Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Jak zabránit další finanční krizi

  12:59

Precizní ekonomické teorie jsou v zásadě chybné, protože nedokážou předvídat lidské jednání. Je třeba se vrátit od matematiky k psychologii.

foto: © Matthew Hancock, Nadhim ZahawiČeská pozice

Ekonomie byla vždycky směsicí umění a vědy a k jejímu zvládnutí bylo třeba znát nejen matematiku, ale i psychologii lidského chování. Zakladatelé ekonomické vědy, skotští osvícenci David Hume a Adam Smith, ji budovali na pevných základech etiky. Jako studium lidského jednání ekonomii dál rozvíjeli do určité míry i John Maynard Keynes a John Kenneth Galbraith.

V minulém půlstoletí však ekonomové psychologii odhodili ve víře, že ekonomické trendy a události patří do matematiky a dají se přesně propočítávat, pokud se najdou správné formule, metody, rovnice a křivky. Tím vznikla hypotéza „efektivního trhu“, podle níž každé aktivum na trhu se dá automaticky správně ohodnotit, protože trh si již zpracoval všechny známé informace, a proto se aktivum obchoduje za „férovou cenu“. A jediný způsob, jak vyhrát nad trhem, je získat interní informace, které trh ještě nemá. Čili podvodem, za který se ve slušných demokraciích chodí do vězení.

Každému riziku lze zabránit

Od padesátých let minulého století se ekonomická věda vrhla na matematické techniky investování umožňující nebývalé výdělky. Trh se přesunul z lidského obcování do počítačů a matematických investičních softwarů a transakce poletovaly sem a tam kybernetickým prostorem, aniž by zavadily o lidské faktory nebo braly v úvahu skutečnou hodnotu související s reálnou produkcí. Byly přece matematicky správné, jednou provždy a bez výjimky. Každému riziku, které se dá předem propočítat, se přece dá stejně matematicky zabránit.

Proto mohl díky dobře fungující matematice ještě v roce 2005 Alan Greenspan, tehdy ve funkci předsedy Federálního rezervního systému USA (Fed), tvrdit, že dokáže vytáhnout Spojené státy americké z jakékoli krize, protože má zvládnuté „aplikace sofistikovaných přístupů k měření a řízení rizika“ jako klíčové faktory pro stabilitu finančních institucí. V Británii se v tutéž dobu ministr financí Gordon Brown mohl chlubit, že navždy překonal cykly ekonomických vzestupů a pádů a že máme před sebou už jen trvalý ekonomický růst.

V roce 2008 se dostavila finanční krize, která se nikomu do žádných matematických rovnic a sofistikovaných přístupů nevešla

On se ten růst skutečně hladce odehrával téměř 20 let, a proto bylo těžké mu nevěřit a představit si, že by to mohlo být jinak. Finančníci, politici i investoři – a ostatně i hojně nakupující občané – se chovali, jako že ten růst už nikdy nemůže skončit. Pak přišla v roce 2008 finanční krize, která se nikomu do žádných matematických rovnic a sofistikovaných přístupů nevešla.

Ekonomické myšlení bylo na půl století svázané svěrací kazajkou zvanou v psychologii „cognitive capture“ – uvěznění v určitém pohledu či názoru navzdory viditelným reálným faktorům, které takový pohled vyvracejí. Těmi faktory byly stále se nafukující bubliny financování pomocí rostoucích dluhů založených na předpokládaném (a přesně propočítaném) budoucím růstu. Matematické propočty byly správné a dokonalé ve všem. Kromě předpokladu, že lidé jednají racionálně a uváženě na základě kompletní informovanosti.

Záznam událostí

Takto v kostce shrnují příčiny finanční krize britští konzervativní poslanci Matthew Hancock a Nadhim Zahawi v knize Masters of Nothing: The Crash and How It Will Happen Again Unless We Understand Human Nature (Mistři ničeho. Jak krach přijde znovu, jestliže nepochopíme lidskou povahu). Tomuto shrnutí přicházejícímu až v polovině knihy předchází 120 stran dramatického záznamu událostí, které vedly od bubliny k finanční krizi.

  • Příklady investorského chování, jež potvrzují, že „se lidé chovají jako stádo a málokdo rád ze stáda vybočuje“.
  • Záznamy „mimostádních“ myslitelů varujících před nevyhnutelnou krizí a setkávajících se s výsměchem.
  • Hromadění neustále nových investičních derivátů budovaných na rostoucích dluzích a stále komplikovanějších matematických propočtech, jimž žádný běžný investor nemohl rozumět, a proto spoléhal na „odborníky“, ze kterých se nakonec vyklubali ignoranti.
  • Ukázky imbecilního zákonodárství chránícího bankéře a finanční experty před krachem zárukami státních grantů, povzbuzující je k bláznivému riskování s cizími penězi a umožňující beztrestnost za chybná rozhodnutí působící finanční ztráty.
  • Ztráta morální dimenze ve finančnictví přeměnou finančního odvětví ze služby investorům v podnikání zaměřené výlučně na zisk nesouvisející s reálnou hodnotou poskytovaných služeb.
  • Uvolnění úvěrů širokým masám, u nichž bylo jasné riziko platební neschopnosti.
  • Absurdita statisíců stránek algebraických propočtů pramálo souvisejících s ekonomickou realitou.
  • Iracionalita ekonomů spočívající ve víře, že myslí racionálně.
Ekonomická a politická opatření

Varování před krizí přicházelo nejprve zvenku ekonomické profese, především od neurologů. Ti upozorňovali, že lidské chování je maximálně z 15 procent vědomé, přičemž ani to není veškeré racionální. Většina mozkových procesů je totiž podvědomá, a tudíž podstatná část rozhodování není z vlastní volby, nýbrž automatická reakce na podněty zevně vůle.

Precizní ekonomické teorie, propočty a formule jsou tedy v zásadě chybné, protože nedokážou předvídat lidské jednání a neberou jeho nepředvídanost v úvahu. Rádoby racionální ekonomie zůstane iracionální, dokud nevezme realisticky na vědomí omezenost lidského vědění, nepřijme pokorně zjištění, jak málo dokážeme předvídat budoucnost a nepokusí se chápat dynamiku toho, jak lidé skutečně jednají.

Proto jsou dnešní ekonomové, bankéři a regulátoři „mistry ničeho“. Abychom z nich mistry něčeho udělali (nebo je za jiné mistry vyměnili), navrhují Matthew Hancock a Nadhim Zahawi na zbývajících 120 stranách knihy řadu ekonomických a politických opatření. Například:

  • Více žen do finančnictví, protože muži jsou náchylnější k furiantskému riskování, jednají zbrkleji, nafoukaněji, pubertálněji a agresivněji, mají větší sklony k falešnému sebevědomí a sebejistotě a často rozhodují v rádoby hrdinských impulsech. Ženy jsou v rozhodování rozvážnější, schopnější zvažovat alternativy, vnímat nedostatky, předvídat rizika a připravovat záchranná řešení. Statistiky velkých firem ve Fortune 500 ukazují, že firmy s nejvyšším procentem žen ve správní radě jsou až o 50 procent úspěšnější než společnosti s jejich nejnižším počtem.
  • Zavést fair play systém odměňování finančníků podle míry úspěchu a zrušit veškeré odměny při neúspěchu. A možná i nastavit tresty za nedbalost a nerozvážné riskování způsobující finanční ztráty zákazníkům. Včetně bankrotu, pokut a vězení.
  • Nastolit fiskální politiku, která by zakazovala zadlužování státu a zachraňování bank z peněz daňových poplatníků. Včetně trestní odpovědnosti politiků.
  • Vytvořit regulační instituce nezávislé na vládě a finanční sféře, které by nekalé nebo nedbalé jednání finančníků i politiků sledovaly a iniciovaly trestní stíhání. A tím změnily atmosféru finančnictví, které v současné době zneužívá „morálního vakua“.
  • Přestat bazírovat na matematických formulích a vrátit do ekonomie a finančnictví lidské dimenze, psychologii lidského jednání a přímou souvislost tržní ceny s reálnou hodnotou oceňovaných aktiv.
Selhání kapitalismu

„Kapitalismus volného trhu,“ uzavírají Matthew Hancock a Nadhim Zahawi, „může efektivně fungovat, jen má-li důvěru veřejnosti. Ta je ohrožena, jestliže finančnictví – symbol kapitalismu – není založena na důvěře, vzájemném respektu a čestném vztahu dlužníka a věřitele.“ Kapitalistický systém – a s ním svoboda a demokracie – „riskuje diskreditaci, jestliže plody kapitalismu jdou jen malému počtu lidí za podpory daňových poplatníků“.

Kapitalismus volného trhu může efektivně fungovat, jen má-li důvěru veřejnosti

Ryzí konzervativci Matthew Hancock a Nadhim Zahawi připomínají zásadně konzervativní argument: „Kapitalismus je založen na spravedlivých odměnách, nikoli na jednosměrném hazardování.“ Proto by se měly odstranit bariéry bránící rovným příležitostem, aby se výdobytky kapitalismu mohly dělit férově.

To, že se umožnila taková akumulace moci a jmění, která navíc ždímá subvence z daňových poplatníků a rdousí konkurenci, „není podstatou kapitalismu, nýbrž jeho selháním“. Skutečně volný trh musí umožňovat vstupy nováčků a oponovat zavedeným tržním vůdčím osobnostem. Jinak riskuje „příchod destruktivních sil extrémní levice nebo pravice“.

Masters of Nothing: The Crash and How It Will Happen Again Unless We Understand Human Nature
(Mistři ničeho. Jak krach přijde znovu, jestliže nepochopíme lidskou povahu)
AUTOŘI: Matthew Hancock, Nadhim Zahawi
VYDAL: Biteback Publishing 2011
ROZSAH: 256 stran

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...