Je aritmetika nad Bohem? Nebo je Bůh aritmetika?

Matematicky lze vysvětlit i pojem Bůh, nikoli však už všechna od něho odvozená tvrzení různých náboženství o věcech mezi nebem a zemí.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Steven E. LandsburgČeská pozice

Newyorský profesor na Univerzitě v Rochesteru Steven E. Landsburg je osvěžující maják zábavnosti v moři nezáživnosti a sebevážnosti vědy zvané ekonomie. Ve svých ekonomických knihách (píše i práce matematické) dokáže obrátit leckterý seriózní ekonomický problém vzhůru nohama ve vtip jiskřící logikou a náhle zjevenou samozřejmostí.

V nejnovější knize The Big Questions: Tackling the Problems of Philosophy with Ideas from Mathematics, Economics, and Physics (Velké otázky. Uchopení filozofických problémů pomocí idejí z matematiky, ekonomie a fyziky) si ekonomicky, ale zejména matematicky zažongloval s některými nejznámějšími problémy filozofickými, a dokonce teologickými. Matematika je pro něho nepopiratelná realita existující ve věčnosti a všudypřítomnosti, absolutně, neomylně, neovlivnitelná lidskými názory, vírami, argumenty, pocity, stavy a vnímacími schopnostmi. Nefunguje-li něco matematicky, je to chybné.

Vědomí je software a vesmír hardware

V počítačovém přirovnání je lidská mysl software a mozek hardware. Vědomí je software a vesmír hardware. Software coby čistá matematika existuje nezávisle na hardwaru. Ale i hardware, čili vesmír, je čistá matematika. Je to vlastně matematický překlad teologické poučky vyjadřující víru, že intelekt, mysl, duch a podobné nehmotné substance svou existencí předcházejí hmotný svět.

Matematicky lze vysvětlit i pojem Bůh, nikoli však už všechna od něho odvozená tvrzení různých náboženství o věcech mezi nebem a zemíMatematicky tedy lze vysvětlit i pojem Bůh, nikoli však už všechna od něho odvozená tvrzení různých náboženství o věcech mezi nebem a zemí, podstatě víry, zázracích a o vztahu mezi Bohem a člověkem. Ta většinou na matematickém testu krachují. A matematické testy činí i teologii zábavnou.

Jako třeba: Je Bůh skutečně všemocný a tvůrce všeho – včetně aritmetiky? Kdyby byl, mohl by z vlastní vůle vytvořit takovou aritmetiku, aby se dvě plus dvě rovnalo pěti. Jenže to ani on nemůže. Je tedy aritmetika nad Bohem? Nebo je Bůh aritmetika?

Inteligentní design

Stejně matematicky dopadá i antináboženská teorie „inteligentního designu“, populární kompromis mezi kreacionismem a evolucionismem. Podle této teorie to, co je komplexní, nemohlo vzniknout bez designéra. Aritmetika, připomíná Landsburg, je však to nejkomplexnější, co ve vesmíru existuje. Jestliže ji někdo designoval, pak je nad aritmetikou něco vyššího. Čili má-li být správná ateistická teorie inteligentního designu, že komplexní systém nemůže vzniknout bez designéra, pak by na základě aritmetiky byla sama důkazem existence Boha.

To, čemu člověk věří, ovlivňuje jeho jednání. Je-li jeho víra správná, jedná správně, je-li chybná, jedná chybně. Na tomto principu Landsburg analyzuje některé naše zásadní víry a cedí je matematikou. Uvádí si k tomu verš Samuela Taylora Coleridge: „Nevěříš, ale jen věříš, že věříš.“

To, čemu člověk věří, ovlivňuje jeho jednání. Je-li jeho víra správná, jedná správně, je-li chybná, jedná chybně.

Co si rádi opakujeme, že tomu věříme, je jen přání, čemu bychom věřit chtěli, nebo uznání, čemu bychom věřit měli. Většina věřících však podle své víry nejedná.

Matematický důkaz nevíry ve víru

Na základě kriminalistických statistik, podle nichž čím vyšší je trest, tím nižší je kriminalita, Landsburg u nábožensky věřících odvozuje: výše trestů, jimiž náboženství vyhrožují hříšníkům (jako věčné zatracení a škvaření v pekle) a odměn, které slibují spravedlivým (život věčný na nebesích) by logicky měly u věřících vést k ctnostnějšímu životu.

Statistiky však ukazují na přibližně stejný počet vrahů, zlodějů a podvodníků u věřících jako u nevěřících. Nedá-li se tedy věřící člověk náboženskými hrozbami či sliby odradit od páchání zla, vyplývá z toho, že ve své náboženství v hloubi duše nevěří.

Dle principu neurčitosti je lidské vědění neúplné a musíme s tím při každém poznávání počítat, než si něčím dokážeme být jistí

Vrcholným matematickým důkazem nevíry ve víru je překvapivě nízký počet (podle Landsburga celkem asi pět set) muslimských sebevražedných atentátníků, navzdory důkladnému školení a výcviku, jichž se k tomu muslimům od dětství dostává. Kdyby v posmrtných 72 panen skutečně věřila pouhá tisícina muslimských mužů, muselo by těch atentátníků být nějakého půl milionu.

Všechno vědět nemůžeme

Pravdivost či platnost teorie determinismu (víry v předurčenost a popření svobodné vůle, nad níž hloubá spousta filozofů, teologů a psychologů) je podle Landsburga popřena sama sebou tím jednoduchým faktem, že věříte-li v determinismus, museli jste se k tomu nejprve svobodně rozhodnout. „Determinismus je pravdivý,“ ironizuje Landsburg, ale můžete stále ovládat svůj život stejně, jako termostat ovládá teplotu. Čili fyzikálními zákony projevujícími s v psychologii pojmy jako „úmysl“ a „volba“. Můžeme tomu nevěřit, ale i to je volba.

„Nikdy bych nezemřel za svou víru, protože může být chybná,“ cituje Landsburg Bertranda Russella. Dodává však, že v naší evoluční sestavě je něco, co nám nedovoluje přiznat ani sami sobě, že bychom mohli být pitomí. A vysvětluje, proč: „Přiznávat, že jsme pitomí, je chabá strategie na získávání sexuálních partnerů.“

Léčbou na všechny víry – a prubířským kamenem jejich pravdivosti – je vědění. Je však možné vědět všechno? Moderní fyzika je založená na „principu neurčitosti“. Ten stanovuje, že lidské vědění je neúplné a musíme s tím při každém poznávání počítat, než si něčím dokážeme být jistí. Ostatně sám vývoj fyziky je nejen poznáváním nového vědění, nýbrž i popřením nebo opravením předchozího. Nemůžeme všechno vědět, protože část doby jsou některé jevy nevnímatelné.

Ve věcech lidských vztahů se řídíme dvěma principy morální filozofie: deontologickým a konsekvencialistickým

Landsburg uvádí jako příklad sledování elektronu v kvantové mechnice. Elektron je většinu času neviditelný, protože je v „kvantovém stavu“, čili v potenciální existenci obdobné myšlence, která „je“, ale nemá žádné identifikovatelné vlastnosti. Takto elektron cirkuluje (ne fyzicky, nýbrž matematicky) a je „viditelný“, pouze když prochází určitými body kruhu. Ve vesmíru se vše skládá z elektronů, a proto také vše prochází aspekty „neviditelnosti“ či nevnímatelnosti. Vždy a o všem musíme tedy rozhodovat na základě neúplných informací.

Dva principy morální filozofie

Ve věcech lidských vztahů, což je v našich životech nejčastější rozhodování, se řídíme dvěma principy morální filozofie: deontologickým (soudícím čin podle absolutních měřítek, čili abstraktně sám o sobě) a konsekvencialistickým (soudícím čin podle jeho následků). Jednání podle deontologického principu, ač teoreticky a absolutně správné, může mít někdy v určitém konkrétním kontextu neblahé následky. Například: lež je sama o sobě deontologicky nesprávná, ale pravdivé udání spojence nepříteli může mít za následek porážku ve válce.

Landsburg uvádí několik stránek morálních dilemat. Například: Můžeme zabít jednoho člověka, abychom zachránili pět lidí? Jejich řešení nabízí pravidlo uplatnitelné přibližně na rozhodování ve všech dilematech. Landsburg mu říká „ekonomovo zlaté pravidlo“ a skládá se ze dvou přikázání:

  • Neopouštěj svět v horším stavu, než jsi jej našel.
  • Nemrhej drahocenným časem a energií neproduktivně.

Z tohoto pravidla pak odvozuje devatero přikázání použitelných ve všech lidských oborech a situacích:

  • Neber, co ti nepatří.
  • Cos zvolil, to prožij.
  • Nezáviď.
  • Dvě zla nedělají dobro.
  • Nevtírej se, kde tě nechtějí.
  • Odporuj tyranům.
  • Toleruj, co tě uráží.
  • Netrestej nevinné.
  • Nežádej míli od někoho, kdo dobrovolně nabízí coul.

A navíc radí:

  • Pěstovat dobré myšlenkové návyky z důvodů čistě ekonomických, neboť tím „snižujeme náklady na myšlení, a tudíž volíme myslet víc, což bývá činnost profitová“.
  • Dbát, aby věci ladily matematicky.
  • Brát metafory vážně.
  • Rozšiřovat imaginaci.
  • Nemoralizovat o transakcích, které mají férovou cenu.
  • Udržovat nadhled a vnímat širší kontexty.
  • Neblábolit.
  • Radovat se z prohraných argumentů.
  • A studovat, co nás obohacuje, nikoli, co plýtvá naším časem a inteligencí.

The Big Questions: Tackling the Problems of Philosophy with Ideas from Mathematics, Economics, and Physics
(Velké otázky. Uchopení filozofických problémů pomocí idejí z matematiky, ekonomie a fyziky)
AUTOR: Steven E. Landsburg
VYDAL: Free Press 2009
ROZSAH: 288 stran