Jasno, tvořivost a odvaha ve světě, který se zbláznil. To je stručný obsah i podtitul knížečky vypadající jako příručka do kapsy, která je návodem Jak uchopit život (Getting a Grip: Clarity, Creativity, and Courage in a World Gone Mad). Americká spisovatelka Frances Moore Lappéová má na svém kontě podobných příruček více než tucet a řídí několik nadací zabývajících se tvořivostí, vytvářením prosperity, povzbuzováním naděje, překonáváním strachu a férovou globální distribucí prostředků. Že se svět zbláznil, je už několik desetiletí u mnoha myslitelů populární pohled na situaci lidstva.
Co v dnešním světě působí tolik bolesti a destrukce? Co nás v našich idejích a domněnkách ponechává tak bezmocné? Z těchto dvou stěžejních otázek v první kapitole se Lappéová pokouší ukázat náš systém myšlení, v němž zůstáváme uzamčeni ve stavu „hypocognitio“ – nedostatku kritického myšlení, které by nám pomohlo se odemknout. Tím mentálním zámkem je starořímský aforismus „homo homini lupus“ (člověk člověku vlkem), který do vínku moderní ekonomii zopakoval anglický myslitel ze 17. století Thomas Hobbes a jenž staví na vlastním zájmu jako hlavním hnacím principu tvorby.
Korporační lobbismus
Žádné strachy, není to další z mnoha dnes opět populárních útoků na kapitalismus nebo snění o socialistickém ráji. Jen zamyšlení nad tím, že stavíme-li na tomto starořímském aforismu systém demokracie a tržní ekonomiky, nemůžeme se divit, že zadrhává a tu a tam hroutí. Demokraticky volená vláda a stát se nám jeví jako „něco, co se děje nám a bere nám peníze“, nikoli jako něco, co děláme sami pro sebe, podle původního významu slova demokracie, jimž je rozdělení moci mezi co nevětší počet občanů.
Korporační lobbismus ovládá rozhodování vlád nekonečně víc než hlasy voličů
My jsme si však demokracii zjednodušili na spojení dvou principů: svobodné volby a volný trh. Ten je poháněn principem co možná největšího zisku, který logicky a nezadržitelně spěje opačným směrem než demokracie – ke koncentraci bohatství ve stále rostoucích, ale početně ubývajících, neboť jedna druhou pohlcujících korporacích a centralizaci moci. A tím také k postupné likvidaci konkurence, čili onoho volného trhu, který tvoří základ svobody.
Lappéová uvádí jako nejnápadnější příklad koncentraci světového obilnářství (88 procent) ve dvou, globálních médií v šesti a ropné produkce v pěti nadnárodních korporacích. Podobně je na tom průmysl farmaceutický, chemický nebo potravinářský. Korporační lobbismus ovládá rozhodování vlád nekonečně víc než hlasy voličů. Aby se volný trh udržel skutečně volný, demokracie potřebuje neustále monitorovat pravidla, která by jej udržovala volný, neboť nekontrolované korporace vždy usilují o pravý opak – o ovládnutí volného trhu.
Čtyři vlastnosti
Tento stav Lappéová nazývá „tenkou demokracií“. Ta je v konfliktu s lidskou přirozeností ve dvou ohledech: „Nevyužívá toho nejlepšího v nás a nechrání nás před tím nejhorším.“ A je nebezpečně zranitelná, neboť nedokáže uspokojit naše touhy po „transcendentním smyslu života“.
Lappéová navrhuje promýšlet typ demokracie vycházející z idejí dvou otců zakladatelů USA Benjamina Franklina a Thomase Jeffersona, kteří demokracii chápali jako každodenní občanskou účast na veřejné moci. Pojmenovává ji „živá demokracie“, již definuje takto:
- Je vždy ve vývoji, nikdy dokončená.
- Je inkluzívní, férová a budovaná na vzájemné odpovědnosti politické, ekonomické a kulturní.
- Nastavuje obchodní pravidla umožňující neustálou cirkulaci bohatství a znemožňující jeho vliv na politiku.
- Všichni občané se podílejí na řízení veřejných věcí.
- Veřejnou angažovaností se navazují lidské vztahy, nacházejí společné cíle a hodnoty a vytváří vzájemná úcta.
A opět žádné strachy, Lappéová nenavrhuje inženýrství lidských duší a přetváření lidské povahy, ale přestat debatovat o tom, jak zlé lidství přetvořit v dobré, a místo toho hledat a soustředit se na to, co je v lidství dobrého. A objevuje tyto čtyři vlastnosti:
- Schopnost spolupracovat, která vysvětluje úspěch lidské evoluce.
- Smysl pro fair play, v níž spočívá původ spravedlnosti, sociálního soucitu a dobročinnosti.
- Schopnost řešit problémy, která z člověka dělá tvůrce a dominantní bytost na planetě Země.
- Potřeba smyslu života a konání, která pomáhá nacházet hodnoty vyšší než pouhé přežívání a zajištění existence, dodává odvahu, empatii a pěstuje vůdcovské kvality.
Místo ní si zatím vytváříme „vládu Velkého bratra“ strachem z vlády Velkého bratra, protože psychologicky řečeno, na co se člověk soustředí, to vytváří.
Velký stát nepotřebujeme
K vytváření živé demokracie se potřebujeme dostat z tohoto strachu a trvat na tom, že vláda má být naším nástrojem, pohánět ji neustále k odpovědnosti vůči občanům a k činnosti, jež jim prospívá, a vymaňovat z poddajnosti korporacím a z vlivu peněz na politiku. Dále prosazovat antimonopolní zákony, chránit organizační právo zaměstnanců a vytvářet pracovní příležitosti a drobné podnikání.
Stát nemusí poskytovat všechno. Stačí, když patřičnými zákony a prostředky umožňuje občanům, aby leccos mohli poskytovat v soukromé sféře.
Je třeba také dbát, aby se daně víc využívaly na kvalitní vzdělání a zdravotní péči a péči o děti než na bujení byrokratických aparátů, nahrazovat absolutistické myšlení kreativitou, neustále rozdělovat moc vytvářením rozhodovacích struktur vzájemné odpovědnosti a pěstovat schopnost pohánět politiky k odpovědnosti. K ničemu z toho nepotřebujeme „velký stát“.
Stát nemusí poskytovat všechno. Stačí, když patřičnými zákony a prostředky umožňuje občanům, aby leccos mohli sami poskytovat v soukromé sféře. V tomto smyslu živá demokracie znamená návrat korporací do role, kterou jim dávali otcové zakladatelé amerického státu – nástrojů sloužících blahu společnosti. To zahrnuje i posilování lokální ekonomiky (produkci a spotřebu v blízkém sousedství), v níž už ekonomové propočetli, že investice generuje třikrát vyšší ekonomickou aktivitu než investice do korporací.
K tomu Lappéová nastiňuje čtyři typy revoluce:
- Revoluce komunikační a vědní – s šířením informačních zdrojů na lokální i globální úrovni.
- Revoluce „networkingová“ – vytvářením kontaktů a okruhů lidí se společnými zájmy.
- Revoluce lidské důstojnosti – vytvářením příležitostí k užitečnosti a společenskému zapojení.
- Revoluce ekologická – uvědomování si planetárních souvislostí, vzájemné propojenosti, dopadu lidské činnosti na prostředí – budovaná na faktech, nikoli na ideologických stranických zájmech.
Na pesimismus je pozdě
Strach a pesimismus nás nesmějí paralyzovat, ale dodávat energii k akciLappéová věří, že lidstvo začíná chápat základní zákony přírody a smrtelné následky jejich porušování. Místo panikaření však navrhuje, abychom se uklidnili přijetím skutečnosti, že příroda má svá omezení, a důvěrou. Všímali si, jak příroda k dodržování svých zákonů poskytuje skutečné nenásilné směrnice. A jakmile se posuneme k lepšímu souladu s ní – jsme ostatně její součástí –, pomůže nám to k většímu souladu mezi sebou.
Strach a pesimismus nás nesmějí paralyzovat, ale naopak dodávat energii k akci, neboť jak pravil Dee Hock, zakladatel společnosti Visa: „Jsme na tom už natolik špatně, že na pesimismus je dávno pozdě.“
Getting a Grip: Clarity, Creativity, and Courage in a World Gone Mad
(Jak uchopit život. Jasno, tvořivost a odvaha ve světě, který se zbláznil)
AUTOR: Frances Moore Lappéová
VYDAL: Small Planet Media 2007
ROZSAH: 186 stran
