Kapitalismus přišel o velkou část ekonomické i morální legitimity

Intelektuálové celého světa se v uplynulých letech předháněli, kdo přijde s chmurnější vizí budoucnosti demokratického kapitalismu. Dalším příspěvkem je kniha profesora ekonomie na Oxfordské univerzitě Paula Colliera The Future of Capitalism: Facing the New Anxieties (Budoucnost kapitalismus. Jak čelit novým obavám). Není příliš optimistická. Podle Colliera kapitalismus svou bezohlednou koncentrací na zisk a stále se zvyšující nerovnoměrností při rozdělování příjmů, ale i příležitostí přišel o velkou část politické, ekonomické i morální legitimity.

Collier dává velkou část viny za tento vývoj jak ideologům levicovým, kteří vkládají příliš důvěry ve vlády, tak i myslitelům pravicovým, již stále neochvějně věří v neregulované trhy. Vrátit bychom se měli k idejím, které ovládly svět (a to nejen ten ekonomický) po druhé světové válce. K myšlenkám, že plody prosperity je třeba sdílet a že všechny složky společnosti mají k sobě vzájemně závazky, což posiluje důvěru a kooperaci.

Tři hluboké příkopy

Na jedné straně Collier kritizuje přeměnu toho, co označuje za „etický stát“, ve stát „paternalistický“, v němž byla zodpovědnost za vytváření spravedlivé společnosti přenesena z jednotlivce na vládu. Na druhé mu vadí, že firemní svět ovládlo heslo známého zloducha Gordona Gekka z filmu Wall Street: „Chamtivost je dobrá.“ Cena akcií a maximalizace profitu nemohou být jediným účelem podnikání, píše Collier a ptá se: „Vstával snad někdy v historii pracovník jakékoliv firmy s myšlenkou, dnes se pokusím maximalizovat hodnotu podílu našich akcionářů?“

Collier klade velký důraz na etiku kapitalismu, není podle něho například správné, aby byly platy šéfů firem v řádu stonásobků mezd jejich zaměstnanců. Collier tvrdí, že ve společnosti byly vykopány tři hluboké příkopy, které bude nutné postupně zasypávat. Za prvé, mezi úspěšnými globálními městy a „zapomenutými“ oblastmi; za druhé, mezi vzdělanými, dobře placenými příslušníky dnešní elity, kteří jsou doma po celém světě, a zbytkem populace; a za třetí, mezi bohatými a chudými zeměmi.

Oxfordský ekonom přichází s několika dílčími nápady, jak přisypat pár lopat hlíny do hlubokých děr, které rozdělují společnost. Nad některými lze spíše skepticky povzdechnout. Těžko si představit, jak by fungoval jeho návrh stíhat před soudem šéfy firem, kteří by při každodenním rozhodování v rámci svého podniku nebrali v úvahu veřejný zájem.

Jiné návrhy jsou mnohem zajímavější, třeba zvýšit daně těm, kteří nezaslouženě profitují z moderního kapitalismu. Patří sem například vlastníci půdy, jejíž hodnota vzrostla, aniž by se o to sami jakkoli přičinili. Collier navrhuje také zavést daň na všechny finanční transakce, a takto získané peníze použít na rozjezd průmyslových center v „zapomenutých“ oblastech. Jak už to bývá, i tato kniha je dokladem, že rozpoznat příčiny nějaké nemoci je mnohem snazší než na ni nalézt lék.