Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Memoáry generála Andora Šándora: Velké zklamání

  14:20
Není obvyklé, aby vysoký důstojník přezkoumával „zelenost“ svého mozku. Zklamáni budou ti, kteří budou hledat drby a klepy a pomluvy, přičemž generál Andor Šándor ví, že někdy je neskonale jedovatější napsat pravdu. Zklamán také bude každý, kdo bude chtít najít v jeho názorech oporu pro nějakou ideologii, politikaření, poťouchlosti.

Andor Šándor, Čeká nás pohroma? Životní příběh generála tajné služby. foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Zklamání – ale jak pro koho. Musel jsem použít tento titulek pro recenzi knihy Andora Šándora Čeká nás pohroma? Životní příběh generála tajné služby – v letech 2001 a 2002 šéfa vojenské rozvědky –, protože jinak by ji v záplavě pochvalných reakcí asi nečetl. Tolik povinný špílec úvodem, skutečný význam titulku je totiž jiný.

Zklamáni budou ti, kdo budou hledat drby a klepy a pomluvy, přičemž generál Šándor ví, že někdy je neskonale jedovatější napsat pravdu. A budou se pídit po momentech, kdy by mohlo být prolomeno nějaké tajemství, aby ho mohli zase žalovat, přičemž na jednu takovou účelovou žalobu vzpomíná.

Tristní atmosféra v ladných křivkách

Nepochybuji, že nějaká svraštělá dušička pošle i kvůli těmto memoárům preventivně podnět na Národní bezpečnostní úřad. Už se to stalo v případě memoárů V labyrintu zpravodajských služeb Jiřího Růžka, bývalého ředitele Vojenského obranného zpravodajství (VOZ) a Bezpečnostní informační služby (BIS). Ostatně porovnání obou zpravodajských memoárů bude pro mnohé studenty i žurnalisty velmi poučné.

Oba exředitelé zpravodajských služeb – Jiří Růžek a Andor Šándor – volí popis tristní atmosféry v polistopadových zpravodajských službách v ladných křivkách, tedy bez zášti, žlučovitosti či zatrpklosti, což svědčí o jejich formátu

Oba exředitelé totiž volí popis tristní atmosféry v polistopadových zpravodajských službách v ladných křivkách, tedy bez zášti, žlučovitosti či zatrpklosti, což svědčí o jejich formátu. Není podstatné, jak z toho vycházejí sami – samozřejmě dobře, ať závistivci puknou. To je holt folklór, kterému se někdy říká městská legenda, od níž je už jen krůček ke zpravodajské hagiografii. To však nechme hnidopichům.

Důležité je, co exředitelé ve svých memoárech popisují. Klopotný vývoj zpravodajské komunity od počátku devadesátých let dodnes, zpočátku ve velmi podivném prostředí, jehož některé důležité parametry lze dodnes víceméně jen odhadovat. Služby to přežily, ale v některých (ne ve všech) případech spíše jako tiché konzumentky státního rozpočtu, budící hrůzu placebo efektem.

Nebylo o nich slyšet, že by něco dělaly, a jen ti nejotrlejší insideři připouštěli ten nejprostší výklad, že to může odpovídat realitě. Politici veřejnosti sugerovali, že služby pod jejich vedením konají, a profesionálně! Někteří z nich však sami byli živoucími důkazy, že to není pravda, protože kdyby byla, asi by už sami nebyli na svých postech.

Nelítostné pojednání

Ale zpět k bigošovi Andymu. Není obvyklé, aby vysoký důstojník sám přezkoumával „zelenost“ svého mozku.Generál Šándor jde ještě dále, obrací nevýhodu ve výhodu. Odvolání z jedné z nejvyšších armádních funkcí bez další adekvátní nabídky je v podstatě vyhazov z armády.

Šándor pojednává nelítostně o nepřipravenosti naší kritické infrastruktury, o devastaci naší armády, ale také o geopolitice. Pěkně upřímně, pro někoho možná politicky nekorektně.

Šándor ale objevil krásu svobody svoboděnky. Z generála se stal svobodomyslník. Při četbě se však objasní, že to není nic až natolik překvapivého. Kdo dokáže ronit tak upřímné slzy nad zánikem karlovarské kavárny Elefant, od malička hraje na různé hudební nástroje a na stará kolena ještě tříská do bubnů, a přitom dokáže stát zamyšleně před Caravaggiem, to už je jiná kategorie.

Kdo ještě bude zklamán? Každý, kdo bude chtít najít v Šándorových názorech oporu pro nějakou ideologii, politikaření, poťouchlosti. Chronologii svého života Šándor pojednává poměrně ledabyle. Zastavuje se u toho, co považuje za důležité, je-li to ovšem ke zveřejnění. Prokládá to úvahami čerpajícími z jeho již civilní praxe. Pojednává nelítostně o nepřipravenosti naší kritické infrastruktury, o devastaci naší armády, ale také o geopolitice. Pěkně upřímně, pro někoho možná politicky nekorektně.

Podání špatných zpráv

Nikoliv výsledky jeho přemýšlení, ty by zveřejnit ani nemohl, ale styl jeho přemýšlení vychází z jeho letité profesionální praxe. Fakta, nekontaminovaná dojmy. Proto je tak žádaným komentátorem! Něco konkrétního? Pokud jde o druhou světovou válku, Šándor nepřepisuje dějiny, aniž by je cítil jednostranně – přes Sevastopol můstek k velmi respektu hodnému pohledu na současnost, na ruskou současnost.

Jsou-li špatné zprávy podány věrohodné a včas, přesně a adresně, jsou tím nejcennějším, co může zpravodajec vyprodukovat

Šándor stojí na vlastních nohách, v dnešní době řídký zjev. Budou ho kritizovat všichni, kteří vidí svět stylem hot čehý. Realistický pohled na Ukrajinu! Velmi přínosný vhled do problematiky turecké, a vůbec arabsko-jarní. Pochopení pro realitu a význam Libye. Nemluví jen o migraci, ale problematiku dopočítává do dalších kroků – nebezpečí terorismu, vzrůst extremismu, omezování svobod, postupné hnědnutí. A historické asociace.

A zpět domů – ke stavu naší armády. Žádné zacyklené přemítání, ale systematické obohacování poznatků, využití asociací, a především – schopnost s úsměvem přesně formulovat špatné zprávy. Protože jsou-li věrohodné a podány včas, přesně a adresně, jsou tím nejcennějším, co může zpravodajec vyprodukovat.

Čeká nás pohroma? Životní příběh generála tajné služby

AUTOR: Andor Šándor

VYDAL: Daranus 2016

ROZSAH: 224 stran

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!