Ceska Pozice

Levicové kořeny fašismu

Jonah Goldberg ve své knize polemizuje s názorem, že fašismus a nacismus považuje současná levice za antiteze sebe samé.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © DoubledayČeská pozice

Jonah Goldberg je americký publicista, spisovatel a redaktor časopisu National Review – předního amerického pravicového čtrnáctideníku. A byl i prvním šéfredaktorem jeho internetové verze www.nationalreview.com. Navíc je příležitostně komentátorem televizní stanice Fox News. Začátkem devadesátých let žil v Praze a učil zde angličtinu.

Hlavní tezí jeho knihy Liberal Fascism: The Secret History of the American Left from Mussolini to the Politics of Meaning (Liberální fašismus. Tajné dějiny americké levice od Mussoliniho k politice smyslu) je, že současná americká liberální levice má mnoho fašistických kořenů – motivů a tendencí společných s italským a německým fašismem ve dvacátých a třicátých letech 20. století.

Levice každého, kdo od ní je jen trochu napravo, označuje za fašistu, a tento pojem používá promiskuitně – fašistou je pro ni každý, kdo s ní nesouhlasí. Obětí tohoto nálepkování bývají nejčastěji konzervativci. Goldbergova kniha není parodií na toto zneužívání pojmu „fašismus“ levicí, nýbrž se snaží ukázat, že právě dnešní levice má v mnoha ohledech fašistické sklony. A není ani zdaleka první.

Další pravicová díla

Na pravici existuje mnoho prací, jež toto tvrzení dokládají. Například v Cestě do otroctví ekonoma a filozofa takzvané rakouské školy Friedricha Augusta Hayeka (1899–1992) z roku 1944 se tvrdí, že demokratičtí socialisté sdílejí s komunisty, fašisty a nacisty snahu řídit ekonomiku státem. Dle knihy Ideas Have Consequences (Ideje mají důsledky) amerického myslitele Richarda Weavera (1910–1963) z roku 1948 zase za totalitní hrůzy 20. století může hodnotový relativismus (a jeho zdroj filozofický nominalismus), jenž sdílí i současný liberalismus.

Dle amerického myslitele Richarda Weavera za totalitní hrůzy 20. století může hodnotový relativismus, jenž sdílí i současný liberalismus

Nezapomeňme ani na německo-amerického konzervativního politického filozofa Erika Voegelina (1901–1985) a jeho dílo Nová věda o politice z roku 1952, dle něhož je gnosticismus (utopismus) esencí modernity a sdílejí jej nejen totalitarismy (nacismus, komunismu), ale i reformátorští demokratičtí socialisté a liberálové. Či na amerického politického filozofa židovského původu Leo Strausse a jeho spis Natural Right and History (Přirozené právo a dějiny) z roku 1953, v němž se tvrdí, že historicismus (varianta relativismu) vedl k nacismu i komunismu.

Goldbergova kniha není filozofickým traktátem jako tři předchozí, ale spíše politickou (byť o filozofii opřenou) polemikou podobnou prvnímu ze čtyř zmíněných děl. Obsahem je však nejbližší knihám autora, jehož Goldberg ve svém díle o fašismu nezmiňuje, ale který přišel a rozpracoval identickou tezi první a jenž je v prostředí amerického konzervatismu, v němž se Goldberg pohybuje, dobře známý – rakouský myslitel Eric von Kuehnelt-Leddihn (1909–1999) a jeho knihy Liberty or Equality (Svoboda, nebo rovnost) z roku 1952 a především Leftism Revisited: from de Sade and Marx to Hitler and Pol Pot (Revidované levicové smýšlení. Od de Sada a Marxe k Hitlerovi a Pol Potovi) z roku 1991.

Goldberg používá pojem „liberální“ v americkém smyslu – pro označení „levicový“. Název knihy tedy zní „levicový fašismus“. Opakem onoho levicového fašismu pak mají být klasičtí liberálové a konzervativci.

První levicoví fašisté

Podle Goldberga prvními „levicovými fašisty“ v amerických dějinách byli takzvaní progresivisté (pokrokáři) na začátku 20. století – například američtí prezidenti Theodore Roosevelt (1901–1909) za Republikánskou stranu a zejména Woodrow Wilson (1913–1921) za Demokratickou stranu.

Prvními „levicovými fašisty“ v amerických dějinách byli takzvaní progresivisté na začátku 20. století

Tito progresivisté opustili klasicky liberální představu otců-zakladatelů USA, že lidé mají neměnná přirozená práva a že státní moc má být omezena na jejich ochranu. V důsledku vlivu německého historicismu 19. století pak tvrdili, že společnost je živým organismem – a lidé jen jeho buňkami –, který se v čase vyvíjí, a tudíž žádná neměnná pravda či práva v dějinách neexistují.

Individuální práva jsou evolucí překonaná, stejně jako potřeba omezovat státní moc. Naopak, stát má ve společnosti hrát mnohem aktivnější roli, sloužit jí a rozvíjet tento organismus. Oproti právům jednotlivců je zájem společnosti, oproti omezenému státu pak společensky a ekonomicky aktivní stát.

Mussoliniho a Hitlerův socialismus

Goldberg detailně popisuje Mussoliniho radikální socialistické začátky (i konce) a jeho antiliberální, antikonzervativní a protikatolické postoje. Mussolini napsal v roce 1913 pamflet Jan Hus, hlasatel pravdy, za který a za podporu československých legií během první světové války obdržel v roce 1926 (už jako fašistický diktátor) nejvyšší československé státní vyznamenání – Řád bílého lva.

I tento příklad ukazuje, že Mussolini byl ve dvacátých a třicátých letech miláčkem mnoha stoupenců levice, kteří obdivovali jeho vitalitu, sílu a ekonomickou politiku. Ta byla velkou inspirací i pro program New Deal amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta po roce 1932 a mnozí „newdealeři“ se Mussolinim (stejně jako Stalinem) inspirovali. Pojem „liberální fašismus“ první obdivně použil známý britský levicový pokrokář H. G. Wells, obdivovatel komunismu i Mussoliniho fašismu – na začátku třicátých let vyzýval britskou mládež, aby se stala „liberálními fašisty“.

Goldberg neopomíjí ani Hitlerovu zálibu v ekonomickém socialismu a plánování, ani socialistický název jeho strany – Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP). A věnuje se také fascinaci amerických (a britských) pokrokových intelektuálů v prvních 30 letech 20. století eugenikou, eugenickými teoriemi o zkvalitnění populace, jejich snaze o sterilizaci méně kvalitních jedinců či ras (za ně nijak překvapivě považovali ty odlišné od vlastní) a jejich spoluprací s rasistickými eugeniky v nacistickém Německu.

Čtyři námitky

Goldberg shledává fašistické prvky i v radikalismu mládeže ve druhé polovině šedesátých let 20. století – v jejím volání po „přímé akci“, velebení násilí a averzi k rozvážnosti a rozvažování. A objevuje je i u komunistických diktátorů, jako byl Ho Či Min v Severním Vietnamu či Fidel Castro na Kubě. Jejich rétorika i praxe „národně osvobozovacího“ – protizápadního – boje detailně napodobovala Mussoliniho a Hitlerovu rétoriku i praxi.

Goldberg shledává fašistické prvky i v radikalismu mládeže ve druhé polovině šedesátých let 20. století

Goldberg několikrát opakuje, že nachází-li shodné rysy u počátků a motivů meziválečného fašismu a současné americké levice, neznamená to, že ji považuje za fašistickou či identickou s fašismem nebo dokonce nacismem. Jen máloco totiž může brutalitou a počtem mrtvých překonat nacismus (komunismus může) či jeho radikální a zhoubný rasismus.

Fašismus a nacismus byly po roce 1945 zdiskreditované a současná levice je považuje za opak, antitezi sebe samé. Proto ji může šokovat, poukazuje-li někdo na jejich jinak celkem známé a neskrývané socialistické kořeny a další levicové motivy. Kdybych měl uvést nejsilnější levicové námitky, proč jsou fašismus a nacismus opakem levice (jsou „pravicí“), byly by to tyto čtyři:

Odpovědi

Jak bych odpověděl na námitky levice, že fašismus a nacismus jsou „pravice“?

Tři kolektivní entity

Je sice pravdou, že z hlediska rovnosti nebyl fašismus ideální levicí, ale vztah rovnosti a levice a rovnosti a fašismu je komplikovanější. Především fašismus měl svoji ideální kolektivní entitu, v níž se zasazoval o rovnost – včetně té sociální. Tato entita však byla definovaná národně (italský fašismus) nebo rasově (německý nacismus) a v ní fašismus obhajoval rovnost – k lidem mimo ni se však choval extrémně nerovně až genocidně.

Něčeho podobného jsme byli svědky i u komunismu. V něm však entita, v níž měla panovat rovnost, byla definovaná sociálně či třídně (pracující, proletariát). Na lidi mimo ni však nebylo nutné brát žádné ohledy, bylo možné je „vyhladit“ – například buržoazii či kulaky.

Ani současná demokratická liberální levice, která se honosí tím, že neustále rozšiřuje množinu nositelů práv, množinu rovnoprávnosti jejich členů v rámci trvalého pokroku, toto rozšiřování nemyslí zcela vážně. (Do množiny rovnoprávnosti, do níž v minulosti patřili jen bílí bohatí muži, byli postupně začleněni chudí bílí muži, bílé ženy, příslušníci ostatních ras, gayové a lesbičky, děti a teď dokonce i vývojově vyšší živočiši.)

Do této neustále se rozšiřující množiny rovnoprávnosti totiž nechce zahrnout podstatnou a početnou skupinu – nenarozené děti. Ty podle moderní levice nemají žádné absolutní právo na život a jejich status se pak u ní podobá statusu kulaků u komunistů či podlidí a neárijců u nacistů – zda budou, či nebudou žít, je zcela na svévoli a rozhodnutí těch, kdo nad nimi mají moc.

Fašismus a nacismus se stejně jako komunismus a dnešní liberální levice zasazovaly o rovnost ve své kolektivní entitě

Fašismus a nacismus se tedy stejně jako komunismus a dnešní liberální levice zasazovaly o rovnost ve své kolektivní entitě. A tyto tři entity se lišily jen rozsahem a definicí. Tolik moje úvaha o čtyřech možných námitkách levice proti identifikaci fašismu a nacismu s levicí.

Varování

Nyní se vrátím ke Goldbergově knize. V jejím doslovu Goldberg varuje i před fašistickým pokušením demokratické pravice – oslavovat „národní velikost“ a různé státníky a rozšiřovat státní moc nad rámec omezeného státu kvůli ochraně veřejného pořádku a osobních svobod.

Taková státní moc na sebe bere úkoly, jako je zajistit občanům vzdělání či lékařskou péči, o což v americkém kontextu usiloval takzvaný „soucitný konzervatismus“ exprezidenta George W. Bushe.

Liberal Fascism: The Secret History of the American Left from Mussolini to the Politics of Meaning
(Liberální fašismus. Tajné dějiny americké levice od Mussoliniho k politice smyslu)
AUTOR: Jonah Goldberg
VYDAL: Doubleday 2008
ROZSAH: 496 stran

Roman Joch
zpět na článek


© 2019 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.