Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Jak se v Česku zrodilo moderní myšlení

  16:53
Český filozof Jan Patočka byl detailně obeznámen s evropským myšlením a jeho vývojem a dokázal ho brilantně interpretovat, což ukazuje jeho šest přednášek, které přednesl v roce 1965 v Belgii.

Jan Patočka, Lovaňské přednášky foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Filozof Jan Patočka (1907–1977) pronesl v roce 1965 v Belgii šest přednášek, jež nyní vyšly knižně pod titulem Lovaňské přednášky. Český fenomenolog v nich ukazuje několik motivů moderního myšlení, jež prošly naší zemí.

Jde především o zrod nové fyziky v postavě Johannese Keplera (1571–1630), založení moderní logiky Bernardem Bolzanem (1781–1848) a o vizi univerzálního myšlení Jana Amose Komenského (1592–1672). Vše je zarámováno do úvah moravského rodáka, fenomenologa Edmunda Husserla (1859–1938). Patočka ukazuje, nakolik významně české země přispěly k rozvoji západního myšlení i evropské civilizace.

Johannes Kepler

Patočka popisuje Keplerovo setkání v Praze s hvězdářem Tychonem de Brahem (1546–1601), jehož empirická pozorování použil ke stanovení zákonů, jež vládnou planetárnímu systému.

Empirická pozorování Tychona de Braha použil Johannes Kepler ke stanovení zákonů, jež vládnou planetárnímu systému

Kepler – německý astronom a teolog, který v roce 1600 přišel ze Štýrského Hradce do Prahy, v letech 1607 až 1612 bydlel v Karlově ulici č. 4, kde má pamětní desku a muzeum a objevil první dva zákony pohybu planet kolem Slunce – vyjadřuje nejhlubší rytmy světa platonským, teologicko-filozofickým způsobem myšlení.

Patočka ukazuje, jak fantastičností dobového myšlení prosvítá idea plně matematizované přírody pocházející od zakladatele moderní vědy a fyziky Galilea Galileiho (1564–1642), aby se dostala až ke Keplerovi.

Inspirativní Komenský

S vědeckými a filozofickými osudy naší země jsou také spjaty cesty českého filozofa, teologa, pedagoga a spisovatele Jana Amose Komenského, kterého Patočka probírá v souvislosti s dobovou logikou, dialektikou, metafyzikou a encyklopedismem. Hledá se jednotný pohled na poznání, který by vyjádřil jednotu a harmonii univerza.

Svou povolanost k vychovatelství Komenský věnoval Jednotě bratrské a všem toužícím po celostním vzdělání, po základní orientaci v životě

Patočka ukazuje, jak Komenský navázal na encyklopedismus svého herbornského učitele Johanna Heinricha Alsteda (1588–1638) a rozvinul vlastní systematickou pedagogiku, didaktiku a pansofii. Svou povolanost k vychovatelství pak Komenský věnoval Jednotě bratrské a všem toužícím po celostním vzdělání, po základní orientaci v životě. Pobyt na Zemi může být nesen univerzální harmonií, zahleděním do jádra bytí.

Základní vědění pak podle Patočky u Komenského vede k objevování nových umění na základě analogie a poznání univerzálních principů – až ke kladení otázek o smyslu života, o uchopení jsoucího. Na toto myšlení navázal německý filozof a matematik, vědec a teolog Gottfried Wilhelm Leibniz (1646–1716) myšlenkami univerzálního symbolismu, harmonie světa a rodícího se moderního pohledu na výstavbu vědy.

Bolzanovo pražské působení

Od Leibnize, který se také zabýval matematikou a logikou a jehož se Patočka letmo dotýká, přechází k českému matematikovi a logikovi, osvícenskému sociálnímu a náboženskému (katolickému) mysliteli píšícímu a hovořícímu německy Bernardu Bolzanovi.

Bernard Bolzano oproti Immanueli Kantovi, vůči němuž se vymezuje, klade důraz na význam jako smysl slova či věci

Bolzano oproti Immanueli Kantovi (1724–1804), vůči němuž se vymezuje, klade důraz na význam jako smysl slova či věci. Oblast významu začal zevrubně zkoumat právě Bolzano, začíná hovořit o čistých pravdách a větách „o sobě“, jejichž projevem jsou psychické a myšlenkové procesy ve vědomí.

Takto chtěl bojovat i proti Kantovu skepticismu a spět k naprosto objektivnímu vědění. Na takovou objektivní logiku a nauku o významech navázal německý filozof Edmund Husserl. Jeho fenomenologie přichází s naprostou bezpředsudečností a věcností pohledu, spjatého s plnou evidencí názoru.

Husserl a Patočka

Jan Patočka byl zcela seznámen s problematikou evropské mysli a jejího vývoje. Sám se pak ve svém myšlení pohyboval mezi Edmundem Husserlem a Martinem Heideggerem (1889–1976), přičemž byl zakořeněn v české tradici. Evropské myšlení dokázal brilantně interpretovat, jak ukazují i Lovaňské přednášky.

Patočka líčí, jak Husserl dospěl k fenomenologii, jak přijímal, rozvíjel a nově vymýšlel její koncept, aby se stala odrazovým můstkem pro zamyšlení Heideggerovo i nové promýšlení fenomenologie Patočkou. Ten se přitom nemůže nezmínit o Franzi Brentanovi (1838–1917), o předchůdci fenomenologie jako způsobu myšlení.

Patočka si vyrovnáváním se s Husserlem filozoficky vyjasňuje moderní vědecký ideál a ozřejmuje jeho transcendentalismus oproti Kantově transcendentální filozofii

U Brentana se ve Vídni učil nejen Husserl, ale i Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937). Ten se zde také setkal s Husserlem a ovlivnil ho svým pohledem na život. Doporučil mu navštěvovat Brentanovy přednášky a přivedl ho snad i k protestantismu.

Patočka si později vyrovnáváním se s Husserlem filozoficky vyjasňuje moderní vědecký ideál a ozřejmuje jeho transcendentalismus oproti Kantově transcendentální filozofii. Vždy jde o hledání a nalézání smyslu světa a bytí, jenž se zpřítomňuje v lidské zkušenosti, a o to, jak uchopujeme svět rozumem a zda je možná idea filozofie jako univerzální vědy a zda lze fenomenologicky uchopit objektivní vědu jako nekonečně racionalizovatelný svět.

Patočka si posléze klade heideggerovskou otázku, „zda existuje opravdové bytí mimo toto vše“ a naznačuje, že k základu bytí je třeba se přibližovat, aniž bychom opustili autonomnost subjektu, totiž jeho „tryskání a tvorbu“. Načrtává tím prvky svého pojetí asubjektivní fenomenologie, v níž se překonávají hranice husselovského subjektivismu důrazem na bytí samo a jeho zjevování.

Renesance národa

Jan Patočka se nakonec zamýšlí i nad vznikem novodobého českého národa, kdy přesvědčivě popisuje, jak jeho život získával nový smysl z působení Josefa Dobrovského 1753–1829), Jána Kollára (1793–1852), Pavla Josefa Šafaříka (1795–1861), Františka Palackého (1798–1876) a dalších.

Jen v intenzivně rozvíjené myšlence národnosti se může rozvíjet opravdové lidství

Ti všichni byli pod vlivem německého romantismu a idealismu, a byl to zejména Johann Gottfried Herder (1744–1803), německý filozof, teolog a literární kritik, který podle Patočky na českou mysl obzvlášť zapůsobil svou filozofií dějin lidstva. Ve svých knihách vyzvedl slovanské národy.

Tak mohla vzklíčit i u nás myšlenka politické svrchovanosti. Jen v intenzivně rozvíjené myšlence národnosti se může rozvíjet opravdové lidství. O lásce k národu pak může již plně hovořit T. G. Masaryk. Nejde však o zbožštění národa – růst jeho živého pojetí se vždy pojí s růstem univerzální lidskosti.

Lovaňské přednášky

La Contribution de la Bohême à l’idéal scientifique moderne (Příspěvek českých zemí k ideálu moderní vědy), Praha 1989

AUTOR: Jan Patočka

VYDAL: Oikoymenh, Praha 2016

ROZSAH: 98 stran