Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kdo vítězí ve velké hře dějin...

  14:51
Za vším podstatným stojí averze „dvou světů“, jejíž kořeny sahají hluboko do historie a jejíž „kyselé“ plody sklízíme dodnes. Jádrem věčného sporu je střet antagonistických sil – tmy a světla, dobra a zla –, který však není černobílý. Na jedné straně stojí osvícení a tolerantní názory a na druhé mocenská fanatická nebo zištná síla.

Robert Bauval, Graham Hancock, Velká hra dějin. Odhalení tajemných pravidel světa. foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Kniha Velká hra dějin. Odhalení tajemných pravidel světa belgického egyptologa Roberta Bauvala a jeho britského kolegy Grahama Hancocka se odvíjí na základě faktů a vyžaduje nejen intuici, ale i erudici a odvahu, neboť se klene nad zavedenými žánry a ustálenými názory. A připomíná knihy Jitro kouzelníků nebo Tajné dějiny světa.

První pojednává o alchymistické tajemné moudrosti, jež se skrytě vine od dávnověku k Fulcanellimu. Druhá mapuje historii světa jako střet či paralelní chod skryté (duchovně individuálně-hermetické) a viditelné (společensko-politické) struktury. V obou knihách se prolínají kulturní, náboženské, vědecké i politické souvislosti motivované jedinci, spolky a vládnoucími kruhy. Ani jedna není svéráznou fikcí, ale jsou založené na faktech – otázkou je jejich význam, interpretace a kontext.

Další čas a prostor

Uvěřit, že nás v dnešní „racionální“ době ovládají vedle rozumu jiné síly, je těžké i nepříjemné, ale jde o přístup, otevřenost a světonázor. Kosmické konstelace, archetypy či prenatální traumata, jež ovlivňují život, hrají roli. Tak to alespoň vidí mnoho badatelů či myšlenkových proudů obvykle označovaných za „avantgardní“ či neoficiální. Ty jsou však živé, konstruktivní a prezentované na mezinárodní úrovni.

Základní či výchozí vědomí západní civilizace vstupuje do dalšího času a prostoru. Řečeno v historickém kontextu, nacházíme se prý na konci ani ne tolik osvícenství jako v závěru/rozkladu Říše římské.

Tradice i současná „věda o vědomí“ se potýkají s agónií doznívající postmoderní doby. Příliš úkazů a důkazů směřuje k novému paradigmatu – nové skutečnosti a její sebereflexi. Základní či výchozí vědomí západní civilizace vstupuje do dalšího času a prostoru. Řečeno v historickém kontextu, nacházíme se prý na konci ani ne tolik osvícenství jako v závěru/rozkladu Říše římské.

Tento „pocit“ sílí, i když je stále označován za „alternativní“. Sílí však i hlasy a důkazy poučených a snad i povolaných. Této patologické situaci lze čelit, jen když jí porozumíme. Z podobných pozic lze nahlížet i na Bauvalovu a Hancockovu knihu. Oba patří do zmíněného okruhu „alternativních“ autorů, přičemž Hancock vidí věci detailně i v širším kontextu – v jakési hře dějin, jejíž stopy objevuje v kulturách například starověkého Egypta, Mexika či Mezopotámie.

Hanckock je trpělivý a pokorný badatel, vystudovaný sociolog a bývalý novinář, jenž navzdory nezvratným důkazům dráždí laickou veřejnost i odborné kruhy. Pohybuje se na pomezí literatury faktu a historického románu, a proto je oblíbeným hostem televizních diskusí a pořadů zaměřených na historii a popularizaci vědy.

Kontroverzní Zahi Hawass

Hanckocka také proslavil střet s bývalým vrchním „dozorcem“ památek starověkého Egypta Zahim Hawassem. Hancock k němu žádné nepřátelství nepociťoval, jen měl nové poznatky, které chtěl veřejně prezentovat a slyšet reakci oficiální egyptské strany. Tou totiž Hawass až do odvolání v roce 2011 byl.

V důsledku politických změn byl egyptolog a bývalý egyptský státní ideolog Zahi Hawass odstaven a jeho vliv zmizel, ale nevraživost mezi státy, národy, skupinami i jednotlivci trvá, živená historickou pamětí i hrou symbolů.

Spor vyvrcholil v dubnu 2015, kdy se v Káhiře v hotelu Mena House uskutečnila první veřejná diskuse Hawasse a Hancocka coby zástupců dvou rozdílných pohledů na historii starověkého Egypta. Hawass byl zástupcem mainstreamového pojetí egyptologie a Hancock měl přijít s novými alternativními poznatky.

Když Hawass uviděl Hancocka, jak si připravuje diapozitiv dokládající souvislosti mezi Orionovým pásem a postavením pyramid v Gize, znejistěl a byl stále podrážděnější: „Robert Bauval je lump a já o něm a jeho práci nechci mluvit. A nechci, aby bylo jeho jméno zmiňováno. Není akademik – je nic! Zařídím, aby už nikdy nesměl do naší země!“

Bauval zareagoval na Facebooku: „Spor začal v roce 1993, když John A. West a Robert Schoch iniciovali debatu o stáří Sfingy. Hawass proti nim zuřivě zaútočil v médiích a vyzval ostatní egyptology, aby se k němu připojili. Jednou z podpásových taktik Hawasse byly osobní útoky, když je nazval židy, sionisty, šarlatány, zloději.V arabském světě jsou žid a sionistapovažované za nejhorší nadávku.“

Dokud byl egyptolog a státní ideolog Hawass u kormidla oficiálních egyptských dějin, odháněl všechny, kteří by chtěli zpochybňovat zavedené paradigma. V důsledku politických změn byl Hawass odstaven a jeho vliv zmizel, ale nevraživost mezi státy, národy, skupinami i jednotlivci trvá, živená historickou pamětí i hrou symbolů.

Konkurenční aktivity jen v podzemí

Zmíněné události souvisejí s Bauvalovou a Hancockovou knihou. Naznačují i dokládají, že za vším podstatným stojí averze „dvou světů“, jejíž kořeny sahají hluboko do historie a jejíž „kyselé“ plody sklízíme dodnes. Popisují hlavní cesty tohoto pohybu, ale i četné a překvapivé peripetie, které navzdory nenápadnosti mají velký dosah.

Po prohře gnostiků se ujímá vlády jiné křesťanství – časem vetknuté do instituce katolické církve, jejíž „železný stisk“ sílil. Konkurenční aktivity se mohly odehrávat jen v podzemí či v utajení a pokoušely se připravit a nastolit svobodnější, smířlivější společenský řád.

Bauval a Hancock jsou přesvědčeni, že jádrem věčného sporu je střet antagonistických sil – tmy a světla, dobra a zla –, který však není černobílý. Jde spíše, a to na obou stranách, o nekonečný spor jednotlivců (skupin) a zájmových či vládnoucích kruhů (církví, politické reprezentace). Na jedné straně stojí osvícení a duchovní (tolerantní) názory a na druhé mocenská fanatická nebo zištná síla.

Po prohře gnostiků se ujímá vlády jiné křesťanství – časem vetknuté do instituce katolické církve, jejíž „železný stisk“ sílil. Konkurenční aktivity se mohly odehrávat jen v podzemí či v utajení a pokoušely se připravit a nastolit svobodnější, smířlivější společenský řád.

Bauval a Hancock sledují na pozadí historických událostí střet církve (papežství) a heretiků, kacířů, přičemž odkazují na „bludařské“ egyptské tradice a symboly a jejich potírání. Vrcholem/zlomem se stávají křižácké výpravy – nejprve proti jihofrancouzským katarům (jiným křesťanům) a následně kvůli osvobození Svaté země od muslimů.

„Křižácký“ podtext

Bauval a Hancock ukazují i pozadí evropských „lidových“ revolucí a jejich skryté hybatele, americké války za nezávislost motivované pocitem „vyvolenosti“, rosekruciánů, bojů protestantů s katolíky, zednářů a jejich mezinárodní struktury vyznávajících zpravidla „egyptský ritus“ a dalších „her“ dějin.

A píší: „Dokud nebude jasně nahlédnut a pochopen ,křižácký‘ podtext těchto událostí a dokud nebude neutralizován a zneškodněn, budou kořeny problému stále živé a z nich budou nadále vyrůstat nové odnože a frakce, a to i poté, co bude Al-Káida eliminována.“ Někdy stačí teorie spiknutí a její hra symbolů, byť se nemusí zakládat na pravdě. Kde jsou kořeny této iluze?

Dokud nebude jasně nahlédnut a pochopen ,křižácký‘ podtext těchto událostí a dokud nebude neutralizován a zneškodněn, budou kořeny problému stále živé a z nich budou nadále vyrůstat nové odnože a frakce

Bauval a Hancock se domnívají: „Teorie o zednářsko-sionistickém spiknutí má původ v takzvaných Protokolech siónských mudrců. Tento spisek, poprvé publikovaný v Rusku v letech 1903 až 1905, si činí nárok na to, že demaskuje sionisticko-zednářské spiknutí, jehož cílem je ovládnutí světa.

Byl využit k antisemitské propagandě v Rusku, později ve třicátých letech v nacistickém Německu a v poslední době i radikálními muslimy. Jakkoliv bylo dávno prokázáno, že jde o podvrh, jsou široce čteny a považovány za věrohodné v celé oblasti Blízkého východu; v současné době pak představují významný propagandistický nástroj k šíření islámu na Západě.“

Bauval a Hancock se snaží odpovědět na otázky: Co je velká hra dějin? Kdo ji hraje? Kde, jak a proč? A kdo v ní vítězí?

Velká hra dějin. Odhalení tajemných pravidel světa

Master Game: Unmasking the Secret Rulers of the World, Disinformation Books 2011

AUTOŘI: Robert Bauval, Graham Hancock

VYDAL: Anag 2016

ROZSAH: 544 stran

Autor: