Klatovská galerie: Vesmír jako věčná inspirace

V klatovské galerii U Bílého jednorožce se konala výstava Kosmos–Cosmos, která představila 26 českých umělců s odlišným vnímáním Kosmu.

Radan Wagner 11.1.2020
Klatovská galerie U Bílého jednorožce – výstava Kosmos–Cosmos. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Klatovská galerie U Bílého jednorožce – výstava Kosmos–Cosmos. | foto: Česká pozice
Klatovská galerie U Bílého jednorožce – výstava Kosmos–Cosmos.

V klatovské galerii U Bílého jednorožce se koná od 15. listopadu do 12. ledna výstava Kosmos–Cosmos, která představuje 26 českých umělců s různým přístupem k tomuto tématu. Více než dvouleté přípravy ukázaly, že zajímavé projekty nemusejí souviset jen s kulturními centry velkých měst. Hostující kurátor a historik umění Jiří Machalický vytvořil pro členité historické prostory galerie pozoruhodný soubor artefaktů – maleb, grafik, objektů, videí i instalací, jež téma nahlížejí z různých úhlů pohledu.

Kosmos je věčné a těžké téma, jež se odvíjí od dobových vědeckých, filozofických, ideologických, náboženských i módních poznatků. Na přelomu 19. a 20. století zmizelo i „jediné možné“ křesťanské východisko a nebe se otevřelo jiným společným či individuálním projekcím. Kosmos se rozprostřel také pro umění coby téma dosud svobodně nepopsané, jež se inspirovalo novými vědeckými objevy, ale na začátku moderní doby i spiritismem, teozofií, antropozofií a dalšími „neracionálními“ duchovními proudy.

Také díky nim a dalším vlivům vznikaly první abstraktní obrazy, které měly blízko ke kosmickým (kosmologickým) otázkám – ukazovaly realitu a její energetické principy nevšednější, ale pravděpodobnější. Vztah mikrokosmu a makrokosmu se dostával do centra pozornosti avantgardních tvůrců a nyní se soudí, že vesmír vypadá spíše jako velká myšlenka než velký stroj.

Kupka, Preissig Šíma

Klatovská výstava vypráví příběh o vnímání kosmu v nedávných dějinách umění. Začíná Františkem Kupkou (1871–1957), světoznámým malířem českého původu, jehož slavné obrazy se však získat nepodařilo, neboť je Národní galerie v Praze půjčila do zahraničí, navzdory tomu je zastoupen skvostně – cyklem 27 dřevořezů z roku 1926.

Pod titulem Čtyři příběhy bílé a černé lze na nevelkých, ale významných grafických listech vidět celý Kupkův rejstřík na kosmické téma zprostředkované měkkými biomorfními kompozicemi i vymezenými znaky levitující geometrie. Tyto čtyři černobílé řady exponátů jsou bohatým duchovním přehledem i formální syntézou Kupkova výtvarného univerza.

Klatovská výstava vypráví příběh o vnímání kosmu v nedávných dějinách umění. Začíná Františkem Kupkou (1871–1957), světoznámým malířem českého původu, jehož slavné obrazy se však získat nepodařilo. Mezi umělce zabývající se abstrakcí či kosmem patřil nejen Kupka, ale i Vojtěch Preissig (1873–1944) nebo Josef Šíma (1891–1971) – čeští Pařížané či světoběžníci, jejichž práce lze v Klatovech také shlédnout.

Tento umělec-vizionář nebyl na rozdíl od většiny ostatních tvůrců pouhým pozorovatelem metafyzických událostí, ale cítil se jejich nedílnou součástí. K tomu mu pomohla i jeho spiritistická minulost či dobové okouzlení antropozofií rakouského filozofa Rudolfa Steinera (1861–1925), bez něhož by možná nevznikly obrazy univerza Pieta Mondriana (1872–1944) či kosmická „znění ticha“ Vasilije Kandinského (1866–1944). Kosmos se stával vše obklopující pohyblivou realitou.

Mezi umělce zabývající se abstrakcí či kosmem patřil nejen Kupka, ale i Vojtěch Preissig (1873–1944) nebo Josef Šíma (1891–1971) – čeští Pařížané či světoběžníci, jejichž práce lze v Klatovech také shlédnout. Šíma však na půdu abstrakce nikdy nevstoupil – i jeho obrazy s kosmickou tématikou ukazují běžnou přírodní scenérii. V jeho dílech, jak výstava dokazuje, jsou výjevy transponovány do osobní mytologie.

Malby poukazují k počátkům, ke kosmologii mýtu stvoření světa, k pradávnému času jednoty člověka a přírody, k archetypálním představám uchovaným v archaických vrstvách paměti. Šíma pro taková vyobrazení používá až rudimentální tvary, formy levitující na pomezí reality a snu a směřující od chaosu k řádu, od temnoty ke světlu, od nejasné energie k duchovnímu principu umocněnému spirituální silou světla.

Boštík, Sýkora, Malich

Galerie v Klatovech představuje i nástupce zmíněných klasiků moderního umění – Václava Boštíka (1913–2005), Zdeňka Sýkoru (1920–2011) a Karla Malicha (1924–2019), kteří působili převážně ve druhé polovině 20. století. Ač generačně spřízněni, každý šel vlastní cestou – oslovily je jiné podněty, inspirace a postupy. Ostatně, výstava U Bílého jednorožce je koncipována s důrazem na rozmanitost.

Galerie v Klatovech představuje i nástupce zmíněných klasiků moderního umění – Václava Boštíka (1913–2005), Zdeňka Sýkoru (1920–2011) a Karla Malicha (1924–2019), kteří působili převážně ve druhé polovině 20. století. Ač generačně spřízněni, každý šel vlastní cestou – oslovily je jiné podněty, inspirace a postupy.

Její kurátor Machalický k tomu dodává: „Pro výstavu s tématem vesmíru jsem vybral umělce různých generací od nežijících přes starší až po poměrně nedávné absolventy uměleckých škol, kteří k tématu přistupují z různých úhlů pohledu, vnímají ho na základě rozmanitých zkušeností a využívají různé výrazové prostředky.“ Asi nejvíce je s tématem kosmu spojován Boštík. Jeho lehce nadýchané bělostné nebo čistě barevné clony či shluky přinášejí jednoduché obrazce (kruhy, čtverce) nebo struktury (vrstvení, rýhování).

Jejich zjevováním připomíná a demonstruje svou víru ve vyšší instanci, tušený řád a světlo jako vše určující veličinu. Vedle meditativních Boštíkových maleb zaujme v prostoru zavěšená drátěná plastika nedávno zesnulého Karla Malicha. Jeho Lidsko-kosmická soulož z osmdesátých let zapůjčená z Galerie hlavního města Prahy dominovala v roce 2013 na Malichově retrospektivě v Jízdárně Pražského hradu a nyní se skví i v Klatovech. Zde však nejde o ezoteriku.

Podle Malicha totiž „lidsko-kosmickou souloží může být každý vjem člověka, dotyk, pohled do nebe a erotický zážitek. Hranice těla se rozpouštějí, zhmotňují se linie a vlny vzrušení. Žena v nejhlubším svém bodě se proměňuje výronem ve světlo. Přivádí nás k porozumění světlu i tmě, které se dynamicky prolínají.“

Základní kosmické otázky

Malich se navzdory zmínkám o kosmu drží pozemského zakoušení. Kupka a jeho abstraktní kompozice byli pro něho příliš intelektuální a své místo nacházel spíše poblíž Adrieny Šimotové (1926–2014) či Josefa Šímy. Malich se dotýká otázek, které klade fyzika a filozofie: Co je podstatou? Co tvoří jednotu světa? Kde končí pozorovatel a začíná pozorované? Nenabízí své poznatky a vize, ale vyzývá k vlastnímu hledání a transformování.

Boštík je meditativním duchovním vizionářem, Malich intuitivním přírodním filozofem a Sýkora se svými počítačem generovanými strukturami vyznavačem náhodných setkání. Jsou to mistři jedné generace, kteří se obracejí k základním „kosmickým“ otázkám, jejich přístupy a zpodobení se však liší. U každého však existuje úsilí plně se ztotožnit se zkoumanou problematikou.

Boštík je meditativním duchovním vizionářem, Malich intuitivním přírodním filozofem a Sýkora se svými počítačem generovanými strukturami vyznavačem náhodných setkání. Jsou to mistři jedné generace, kteří se obracejí k základním „kosmickým“ otázkám, jejich přístupy a zpodobení se však liší. U každého však existuje úsilí plně se ztotožnit se zkoumanou problematikou. Soudy následující postmoderní umělecké generace jsou v rámci nového relativizujícího paradigmatu obezřetnější, navzdory tomu se kosmem zabývá.

„Vesmír je velmi inspirativní z různých důvodů. Nikdy nemůžeme beze zbytku poznat a pochopit zákonitosti, kterými se řídí. Umělci k němu mohou přistupovat trochu jiným způsobem než vědci, mají odlišnou zkušenost a druh vzdělání. Vedle exaktního zkoumání jeho nekonečných dálek a souvislostí, které často nedokážeme odhalit, se řídí především citem a intuicí, které se ovšem prolínají s racionálními přístupy a exaktně utvářenou kompozicí,“ podotýká kurátor výstavy Machalický.

Psychologizace

V uplynulých letech se začal prosazovat nový pohled na svět i vesmír – člověk je vnímán coby jeho aktivní součást. Kosmos přestává být vzdálenou dimenzí, globální, ale i aktuální transpersonální vhled formuje jiné vědomí. Vědecká (racionální) a umělecká (intuitivní) zkoumání společného prostoru jsou více než jindy intenzivní a vzájemně se doplňují, ba vysvětlují. Zejména literatura, respektive odborná pojednání, se na základě objevených faktů kloní k psychologizaci tohoto velkého tématu.

Kosmos přestává být vzdálenou dimenzí, globální, ale i aktuální transpersonální vhled formuje jiné vědomí. Vědecká (racionální) a umělecká (intuitivní) zkoumání společného prostoru jsou více než jindy intenzivní a vzájemně se doplňují, ba vysvětlují. Zejména literatura, respektive odborná pojednání, se na základě objevených faktů kloní k psychologizaci tohoto velkého tématu.

Základní práce Tao fyziky Fritjofa Capry je potvrzována a rozvíjena například v dílech Věda a akášické pole Ervina Lászla, Okno v čase Petera Russella, Kosmická hra Stanislava Grofa, Vnitřní revoluce Roberta Thurmana, Fyzika víry manželů Tichoplavových, Kvantová kreativita Amita Goswamiho či Kosmické rozhovory Stephana Martina. Kniha Biocentrismus Roberta Lanzy a Boba Bermana se stala bestselerem, který popisuje vnímání světa jako subjektivní, jedinečný, tedy tvůrčí proces.

Nejen díky těmto knihám, ale i výstavám se formuje nové a zatím „neoficiální“ vnímání kosmu. „Alternativní paradigma, které společně s dalšími kolegy navrhuji, vychází z toho, že vědomí či mysl je vrozenou schopností a potenciálem pro subjektivní zkušenost, která je ve vesmíru vždy přítomná. Takže vědomí nebo mysl nevyvstává z mozku, ale mozek jednoduše modifikuje či dává tvar preexistujícímu vědomí, což je podstatný rozdíl,“ říká Russell v rozhovoru v Kosmických rozhovorech. Něco se mění v našem vědomí, což reflektuje i umělecká tvorba.

Klatovská výstava Kosmos-Cosmos nemá tyto globální ambice, ale je střípkem do tohoto směřování a protiváhou k často plytkým výstavám. U Bílého jednorožce dále vystavují Jiří Hejna, František Hudeček, Kamil Linhart, Dalibor Chatrný, Vladimír Škoda, Jiří Kolář, Rudolf Sikora, Jiří Matoušek, Zdeněk Hůla, Martin Mainer, Josef Žáček, Margita Titlová-Ylovsky, Vladimír Merta, Jiří Šigut, Jan Ambrůz, Daniel Hanzlík, Pavla Sceranková, Pavel Mrkus a Richard Loskot.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.