Od svého začátku se sociologie věnuje kolektivním formám utrpení – sociální nerovnosti, chudobě, diskriminaci, politickému útlaku, válkám nebo přírodním katastrofám. Dle izraelské socioložky Evy Illouzové, kterou prestižní německý týdeník Die Zeit zařadil mezi dvanáct nejvlivnějších současných myslitelů, je nejvyšší čas začít se věnovat utrpení typickému pro dnešního člověka – z lásky nebo z mezilidských vztahů, jež se v moderní době staly zdrojem pochybností, nespokojenosti i neštěstí.
Eva Illouzová ve své knize Warum Liebe weh tut: Eine soziologische Erklärung (Proč láska bolí. Sociologické vysvětlení) ukazuje, že klíčová okolnost – obtížné stadium hledání sebe sama v partnerských vztazích, jež byla tradičně spojena s dospíváním – se rozšířila na celý život. Celoživotní vztah se stal spíše výjimkou než pravidlem.
Člověk, který se programově nerozhodl opustit kolbiště partnerských vztahů, přičemž celibát není v současnosti prestižní záležitostí, je následně vržen do energeticky mimořádně náročného koloběhu rozcházení, scházení a udržování vztahu kvůli jeho neustále bezprostředně hrozícímu ukončení.
Špatný příběh
Této moderní lapálie se chopili psychologové. Dle Illouzové jsou však spíše součástí problému, než že by se jim podařilo někomu pomoci. Vzniklo totiž obecně sdílené přesvědčení, že není-li někdo schopný plnohodnotného partnerského vztahu, vyžaduje péči psychologů.
Zdůvodňování nespokojenosti s mezilidskými vztahy narušenou psychikou by mohlo obstát, kdyby mělo s jejich udržováním potíž mnohem méně lidí
Hlavními postavami tradičního psychologického příběhu jsou matka a otec. A psychologové šíří podezření dopadající na úrodnou půdu, že ať už udělali cokoliv, prováděli to nejhůře, jak mohli. V důsledku toho není jejich potomek schopný mít plnohodnotný partnerský vztah, a proto by měl co nejdříve navštívit odborné pracoviště, pokud to již neučinil. Co je na tomto příběhu špatně?
Dle Illouzové všechno. Zdůvodňování nespokojenosti s mezilidskými vztahy narušenou psychikou by mohlo obstát, kdyby mělo s jejich navazováním a udržováním potíž mnohem méně lidí. V současnosti se však zdá, že nespokojenost se vztahy, ale především až nutkavé zabývání se vztahovými problémy, zasáhla velkou část populace. V takovém případě nejde o psychologický, ale sociologický problém.
Symptom moderní doby
Neúspěch v lásce a obtížné navazování mezilidských vztahů nejsou pro Illouzovou symptomem narušené osobnosti, ale vypovídají spíše o podmínkách pozdně moderní doby, kdy se dle současného francouzského spisovatele Michela Houellebecqa rozšířilo bitevní pole i do nejniternější lidské subjektivity.
Z tohoto hlediska má sociologie i vůči lásce relativně tradiční poslání – ukázat, že břímě mezilidských vztahů neleží jen na jednotlivci a na jeho zodpovědném odstraňování narušení, která mu způsobili rodiče. Obtížné navazování vztahů je symptomatické pro pozdně moderní dobu, v níž se základním principem vlastního života stala osobní volba vytržená ze všech společenských kritérií, rituálů a norem.
Důraz na osobní volbu měl původně sloužit k racionalizaci společnosti neboli dle německého sociologa Maxe Webera (1864–1920) k odkouzlení se světu. Zavládla totiž panika, že tam, kde existuje něco jiného než osobní volba, rozhoduje se o nás zvnějšku. Proto muselo být zavrženo nejen náboženství a velká část sdílených rituálů, ale podezřelými se staly i tradiční ctnosti, jako je věrnost či schopnost dostát vlastnímu slovu.
Vliv chemikálií
Neúspěch v lásce a obtížné navazování mezilidských vztahů nejsou symptomem narušené osobnosti, ale vypovídají spíše o podmínkách pozdně moderní dobyTaké v těchto záležitostech se však objevila otázka, není-li hodnotnější a odvážnější rozhodnout se autenticky za sebe, a bez ohledu na okolí nést důsledky splňování si vlastních snů. Jak však zjistíme, co sami „autenticky“ chceme a co je naším snem?
Stalo se zvykem odpovídat na tuto otázku poukazem na různé chemické látky v našem těle. Jsme takoví, jací jsme, protože máme hodně nebo málo testosteronu, estrogenu, dopaminu, noradrenalinu, serotoninu nebo jiných látek. A láska je vylitím chemikálií v mozku, proti kterému příliš nezmůžeme. Ovlivňují-li značně rozhodování chemikálie nebo rodiče, jde sice o zásadní omezení naší svobody, ale stále jsme to my sami, kdo si stojí v cestě. A naproti nám jde psycholog, který umožní v boji za naši svobodu uspět.
Dle Illouzové moderní láska nevzniká z narušené psychiky. Současné vztahy představují takovou zátěž, protože se vytvářejí na pomyslném partnerském trhu s pravidly, jež jsou pro lásku zničující. Pro tento trh je pak charakteristická otevřenost a fakt, že z něj nelze vystoupit, ani je-li člověk zadaný. Vztahy jsou totiž otázkou každodenního výkonu.
Problém pravidel
Konkurence neustále bdí, a proto je třeba vztah každodenně utvrzovat a stále znovu obhajovat. Z toho vyplývá únava, kterou mnozí zahánějí výměnou partnera. Další zvláštností moderní lásky je, že člověk, který si jednou vybral, si je jen málokdy jistý, že si vybral nejlépe. Stejně jako nikdy nejsme spokojení se zbožím, které si přineseme domů, protože na trhu bude zanedlouho nový model, stihlo toto neštěstí věčné nespokojenosti i lásku, a to když i v mezilidských vztazích byly zavedeny tržní mechanismy.
Otevřenost trhu je jen jedním problémem. Dalším pak jsou pravidla, dle nichž tento trh funguje. Podobně jako ekonomickému trhu vládne i tomu partnerskému nabídka i poptávka. Ve vztazích je pak klíčová idea rovnocennosti a rovnoprávnosti obou partnerů. Ve prospěch rovnoprávnosti jsou následně opouštěny tradiční role, aby dostala prostor vlastní jedinečná identita.
Problémem však je, že vlastní identitu si nikdo snadno nevytvoří. V minulosti k ní většina lidí dospívala tak, že se sžívala se vzory v podobě své matky nebo otce. Popisují-li je však často psychologové jako hrůzostrašné či politováníhodné postavy z těžkého dětství, může se stát utváření vlastní identity značně obtížným.
Exkurz do 19. století
Jsme-li na tom, co se týče vztahů natolik špatně, je na místě otázka, bylo-li někdy lépe. Aby ji zodpověděla, používá Illouzová romány ze začátku 19. století včetně korespondence. A s jejich pomocí odkrývá způsoby, jakým se vztahy utvářely v raně moderní době. Partnerský trh existoval i tehdy a také lidské vztahy vznikaly na základě volby. Rozdíl spočívá v tom, že volba se odehrávala na základě daných rituálů, a navíc byl okruh, z nějž se vybíralo, poměrně úzce definovaný.
Je velkou otázkou, nakolik lze z románů anglické spisovatelky Jane Austenové získat relevantní sociologický obraz její doby
Proto bylo pro většinu lidí nepředstavitelné zamilovat se do osoby s nevyhovujícím společenským postavením, vzděláním či vyznáním. Zamilovanost nebyla otázkou chemikálií, kterým se nelze ubránit, ale vyjednávacího procesu, do nějž byl zapojen širší okruh známých obou budoucích partnerů. Důvěryhodný blízký člověk mohl dokonce vysvětlit, proč by bylo dobré se do určité osoby zamilovat.
Exkurz do 19. století je možná největší slabinou Illouzové, když popisuje údajně zdravý svět před úpadkem ctností a společenské soudržnosti. A její sociologická analýza naráží na své meze – je totiž velkou otázkou, nakolik lze z románů anglické spisovatelky Jane Austenové (1775–1817) získat relevantní sociologický obraz její doby.
Illouzová se navíc zabývá jen pozitivním aspektem světa a jeho objektivními hodnotami – lidé byli předvídatelnější a společnost stabilnější, což je dle ní podmínkou osvojení si pevného lidského charakteru. Je-li naopak tvorba vlastní identity ponechána na samotném člověku, většinou je jeho život nikdy nekončícím převlékáním kabátu. Pozoruhodné pak především je, že Illouzová zcela opomíjí stinné stránky 19. století – například ženy teprve čekal boj za volební právo nebo za právo na vzdělání.
Diskuse o tradiční roli mužů a žen
Z tohoto hlediska je i minimálně dvojsečná kritika Illouzové hledání rovnocennosti ve vztazích. V mnoha ohledech totiž nepochybně jde o součást společenského procesu zrovnoprávnění role muže a ženy. Illouzová nicméně trvá na tom, že zrovnoprávnění vztahů a snaha o jejich větší transparentnost byly hlavní příčinou zániku lásky.
Současná západní společnost je obrazem zániku lásky a začátku ironické zahořklosti
Ta však přežívá pouze tam, kde existuje důvěra ve stálost, kde lze druhému slíbit věčnost a kde je druhý díky své jinakosti stále trochu nedosažitelný. Naruší-li se tato rovnováha hledáním symetrické výměny výhod, nemůže láska přežít. Současná západní společnost je pak obrazem zániku lásky a začátku ironické zahořklosti.
Láska a její zánik jsou v současnosti symptomem neschopnosti obětovat se pro druhého a dát mu za sebe záruku, což se projevuje i v neochotě mladých lidí zakládat rodiny. Z toho nevyplývá, že by se měla idea rovnoprávnosti mužů a žen opustit a začít vzývat tradiční role. Oslava jejich zániku by však byla podobně nepatřičná. V současnosti pak zaznívá poněkud kacířská teze, že tradiční role nepředstavují jen ohrožení, útlak a útisk, ale že mohou být i zázemím, z něhož lze budovat vlastní identitu.
Warum Liebe weh tut: Eine soziologische Erklärung
(Proč láska bolí. Sociologické vysvětlení)
AUTORKA: Eva Illouzová
VYDAL: Suhrkamp, Frankfurt nad Mohanem 2011
ROZSAH: 467 stran
