Lidovky.cz

Lidi jsou tak trochu hovada

  12:51

Nová divadelní generace útočí na politickou korupci humorem a ve smíchovské MeetFactory svléká skutečnost z mediální iluze.

Herci Ivan Lupták, Marie Štípková a Radovan Klučka při generální zkoušce Politického kabaretu. foto: © Anna ČervinkováČeská pozice

Mohutné lejno, k němuž se nikdo nehlásí a všichni dělají, že nesmrdí, aby ho nemuseli uklízet, leží uprostřed scény na stříbrném podnose. Čí je a copak s ním asi uděláme? Obraz, kterým začíná Politický kabaret aneb Seber si to hovno v MeetFactory na pražském Smíchově je výsměšný a hořce přímočarý. Inscenace mluví hlasem nejmladší generace českých divadelníků.

Tři herci, Marie Štípková, Radovan Klučka a Ivan Lupták, oblečení v červeném, modrém a bílém tričku skládají na pozadí vytapetovaném denním tiskem barvy české vlajky, ale hlavně syrové, ironické a nekompromisní puzzle české politiky a současnosti.

Jak jinak než natvrdo dnes v divadle mluvit o našem veřejném životě, když přísun dalších a dalších politických „výkalů“ nebere konce? Za jízlivým, útočným humorem inscenace režiséra Braňa Holička a dramaturga Jana Tošovského cítíme naštvanost těch, kterým je už ze všeho opravdu nevolno. Ale taky tvrdohlavou vůli vidět dovnitř věcí, za fasádu všudypřítomných a vnucujících se mediálních obrazů.

S Kikinem I. zpět do 90. let

Koláž skečů a rapovaných písní, choreografie gest i fakta ozvláštněná formou voicebandu ukazují v Politickém kabaretu s nadsázkou na momenty, v nichž „lidský faktor“ způsobuje poruchy demokratického systému. Velmi pobaví třeba „píseň“ o osmnácti pokusech poslanců a senátorů omezit svou imunitu. Nebo rytmizovaná sborová koláž gest politických vůdců: zaťatých pěstí, hajlujících rukou, přes viktorky, prostředníčky až po finální syntézu kosočtverce.

S Kikinem I., nekorunovaným králem zákonně legalizovaných systémových chyb, vzpomeneme na 90. léta a připomeneme si i „ruskou stopu“ v české politice. Zjistíme, jak neuvěřitelně banálně funguje mechanismus korupce i jak samozřejmě přijímáme možnost získat za úplatek osobní prospěch. Před očima nám vyklíčí divadelně vděčná kauza Mazánka a Kolibříka...

Divadlo má oproti politickému komentáři výhodu: obrací pozornost k obrazu, k demaskujícím gestům, intonaci a mimice, k řeči těla, která o lidských motivech a povaze prozrazuje víc než sebechytřejší slova. Kabaret může vzít s nadsázkou do hry to, o čem se v seriózních rozborech nepíše: sexualitu, temperament a závislosti všeho druhu. A hlavně nabízí možnost se tomu všemu vysmát.

V Meetfactory naštěstí nezůstávají jen u vyřvaného konstatování, že všichni vězíme až po uši v žumpě. Taky se nedívají na svět ani zprava, ani zleva. Jednoduché skeče a „písně“, které doprovází skvělý bubeník Ondřej Dočekal, nevyzývají k destrukci struktur ani bezzubě nevtipkují. Jsou svéráznou, samozřejmě krajně zjednodušenou a záměrně provokující, divadelní analýzou nefungujícího demokratického systému. „Hledej, Každý, Nevěř, Mysli,“ vyzývá publikum jeden z rapovaných refrénů.

Tvůrci inscenace dospěli po několikaměsíčním sběru materiálu k lapidárnímu výsledku: že lidi jsou tak trochu hovada. A pokud se nezmění, nic nepomůže. Dál si budeme kálet na vlastní hlavu, brodit se v lejnech a nakonec si je taky sami sníme, jako to, které celou dobu leželo na stříbrném podnosu. Herci nám obří exkrement na závěr naporcují, ozdobí šlehačkou a roznesou na papírových táccích. To divadelní hovno naštěstí voní po čokoládě.

Politický kabaret aneb Seber si to hovno

MeetFactory
Ke Sklárně 3213/15, Praha 5
Režie: Braňo Holiček, dramaturgie: Jan Tošovský, výprava: Nikola Tempír
Hrají: Marie Štípková, Ivan Lupták, Radovan Klučka, Ondřej Dočekal
Vstupné: 150 / 100 Kč

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.