Diskuze
Komu a kam patří historické památky?
Děkujeme za pochopení.
J. Schneider
Jiné otázky tu vyvstávají
*například ta o neúplnosti - uvědomují si všichni ti vědátoři a studenti, že se zabývají pouze tím, co se nějak zachovalo, a z toho vyvozují cosi o průběhu dějin - přičemž je zcela zřejmé, že se mnoho (možná zlomových) záležitostí nedochovalo;
*anebo ta o posuzování věcí vytržených z jejich přirozeného kontextu
*anebo ta o "nabytí" ve zlé víře, neboť od počátku bylo u zcizených věcí jasné, že jde o věci zcizené (ano, jiné byly prodány, zapůjčeny - ale mnoho jich bylo prostě zcizeno)
*analogicky - domáhá-li se restituent svého majetku, nemůže se prokázat "nepřerušeným vlastnictvím"! Toto je už principiální použití dvojího metru (přitom snad není příliš výstřední se domnívat, že Řekové mají s Athéňany více společného, než Londýňané, kteří si tak dojemně zvykli mít doma z celého světa nakradený majetek)
=Takže za použití těchto kritérií jsou předměty v Evropě neudržitelné. Jedinou cestou je přiznat vlastnictví, odškodnit vlastníky za podmínky, že budou souhlasit s dlouhodobou výpůjčkou. T
C. Sangrail
Souhlasím s autorkou
"Artefakty mají vlastní sociální život." Přesně tak. Přítomnost předovýchodních artefaktů v evropských muzeích se po dvou staletích stala mj. i dokumentem epochy pozitivistického sběratelství, a proč ne: i kolonialismu. Ale kromě teoretických otázek jsou tu i ty praktické: pokud vím, že na území, odkud památky původně pocházejí, zuří občanská válka, padá jedna vláda za druhou, odcházející prezidenti jsou odsuzováni k smrti, režimy se mění ze socialistického na autoritářský a pak islamistický atd. atd., zkrátka žádná stabilita, proč bych tam ty památky měl proboha vracet, i kdybych nakrásně chtěl?
Z. Meisner
nechť spíš zůstávají kde jsou.
nečiním si nárok na absolutní pravdu ale
a) mnoho starožitností odvezením zachráněno tím, že odvezeno (jakkoliv i nešetrně) ze zemí kde k nim byl nulový respekt, viz známé topení mumiemi pod kotli egypt.lodí.
b) zemí požadavek návratu byl legitimní především v době uzavřených národních států které (pokud) si začaly své historie vážit a potřebovali památky pro svou identifikaci.
c) argument b) padá v době totální globalizace všeho, v kapse máme identické telefony, namísto českých odrůd jíme jablka z Chile a chilské víno identické s francouzským. Důležitosti pak nabývá bezpečné uložení památek jako světového dědictcí, jejich veřejná přístupnost a možnost vzájemné komparace širší kulturní veřejností. Na rozdíl od situace kdy by byly zpět v mateřských zemích, méně dostupné, navíc vystaveny riziku zničení.