Kde a kdy se objevila myšlenka internetové komunikace? Jak souvisejí počítače, experimenty CIA s LSD a kultura hippie z šedesátých let minulého století? Proč se stane z talentovaného matematika a absolventa Harvardovy univerzity bombový atentátník? Na tyto otázky se pokouší ve svém filmovém dokumentu a knize Das Netz: Die Konstruktion des Unabombers (Síť. Jak byl vytvořen Unabomber) odpovědět německý režisér a dokumentarista Lutz Dammbeck.
Ten chtěl původně zdokumentovat propojení umění, virtuální reality a multimediálních aplikací, všemožné revoluční technologické změny a překračování dosavadních hranic. Proto se vydal do USA, aby promluvil s lidmi, kteří byli u počátků propojení nových digitálních technologií s uměním a ovlivnili ho. Během vytváření dokumentu se však s každým dalším rozhovorem jeho původní téma postupně měnilo, až nakonec vzniklo úplně nové, a značně nečekané. Vypovídají o něm obě zmíněné Dammbeckovy práce.
Člověk jako systém na zpracování informací
Massachusettský technologický institut (MIT) v americké Cambridgi je institucí, jejíž věhlas se odvíjí od vzdělávání technických elit. Navíc se stala průkopníkem spolupráce armády a akademiků. Ta začala za první světové války, ale její význam značně narostl během druhé světové války. Tehdy se totiž ukázalo, že technologický náskok může hrát ve válečném konfliktu rozhodující roli.
Těsně po vypuknutí letecké bitvy o Anglii v roce 1940 nabídl Norbert Wiener (1894–1964), americký matematik a profesor MIT, který se již za první světové války zabýval dělostřelectvem a balistikou, vládě USA spolupráci na odražení případných německých útoků.
V té době bylo největším problémem sestrojit přístroj, který by dokázal předem vypočítat dráhu stíhacích letadel, což by následně bylo využito k jejich sestřelení. Wiener vycházel z předpokladu, že pilot a jeho stroj jsou propojení, a proto musí být možné jednání takového zmechanizovaného protivníka vypočítat.
Žádný Wienerem sestrojený počítací stroj nebyl sice za druhé světové války použit, ale jeho práce se stala základem nové vědy – kybernetiky, jež se mimo jiné věnuje přenosu informací mezi stroji a živými organismy, přičemž lidský nervový systém realitu neodráží, nýbrž vypočítává. Podle této představy představuje člověk systém, jenž zpracovává informace. Wienerovy futuristické vize kybernetické společnosti se pak promítly do vojensko-politického uvažování supervelmoci USA.
Jak změnit autoritativní matrix
V letech 1946 až 1953 se v USA uskutečnily mezioborové konference pod záštitou Nadace Josiaha Macyho mladšího, jež se věnovaly fungování lidského mozku a chování. Kromě americké vědecké elity se jich zúčastnili i pracovníci CIA, které zajímalo předvídání a kontrola lidského chování. Propaganda a ovlivňování podvědomí totiž patřily mezi hlavní témata studené války.
V tomto jejich úsilí hrála důležitou roli sociologická kniha The Authoritarian Personality (Autoritativní osobnost) z roku 1950, k jejímž autorům patřil i jeden ze zakladatelů Frankfurtské školy Theodor W. Adorno (1903–1969), který už před druhou světovou válkou emigroval do USA. Autoři se v ní snažili zjistit, proč vznikají rasistické a náboženské předsudky a antisemitismus a autoritářství přitahuje masy.
Příčina dle nich spočívá v lidském autoritativním matrixu, který je psychologickým klíčem k fašismu a totalitním režimům. Proto je třeba změnit povahu člověka a ovlivnit kulturní vzorce, aby jeho autoritativní matrix navždy zanikl, a tím se do budoucna zabránilo fašismu i antisemitismu.
Skupina vědců okolo Macyho nadace se domnívala, že ví, jak proniknout do vědomí člověka a změnit jeho agresivitu v nenásilné chování, a má nástroje umožňující vznik nového světa – rychlé počítače, systémovou teorii a matematické modely. A byli přesvědčeni, že s jejich pomocí lze naprogramovat antiautoritativního člověka.
Role Harvardovy univerzity
Na tomto úkolu pracoval i Henry A. Murray (1893–1988), psycholog přednášející na Harvardově univerzitě. Ten za druhé světové války pracoval pro Úřad strategických služeb (OSS), předchůdce CIA, a v oddělení psychologické války se podílel na vypracování osobnostního profilu Adolfa Hitlera, aby bylo možné předpovědět jeho chování v důsledku blížícího se konce nacistického Německa.
Po válce byl Murray přesvědčen, že psychologie a další sociální vědy musejí přispět k novému světovému řádu, v němž USA povedou stranu dobra proti straně zla, a národní člověk se změní v nadnárodního. Ve svém sociálním inženýrství byl posedlý představou superega, které nového člověka učiní imunním vůči všem formám totality.
Při hledání možností, jak ovlivnit vědomí, vedl Murray na Harvardově univerzitě projekt pod kontrolou CIA, který zkoumal lidské chování, v jeho rámci se experimentovalo s LSD a jehož se zúčastnilo 20 talentovaných studentů. S LSD a dalšími drogami však na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století neexperimentoval jen Murray, ale i hnutí hippie, protipól oficiální kultury.
Hlavní postavou byl spisovatel Ken Kesey, jehož k napsání románu Přelet nad kukaččím hnízdem, inspirovala práce v nemocnici pro válečné veterány v kalifornském městě Menlo Park, kde CIA v rámci další svého projektu zkoušela na pacientech účinky halucinogenů a LSD. Kesey později jezdil ve vyřazeném školním autobusu s divadelní skupinou Merry Pranksters, jež pořádala happeningy, a propagoval LSD a další drogy pomáhající rozšiřovat vědomí.
Jeho cíl byl tedy v podstatě totožný s kybernetikou, jen s tím rozdílem, že kybernetika se jej snažila dosáhnout pomocí matematických modelů a počítačů. Subkultura hippie byla otevřená pro všechny, v důsledku čehož se její součástí stali nejen technologičtí a počítačoví nadšenci ze Silicon Valley, ale i ekologičtí aktivisté zavrhující techniku a propagující návrat k přírodě.
Kaczynského boj proti technickému pokroku
Jednou z nejvýraznějších postav propojujících kybernetiku a experimenty s LSD je Theodore John „Ted“ Kaczynski později známý jako Unabomber, který se narodil v roce 1942 v Chicagu v rodině polských přistěhovalců. V 16 letech byl díky talentu přijat ke studiu matematiky na Harvardově univerzitě, kde se na konci padesátých let zúčastnil v rámci Murrayho projektu experimentů s LSD pod krycím jménem Lawful. Po zveřejnění této skutečnosti v médiích se však všechny záznamy z archívu ztratily.
V roce 1962 Kaczynski dostudoval a pokračoval ve studiu na Michiganské univerzitě v Ann Arbor, kde obdržel i doktorát z matematiky, a následně se stal odborným asistentem na Kalifornské univerzitě v Berkeley. V roce 1969 však podal výpověď a stáhl se do ústraní ve státě Montana, kde od roku 1973 žil v malé dřevěné chatě zcela samotářsky a zajišťoval si sám vše, co potřeboval k životu. Odtud pak v letech 1978 až 1995 odeslal 16 poštovních zásilek s výbušninami, jež usmrtily tři lidi a 23 zranily. Jeho motivem byl boj proti technickému pokroku.
K adresátům bombových zásilek patřili především univerzitní profesoři a šéfové leteckých společností, a proto média začala Kaczynskému říkat Unabomber (University and Airline bomber). V roce 1995 nabídl FBI, že zanechá bombových útoků, pokud deník New York Times zveřejní výňatky z jeho antitechnologického manifestu „Industriální společnost a její budoucnost“.
V březnu příštího roku ho však FBI zatkla. V roce 1998 pak Kaczynski přistoupil na dohodu se soudem, jejíž součástí byl trest čtyřikrát doživotí plus 30 let bez možnosti odvolání pod podmínkou, že nebude prohlášen za duševně chorého, zavřen na psychiatrii a nedostane trest smrti.
Až se nikam neschováme
Kaczynski se nikdy k atentátům nepřiznal a dodnes se o něm různě spekuluje. Například Alston Chasee dává ve své knize Harvard and the Unabomber: The Education of an American Terrorist (Harvardova univerzita a Unabomber. Vzdělání amerického teroristy) do souvislosti Murrayho experimenty s LSD a Kaczynského pozdější bombové útoky.
Dammbeckova kniha a dokumentární film jsou především koláží propojení počítačových expertů, armády, systémových teoretiků a experimentálních umělců fascinovaných možnostmi nových digitálních technologií. Dammbeckovou předností je otevřenost k novým otázkám, současně však není systematický. Navíc je v rámci německé intelektuální tradice skeptický ke všemu americkému a vůči němu i trochu konspirativní: „Jako by šlo o systém, který každý útok a každou poruchu promění v novou dávku energie sloužící k jeho dalšímu zdokonalení.“
Součástí knihy je i Kaczynského manifest, který obsahuje, jak to často u geniálních lidí bývá, prvky fanatismu i věšteckých vizí: „Již brzy se nebude člověk moci nikde schovat před kontrolou superpočítačem a ovlivňováním svého vědomí.“
Das Netz: Die Konstruktion des Unabombers
(Síť. Jak byl vytvořen Unabomber)
AUTOR: Lutz Dammbeck
VYDAL: Edition Nautilus, 4. vydání 2010
ROZSAH: 192 stran