Lidovky.cz

Jak dosáhnout dynamického konzervatismu, který přetrvá

  17:19
Být konzervativcem není snadné. Konzervativci jsou často považování za reakcionáře, rasisty a sexisty. Média zesměšňují jejich způsob života a patriotismus. Konzervativci podle nich vylučují ostatní ze společnosti, přičemž jsou z ní sami vylučováni.

Roger Scruton, How to Be a Conservative. foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Třetí knihou, kterou britský filozof Roger Scruton věnuje svému myšlení, je How to Be a Conservative (Jak být konzervativcem). Shrnuje ho v ní a doplňuje své dvě předchozí knihy Smysl konzervatismu a A Political Philosophy: Arguments for Conservatism (Politická filozofie. Argumenty ve prospěch konzervatismu).

Scruton začíná vlastním životem. Narodil se ve středostavovské rodině, otec byl stoupencem Labouristické strany, poté pobýval v Paříži v průběhu demonstrací v květnu 1968 a věnuje se i cestám do socialistických zemí a přednáškám v nich, zejména pražskému semináři, a založení časopisu Salisbury Reviewv roce 1982, který byl označen za rasistický, což poškodilo Scrutonovu univerzitní kariéru.

Velké téma tradice

Být v současnosti konzervativcem není snadné. Zhruba 70 procent univerzitních vyučujících se totiž hlásí k levici a konzervativci jsou často považování za reakcionáře, rasisty a sexisty. Média zesměšňují jejich způsob života, rodiny a patriotismus. Konzervativci dle nich vylučují ostatní ze společnosti, přičemž jsou z ní naopak sami vylučováni.

Velké téma představuje pro konzervativce tradice, jež není teoretickým poznáním faktů nebo pravd, ale spíše to, že v praxi víme, co udělat, abychom daný úkol úspěšně vyřešili. Tradici nelze vyučovat, pouze odpozorovat od každodenního života těch před námi.

Jak vést harmonický život, využívat svobodu a sledovat individuální cíl? Podle skotského filozofa a zakladatele moderní ekonomie Adama Smithe (1723–1790) je odpovědí na tuto otázku zájem o liberální ekonomiku. Jenomže volný trh může fungovat jen tam, kde je důvěra. Ekonomika totiž závisí na morálce. Jen pokud má společnost smysl pro odpovědnost a dokáže se zříct vlastního prospěchu, volný trh prospívá všem. Základ každé společnosti tvoří sebeobětování, proto je morálka v ekonomice důležitým rysem konzervatismu.

Velké téma představuje pro konzervativce tradice, jež není teoretickým poznáním faktů nebo pravd, ale spíše to, že v praxi víme, co udělat, abychom daný úkol úspěšně vyřešili. Tradici nelze vyučovat, pouze odpozorovat od každodenního života těch před námi – například křesťanský liturgický rok nebo chování a zvyklosti na britském panovnickém dvoře.

Nacionalismus není jen ideologický

Osvícenští a moderní filozofové tyto zásady odmítají, protože společnost je umožňována společenskou smlouvou. Teorie založené na ní si však představují pouze jednotlivce, kteří se rozhodnou žít v budoucnu společně, což znamená někam patřit. To však společenská smlouva popírá, navíc jsou její součástí i následující generace, ale bez jejich souhlasu, že ji naplní.

Scruton varuje před ideologickým nacionalismem, jenž vidí v národu pouze prostředek proti všem neštěstím. Nacionalismus však není pouze ideologický. Národ znamená zejména sounáležitost s daným územím a společnou historii, což umožňuje přechod od já k my.

Ve skutečnosti společnost netvoří smlouva, ale sounáležitost s ní. Konzervatismus je pak připoutání se k věcem, vztahům a společnosti, kterou máme rádi, a chceme, aby se zachovala. Konzervativec si totiž uvědomuje, že vše podléhá rozkladu. Dnešní výzva proto zní, jak zachovat hodnoty, které ještě zůstaly, přičemž jednou z nich je nacionalismus.

Scruton varuje před ideologickým nacionalismem, jenž vidí v národu pouze prostředek proti všem neštěstím. Nacionalismus však není pouze ideologický. Národ znamená zejména sounáležitost s daným územím a společnou historii, což umožňuje přechod od já k my. V současných demokraciích je však tento přechod k my problémem. První sdílenou věcí je území, proto jsou pro zachování demokracie nezbytné hranice a jejich ochrana.

Volný trh a morálka

Scruton se také věnuje iluzi současného socialismu o rovnosti a stejném zacházení, což je dle něho chybné, protože společnost nejedná stejně se zločinci a počestnými občany. Socialismu jde spíše o rovnost příležitostí. Teorie sociální spravedlnosti považuje za nespravedlivé, že čestní lidé nemají dobré příležitosti, a odmítá neúspěch jako náhodu. Síla sociální spravedlnosti tkví především v soucitu, proto by konzervativci měli brát vážně problémy spojené s její absencí. Neměla by se však z ní stát povinnost, soucit by měl být zadarmo a dobrovolný.

Chybou zakladatelů teorie volného trhu bylo, že ji založili na hmotných obchodních výměnách, kde jsou pojmy, jako je vlastnictví a odpovědnost, všem jasné. V současnosti však jsou transakce kapitálu nehmotné a kvůli jejich rychlosti se zapomíná na morálku.

Současný sociální systém vytváří skupinu lidí, kteří se nedokážou postarat sami o sebe a zcela závisejí na státní podpoře. Ještě hůř je pak nastaven pro ty, kteří se z něj chtějí vlastní prací dostat, protože navzdory svému úsilí mají méně peněz – posiluje tedy například lenost či neúplné rodiny. Navíc předpokládá nekonečný státní rozpočet. Státy se proto zadlužují, aby jej udržely. A to kvůli chybnému předpokladu socialistů, že chudí jsou chudí, protože bohatí jsou bohatí.

Podle Scrutona se kapitalismus často prezentuje jako ekonomický systém, jehož základ tvoří osobní vlastnictví a volný trh, což socialismus reguluje. V této souvislosti se objevuje otázka, nakolik jsou kapitalismus a socialismus dobré. Osobní vlastnictví a volný trh jsou nezbytné pro rozvoj společnosti – jen pokud lidé něco vlastní, mohou svobodně obchodovat. Socialisté však nepřipouštějí, že by osobní vlastnictví mohlo být pozitivní, což kritizují ekonomové rakouské školy Ludwig von Mises (1881–1973) a Friedrich August von Hayek (1899–1992).

Volný trh se musí odehrávat mezi svobodnými lidmi, přičemž svoboda znamená odpovědnost. Ta plodí důvěru, jež je nutná k obchodním transakcím. Žádná svobodná ekonomika nemůže fungovat bez spravedlnosti a morálky. Chybou zakladatelů teorie volného trhu bylo, že ji založili na hmotných obchodních výměnách, kde jsou pojmy, jako je vlastnictví a odpovědnost, všem jasné. V současnosti však jsou transakce kapitálu nehmotné a kvůli jejich rychlosti se zapomíná na morálku.

Liberalismus a multikulturalismus

Liberalismus lze obtížně definovat, protože záleží na tom, kde se o něm hovoří. V USA znamená liberální to, čemu Evropané říkají levicový – stát má regulovat a dohlížet na rovnoměrné rozdělení bohatství. Americký liberalismus zároveň odmítá jakoukoliv kontrolu lidského života, což je privilegium konzervativců. Scrutona zajímá liberalismus jako filozofie, která spočívá v individuální svobodě, jež potřebuje právní rámec.

Multikulturalismus vychází z osvícenské filozofie, již však mnoho migrantů neuznává. Jedinou možností je začlenit je do západní kultury, a nikoliv je postavit vedle nebo proti ní. Pokud přicházejí na Západ kvůli výhodám, pak je třeba jim připomínat, že žádná výhoda není zadarmo.

Jedním z důsledků liberalismu je inflace těchto práv, což se projevuje v nárůstu požadavků na ochranu menšin, například pozitivní diskriminace, kdy daná menšina získává práva na úkor většiny. Podle Scrutona se současní liberálové vzdálili klasickému liberalismu, jak jej formuloval anglický filozof John Locke (1632–1704), a jenž je založen na ochraně práv jedince, ať patří do jakékoli skupiny nebo společenské třídy. Nové pojetí lidských práv jedné skupině práva přisuzuje a druhé bere. Problémem pak je, že liberalismus opomíjí konflikt práva a morálky.

Scruton se věnuje i environmentalistu, internacionalismu a multikulturalismu, jenž podle něho umožňuje migraci za minimálních nároků – jediným je začlenění migranta do občanské společnosti, přičemž multikulturalisté opomíjejí, že není jen právní, ale i kulturní. Multikulturalismus vychází z osvícenské filozofie, již však mnoho migrantů neuznává. Jedinou možností je začlenit je do západní kultury, a nikoliv je postavit vedle nebo proti ní. Pokud přicházejí na Západ kvůli výhodám, pak je třeba jim připomínat, že žádná výhoda není zadarmo.

Internacionalismus byl konzervativcům vždy podezřelý, protože se snaží řídit a kontrolovat legislativu a vládu mimo státní území. V důsledku globalizaci jsou sice nadnárodní struktury nezbytné, ale měly by zachovávat princip subsidiarity. Scruton vidí budoucnost Evropské unie skepticky. I kdyby se k tomuto principu vrátila, bude se rozpadat pod tíhou legislativy a migrace.

Krása a tradiční hodnoty

Odpovědí na současné problémy může být návrat ke konzervatismu, jehož důležitým prvkem je schopnost člověka vytvářet společenství. Jde o nutnost, a to nejen proto, že jsme sociální, ale i proto, že společenství – od církví přes ochotnické spolky až po venkovské fotbalové kluby – jsou zdrojem hodnot. Ve východní Evropě znamenal nástup komunismu konec spolků, které nekontroloval stát. A jsou ohroženy i dnes, protože například feministky některé spolky považují za diskriminující.

Existuje pro vykořeněného a agnostického člověka jiná možnost? Scruton odkazuje na jedno ze svých ústředních témat – na krásu, v níž může postmoderní člověk znovu objevit tradiční hodnoty.

V případě role státu Scruton volí střední cestu – měl by být slabší, než požadují socialisté, ale silnější, než chtějí klasičtí liberálové. Měl by chránit před nebezpečím zvnějšku i vnitřním chaosem a zároveň by se neměl snažit vše regulovat a vytvářet rovnost. Politika by měla rozvíjet občanskou společnost.

Podle Scrutona vzdělávací systém vytváří příliš mnoho studentů v humanitních oborech, což je možné jen díky jejich podpoře státními financemi. Jeho největší obětí jsou studenti, kteří si naivně myslí, že diplom ze sociologie médií jim zajistí práci v médiích nebo že diplom z oboru „mírová studia“ jim umožní zachránit svět. Scruton vidí řešení této situace v rozvoji soukromého vysokého školství.

Scruton také představuje svou vizi dynamického konzervatismu, který přetrvá a předává se z generace na generaci. Měl by se zaměřit na ochranu míst, která lidé společně obývají. Ztráta pocitu domova dnes vyvolává frustraci. Tato situace je o to těžší, že naši předci měli v dobách vykořenění a exilu oporu v křesťanství. Existuje pro vykořeněného a agnostického člověka jiná možnost? Scruton odkazuje na jedno ze svých ústředních témat – na krásu, v níž může postmoderní člověk znovu objevit tradiční hodnoty.

How to Be a Conservative

Jak být konzervativcem

francouzsky De l’urgence d’être conservateur: Territoire, coutumes, esthétique, un héritage pour l‘avenir

AUTOR: Roger Scruton

VYDAL: Bloomsbury Publishing PLC 2014; francouzsky L’artilleur 2016

ROZSAH: 208 stran; 288 stran

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.