Myšlení Tomáše Halíka aneb O krizi rozumu

K pochopení původu dnešního sekulárního humanismu, který ovlivnil i řadu křesťanských intelektuálů, může pomoci kniha filozofa Jiřího Fuchse V myšlenkovém světě Tomáše Halíka. Od modernismu k neomarxismu. Neomarxismus se dnes stává prázdným pojmem, do kterého si veřejnost dosazuje, co chce. Fuchs ukazuje, jak a kde se zrodil, a do čeho se vyvinul či převtělil. A poukazuje, že Halík pluralitu a otevřenost považuje za hlavní kritéria pro rozlišování správných a falešných postojů.

Podle Fuchse se v myšlení profesora Tomáše Halíka sbíhají tři hlavní linie krize modernity – filozofická, která přivodila krizi mravní, která zase způsobila krizi společensko-politickou. Halík touží být respektovaným moderním intelektuálem i za cenu výprodeje křesťanské morálky, která je na obtíž jeho snaze zavděčit se široké veřejnosti. Halíkova sebepropagace v kombinaci s mnoha obory, ve kterých se cítí odborníkem, ho vede k mělkému myšlení, přičemž falšováním křesťanské morálky podporujte neomarxistickou revoluci. 

Islámský fundamentalismus

Fuchs se domnívá, že do migrační krize měli hlasatelé politické korektnosti zlaté časy a vodili evropské společnosti na provázku. Měli k dispozici univerzity, média, státní správu i neziskové organizace a politická korektnost se stala součástí morálky nového humanismu. Po tomto selhání bruselských elit, s nimiž Halík souzní, se trend obrací a nastává konflikt s dosud apatickou veřejností. Migrační vyostření společensko-politické situace konečně probudilo zdravý rozum, a většina Čechů dnes Halíka nepovažuje za moudrého muže.

Halík jim zase vytýká, že nesoucítí s uprchlíky, propadají strachu, který vyvolávají xenofobní populisté, zaostávají za vývojem humanity na Západě a hrozí jim zhnědnutí. Zaplavení Evropy muslimy je podle Halíka nevyhnutelné. Má knížecí radu naučit se s nimi žít a vybízí k rozlišování mezi islamisty a islámem. Ani islámští učenci se neshodnou na interpretaci koránu. Halík však chce přesvědčit, že ví, jak je to s islámem. Nebo je to jen jeho zbožné přání či ideologicko-ekumenicko-diplomatické hrátky?

Halík však zapomíná, že militantnost v koránu převažuje nad umírněností. Fundamentalistická verze islámu byla v uplynulém desetiletí na vzestupu, zatímco srovnatelná křesťanská verze fundamentalismu (o kterém Halík rád hovoří) dnes neexistuje. Nikdo neví, kolik muslimů v blízké budoucnosti vezme Mohamedovy výzvy k násilí na nevěřících vážně. To Halík odmítá vidět, zato se dojímá nad předčasným koncem první republiky. Káže politiku appeasementu, která ji nakonec pohřbila.

Pokročilá ideologická iracionalita

V Halíkových knihách se myšlenky opakují, a Fuchs zvolil ke své kritice zřejmě tu hlavní knihu Co je bez chvění, není pevné. Halík v ní přiznává svůj náboženský relativismus: „Na otázku, zda jsou všechna náboženství stejně hodnotná, musím dát upřímnou odpověď: nevím.“ Co je dobrého na jeho doporučování pochybností o víře, také nevíme. Tak vznikl mezináboženský dialog bez zájmu o pravdu.

Stoupenec dějinnosti Halík v roli kazatele někdy počítá s tím, že Ježíšovy mravní apely se týkají všech lidí bez rozdílu rasy, doby či kultur, přestože takový univerzalismus odporuje dějinnosti a přirozenosti. Mýlí se, když říká, že uvěřit neznamená opřít se o pilíře jistoty, protože bez nich může skončit v bažině subjektivní víry.

Halík si zvolil za konstantu svého intelektuálního života cílevědomý myšlenkový konformismus, proto ho vlivní intelektuálové nepovažují za rovnocenného partnera, ale spíše si ho pěstují jako trojského koně, který koroduje katolicismus podle jejich představ. Navzdory Halíkovu přesvědčování jsou v opačné pozici. Pro Halíka jsou kritériem přijatelnosti dobově úspěšné ideje a celebrity, což například ukazuje jeho adorace nové slovenské prezidentky Zuzany Čaputové, kterou označil za duchovní osobu.

Extrémní levice, s níž Halík souzní, je v současnosti ideovým mainstreamem Západu, zatímco konzervativní myšlení živoří a před explicitně protikřesťanskou kulturní revolucí neomarxistů je v naprosté defenzivě. Halíkovo myšlení ukazuje pokročilou ideologickou iracionalitu a také, že krize moderního světa je především krizí rozumu.