Impéria budoucnosti se budou budovat v lidské mysli, prorokoval Winston Churchill v roce 1943. Myslel tím, že se války nepovedou mezi národy a státy, ale idejemi a ideologiemi. O vítězství toho či onoho „mentálního impéria“ bude rozhodovat schopnost té či oné ideologie ovládnout mysli lidí. Komunismu jako ztělesnění ateistické revoluce se do šedesátých let 20. století podařilo ovládnout polovinu obyvatel planety. Ateismus vznikl v západní civilizaci, a proto bez jeho studia není možné její vývoj pochopit.
Kritika božstev
To píše v úvodu knihy The Twilight of Atheism: The Rise and Fall of Disbelief in the Modern World (Soumrak ateismu. Vzestup a pád nevíry v moderním světě) oxfordský profesor historické teologie Alister McGrath. Ten slovo ateismus v moderním významu pojímá jako popření všech spirituálních sil, nadpřirozených bytostí a transcendentních dimenzí lidského života. V původním starořeckém významu se používalo jako nevíra v řecké mytické bohy a neúcta k nim jako ztělesnění řecké civilizace a civilizovanosti.
Prvním velkým kritikem řeckých božstev byl už Homér, který je ve svých dramatických epopejích Iliadě a Odyseji předvádí jako kruté, zkorumpované a malicherné bytosti, zlomyslně zasahující do lidských životů. Lidem spíš škodí, než pomáhají a jsou bez morálních kvalit, od nichž by se člověk mohl něco učit. Z ateismu byl viněn Sókratés za přesvědčení o nutnosti vše – včetně bohů – zpochybňovat. A také za představu, že existuje ideální abstraktní dokonalost, k níž by se člověk měl racionálně propracovávat. Řekové označovali za ateisty Židy, kteří neměli žádné viditelné ztělesněné bohy, kterým by se klaněli a mohli se jich bát. Ateisty pro ně byli i první křesťané.
Deismus
Antické mytické náboženství zaniklo a bylo prohlášeno za pohanství ve 4. století, kdy císař Konstantin nastolil křesťanství jako státní náboženství římské říše. S ním zanikl i ateismus jako víra v autonomní poznávací moc lidského rozumu nepotřebující žádného boha. Víra v Boha se zúžila na středověké doktríny katolické církve a od ní se odchylující věřící byli trestáni smrtí jako kacíři. Nevíra v judeokřesťanského Boha Tvůrce vesmíru byla v celé Evropě nemyslitelná a na „čestného pohana“, jehož ideje byly církvi přijatelné, byl povýšen jen Aristotelés.
Teprve renesance se nechávala inspirovat Sókratem a Platónem, ve výtvarném umění i „pohanskou“ mytologií. Ateismus vyplaval na povrch až v polovině 18. století, kdy osvícenští filozofové začali napadat morální zkorumpovanost katolické církve, nejprve jako mocenské instituce, postupně i jako ideologie, aniž by však útočili na samotnou podstatu víry. Voltaire i Rousseau ateismem pohrdali stejně jako církví a snili o rekonstrukci deistického náboženství jako vědomí svrchované inteligence, jejímž projevem je příroda s přírodními zákony.
Protestantská revoluce
Ke zracionalizování víry přispěla i předchozí protestantská revoluce tím, že Boha zabstraktnila, zrušila vizuální pomůcky a soustředila se na výklad biblických textů a etiku. Protestantismus a s ním spojený rozmach přírodních věd však jeho vytěsněním z viditelného a hmatatelného světa proměnily živého a všudypřítomného Boha v tvůrce mechanického světa přírodních zákonů. Boha odtaženého a nezasahujícího do světa, v němž člověk přijímá za své činy plnou odpovědnost, k níž je mu Bible standardem a vodítkem. Křesťanství tak na jedné straně získalo svobodu bádání a návrat k racionálnu, na druhé však ztratilo náboj emoční, smysl pro úžas před Boží tvorbou a prožitek transcendentna.
Pak vypukla ve Francii první ateistická revoluce, která povýšila ateismus na jedinou správnou víru a proměnila jej v záminku k masakrům. Krátce po ní se kyvadlo na několik desetiletí zhouplo opačným směrem v romantických básnících. Ti oslavovali transcendentno a boží tvorbu v přírodě, aniž by se chtěli vracet k tradičnímu náboženství. A pak už ateismus udeřil plnou silou neúprosné racionální logiky ve filozofii Ludwiga Feuerbacha, Karla Marxe a Sigmunda Freuda. Víru v Boha nahradil svrchovaností lidského rozumu a intelektuály povýšil na nové kněžstvo.
Feuerbach, Marx a Freud
Tímto historickým vývojem ateismu nás MacGrath svižným tempem provází na prvních 50 stranách, než se na dalších dvou stech pustí do rozsáhlé analýzy ateismu.
Vědomí Boha je lidské vědomí sebe samého, naplnění lidských potřeb a vyjádření smutku duše, prostřednictvím Boha poznáváš člověka. Bůh je zjevené nitro lidské bytosti, náboženství je obřadné odkrytí skrytých pokladů lidstva a uznání jeho tajemství lásky, říká Feuerbach.
Idea Boha je lidský pokus vyrovnat se s těžkostí hmotného života a s bolestí vyplývající ze sociální a ekonomické deprivace. Náboženství je člověku chlácholivým opiátem a vytratí se, jakmile zlepšíme jeho hmotnou situaci, tvrdí Marx.
Bůh je iluze a překroucená forma obsesní neurózy, dětinská potřeba zbožňování otcovského vzoru, z nichž člověk potřebuje vyrůst k dospělosti a z neurózy se vyléčit analýzou své psychiky a symbolickým oidipovským „zabitím“ otce, čímž se vytratí jeho potřeba náboženství, je přesvědčen Freud.
Opačný směr
Z těchto idejí vycházelo 20. století, jež ve jménu ateismu ztotalizovaného v další jediné pravdivé náboženství, zmasakrovalo sto milionů lidí, kteří měli opět to neštěstí myslet jinak. Stačí, říkají si na začátku 21. století miliony někdejších ateistů i frustrovaných věřících. A kyvadlo zase směřuje opačným směrem – k dogmatismu radikálního islámu, otevřenosti mystického buddhismu, hinduismu a taoismu, racionálnímu voltairovskému deismu. A nejpřekvapivěji k emocionálně obohacenému křesťanství přímého přijímání Ducha svatého v nejnovější formě zvané pentekostalismus (letniční hnutí), který se z USA šíří krkolomným tempem po Jižní a Střední Americe, Africe a Asii. Do roku 2000 získal půl miliardy stoupenců.
V totalitní diktaturu proměněný „zlatý věk ateismu“, ztotožňovaný s modernismem, končí. A nastupuje věk postmodernismu, otevřený nepřeberné volbě idejí. Ateismus, poučený svými chybami a úskalími a tentokrát tolerující jiné víry, však v nadějích McGratha zůstane navždy přítomen jedinečnou schopností pochybovat a upozorňovat na historickou skutečnost, že každé víry dokáže člověk zneužít ke krutému bezpráví.
The Twilight of Atheism: The Rise and Fall of Disbelief in the Modern World
(Soumrak ateismu. Vzestup a pád nevíry v moderním světě)
AUTOR: Alister McGrath
VYDAL: Rider, Londýn 2005
ROZSAH: 320 stran