Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Morální povinnost: Přerozdělovat svůj majetek i tělo

  13:57
Jeden z nejvlivnějších současných filozofů na světě Peter Singer se hlásí k takzvanému efektivnímu altruismu. Toto hnutí, které svou filozofií založil, dle něho stále sílí, a půjde-li vše dobře, budeme v dohledné budoucnosti všichni efektivními altruisty.

Peter Singer, The Most Good You Can Do: How Effective Altruism Is Changing Ideas About Living Ethically foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Australský filozof Peter Singer má stále dvě ledviny. Jak souvisí jeho dvě ledviny s okolností, že je filozofem? Jedním z hrdinů Singerovy nejnovější knihy The Most Good You Can Do. How Effective Altruism Is Changing Ideas About Living Ethically (Co nejvíce dobra. Jak efektivní altruismus mění pojetí etického života) je mladý muž Chris Croy, který dobrovolně daroval svou ledvinu poté, co se seznámil se Singerovou filozofií. Důsledně tím naplnil efektivní altruismus a dle Singera usvědčil konvenční morálku z povrchnosti.

Zmíněný dárce ledviny Chris Croy prodělal před operací všechny potřebné lékařské testy a dnes vede stejně kvalitní život jako jeho vrstevníci se dvěma ledvinami. Vlastně mnohem kvalitnější – pomyšlení, že daroval ledvinu 43letému učiteli, který pracuje ve škole, již navštěvují převážně chudí žáci, totiž zkvalitňuje Chrisův život.

Efektivní altruismus

Chris Croy je ukázkovým příkladem efektivního altruisty – dle vlastních slov nepřišel o nic podstatného, a druhému člověku zachránil život. Právě to je jádrem efektivního altruismu – vyznávají jej lidé, kteří žijí v západních bohatých společnostech, a tudíž vlastní mnohem více, než potřebují, a to nejen materiálních statků, ale i zdraví.

Efektivní altruismus vyznávají lidé, kteří žijí v západních bohatých společnostech, a tudíž vlastní mnohem více, než potřebují

I zanedbatelný dar jak nadměrně zdravých, tak vykrmených boháčů může nedozírně změnit životy znevýhodněných lidí, především těch, kteří žijí v rozvojových zemích. A podle Singera je naší morální povinností osobně a z vlastní vůle přerozdělovat svůj majetek, případně i tělo.

Singer přiznává, že se k darování ledviny neodhodlal, zato daruje spolu se svou ženou třetinu měsíčního výdělku a doufá, že jednou bude schopný darovat alespoň polovinu. Čím více totiž Singerovi dají, tím více dobra vykonají. Vyplývá z toho, že bychom dle Singerovy filozofie měli rozdat co nejvyšší díl svého majetku, a pokud možno „přihodit“ i vlastní orgány?

Problematická druhovost

Singer tak daleko nezachází. Trvá na tom, že efektivita musí být zachována – a dar není efektivní, byla-li by škoda pro dárce větší než užitek pro obdarovaného. Tím to ale nekončí. Někdo by si totiž mohl myslet, že Singer „jen“ žádá, aby se lidé snažili pomáhat druhým. Omyl.

Je sice hezké, dělá-li rodič to nejlepší pro své dítě nebo pečuje-li o vlastní nemocné rodiče, ale i pomoc několika dětem ze znevýhodněných rodin je chvályhodná. Jenže to vše není to nejlepší, co by západní člověk mohl (a měl) dělat. Faktem totiž je, že peníze, které člověk hodlá dát za novou hračku pro své dítě, by mohly být využity pro naočkování několika dětí v Africe. Zanedbatelná částka by jim mohla zachránit život.

Druhovost konáme, preferujeme-li na základě nahodilých kritérií jedince lidského rodu před jinými druhy živočichů

Okolnost, že člověk upřednostňuje vlastní dítě před dítětem v Africe, je sice emocionálně srozumitelná, ale není racionální. Jen proto, že je vlastní dítě vlastním dítětem, nemá větší právo na pohodlí, bezpečí a zdraví než dítě v Africe. Právě myšlenka, že je naší povinností rozšiřovat okruh bytostí, které považujeme za hodné naší péče, podstatně přispěla k Singerově proslulosti.

V sedmdesátých letech Singer tuto myšlenku nejprve vztáhl k chovu zvířat v západní kultuře a svou argumentací zpopularizoval takzvanou druhovost (anglicky speciesism). Tu konáme, preferujeme-li na základě nahodilých kritérií jedince lidského rodu před jinými druhy živočichů. Typický stoupenec druhovosti je ochotný akceptovat utrpení jatečních zvířat již proto, že nejde o lidi, ale „pouze“ o zvířata. Jaké argumenty ale máme pro upřednostnění pohodlí člověka před utrpením zvířete?

Zbytečné utrpení

Obvykle tvrdíme, že člověk je na rozdíl od zvířete racionální tvor. Tomu Singer oponuje tím, že mnoho jedinců lidského rodu je méně racionálních než některá zvířata. Ani kojenci nejsou racionální tvorové, a mezi ně nelze zahrnout ani jedince s pokročilou demencí.

Navzdory tomu, že některá jateční zvířata disponují vyvinutějšími schopnostmi než mnoho lidí, jednu skupinu chráníme, zatímco druhou mnohdy vystavujeme zbytečnému utrpení. S odkazem na britského filozofa Jeremyho Benthama (1748–1832) pak Singer namítá: rozhodující není, zda daný tvor myslí či mluví, ale je-li schopný trpět.

Navzdory tomu, že některá jateční zvířata disponují vyvinutějšími schopnostmi než mnoho lidí, jednu skupinu chráníme, zatímco druhou mnohdy vystavujeme zbytečnému utrpení

Singerova kniha Osvobození zvířat z roku 1975 je inspirovaná právě touto myšlenkou a iniciovala hnutí na ochranu zvířat. A přiměla lidi, aby se začali zajímat o morální cenu, již platí za konzumaci masa. Singerův přínos v této věci nelze podceňovat.

Český myslitel Erazim Kohák poznamenává v předmluvě k českému vydání této knihy z roku 2001, že Singer formuloval novou představu o místě člověka v kosmu. A dodává: objev, že jsou zvířata našimi bližními, lze srovnat s morálním převratem, který nastal poté, co si Američané v 19. století uvědomili, že černoši, které po generace vnímali jako domácí zvířata, jsou jejich bližní.

Dělicí linie

Ochrana práv zvířat je ale jen jedním z aspektů Singerova úsilí o revoluci v morálce. Ze Singerovy reflexe našeho vztahu ke zvířatům totiž vyplývá, že mu jde o hlubší přehodnocení nejen vztahu člověka a zvířete, ale i toho, co považujeme za život, který je třeba chránit. Singer v první řadě vykazuje člověka z centra všehomíru – člověk nemá právo zotročovat ostatní živočichy pro svůj požitek.

Nejen není centrem všehomíru, ale ani jeho život není posvátný, a tudíž si nemůže nárokovat absolutní ochranu. Dělicí linie nevede mezi člověkem, který má morální práva, a zvířetem, jež je postrádá, ale napříč tvory – existují zvířata, která mají větší nárok na ochranu než někteří příslušníci lidského rodu. Tato argumentace pak Singera vede k liberálnímu postoji k interrupci či dětské infanticidě.

Dělicí linie nevede mezi člověkem, který má morální práva, a zvířetem, jež je postrádá, ale napříč tvory – existují zvířata, která mají větší nárok na ochranu než někteří příslušníci lidského rodu

Úvahy o přípustnosti dětské infanticidy učinily ze Singera nejen jednoho z nejproslulejších, ale i nejkritizovanějších myslitelů. V minulých letech se však Singer od tématu interrupcí, eutanazie i infanticidy odvrátil. Z jeho nejnovější knihy Co nejvíce dobra je pak zřejmé, že se dnes zaměřuje na rozvíjení pozitivnější stránky svého utilitarianismu, jak to činil nejen v knize Osvobození zvířat, ale i v eseji Famine, Affluence and Morality (Hladomor, blahobyt a morálka) z roku 1972.

Již v něm Singer formuluje základní obrysy svého současného myšlení – kvalitu života mnoha lidí lze výrazně pozvednout, podělíme-li se s nimi o naše finanční prostředky či materiální statky. Ve své nejnovější knize pak Singer zdůrazňuje, že právě tento esej povzbudil mnoho lidí k přijetí efektivního altruismu za svůj světonázor.

Neprozíravá investice

V knize Co nejvíce dobra se čtenář setkává s řadou příběhů Singerových studentů, kteří přijali efektivní altruismus za svou životní filozofii – často humanitních oborů, kteří místo aby se přihlásili na doktorské studium, odcházejí na burzu, kde vydělají více peněz.

Výběr správného povolání je jednou z morálních výzev pro efektivní altruisty. Tento výběr ale není poslední – následně si musejí vybrat nejvhodnější charitativní organizaci, u níž mají jistotu, že peníze dopraví tam, kde jsou nejvíce třeba – tedy do rozvojových zemí. Peníze darované na operu či na školství Singer sice nepovažuje přímo za vyhozené, ale přece jen za dost neprozíravou investici.

Peníze darované na operu či na školství Singer sice nepovažuje přímo za vyhozené, ale přece jen za dost neprozíravou investici

Jednou z „morálních hrdinek“ knihy Co nejvíce dobra je Julie Wiseová, která si nad každým utraceným dolarem klade otázku, zda by jej někdo jiný využil lépe. A dospěla tak daleko, že se rozhodla nemít děti – peníze investované do vlastního dítěte by pomohly několika dětem v Africe.

V jejím jednání ji „povzbuzovalo“ přesvědčení, že o její štěstí nejde a že je třeba se propočítat ke štěstí druhého, nejlépe afrických dětí. Ukázalo se však, že Julii Wiseová tento způsob uvažování příliš neprospívá. Proměnila se v trosku, která se obávala utratit jediný dolar, neboť ji pronásledovala nutkavá otázka, zda by nebylo možné s ním naložit efektivněji.

Postupně si však začala uvědomovat, že jde trochu i o její štěstí. Se svým manželem si pořídila dítě, aniž by ale efektivní altruismus opustila. I její psychický kolaps byl nakonec „efektivní“ – uvědomila si, že je nezbytné stanovit si meze pro darování. Singer tvrdí, že Julie Wiseová neslevila ze vlastního morálního nároku – je velmi pravděpodobné, že ze svého dítěte vychová efektivního altruistu.

Proměna etiky

Na první pohled by se mohlo zdát, že altruismus je spjatý se soucitem. Singer však upozorňuje na zrádnost soucitu. Emoce totiž kalí mysl a odvádějí od efektivity. Singer je společně s dalším hrdinou knihy, americkým investorem Zellem Kravinskym, který věnoval na charitu 45 milionů dolarů a potřebnějšímu i svou ledvinu, přesvědčen, že efektivní altruisté mají obzvlášť dobře vyvinuté abstraktní myšlení.

Singerova nejnovější kniha ukazuje, nakolik se etika proměňuje v ekonomiku dobra: čím více člověk zachránil lidí, tím lepším je, přičemž pomyslný vrchol lidství spočívá v darování ledviny

Kravinsky tuto myšlenku vyjadřuje bez okolků: Nechcete dát ledvinu? Asi nejste příliš dobrý v matematice, že? Riziko, že zemřete kvůli darování ledviny, je jedna ku čtyřem tisícům. Z toho vyplývá, že pokud odmítnete darovat ledvinu, vážíte si svého života čtyřitisícekrát více než jiného člověka. A to není racionální. Nebýt efektivním utilitaristou proto není v první řadě emocionálním či morálním, ale kognitivním defektem.

Singerův utilitarismus se potýká s tradiční námitkou – Singer sice zdůrazňuje racionalitu vlastní teorie, ale její základ není schopný zdůvodnit. Není totiž samozřejmé, že by morálka měla spočívat v konání co největšího množství dobra. Obzvlášť Singerova nejnovější kniha ukazuje, nakolik se etika proměňuje v ekonomiku dobra: čím více člověk zachránil lidí, tím lepším je, přičemž pomyslný vrchol lidství spočívá v darování ledviny.

Předpoklady pomoci

Příběh Julie Wiseové pak ukazuje, že touha po maximalizaci dobra posiluje vazby s imaginárním Afričanem, ale rozvolňuje s vlastním dítětem – Julie považuje i vlastní dítě za prostředek k rozmnožování dobra. Není-li efektivní altruista schopný odepřít si rodičovství, upíná se k útěšné (a pochybné) myšlence, že vychová efektivního altruistu.

Nejen bystrá mysl a schopnost abstraktně myslet, ale i duševní vyspělost jsou předpokladem toho, co lze společně se Singerem nazvat „efektivní“ pomocí

Rozvolnění vazeb s vlastní rodinou a jejich navázání s trpícími lidmi z rozvojového světa je zamýšleným cílem efektivního altruismu – blízkost a biologické vazby nejsou morálně relevantní, a dokonce překážkou morálního jednání, preferujeme-li zájmy našich blízkých před zájmy vzdálenějších jedinců. Otázkou však je, zda Singerem požadované „teritoriální“ rozšiřování zájmu o vzdálené druhé není podmíněno hlubokým zakotvením ve vlastní rodině či v okruhu blízkých.

Není však třeba považovat vazby k bližním, třeba i naprosto selektivní lásku k vlastnímu dítěti, za překážku k cizímu člověku. Dost možná, že právě tyto „domácí“ vazby vychovávají k emocionální i morální zralosti, která tvoří základ toho, abychom byli schopní vykročit k cizímu. Nejen bystrá mysl a schopnost abstraktně myslet, ale i duševní vyspělost jsou předpokladem toho, co lze společně se Singerem nazvat „efektivní“ pomocí.

Ježíšův asketismus

Singerova kniha Co nejvíce dobra není jen „manuálem“ nové etiky, ale stejně svědčí o nevoli, kterou západnímu člověku působí všudypřítomný nadbytek. Na jeho pozadí pak Singer formuluje asketismus pro západní svět. Důraz na asketický zápal je vidět i v četných náboženských motivech, které prolínají knihou.

Singer se sice hlásí k ateismu, ale usiluje o propojení Ježíšova asketismu s přísnou matematickou disciplínou. Poté, co však dospívá k závěru, že by bylo dobré darovat „nepotřebné“ orgány (nejen „přebytečnou“ ledvina, ale i oko), napadá nás, že se ve svých propočtech musel „seknout“ – anebo v to alespoň ve skrytu duše doufáme. Vyjdeme-li však z neopodstatněné premisy „čím více dobra, tím lépe“, pak je Singerova teorie konzistentní. Řečeno jinak, propočty „sedí“. Nezbývá tedy než se obrátit na efektivní altruismus?

Singer se sice hlásí k ateismu, ale usiluje o propojení Ježíšova asketismu s přísnou matematickou disciplínou

Společně se Singerovou nejnovější knihou se letos objevila i kniha dalšího věhlasného myslitele – posmrtně vydaná sbírka esejů britského historika Tonyho Judta (1948–2010) When the Facts Change: Essays, 1995–2010 (Když se fakta mění. Eseje 1995–2010).

Její součástí je i přepis Judtovy poslední veřejné přednášky, v níž zaznívají slova, která se jeví jako komentář k Singerově efektivnímu altruismu: „Dvacáté století nás možná naučilo jediné: čím dokonalejší odpověď, tím hrozivější následky. Nedokonalá postupná práce v neuspokojivých podmínkách je to nejlepší, v co můžeme doufat. A nejspíše i to jediné, o co bychom měli usilovat.“

The Most Good You Can Do: How Effective Altruism Is Changing Ideas About Living Ethically

Co nejvíce dobra. Jak efektivní altruismus mění pojetí etického života

AUTOR: Peter Singer

VYDAL: Yale University Press 2015

ROZSAH: 232 stran

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!