Kniha o Anonymous. Těžko ukázat něco, co není vidět.

Jak funguje decentralizované hnutí bez vůdce, jehož aktivisté jsou bezejmenní a neplatí pro ně žádná pravidla? Co je motivuje? Co chtějí?

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: Česká pozice

Jejich domovem je internet. Podporují WikiLeaks a revoluce v arabském světě. Bojují proti scientologické církvi a mexickým drogovým kartelům. Svoboda internetu je jejich základním principem, a proto odmítají cenzuru. Jejich motto zní: My jsme Anonymous. My jsme legie. My neodpouštíme. My nezapomínáme. Očekávejte nás!

V roce 2011 decentralizované hnutí Anonymous několikrát ovládlo hlavní zprávy médií. Papírové škrabošky Guye Fawkese se objevily na demonstracích hnutí Occupy Wall Street i při jiných příležitostech. Webové stránky nadnárodních koncernů a státních institucí byly částečně na internetu nedostupné, protože Anonymous k nim zablokovalo přístup.

Kdo je Anonymous a jaké má cíle? Jak funguje hnutí bez vůdce, jehož aktivisté jsou bezejmenní a neplatí pro ně žádná pravidla? Na tyto otázky se pokusili odpovědět redaktoři onlineové verze německého týdeníku Der Spiegel – Spiegel Online – Ole Reissmann, Christian Stöcker a Konrad Lischka v knize We are Anonymous: Die Maske des Protests – Wer sie sind, was sie antreibt, was sie wollen (My jsme Anonymous. Papírová škraboška protestu – Kdo jsou, co je motivuje, co chtějí).

Webová stránka 4chan

Decentralizované hnutí Anonymous vzniklo především z takzvaných imageboards, internetových fór, na nichž může každý umístit vlastní text nebo obrazový materiál, aniž by se zaregistroval. Všechny příspěvky, jejichž autoři se nepřihlásí jménem nebo přezdívkou, jsou označené Anonymous. Za kolébku decentralizovaného hnutí Anonymous je považován 4chan.org, který patří mezi devět set nejnavštěvovanějších webových stránek na světě.

V roce 2003 ji založil Christopher Poole, jenž pro sebe o prázdninách objevil svět japonských anime seriálů a manga. Pro 4chan byla vzorem webová stránka 2chan, na níž se scházejí a diskutují otakus – japonští počítačoví nerdové. Název 3chan už nebyl k dispozici, a proto byla stránka pojmenovaná 4chan.

Pravidelní uživatelé 4chan se označují za /b/tards, od slova retardovaný. A pro tuto webovou stránku je typická přípona fag, v angličtině hanlivé označení buzeranta.

Je rozčleněna do mnoha tematických kategorií – od zbraní přes auta až po anime seriály –, na něž každý může dávat snímky nebo je komentovat. Jednou z nejnavštěvovanějších je /b/ - Random, tedy na libovolné téma. Denně na 4chan přibude zhruba 350 tisíc příspěvků, jež často mají pouze šokovat, a proto jsou plné rasismu, antisemitismu a pornografie. Redaktoři Spiegelu označují 4chan za „temné místo odporných, rasistických a sexistických výlevů a fotek daleko za hranicí dobrého vkusu. Za místo bez cenzury s výjimkou dětské pornografie.“

Základní pravidla

Pravidelní uživatelé 4chan se označují za /b/tards, od slova retardovaný. A pro tuto webovou stránku je typická přípona fag, v angličtině hanlivé označení homosexuála (do češtiny by bylo možné přeložit jako buzerant). Nově příchozí jsou považovaní za newfags (nové buzeranty), veteráni za oldfags (staré buzeranty) a diskutující o seriozních tématech za moralfags (morální buzeranty).

S kodexem jednání a slangem, který si chanová subkultura osvojila, se mohou zájemci seznámit na webové stránce Encyclopedia Dramatica. Její základní pravidla jsou převzatá z amerického filmu Klub rváčů z roku 1999 v režii Davida Finchera s Edwardem Nortonem a Bradem Pittem v hlavních rolích. Pravidlo číslo jedna zní: o /b/ se nemluví. Pravidlo číslo dvě: o /b/ se NEMLUVÍ.

Přispěvatelé na 4chan se neberou vážně, nikoho nerespektují a hledají zábavu, takzvané lulz. Typickým lulzem bylo například vyzrazení konce příběhu Harryho Pottera fanouškům čekajícím před knihkupectvím.

První útok – Habbo Hotel

Uživatelé 4chan nejsou automaticky Anonymous. Na této webové stránce se však kolektiv, jak se také decentralizované hnutí Anonymous označuje, seznámil a zformoval. V roce 2006 vyslal poprvé do boje svou armádu. Samozřejmě kvůli lulzi a cílem se stala webová stránka Habbo Hotel pro děti a dospívající mládež od 12 do 18 let.

Americká konzervativní televizní stanice Fox označila chanovou subkulturu za nebezpečnou levičáckou, internetovou mašinerii na nenávistUmělé postavy bydlí v obrovském barevném hotelu, učí se jezdit na koni, kupují si oblečení nebo zařizují svůj pokoj. Tento světlý a čistý svět, ve kterém se nepoužívají sprostá slova, představoval pro Anonymous ideální cíl a 12. července 2006 zahájil kolektiv svůj první útok – na webovou stránku Habbo Hotel. Útočníci oblékli své virtuální postavy – avatary s tmavou pletí – do černých obleků a přidali jim obrovské afro-účesy. Následovalo obtěžování stálých obyvatel hotelu, rasistické poznámky a blokáda hotelového bazénu: „Kvůli AIDS dnes zavřeno.“

Pro Anonymous byl útok na Habbo Hotel obrovským úspěchem a od té doby jej provádějí každý rok. Do internetových dějin vstoupil pod názvem The Great Habbo Raid. Nešlo sice o první společnou akci, ale díky počtu účastníků a formě organizace kolektiv poznal své možnosti. Americká konzervativní televizní stanice Fox označila chanovou subkulturu za nebezpečnou levičáckou, internetovou mašinerii na nenávist.

Útok na scientologickou církev

Scientologové jsou v USA považovaní za náboženskou církev, a proto je osvobozená od daní. V Německu naopak za sektu sledovanou Spolkovým úřadem pro ochranu ústavy (Bundesamt für Verfassungsschutz), státní bezpečnostní agenturou, kromě jiného je jí vytýkaná manipulace, vymývání mozku svým členům a bezostyšné obohacování. K jejím prominentním členům patří hollywoodské celebrity, jako je John Travolta, Lisa Marie Presley nebo Tom Cruise.

V lednu 2008 se na YouTube objevil videoklip určený pro vnitřní potřebu scientologické církve. Tom Cruise v něm deset minut děkuje této církvi za to, že ho poctila vyznamenáním za chrabrost při prosazování svobody (Freedom Medal of Valor). Z Cruiseova projevu však nebylo úplně jasné, co chce posluchačům sdělit. Scientologové okamžitě najali právníky, kteří měli zajistit stáhnutí videa z internetu. To však na dnešní virtuální svět neplatí.

Výhrůžky právníků totiž způsobily, že chanová subkultura vykopala válečnou sekyru a 15. ledna 2008 se na 4chan objevila výzva k boji, jež končila: „Nastal čas/b/.“ Plánování odvety se poté neodehrávalo na 4chan, ale na soukromých chatech a v temných internetových zákoutích. Od té doby jsou vedené útoky na webové na stránky scientologické církve, dostává zcela černé faxy a demonstruje se proti ní.

Další akce

Poté, co server WikiLeaks zveřejnil americké diplomatické depeše, stal se společně se svým šéfem Julianem Assangem nepřítelem USA. Skupinka aktivistů vyzvala poslední supervelmoc na souboj a ta na ně rozpoutala hon. V té chvíli se objevilo decentralizované hnutí Anonymous a začalo organizovat odvetu, jež se týkala všech, kdo v důsledku amerického nátlaku odebrali WikiLeaks existenční základnu.

Anonymous není homogenní organizací s vnitřní strukturou, ale hnutím, v němž se po předchozí internetové diskusi její účastníci spontánně rozhodnou, zda se zúčastní akce na podporu nějaké ideje

Prvním cílem se stal internetový platební systém PayPal. Po něm přišly na řadu společnosti MasterCard a Visa zabývající se finančními službami, které uzavřely konta WikiLeaks. Poté následovaly útoky na nizozemské státní úřady a policii, protože zatkla dva aktivisty, kteří se na této akci podíleli.

Od té doby se Anonymous zúčastnil akcí na podporu opozice v arabských zemích a v Íránu, zaútočil na společnost Sony, protože v lednu 2011 zažalovala George Hotze, který prolomil kopírovací ochranu PlayStation3 a tuto informaci zveřejnil, nebo hrozil zveřejněním jmen a pravých identit členů drogového kartelu Zeta v Mexiku a s ním spolupracujících státních úředníků, pokud nepropustí jednoho uneseného, jenž je s ním spojený. Ve všech případech Anonymous ukázal sílu i to, že není homogenní organizací s vnitřní strukturou v politickém smyslu, ale hnutím, v němž se po předchozí internetové diskusi její účastníci spontánně rozhodnou, zda se zúčastní akce na podporu nějaké ideje.

Chybné představy

Anonymous bývají často ztotožňovaní s hackery, ale to je zavádějící. Samozřejmě, že mnozí z nich jsou technicky schopní, ale hackerská etika, dle níž musí být vždy svobodný přístup k informacím, se neslučuje s akcemi Anonymous, během kterých jsou blokované webové stránky nebo ochromované sítě. Hackeři se považují za internetovou elitu a snaží se především ukázat nedostatky systému. Krádež dat nebo jejich zveřejnění morálnímu kodexu hackerů odporují. Proto spolu různé skupiny hackerů a Anonymous na internetu často bojují.

Chybná je i představa, že internet je šedá zóna, jež nepodléhá zákonům. Stát ani koncerny vlastnící různá autorská práva nehodlají tolerovat nic, co ohrožuje jejich zájmy. O tom se přesvědčil nejeden internetový rebel, který se v naivním nadšení zúčastnil akcí Anonymous, aniž by dodržel opatření nutná k utajení vlastní internetové i skutečné identity.

V západních demokraciích porušení vlastnických práv, krádež státních dokumentů nebo tajných informací znamená závažnou trestnou činnost, za niž hrozí několikaleté nepodmíněné tresty a vysoké finanční pokuty

V západních demokraciích totiž porušení vlastnických práv, krádež státních dokumentů nebo tajných informací znamená závažnou trestnou činnost, za niž hrozí několikaleté nepodmíněné tresty na několik let a vysoké finanční pokuty. Někteří internetoví aktivisté jsou dnes ve vězení a bezpečnostní aparáty dělají vše proto, aby dopadly další.

Kontrola versus svoboda

Redaktoři Spigel Online příliš nového nepřinášejí. Jak by také mohli, je-li decentralizované hnutí Anonymous z principu anonymní. Je těžké ukázat, co není vidět, a pojmenovat, co nemá jméno. Na základě známých informací, jež dali do širšího kontextu, však předvádějí konflikt odehrávající se na internetu, který je stejně starý jako internet – mezi požadavkem, aby zůstal svobodný, a snahou dostat ho pod kontrolu.

Představu USA formulovala jejich ministryně zahraničí Hillary Clintonová v roce 2011, kdy představila základní body americké kyberstrategie. Zahraniční vlády se mají přihlásit k myšlence svobodného internetu, současně však přijmout opatření na podporu bezpečnosti ve virtuálním prostoru a intenzivnějšího potírání onlineové kriminality. Země, které nebudou mít svou část internetu pod kontrolou, se mohou v budoucnu dostat na listinu nepřátelských států.

We are Anonymous: Die Maske des Protests – Wer sie sind, was sie antreibt, was sie wollen
(My jsme Anonymous. Papírová škraboška protestu – Kdo jsou, co je motivuje, co chtějí)
AUTOŘI: Ole Reissmann, Christian Stöcker, Konrad Lischka
VYDAL: Goldmann 2012
ROZSAH: 256 stran

Počet příspěvků: 1, poslední 4.3.2012 02:55 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.