Padesát let ekonomického bláznovství. Tak v podtitulu své nejnovější knihy How The West Was Lost: Fifty Years of Economic Folly – and the Stark Choices Ahead (Jak Západ prohrál. Padesát let ekonomického bláznovství – a neúprosných možností volby v budoucnu) shrnuje ekonomickou politiku Západu mladá, bystrá a pohledná Afričanka Dambisa Moyová. Tato rodačka ze Zambie, absolventka Oxfordské a Harvardovy univerzity a analytička Světové banky patřila podle týdeníku Time mezi sto nejvlivnějších osobností světa roku 2009.
Ve svém předchozím bestselleru Dead Aid (Mrtvá pomoc) vysvětlila a zdokumentovala jako jeden z prvních ekonomů kontraproduktivní systém finanční pomoci třetímu světu. Z obdarovávaných zemí totiž dělá navždy žebráky.
Scvrkávání náskoku
Obrovský náskok, který Západ za půl tisíciletí získal před zbytkem světa, se rychle scvrkává. To má tři důvody. Prvním jsou zaslepená politická a vojenská rozhodnutí, jimiž si odcizil země, které mu dnes konkurují. Druhým „zploštění světa“, jež vzniká zjednodušením a zlevněním dopravy, komunikace a výrobních nákladů. Třetí je podle Moyové nejkritičtější: „V uplynulých 50 letech nejvyspělejší a nejrozvinutější země světa promrhaly své v minulosti neotřesitelné postavení neustálými a zásadně chybnými ekonomickými strategiemi.“ A jestli se to v příštích deseti letech nezmění, „ovládací nástroje toho, co kdo vlastní, se rychle přesunou do Číny, Indie, Ruska a na Blízký východ a dnešní industrializovaný Západ má jistý tvrdý ekonomický pád“.
Podíl Číny na světovém HDP se během 22 let více než zdvojnásobil – z pěti na dvanáct procent. USA však poklesl z 28 na 22 procent.
Finanční krize, jež začala v roce 2008, nebývale zaútočila na finanční strukturu Západu. Její příčinou byly – a vyslovme Moyové obdiv za poetický jazyk, s nímž se u ekonomů denně nesetkáváme – „trhliny a přesuny ekonomických tektonických vrstev ležících nepozorovaně pod zdánlivě klidnými finančními vodami, po nichž západní ekonomiky dosud hladce plachtily“.
Kdyby byly včas zpozorované, finanční krize nemusela vzniknout. Jejich následkem se dnes Západ ocitá před nepředstavitelnou finanční kalamitou, již znásobuje stárnoucí obyvatelstvo, nedostatek finančních zdrojů a konkurenční útok ze všech stran Země. Moyovou však především děsí, že většina západních vlád je dodnes ignoruje a pokračuje v ekonomické strategii, jako by krize skončila. Neskončila. A neskončí, jestliže Západ okamžitě neprovede radikální řešení, varuje Moyová. A v rámci detailní analýzy krize, v níž se Západ ocitl, jich nabízí bohatou škálu.
Nástup Asie
Hospodářský pokles Západu, především USA, je zejména důsledkem následujících faktorů. Za prvé kapitálového omezení – banky půjčují jen na kapitálovou záruku (majetek) garantující splatitelnost půjčky. Za druhé odhadů vývoje HDP, které předpovídají v budoucnu jeho pokles. A za třetí mrhání kapitálem na rozmařilosti a nenávratné investice, což způsobuje soukromé i státní zadlužení.
To je v přímém rozporu s trendy asijských zemí, ve kterých převládá spořivost a růst HDP. Podíl Číny na světovém HDP se během 22 let více než zdvojnásobil – z pěti na dvanáct procent. USA však poklesl z 28 na 22 procent. Za 30 let Čína pozvedla 300 milionů svých občanů z naprosté chudoby na ekonomický standard odpovídající západnímu. A v roce 2008 měla víc dolarových milionářů než USA.
Čtyři z deseti špičkových korporací dnes nejsou ze Západu. Přebytky hotovostních finančních úspor nezápadních zemí patří v současnosti mezi nejsilnější hráče na kapitálových trzích, přičemž Západu docházejí peníze a růst financuje dluhem. Ten navíc vytváří několikanásobná kapitalizace základního jmění a vysoký poměr dluhu vůči kapitálu nebo hotovosti, čili dluh podložený dluhem. Tím se v západním finančním systému přerušil vztah dluhu a skutečného kapitálu.
Příčiny finanční krize
Finanční krizi způsobilo dobře míněné, ale neprozřetelné uvolnění dluhu širší veřejnosti na nákupy nemovitostí a někde i spotřebního zboží, aniž by existovaly záruky, že je bude schopná splácet. Navzdory tomu, že finanční krizi způsobil dluh, západní vlády se ji snaží řešit dalším dluhem, čímž zadlužují stát. Tento dluh budou muset hradit zvyšováním daní, čímž poklesne podnikání, zaměstnanost a spotřeby. Tím narostou sociální výdaje, které se budou hradit z dalších daní.
Navzdory tomu, že finanční krizi způsobil dluh, západní vlády se ji snaží řešit dalším dluhem, čímž zadlužují stát
Následkem toho se Západ zapletl do dluhové spirály, která akceleruje a není z ní vidět úniku. „Z dluhu coby západního způsobu života se stala závislost,“ tvrdí Moyová. Celá západní ekonomika závisí na výrobě a službách poskytovaných jen díky mnohamiliardovým dluhům spotřebitelů nakupujících na úvěr a kreditní karty. Těch je jen v USA v oběhu 1,5 miliardy, přičemž zůstatkový celkový úvěr činí 832 miliard dolarů. Západní ekonomika funguje jako dluhem nafouknutá bublina, která musí dříve, nebo později prasknout.
Vyčerpání zdrojů domácího dluhu vedlo k jeho prodeji do zahraničí, kde ochotně nastoupila se svými úsporami Čína. A skupuje dluh za dluhem, aby západní ekonomika mohla dál nakupovat čínské zboží. Západní kapitál proto postupně přechází nejen do čínského, ale i indického, jihokorejského nebo arabského vlastnictví. Tím se jim však Západ vydává všanc a k jeho totálnímu bankrotu postačí, když si jednoho dne všichni budou chtít svůj kapitál vybrat. Pak si západní člověk konečně uvědomí ekonomický a právní fakt, že kdo něco vlastní na dluh, nevlastní nic.
Vládní triky
Moyová hýří ekonomickými podrobnostmi a propočty, které tento „dluhový labyrint“ dokumentují. Od všemožných toxických derivátů a hedgeových fondů stojících na dluhu stojícím na dluhu stojícím na dluhu, které jeden z nejslavnějších finančníků Warren Buffett označil za „časované bomby“, přes nadstandardní hypotéky, jež otřásly pocitem prosperity milionů Američanů až po kvantitativní uvolňování – dá-li se takto srozumitelně přeložit nesmyslné „quantitative easing“ –, jež zavedly po finanční krizi některé západní státy vytloukající dluh dalším dluhem.
Moyová také uvádí triky, kterými vlády z občanů vytahují další peníze. Například to jsou penzijní fondy, z nichž nikdy nebude možné zaplatit, co slibují, jak před deseti lety ukázal jejich krach v Británii. Vypočítává způsoby, jimiž se Západ vzdává svého výrobního a lidského kapitálu – například výroben, pracovních míst, řemeslné dovednosti, vědeckého bádání či technických vynálezů – a předává je jiným zemím, protože jsou v nich levnější.
Vyčerpání zdrojů domácího dluhu vedlo k jeho prodeji do zahraničí, kde ochotně nastoupila se svými úsporami Čína
Zatímco v USA studuje 40krát víc právníků než inženýrů, v Číně 70 procent studentů navštěvuje přírodní vědy a inženýrství. Počet technických vynálezů na Západě trvale klesá, v Číně a Indii však prudce roste. A ty, které vytváří, si nedovede ohlídat a nechává je v jiných zemích bezplatně napodobovat a zlepšovat. Od začátku finanční krize USA ztratily 22 milionů pracovních míst v průmyslu a stavebnictví.
Společnost, která se sama požírá
Navzdory tomu všemu a svému nezadržitelnému úpadku Západ neustále subvencuje zbytek světa a dává stovky miliard dolarů na nesmyslné vojenské zásahy a hospodářskou pomoc, z nichž nic nemá. Moyová odhaduje, že tímto tempem USA, a tím i celý Západ, předají světové ekonomické prvenství Číně do roku 2027. Ledaže by zavčas – do deseti let – změnily svůj styl života ze zadlužování na spoření a vyžití z toho, co vydělají.
USA by se podle Moyové měly masivně vrátit k technickému vzdělání. Upustit od drahých vojenských dobrodružství, která jim neprospívají a na něž nemají. Investovat opět do pracovních kvalifikací Američanů. Přísně hlídat svá autorská práva na vynálezy. Soustředit se na produktivnější investování. Nově strukturovat daňový systém, aby zvýhodňoval spoření, a nikoli spotřební rozežranost a zadlužování. A vrátit do přirozeného vztahu „tři základní součásti růstu – kapitál, pracovníky a technologii“.
Jestliže to USA nedokážou, jsou na cestě vytvořit „nejhorší a nejvíc zkorumpovanou formu socialistického státu, jejž zrodilo zoufalství z mnoha let chybných ekonomických strategií, a společnosti, která se sama požírá“. To platí pro nejen pro USA, ale i pro celý Západ.
How The West Was Lost: Fifty Years of Economic Folly – and the Stark Choices Ahead
(Jak Západ prohrál. Padesát let ekonomického bláznovství – a neúprosných možností volby v budoucnu)
AUTOR: Dambisa Moyová
VYDAL: Farrar, Straus and Giroux 2011
ROZSAH: 240 stran
