Militarizace diplomacie vyvolává chaos v zahraniční politice USA

Právník a novinář Ronan Farrow se ve své knize War on Peace: The End of Diplomacy and the Decline of American Influence zabývá ústupem tradiční americké diplomacie ve prospěch Pentagonu.

Petr Pietraš 16.10.2019
Americký prezident Donald Trump podepisuje exekutivní příkaz nařizující... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Americký prezident Donald Trump podepisuje exekutivní příkaz nařizující... | foto: Reuters
Americký prezident Donald Trump podepisuje exekutivní příkaz nařizující...

Tradiční americká diplomacie nepomáhala jen vlastním občanům, kteří se dostali v zahraničí do potíží, ale plnila i jiné zahraničněpolitické úkoly – podporovala ekonomiky rozvojových zemí či připravovala mezistátní smlouvy, ale především se snažila vytvářet mezinárodní vztahy, jež udržovaly svět stabilní.

Tradiční diplomacie představovala nekonečná jednání, jež frustrovala a často měla minimální nebo žádné výsledky jako v případě izraelsko-palestinského konfliktu. Roky trpělivé práce a přesvědčování se ukazují marné, když i slib pouhé účasti na společné konferenci bývá na poslední chvíli porušen. Následuje návrat k novému přesvědčování v naději, že jednou nastane dialog, který povede aspoň k nepatrnému posunu.

Od začátku 21. století

Tato tradiční diplomacie je dnes na ústupu a vláda amerického prezidenta Donalda Trumpa se netají, že dává přednost přímým dohodám lídrů. V transakčním pojetí zahraniční politiky není pro tuto diplomacii místo. Tento trend nezačal Trump, ale objevil se již v prvních měsících 21. století a definitivně se prosadil po 11. září 2001.

Vláda amerického prezidenta Donalda Trumpa se netají, že dává přednost přímým dohodám lídrů. V transakčním pojetí zahraniční politiky není pro tuto diplomacii místo. Tento trend nezačal Trump, ale objevil se již v prvních měsících 21. století a definitivně se prosadil po 11. září 2001.

Právník a novinář Ronan Farrow, syn Mii Farrowové a Woodyho Allena, se ve své knize War on Peace: The End of Diplomacy and the Decline of American Influence (Válka o mír. Konec diplomacie a úpadek amerického vlivu) zabývá ústupem tradiční americké diplomacie ve prospěch Pentagonu.

Farrow pracoval v prvním prezidentském období Baracka Obamy pro Ministerstvo zahraničních věcí USA mimo jiné jako poradce ministryně Hillary Clintonové a za investigaci v kauze amerického filmového producenta Harveyho Weinsteina obdržel v roce 2018 Pulitzerovu cenu.

Po teroristickém útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku začaly USA vést po celém světě vojenské operace a současně ustupovala váha jejich tradiční diplomacie a nahrazovaly ji přímé dohody americké armády s místními vojenskými představiteli. V Bílém domě ve Washingtonu bylo možné stále častěji spatřit aktivní i bývalé americké generály, jejichž názory byly brány více v úvahu než profesionálních diplomatů.

Změna role armády

Ministerstvo zahraničních věcí USA neustále bojuje se snižováním rozpočtu, na rozdíl od ministerstva obrany, které nejen začalo přebírat zahraničněpolitická jednání, ale i programy ekonomické pomoci nebo rozvoje infrastruktury, jež dříve organizovali odborníci z diplomacie. Základ dnešní americké zahraniční politiky tvoří kontakty, které nevznikly na základě diplomatického dialogu, ale dohod armádních velitelů.

Převzetí americké zahraniční politiky vojáky souvisí se změnou role armády. Představu o ní v USA negativně ovlivnila válka ve Vietnamu, přičemž vyrovnání s tímto traumatem trvalo několik desetiletí. Situace se ve prospěch armády změnila po první válce v Perském zálivu v roce 1990, kdy koalice vedená USA osvobodila Irákem obsazený Kuvajt.

USA dnes posílají jednat vojáky. Ministerstvo zahraničních věcí stále existuje, ale vojáci mají u jednacího stolu většinou lepší místa. Při každé změně v Bílém domě odchází s bývalým prezidentem i mnoho administrativních sil. Jejich posty přejímají lidé z týmu nového prezidenta a v průběhu let se vytvořil proces, který navzdory obrovské výměně personálu udržel kontinuitu americké zahraniční politiky.

Nový americký prezident se obklopí lidmi, kterým důvěřuje, se zkušenostmi z vládní administrativy. Odcházející úředníci se snaží předat všechny informace a zasvětit nově příchozí. V případě Trumpovy administrativy se však předání moci takto neodehrálo. Jeho tým měl nejen personální a odborné nedostatky, ale i problém s předáváním citlivých informací, protože zpočátku jen několik členů dostalo bezpečností prověrku. A současně nedůvěřoval profesionálním diplomatům a usiloval o snížení rozpočtu ministerstva zahraničí.

Převzetí americké zahraniční politiky vojáky souvisí se změnou role armády. Představu o ní v USA negativně ovlivnila válka ve Vietnamu, přičemž vyrovnání s tímto traumatem trvalo několik desetiletí. Situace se ve prospěch armády změnila po první válce v Perském zálivu v roce 1990, kdy koalice vedená USA osvobodila Irákem obsazený Kuvajt.

Již za Obamovy vlády

Americká armáda předvedla logisticky a vojensky skvělý výkon a generálové Norman Schwarzkopf nebo Colin Powell se stali národními hrdiny a vítanými hosty v televizních stanicích. Této popularity využil George W. Bush mladší a jmenoval Powella v roce 2001 ve své vládě ministrem zahraničí. Bushův nástupce Barack Obama pak začal penzionovanými a aktivními vojáky obsazovat vedoucí posty ve své vládě.

Tradiční americká diplomacie začala ustupovat a vojáci prosazovat nový styl zdůrazňující jiné aspekty zahraniční politiky již za Obamovy vlády. Pentagon a CIA opomíjejí civilní prvky americké zahraniční politiky, jako jsou lidská práva, a snaží se dosáhnout řešení přímým jednáním se stranami konfliktu, které považují za důležité nebo strategické.

Poradcem pro národní bezpečnost se stal generál James L. Jones, jeho náměstkem pro Afghánistán generál Douglas Lute a general David Petraeus byl jmenován šéfem CIA a admirál Dennis Blair stejně jako později generál James Clapper řediteli amerických tajných služeb (DNI).

V následující vládě Donalda Trumpa vyvolávala přítomnost vojáků jedovaté poznámky, zda jde ještě o civilní vládu nebo o vojenskou juntu, protože klíčové posty obsadili bývalí generálové – James Mattis se stal ministrem zahraničních věcí, Herbert Raymond McMaster poradcem pro národní bezpečnost a John F. Kelly ministrem vnitřní bezpečnosti.

Tradiční americká diplomacie začala ustupovat a vojáci prosazovat nový styl zdůrazňující jiné aspekty zahraniční politiky již za Obamovy vlády. Pentagon a CIA opomíjejí civilní prvky americké zahraniční politiky, jako jsou lidská práva, a snaží se dosáhnout řešení přímým jednáním se stranami konfliktu, které považují za důležité nebo strategické.

Vítězství Číny

Militarizace diplomacie, jež nemá společnou linii jako ministerstvo zahraničních věcí, přináší problémy. CIA a Pentagon podporují na Blízkém východě konkurující si, někdy i proti sobě bojující skupiny a americké zbraně dostávají organizace, které USA považují za teroristické. Chaos americké zahraniční politiky využívají země, které sledují vlastní zájmy, a proto zahraničněpolitické pozice USA oslabují.

Obsazování vrcholných postů v americké zahraniční politice silnými individualitami navíc vyvolává komplikace a střety v Trumpově okolí i navenek a je problémem nejen při hledání kompromisů v krizích, ale i pro spojence. Rex Tillerson, exšéf koncernu ExxonMobil, se například domníval, že dlouhá kariéra v ropném průmyslu mu nejen dává nadstandardní schopnosti, ale že může jako ministr zahraničí být ve svém volném čase nedostupný.

Pokud USA zredukují své mezinárodní vztahy na obchod namísto spolupráce s přátelskými zeměmi, prohrají. Obchodní diplomacie je totiž čínský vynález, a pokud Washington bude hrát tuto hru, má horší karty.

Když se USA rozhodly bombardovat cíle v Sýrii, Tillersonovo diletantství způsobilo, že spojenci v NATO nebyli informováni. Do Washingtonu se snažilo dovolat mnoho vrcholných politiků, aby se dozvěděli, co se děje, a mezi nimi i Češi, kteří v Sýrii diplomaticky USA zastupují. Tillerson byl sice ve Washingtonu, ale víkend chtěl trávit se svou ženou, a nepřál si být rušen.

Americká zahraniční politika založená na silném lídrovi, který činí spontánní diplomatická rozhodnutí na Twitteru, vede ke ztrátě respektu a nárůstu provokací mocností, jako je Írán, nebo globálního rivala Číny. Zbytek světa totiž nezůstává nečinný, když se USA dobrovolně vzdávají vedoucí role. Čína masivně investuje nejen do nové hedvábné stezky, ale i do rozvojových a diplomatických programů. Zatímco Washington omezuje finanční a politické aktivity v mezinárodních organizacích, Peking se snaží svůj vliv v nich zvětšit.

Podle diplomatů, kteří opouštějí americké ministerstvo zahraničí, USA přechodem k militarizaci diplomacie jednostranně odzbrojují, když přestávají používat diplomatický dialog. Pokud USA zredukují své mezinárodní vztahy na obchod namísto spolupráce s přátelskými zeměmi, prohrají. Obchodní diplomacie je totiž čínský vynález, a pokud Washington bude hrát tuto hru, má horší karty.

Ronan Farrow, War on Peace: The End of Diplomacy and the Decline of American Influence.

War on Peace: The End of Diplomacy and the Decline of American Influence

Válka o mír. Konec diplomacie a úpadek amerického vlivu

AUTOR: Ronan Farrow

VYDAL: W. W. Norton & Company 2018

ROZSAH: 432 stran

Počet příspěvků: 1, poslední 17.10.2019 09:27 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.