem, tedy být v kontaktu se svým vlastním základem, cítit jej nebo jej alespoň tušit

Německý teolog a psycholog Wunibald Müller píše: „V extázi si razí cestu síla víry, která vše proniká a přemáhá. V extatickém stavu je víra nejživější. Jde o moment, v němž je člověk maximálně otevřen, kdy je transparentní z nitra navenek a z venčí dovnitř. Je to moment, kdy je nejživotnější, kdy pociťuje největší sílu a všechno se v něm vzdouvá a chvěje. Je to moment, kdy je v nejtěsnějším kontaktu se životem.

A být v kontaktu se životem znamená být si vědom své vazby na stvoření, vnímat tuto spjatost tělesně a zpřítomnit si ji i duševně, hlavou i srdcem, tedy být v kontaktu se svým vlastním základem, cítit jej nebo jej alespoň tušit.“ V extatických prožitcích je pak možná „zkušenost s Bohem utvářenou silou erósu“.

Grün a Riedl konstatují, že mystika a erós patří k sobě a jejich oddělení vedlo v dějinách k neblahým hnutím. Zároveň však mezi nimi je napětí a neexistuje návod, jak je propojit. Každý má svou cestu. Můžeme si sice pomoci metaforou Jákobova žebříku, který vede k Bohu, ale jeho postranice musí spojovat tělo a duši, erós a mystiku, sexualitu a transcendenci.

V mystické zkušenosti se nebesa otvírají a „my smíme pohlížet na Boha, který jde s námi, který nás zahaluje svou láskou a našemu životu dává novou příchuť. Jákob nabývá svou mystickou zkušenost, když hledá ženu, neboť ho k ženě pohání erós. Také nad námi Bůh otevře nebesa, otevřeme-li se lásce, budeme-li sledovat erotickou stopu. Erós nás pohání k Bohu, jehož láska nás stále víc přitahuje, až se s ním sjednotíme v extázi a splyneme v mystické lásce.“

Mystika a erós

Mystik und Eros, Vier-Türme-Verlag 1993

AUTOŘI: Anselm Grün, Gerhard Riedl

VYDAL: Česká křesťanská akademie 1996

ROZSAH: 95 stran

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.