Perla je cennost, jež se vyloupne z obyčejné schránky. Podobné jsou také architektonické „drobnosti“ Česka, vesměs dostupné jen pozorným chodcům a zvídavcům putujícím českou krajinou, na něž tyto perly za odměnu juknou. Nejde jen o kostelíky, ale třeba i o vodojem, malovaný včelín, kandelábr veřejného osvětlení, rozhlednu, dřevěný mostek nebo hrobku, pod kterou sní věčný sen bájný kůň Šemík... Někdy přehlížené estetické výtvory představuje kniha Drobné perly české architektury (Titanic 2012).
Nádherná téměř 350stránková publikace je dílem neotřelého autorského sdružení: historika umění Jiřího T. Kotalíka, sklepáckého herce a šumného architekta Davida Vávry, fotografa Pavla Friče a jeho ženy – editorky a vydavatelky Yvonny Fričové. Jde o knihu vskutku nevšední, jež ani nepotřebuje pochvalných recenzí, jak dosvědčuje její úspěch. „Už po deseti dnech jsme začali připravovat dotisk,“ řekla ČESKÉ POZICI Fričová.
Kniha – svým způsobem osobité uvedení do architektonické typologie – představuje veletucet čili 144 vyfotografovaných miniperel, které vždy uvozuje krátký příběh: esej věnovaný dotyčné památce a dalším souvislostem. A protože v autorském týmu nechyběl Vávra, vymyslel pro knihu nejen výstižný slogan, ale každou z perel doprovází typicky vávrovská poezie. Třeba jako ta, jež se pojí s „karpatskou“ chatou na Rezku v Novém Městě nad Metují od Dušana Jurkoviče: „Že dřevořezbované kladí k obrozenectví tuze ladí, věděli v diskuzích stále pryč, Neruda, Tyrš i Jurkovič.“
Svědectví o osvojování země
Kniha vznikala šest let. „Poznali jsme se při naší předchozí knize Obrazy z dějin české architektury (2003), která se také rodila dlouho, ale velice příjemným způsobem na autorských výjezdech. Když jsme ji vydali, zjistili jsme, že nám taková setkávání chybí,“ říká Fričová, když vypráví, jak se zrodil nápad zmapovat drobné perly ČR, třeba i takové, o kterých ví jen pár chatařů v okolí či náhodných turistů.
„Vybrali jsme věci, jež se obvykle nedostávají do bedekrů, nejsou tak slavné, ale přesto dokreslují vývoj tuzemské architektury, vzhled české krajiny a souvisely s děním ve společnosti,“ říká editorka.
V jednom posudku na adresu Drobných perel dokonce zaznělo, že „jde o jedinečné svědectví osvojování této země.“ A je to tak. Krom umně vykroužených schodů, arkýřů, kleneb a podobných noblesních bonbónků velkých architektů stojí regionální zajímavosti, jako jsou takřka hobití vinné sklepy ve Vrbicích či hypermoderní bouda snowbordistů v Krkonoších. V kameni (a na papíře) jsou sdíleny také příběhy tklivé, nejen ty dávné, například o morových ranách, ale též třeba historie pietního areálu Ležáky či mauzolea srbských válečných zajatců v Jindřichovicích.
„Mrtví ví,“ zní titulek právě u památky tohoto zapomenutého válečného tábora. Dalšími jsou pak třeba „Vykutáno slovy“ (skalní kaple Modlivý důl), „Zvoniti maursky“ (orientální zvonice v Žehušicích), „Pitná stodola“ (Plečnikova vodárna v Rynholci), „Středověký šaluňk“ (krypta baziliky v Třebíči) nebo „Vizionářská galanterie“ (obchodní dům Wenke v Jaroměři).
Tyto roztomile svěží titulky, jež vznikaly kolektivně po kavárnách během autorských debat, jsou další devízou knihy, která vysloveně láká i k učení se architektuře. „Ta knížka není určena jen odborníkům, ale všem, kdo se zajímají o architekturu. Pomocí fundovaných, ale čtivých a zábavných textů provázených fotografiemi jim chceme naznačit, jak se na architekturu dívat a jak rozumět jejím formám a funkcím,“ říká Fričová, jejíž manžel – na architekturu specializovaný fotograf – pořídil všechny záběry knize na míru a najezdil kvůli tomu desetitisíce kilometrů.
Do márnice či na kalvárii hlasováním
Logická otázka: Jak byl vybírán veletucet perel? „Všichni tři autoři měli na počátku za domácí úkol vybrat své vlastní perly a zdůvodnit tento výběr. Náměty z jejich seznamů se jen málokdy překrývaly. Docent Kotalík většinou vytipoval díla drobná, ale tak vynikající, že je nelze v dějinách architektury pominout. David Vávra zase jezdí rád po republice na kole a také za ta léta, co natáčel Šumná města, objevil mnohá skrytá, ale zajímavá místa s vlastními příběhy. A můj muž zase kvůli fotografování projezdil republiku křížem krážem a zná kdejakou zapadlou vesničku,“ říká Fričová.
Tak se stalo, že perel na výběr bylo několik stovek! Jenže pak by to byl fascikl k neučtení, možná i bez duše. Vznikl nápad řídit se typologicky; vybrat zajímavé představitele nejrůznějších stavebních typů – bránu do zámku, márnici, větrný mlýn, Boží muka, kalvárii, pseudogotickou vzorkovnu okenních vitráží (v Okrouhlé) nebo dokonce osvětlovací věž v lomu, jež má opravdu nebývalé kouzlo.
„V závěrečné fázi jsme i tvrdě hlasovali. Jestli je něco opravdu Perla, nebo jestli není třeba svými rozměry moc velká. Ve výsledku jsou tam i věci, jež třeba někdo nechtěl, ale jiní dva ho přehlasovali. Je to velice subjektivní výběr. Ale právě v těch kontrastech důstojného a bizarního je zvláštní kouzlo,“ míní majitelka vydavatelství Titanic, které prakticky za všechny své větší knížky dostalo nějakou cenu typu „nejkrásnější kniha roku“.
Z obsáhlých seznamů zbylo ještě hodně nápadů, další lidé asi i pošlou, takže: budou Drobné perly 2? „Kdoví? Třeba zase za šest let,“ odvětí Fričová. Kdo by si nechtěl listovat v knize, ale jen se na architektonické perly podívat, má příležitost v rámci výstavy, jež se koná v Národním technickém muzeu do konce března 2013.
Pavel Frič, Jiří T. Kotalík, David Vávra: Drobné perly české architektury, Praha – Titanic 2012 (1. vydání), 312 stran.