Jak americké zdravotnictví narazilo do zdi. A ne vinou ruských trollů

Americký historik Timothy Snyder letos napsal nehistorickou knihu Nemocná Amerika. Lekce o zdraví a svobodě. Co je na ní zvláštního? Snyder, celoživotně zaujatý problematikou svobody a totality, to shrnul do věty, kterou by bylo možné považovat za motto knihy: „Jsme nemocní tak, že nás to stojí svobodu, a nesvobodní tak, že nás to stojí zdraví.“

Trochu záhadný výrok se brzy vyjasní, když necháme promluvit Snydera jeho slovy (v českém překladu) ve snaze o co nejmenší zkreslení, protože pro mnohé budou velmi překvapivá: „Když jsem 3. prosince 2019 stál v Mnichově za řečnickým pultem, měl jsem zánět slepého střeva. Němečtí lékaři onemocnění přehlédli. Slepé střevo prasklo a infekce se dostala do jater. To zanedbali zase američtí doktoři.

Tak jsem se, s bakteriemi proudícími v krevním oběhu a s myšlenkami stále se upínajícími ke svobodě, 29. prosince ocitl na pohotovosti ve městě New Heaven v Connecticutu. V pěti nemocnicích jsem si pak po tři měsíce, od prosince roku 2019 do března roku 2020, dělal poznámky a kreslil náčrtky. Když nedokázala mým tělem pohnout vůle či když mé tělo leželo napojené na infuze a hadičky, bylo jednoduché si uvědomit, že svoboda a zdraví spolu souvisejí.“

Lékařská péče

Snyder, kterého těžko podezírat z „neamerických postojů“, je známým a zaujatým kritikem všeho sovětského a ruského. Proto je následující výrok hodný zaznamenání: „Přestože nám slibovali čím dál tím delší život, v posledních pěti letech střední délka života v naší zemi bez podstatných změn stagnuje. V některých nedávných letech se naděje dožití Američanů dokonce snížila.

Míra úmrtnosti novorozenců narozených Afroameričankám je vyšší než v Albánii, Kazachstánu, Číně a v dalších asi 70 zemích. Amerika si jako celek vede hůře než Bělorusko, nejsovětštější z postsovětských států, Bosna, rozpačitý výtvor občanské války v Jugoslávii, o 40 dalších zemích ani nemluvě.“ Snyder je aktivista, řečeno korektně. Jeho nekompromisní myšlení, je-li obráceno východním směrem, nevzbudí tolik rozruchu, jako když se s podobnou razancí rozzlobí na americké zdravotnictví:

„Náš systém komerční medicíny, ovládaný soukromým pojištěním, regionálními uskupeními soukromých nemocnic a dalšími vlivnými zájmovými skupinami, připomíná čím dál tím více pochybnou loterii. Rádi bychom si mysleli, že máme zdravotní péči, v jejímž rámci se někdy shodou okolností přesouvá majetek – jenže to, co ve skutečnosti máme, jsou přesuny majetku, v jejichž rámci se shodou okolností občas odehrává zdravotní péče.“

Všimněme si nejprve Snyderových postřehů o americké lékařské péči z pohledu pacienta. Zdravotnický personál jedná odosobněně, pacientovi se věnuje krátce, bez navázání jakéhokoliv kontaktu, zřídka jen očního. Překotně provádí šetření, roztržitě až chybně s nimi zachází, lékařské záznamy z jiných nemocnic nikoho nezajímají („my to tu děláme po svém“).

Lékařka při lumbální punkci ani nevypnula mobil, takže sebou trhla, když zazvonil. „Neustálá roztěkanost lékařů a sester je příznakem choroby, kterou trpí nemocná Amerika,“uzavírá Snyder. A dodává: „To, že jsou lékaři uštvaní a dělají chyby, je přirozenou vlastností našeho systému.“

Zisk (peníze)

Snyder na základě vlastní drastické zkušenosti dospívá k prozření: „Systém komerční medicíny s námi spíš než jako s Božími dětmi zachází jako se zdroji zisku.“ Pacient je zajímavý, pouze když „onemocní vhodným způsobem, a trvá-li nemoc správnou dobu“.Řídícím zájmem je ekonomický profit, nikoliv zdravotní: „Neregulovaný trh s léčbou našich těl generuje spíše výnosnou nemoc než prospívající lidské bytosti.“

„Pojišťovací společnosti pak mají spíše motivaci najít způsoby, jak vaše vyšetření a léčbu neproplatit,“konstatuje Snyder, a dokazuje obludnost i navazujícího statistického podvodu: „Většina pojišťovacího průmyslu prostě jen z nemocí vybírá rentu, jako to dělali z pohádek známí trollové, kteří vyžadovali mýtné za přechod mostu. Zisky těchto trollů se klamně započítávají do hrubého národního produktu, přestože nedodávají žádné zboží a neprokazují žádnou službu.“ Závěr Snyderova pozorování je skličující:

„Téměř polovina Američanů se vyhýbá lékařskému ošetření, protože ho nemohou zaplatit... Dokonce zatímco přes 20 milionů Američanů přišlo v prvních týdnech koronavirové pandemie o práci, zvýšili američtí miliardáři svůj celkový majetek o 282 miliard dolarů.“ A jeho prognóza je depresivní: „Protože finanční logika převládá nad logikou zdravotnickou, nebude naše země na epidemie nikdy připravena.“

Společnost

Snyder zjišťuje, že epidemie nelítostně odhaluje stupeň lidskosti v dané společnosti: „Jeden zdroj naší choroby představuje drastická majetková nerovnost, jež odděluje životní zkušenosti malé skupinky od všech ostatních.“ Jako politolog definuje důsledky nerovného přístupu ke zdravotní péči jednoznačně:

„Některé Američany bude těšit, získají-li přístup ke zdravotní péči dík bohatství či konexím, protože se s nimi bude počítat, zatímco s ostatními ne. Takový pocit proměňuje naši všelidskou obavu o zdraví v tichou, avšak hlubokou nerovnost podrývající demokracii.“Takže ruských trollů netřeba, můžeme shrnout předchozí řádky. Snyder dospěl k poznání, že slabost ho přiblížila ostatním lidem, učinila ho otevřenějším vůči jejich osudům, proto formuluje i východisko:

„Pokud by zdravotní péče byla dostupná pro všechny, nebyli bychom zdravější pouze fyzicky, ale také psychicky... Byli bychom zásadně svobodnější.“ Snyder si všímá zvláštního rysu „americké povahy“, jíž je schopnost snášet bolest v tichosti. Nikoliv však nekonečně dlouho. A tak miliony Američanů berou léky proti bolesti. Z mlčení o bolesti se u nich vyvinulo mlčení o závislosti.

Uvádí příklad ze svého bydliště: jednoho roku předepsali 80 tisícům obyvatel okresu Sciotto v Ohiu deset milionů dávek opioidů (v průměru 125 dávek na osobu na rok, každé tři dny jednu). A dodává: „Horší zdravotní péče vede ke stále rostoucímu hněvu.“ Což má politické důsledky. Pozoruhodným Snyderovým postřehem je důvod, proč se nový koronavirus tiše rozšířil USA – země postrádá včasný varovný systém, který mohl zaznamenat výskyt nových nemocí. Tím byla lokální žurnalistika.

Tu však podlomila finanční krize (2008) a dílo zkázy dodělalo rozšíření sociálních médií. Facebook a Google na sebe stáhly reklamní příjmy, přestože zpravodajství neprovozují. „Když sociální média zničila lokální žurnalistiku, zavládla nedůvěra a nevědomost,“konstatuje Snyder lapidárně. Navíc žádná sociální síť nemůže člověku zlepšit zdraví, neboť by ho musela důrazně upozornit, aby vypnul počítač a šel si zacvičit: „Žádná sociální platforma nemůže podporovat svobodu, protože cílem těchto médií je vytvářet závislost.“

Svoboda a politika

Snyder své pozorování promítá do politologické roviny – když federální vláda a komerční medicína berou lidem zdraví, berou jim svobodu. Z toho tomuto kritikovi sovětského režimu vyplývá alarmující poznání: „Jestliže chceme svobodu, nemůžeme obětovat lidskou volnost tržním dogmatům, nýbrž spíše přimět trhy pracovat pro svobodu.

Friedrich Hayek, nejvlivnější tržní ekonom, nesouhlasil s oligopolem, čili vlastněním většiny majetku několika jedinci či společnostmi, a přirovnával ho k sovětskému centrálnímu plánování. Náš zdravotnicko-industriální komplex představuje soubor oligopolů.“ Snyder shrnuje, že základním faktem americké komerční medicíny je, že Američané „platí obrovské příplatky za privilegium zemřít mladší“. Jsou přesvědčováni, že svoboda prý spočívá v opaku – v podřízení zdraví principu.

Dle něj někdo, kdo neví nic o medicíně a o lidi se nezajímá, vydělá co nejvíce peněz s co nejmenším úsilím. Čím méně lidí z čím nemocnějších amerických těl získává tím více peněz, tím prý je země „svobodnější“. Ústava Světové zdravotnické federace z roku 1946 říká: „Těšit se zdraví v nejvyšším stupni, jehož lze dosíci, je jedním ze základních práv každé lidské bytosti, bez rozdílu plemene, náboženství, politického přesvědčení a hospodářského neb společenského stavu.“

Američané pomohli ustanovit zdravotní péči jako lidské právo na celém světě. Snyder se proto táže: Proč není zdravotní péče příslušně uplatňovaná i v USA? Proč Američany nechrání smlouvy, jež americká vláda podepsala? Dle něho vyléčit tuto společenskou chorobu bude boj, který začíná prohlášením i uznáním zdravotní péče za lidské právo. V současné debatě o schválení českého státního rozpočtu Snyder souzní s požadavkem českých komunistů přesunout deset miliard korun ze zbrojení na aktuální problémy:

„Donald Trump stále nazýval epidemii ‚válkou‘, což vybízelo k otázce, kolik virů naše roční armádní výdaje ve výši 700 miliard dolarů zastavily (žádný). Peníze určené na obranu by našly lepší uplatnění v ochraně veřejného zdraví.“ Jedno z omezení naší demokracie představuje obrovská a neregulovaná přítomnost peněz v politice, která vede k tomu, že v časech krize mají soukromé akciové a pojišťovací společnosti v záležitostech života a smrti větší slovo než pacienti a lékaři.

Dezinformace

Snyder kritizuje Trumpa, že se zaměřil na zahraniční původ pandemie, z čehož vyvodil, že nikdo v USA za nic nemohl, a nenese-li nikdo odpovědnost, nemusí nikdo konat. A uvádí historiky: „Předtím, než jsme nemocem porozuměli, svalovali jsme vinu za ně na druhé, často na ty, k nimž jsme se zachovali špatně. Ve 14. století využívali křesťané dýmějový mor jako záminku pro vraždění Židů, jimž dlužili peníze. V 15. a 16. století evropští námořníci přivezli do Nového světa několik nových nemocí a jednu si přivezli zpátky.

Syfilis dorazila nejprve se španělskými námořníky, a tak ji Angličané nejdříve nazývali ‚španělskou nemocí‘. Italové ji, podobně jako Shakespeare, říkali ‚nemoc francouzská‘. Poláci ji označovali za nemoc ‚německou‘ nebo ‚americkou‘. Rusové pak za nemoc ‚polskou‘. V Osmanské říši se jí říkalo ‚nemoc křesťanská.“ Transpozice je oblíbená metoda – u nás se říká, že někdo pije jako Dán. Jednou jsem se Dánů zeptal, jak je to u nich. Dozvěděl jsem se, že v podobných případech říkají, že někdo pije jako Holanďan.

K tomuto fiktivnímu přesunu odpovědnosti přejmenováním problému dlužno podotknout, že ‚španělskou‘ chřipku přivezli do Španělska američtí vojáci. Snyder patří k poměrně kontroverzním současným historikům, kteří by mohli být zváni revizionisty. Snaží se posunout nahlížení na klíčové události 20. století v tom smyslu, že je třeba především kárat Sovětský svaz. Na rozdíl od revizionistů se sice nesnaží vyvinit Hitlera, ale slouží jejich deformaci dějin tím, že s ním neustále srovnává Stalina. Nikoho jiného.

To srovnávání navíc provádí jen tam, kde se mu to zdá ideologicky využitelné. Jinak by musel konstatovat jeden ze základních rozdílů nacismu a stalinismu – holocaust s referenčním bodem konferencí ve Wannsee 20. ledna 1942, kdy bylo rozhodnuto o průmyslovém vyhlazení Židů.

Nic takového by ve stalinismu nenašel, navzdory tradičnímu ruskému antisemitismu kořenícímu hluboko v carských dobách. Ani otázky kolem britských koncentračních táborů, předcházejících stalinistické gulagy, mu na mysl nepřijdou, natož aby se zabýval po celou válku proudícími zisky z amerických investic do nacistické zbrojní výroby.

Deset ran

Tím cennější je, že to nebyl ruský, íránský nebo čínský škůdce, ale sám Snyder, kdo velmi klopotně – téměř za cenu vlastního života – dospěl ke kritickému pohledu na stav základního lidského práva na zdraví v USA. O 13 let později než proklínaný Michael Moore se svým filmem Sicko o americkém zdravotnictví. Blaho společnosti totiž není prostým součtem „blah“ jejích členů, jak se snaží namluvit profesoři „obojí ekonomie“ (čistých i špinavých peněz).

Bohatství společnosti spočívá v kvalitě mezilidských vztahů a ve sdílené odpovědnosti k budoucím generacím. Zejména v oblasti, která se stará o tento život, tedy především zdravotnictví a sociální péče, a v oblasti, která ovlivňuje životy budoucí, tedy školství, kultura a vzdělávání. Pointou této doslova životně důležité problematiky je zkušenost českého podnikatele, který již 30 let žije v USA, kde se též oženil.

Jeho manželku postihlo vážné onemocnění ucha, které v USA vyhodnotili tak, že léčení by nepokrylo ani její nadstandardní zdravotní pojištění. Odjeli tedy na Moravu, kde ji vyšetřili a uzdravili, aniž by se nejprve starali, zda je řádně zdravotně pojištěna. Její manžel celou story uzavřel slovy: celý život jsem hledal tu mýtickou Ameriku – a našel jsem ji doma.

I Snyderovi pomohlo k prozření až drsné osobní poznání, po němž začal prožívat a posuzovat realitu naprosto jinak, mnohem hlouběji, protože se mu utřídily priority. Začal se zbavovat plytkých ideologických žvástů, když si uvědomil, že jakákoliv lidská práva závisejí na tom základním, jímž je právo na život. Koronavirová pandemie dává tuto příležitost celému lidstvu.

V bibli se vypráví, že srdcem i rozumem natvrdlému faraónovi bylo třeba deseti ran egyptských, aby pochopil cosi základního. Covid-19 se vrátil podruhé, v některých oblastech již potřetí nebo dokonce počtvrté. Karanténa nařízená v souvislosti s pandemií přitom poskytuje lidem dostatek času, aby si přečetli například právě tento příběh. Nebo bude třeba také deseti ran?